Samožer

A už tu máme díl číslo 26, ten je od Shadow Glance
„Poštáááá!“
„MLLLČ!!!!“
„Áááááh“
Děvčata měla vážně těžkou noc. Mejdan na oslavu výhry ve společenské místnosti zkončil v pozdních večerních (nebo brzkých ranních) hodinách a byl to mejdan jak zákon káže. Poslední flamendři se odplazili do svých pokojů nad ránem, ani nevěděli jak.
Ale nebyli sami kdo nevěděl jak se dostal do postele. Třeba Shadow to nevěděla. A teď, když v pokoji řval malý skřítek z plna hrdla, že někomu někdo píše, po něm Shadow neváhala hodit polštář. Bohužel její polštář sejmula z dráhy Jessiina knížka. Na cíl dopadl jenom Averanin batoh.
Skřítek sklapl, pohodil na zem dopis a utekl.
Všechny holky co vyvíjely námahu sebou vyčerpaně praštily zpátky do peřin. Shadow, která byla bez polštáře, se praštila do hlavy tak že chvíli viděla poletovat jenom okřídlené fialové flašky. A pochopitelně zařvala. V tu chvíli už měla vyřešený i problém s polštářem, protože jí (nebo po ní?) na důkaz lásky hodila Martina svůj.
„Je mi blbě...“ Guťo si přetáhla deku přes hlavu.
„Nemáš chlastat“ odsekla Jess.
„Od tebe to hačačá“ mrkla na ní Shadow.
„Di se vycpat“ dostalo se jí vřelého doporučení.
Guťo i přes maximální snahu udržet se na nohou sletěla na zem a sebou vzala nebesa celé postele.
„Můžete být chvíli zticha?!!!“ zařvala Averan. Taky to včera přehnala.
„Ten tvůj zázračný životabudič fungoval tak maximálně dvě hodiny!“ i Shadow to vzdala a strčila hlavu pod Martinin polštář.
„Udělala jsem ho v normální míře, nečekala jsem že se TAKHLE sperete. Spereme“ dodala a chytla se za hlavu.
„Za to může Čistokrevný!“
Chudák Čiko přitom jenom donesl dobrotu, která všem chutnala. „Každý dobrý skutek budiš po zásluze potrestán“ okomentovala to Shadow zpod polštáře. Nacházela se ve stádiu, kdy nebyla schopná pohybu. Ale těšil ji pohled na Jess, která musela půl hodiny mobilizovat síly jenom k tomu, aby otevřela oči.
„....víš kam si to můžeš strčit?“ z chlapeckých pokojů doléhalo skučení a sténání.
„Pánové prožívají taky těžké chvilky“ uculila se spokojeně Han Ellen a všechny holky nastražili uši.
„DARRIONE!“ to řval nepochybně Hesmer. Zbytek bohužel nebyl slyšet, protože někdo něco velmi těžkého hodil po někom velmi rychlém. Takže ten velmi těžký předmět minul rychlý cíl a dopadl na bezbranou podlahu.
„Ježiši Han, neměla by ses tam jít podívat?“ provokovala smějící se Martina ohniváckou prefektku.
Shadow zněl ten smích jako když hrbatá padá ze schodů a tak vrazila hlavu zpátky do peřin.
„Neměla, jen ať se tam dořežou. Aspoň od nich bude chvíli klid“
„Jsi na ně zlá“ Martina už se nesmála, jen se culila. Asi ani jí samotné nedělal dobře vlastní smích.
V tu chvíli se rozrazily dveře a na jejich prahu stál Dagonat.
„Copak dámy? Krásné ráno že?“ křenil se tak upřímně, že Averan byla ochotná vstát a vyhodit ho z okna. On by jí v tom ještě pomohl. Sám přešel k oknu, ale místo toho aby z něj vyskočil, zákeřně rozhrnul závěs.
„Cartere!!!! Ty sketo!!!“ Jessiah se donutila zvednout víčka a právě v tu chvíli schytala plnou dávku deního světla do očí. Pro výrazy nechodila daleko...
„Ale Jess, takhle dámy nemluví“ I Čiko, který se objevil za Dagem si koledoval o kopanec.
„Kámen úrazu vidím ve slově dáma“ ozvala se Shadow a snažila se vylézt z postele bez újmy.
„Co nám nesete?“
„Proč bysme vám měli něco nosit?“ Dag se zaujetím pozoroval (marnou a už půlhodinovou) snahu Guťo postavit se na nohy.
„Protože kdybys nic nenesl, nebyl by sis tak jistý že nepřijdeš o nynější podobu obličeje“ objasnila Jessiah a skulila se z postele. Byl to nejméně bolestivý způsob probuzení.
„Nesu vám lék na kocovinu“
„Kdo tu má kocovinu?!“ Shadow se hrdě pokusila postavit ale zradily jí nohy a sletěla přímo k Jess.
„No ty rozhodně ne“ zakřenila se na ní ležící ohnivačka.
„Držte zobáky a ty, Dagu, nám dej ten tvůj...ehm...lék“ Martina už zřejmě měla dost úplně všeho.
„Já vám ho dám, ale pod jednou podmínkou.“
Shadow pozorovala Čika, byl tak nechutně v pohodě!
„Diktuj podmínky“
Jess si na zemi sedla a přisedla Shadow pačesy. Ta se nehýbala, jen hypnotizovala uvězněné prameny vlasů a tiše šeptla Jessiah.
„Můžeš posunout své ctěné pozadí z mojí srsti??“
„Ehm..promiň“ pohla se a vyškubla Shadow zhruba pramen.
Ta už jen rezignovaně klesla na zem, ani neřvala „Díky“
„Ty podmínky!!! Dagu!!!“
„Martina nakreslí na vlajku Fénixe“
Martina kývla co jí to bolest dovolila.
„Averan udělá ten životabudič, protože bez něj ten lék nebude fungovat“
Averan na souhlas mávla rukou.
„A zbytek holek bude celý den pro každou špatnost“ dodal a zakřenil se.
„Ještě víc než normálně?“ ozvala se Han.
„Ale Han, vždyť to je za odměnu odhlížet na nás!“ Guťo se konečně zvedla z podlahy a vítězoslavně se usmála.
Han to nekomentovala, nebylo potřeba.
„OK my to berem“ řekla za všechny Martina.
Averan s vypětím všech sil udělala životabudič, stejně jako včera a přistrčila kotlík Dagovi. Ten se usmál...a nalil do ní dvě flašky toho fialového hnusu ze včerejší noci.
„Čím ses pokazil, tím se uzdrav“


Čiko Verstný nasádloval další díleček a je zvědavej, jak to dopadne
Martina dokreslila fénixe na vlajku, pak se na vlajku všichni podepsali a teprve pak jí vyvěsili z okna společenské místnosti.
Po večeři vyšli před hrad znovu, dnes už po několikáté omrknout jak se fénix vyjímá, a ztuhli údivem.
„To je jasný čí je tohle práce“
kluci nechali holky stát před hradem a jak o překot se hnali do hradu , schody brali po třech a teprve ve třetím patře zastavili. Na tomto patře mají své pokoje vodáci a vzdušani.
Každý na sebe nasypal hrst mlžného prášku a protáhli se vzdušným vstupem. Byli rádi, že nemusejí zdolávat žádnou překážku, nadšeně kvitovali, že mají vzduchny ve svém středu někoho, kdo nedbá opatrnosti.
Kolejní místnost byla prázdná. Čiko chtěl z vitríny sebrat pohár, ale v tom mu zabránil Dagonat.
Zato Hesmer už stál pod vycpaným kondorem a podle toho jak z něj mizelo pár per, všichni věděli, jaká bude jejich trofej.
„Uděláme si z něj všichni čelenky“
„Jo pěkně jim tu slepici oškubeme“
„Nic se škubat nebude, ty nech ta péra a posypte toho maskota“
V mžiku jim maskot zmizel z očí, to jak se všichni mohli přetrhnout , aby to byl on, kdo maskota nechá zmizet.
„Moment“
Na místě kde před okamžikem visel kondor začala ruka s uhlem kreslit ptáka loskutáka.
Kluci sebrali maskota a rychle než mlžný prášek přestane působit se vytratili ze vzdušné kolejní místnosti.
V jejich kolejní místnosti už čekaly holky a bavily se o tom, co zase kde kluci vyvedou.Shadow přiběhla z velkého sálu a referovala , že kluky nikde neviděla, a že nikde neslyší ani žádnou bitku.
„Jakou bitku, jsme tady“ jeden po druhém ze sebe sklepávali zbytky mlžňáku a jako trumf vytáhli i kondora.
„Co?“
„To je přece, vy jste ho ukradli?“
„Máš s tím snad nějakej problém?“
„Jo máš s tím problém? Pěkně oko za oko, maskot za maskota“
„A to vás nenapadlo, že až zjistí, že je pryč, že jako na první místo půjdou sem?!“
„bez obav, mlžňáku máme dost“
„To jsem rád, že jste tady“ do místnosti vcházel ředitel Voltain a kluci na kondora rychle chrstli dávku mlžného prášku.
„Sundal jsem tu vaší vlajku“ natáhl se na horní polici skříně a podával jim vlajku s fénixem.
Nikdo překvapením ani nemrkl.
„Kdybyste občas za mnou přišli, tím spíš když chcete dělat něco takového jako vlajku a určovat si maskota, řekl bych vám, že Fénix byl skutečně jeden čas maskotem Ohnivých Zřídel, ale od jedné události, je fénix v téhle koleji tabu“
Guťo rozklepanou rukou od ředitele převzala vlajku a jak ve snách jí položila na stůl.
„Ale jo, je pěkné, že jste chtěli maskota a ta vlajka se vám skutečně moc povedla“
„Proč ne Fénix?“
„ To je na delší povídání, ale kdybyste o to skutečně měli zájem, mohl bych vám dejme tomu v sobotu o tom povyprávět“
Z klidu ho rozhodilo strašlivé klení za dveřmi a dusot desítek nohou, které se hnaly do kolejní místnosti Ohnivých zřídel. Prudce otevřel dveře a chtěl vzduchoně zklidnit, ale proti němu stál samotný Goofer Graplling
„Tohle jste přehnali!“
„No o tom, co kdo přehnal bysme se mohli bavit pěkně dlouho“
„Vraťte nám našeho maskota!“
„Vašeho co?“
„Jsem přesvědčenej o tom, že někdo od vás z naší kolejní místnosti ukradl kondora“ Gooferovi hlas vzteky přeskakoval a nakukoval do klubovky, jestli tam neuvidí tu svojí vycpanou nádheru
„ Dej mi chvilku“ Voltain Gooferovi zabouchl před nosem a otočil se po svých studentech
„Tohle jste teda vážně pohnojili.Jestli jste ho sebrali, řekněte to teď hned“ a sám se obával toho jak dopadne zase tenhle malér
Goofer se dožadoval vstupu, proto ho Jean vpustil, ale jen jeho.
„dnes do půlnoci bude kondor na svém místě!“
„Nemáme ho“ Čiko se díval řediteli přímo do očí a ani se nezačervenal
„ Viděli vás se hnát do třetího patra, kde vy nemáte co dělat“
„ Závodili jsme“ bezostyšně se přidal Hesmer
„Závodili, kdo z vás ukradne maskota první?“
„měli jsme své starosti, mysleli jsme , že někdo sebral naší vlajku“ Darrion hrál zájem o to, jestli tu někdo nepoškozuje všechny koleje
„Ukažte ruce!“ Goofer byl skokem u Čika a ten mu ukazoval čisté ruce ze všech úhlů, zatímco Hesmer si je utíral do kalhot.
„Pojď se mnou“ vyzval Goofer Jeana a vedl ho do jejich společenské.
Zatímco on užasle koukal na uhlem namalovaného loskutáka, ohniváci jak o překot hledali ten nejlepší úkryt pro kondora a poblíž uložili i sáček s mlžným práškem, aby ho mohli kdykoliv poprášit.
„za tohle nás můžou i vyhodit“
„Mlč a pomož nám ho schovat“
„bacha už se vrací“ strážila vchod Jessiah
„Sem“ Lucka ukázala na nejlepší místečko jejich společenské místnosti.
„Teda ty se nezdáš, pěkně na očích a přitom tak stranou“
Kluci posypali obludu ještě jednou várkou a už od dveří letěla Jess, to jak Voltain prudce vrazil do místnosti.
„Svolej všechny“ otočil se na Dagonata a nasupeně sledoval jak se všichni ohniváci táhnou do společenské .
„Takže jdeme pokoj po pokoji a u koho najdu byť jen péro z kondora, balí si“


O průvodu píšu zase já
Opravdu jako průvod šli pokoj po pokoji a vždy osazenstvo pokoje společně s Voltainem prolezli pokoj, teda spíš Voltain slídil, zatímco studenti postávali u dveří a snažili se o nevinné pohledy.
Důkladně prohlížel i pokoje děvčat, ale u kluků se díval skutečně pečlivě a při té příležitosti jim vyházel bordel ze skříní, aby si tu uklidili a když byl jeho lov stále neúspěšný začínal být nervóznější než obvykle.
Celou dobu klel a vyhrožoval, ale nic z toho nepomáhalo.
Náhoda a stres však málem srazili vaz Hesmerovi.
Když Voltain prolejzal jejich pokoj a házel bordel na podlahu při od chodu klopýtl a Hesmer se lekl, že ho chce sejmout, proto zvedl ruce před obličej.Voltain vyrovnal krok zadíval se na jeho ruce a v ten okamžik to došlo všem.
„Od čeho máte špinavé ty ruce?“
Hesmer stál jak špatně vyřezanej svatej a nebyl schopen jediné věty.
„Kde je ten zatracenej pták?!“ řval tak, že tabule v oknech zařinčely.
„ Já nevím“ dostal ze sebe Hesmer což nebyla nejuspokojivější odpověď, ale bylo to jediné, co ze sebe byl schopen vypravit.
„Jak jste mohli ukrást maskota? Už ne, už vás mám dost poletíte ze školy“ koukal přitom na celé osazenstvo pokoje.
„Nic jsme nesebrali“ kluci teď víc jak jindy musel trval na své nevině.
„A co ty ruce?“
„Takže teď se vyhazuje ze školy za špinavý ruce? No taky dobrý“
„Nechte si svoje ironické poznámky“
„ Kdybychom byli v jejich místnosti sebrali bysme spíš pohár než maskota“ Darrion zviklával ředitele.
Darrionovi na rozdíl od ostatních věřil, byl to prefekt a taky se mu zdálo , že po nepříjemnostech s letošním pohárem by jistě bylo pravděpodobnější , že by kluci spíše sebrali pohár než nějakého opelichance.
„Ukliďte si ten bordel“ štěkl na ně a vyrazil do dalších pokojů.
„Ty vole to bylo těsný“ vydechl Nikolas
„Cos mu ukazoval ty ruce?“
„Co jsem měl dělat, jsem myslel, že mě chce praštit“
„Ještě , že máme Darriona, štěstí, že máme na pokoji prefekta“
„Raději přemejšlete jak se ho zbavíme“
„Bych ho tam nechal a prostě já nevím až to opadne, tak bych jim tu slepici strčil za dveře“
„Jestli zapojí do pátrání duchy, tak jsme namydlený“
„No ještě toho trochu“zděsil se Darrion upřímně
Dveře pokoje se otevřely a skoro všichni ohniváci se natlačili do pokoje, aby zjistili, co se stalo a co tu Voltain objevil.
„Hele Voltain jde pryč z hradu“
„Paráda přestěhujeme toho maskota“
„Blázníš? Tohle je tak průhledný, si myslí, že jsme úplný blbci“
„Co to zase meleš?“
„Jasně odešel tak, abysme ho viděli a protože prohledával pokoje, tak počítá, že teď tu slepici nacpeme do pokojů, protože jako tupci si myslíme, že už jsme za vodou.“
„Ty jsi paranoik“
„Nejsem, klidně se s tebou vsadím, že tu ještě na pokojích bude očumovat“
„Nechte kondora zatím tam kde je ale musíme ho vrátit“
„To víme taky, ale teď vzduchny rozestaví klídky“
„Jaký klídky?“
„No prostě budou dělat, že jsou v klidu, ale budou hlídkovat“
„Hele ale Graplling byl pěkně vytočenej“ kluci se začali smát tomu jak se nepříčetný Goofer dožadoval vstupu k ohnivákům.
Na snídani se od stolu ke stolu nesla hláška o tom, že vzdušáci přišli o svého maskota. Frederik Beastmaster to bral taky jako tragédii a apeloval na ty nejlepší stránky , které v každém jsou, ale nikdo se nepostavil, aby se přiznal.
Když všichni odešli na vyučování, Voltain společně s ostatními řediteli znovu prošel pokoje studentů ohnivých zřídel a opět neúspěšně.
„Jste si jistí, že to skutečně udělali moji studenti?“
„Ale no tak, snad nevěříš tý pohádce o tom, že oni netuší co se děje?“
„Co když je obviňujete neprávem?“
„ Kdo měl na mojí kolej vztek?“
„A proč když by tam byli by nevzali raději pohár? Co by dělali s nějakým ptákem?“
„S Kondorem“
Fred, Marty i Goofer opustili ohnivou část patra a zanechali Voltaina svým úvahám.
Toho z klidu vyrušil jen Bratr Ignác Heretik.
„Vidíte to? Co se šustne, to svedou na moje kluky. Jenže teď šlápli vedle“
Mnich mlčel jen se významně podíval směrem k rohu místnosti potom pohled stočil k zemi.
Ředitel ho následoval, v podlaze pod uvolněným prknem našel sáček s jakýmsi práškem strčil do něj prst a teprve když si prohlížel svou ruku bez ukazováčku mu došlo, co je tohle za speciální prášek.
„Vidíte to, co by tu nemělo co dělat?“
„Vidím všechny vaše prsty“ odpověděl mnich
Řediteli se zatmělo před očima. Oprášil si z ruky prášek a pak jak slepec rukou zkoumal volný prostor v rohu místnosti tak skrytý a přitom tak na očích.


Věřili byste tomu, že tohle je už díl 29? No a kdo ho napsal? Martina Wyrda,takže záruka kvality.
K jeho smůle a zlosti však nic nenašel. Ani další náznak toho, že by zde bylo něco, co nemá být. Nic. To ho rozčílilo snad ještě mnohem víc.
Nasupeně odešel z pokoje. Celým poschodím se nesl hlasitý dusot ředitele, poté se ozvalo hlasité prásk – to zavřel dveře. Ohniváci, kteří to uslyšeli, ihned pochopili, kdo to byl a účel návštěvy kolejní místnosti. Ale nejen jim to došlo, zpráva se rychle roznesla a i mazlíčci studentů pomalu věděli oč jde.
Martina, která na Péči o kouzelné tvory seděla vedle Averan, se začala nervózně ošívat.
Dostala nápad, sice nebezpečný, ale zkusit se musí. Nakloní se ke své sousedce:
„Hele Zázraku, já dostala nápad, co to…“ zbytek slov už nebylo možno zaslechnout, neboť Martina se k ní naklonila ještě blíže a velmi potichu jí něco pošeptala.
Jen co se odklonila, profesorka zadala domácí úkoly a pak konečně zazvonilo.
Obě vyrazily ze třídy mezi prvními a pospíchali do společenské místnosti, měli právě volno a tohle potřebovaly dořešit.
Na chodbě téměř v tom návalu studentů narazily do Čika.
Martina toho hned využila, stáhla ho stranou a v rychlosti a co nejtišeji mu vysvětlila co mají v plánu. Nemluvila zcela jasně, spíš jen v útržcích, přeci jenom jako prevence, kdyby je někdo uslyšel.
Čiko se na ni téměř nevěřícně podíval.
„Opravdu?“
„Zcela.“ Šeptne na souhlas Martina a Averan přikývne.
„Dobře, já tedy ještě seženu někoho a jak jsme se domluvili.“
Rychlým krokem zamíří na opačnou stranu, než měl původně v plánu.
„Myslíš, že to vyjde?“ optá se trochu pochybovačně Averan.
„Musí, jinak se asi můžu rozloučit.“
„To to opravdu musím vyjít.“
Dívky se vydají do společenské místnosti. Chodba je už prázdná, takže se nemusejí s nikým mačkat.
* * *
V knihovně touhle dobou není moc lidí, většina je venku, když je tak pěkně. Přesto se zde najde několik duší, které zde jsou. Jednou z nich je i Čiko se Shadow.
„Říkala opravdu, že se ta kniha je tady v knihovně?“ optá se nejistě Shadow.
„Nejsem snad ještě hluchý, ne? Musí tu někde být, ale nesmíme se nikoho ptát. To by vypadalo opravdu podezřele.“
„Mám ji.“ Vykřikne Shadow. Když si uvědomí, že je takto mohla prozradit, začne doufat, že nikomu to nepřijde divné a nechají je na pokoji.
Čiko začne zběsile listovat knihou. Přibližně uprostřed ní se zastaví.
Zadívá se na text, ve kterém stojí:
Chcete-li schovat utajené věci, toto je kouzlo pro vás jako stvořené. Ovšem pozor! Je potřeba určitá zručnost ve složitějších kouzlech.
Přistupte k předmětu, který budete chtít bezpečně utajit, jemně švihněte hůlkou a proneste Elivorcus! Z hůlky vystřelí proud černého světla, tím poznáte, že se kouzlo povedlo. Vhodné použít spolu s mlžným práškem. (pozn.= Mnou vymyšlené kouzlo, pochybuji, že něco takového existuje =oD)
„Ty jo, ona měla pravdu. Ale kdo z těch zasvěcených je dobře zručný v kouzlech?“
„No, zatím o tom plánu víme jen my čtyři. Pokud nepřibereme někoho dalšího, bude to muset být někdo z nás.“ Přemýšlí nahlas Čiko.
„To je také pravda. Hlavně si to pořádně zapamatujme.“
* * *
Ohnivácká místnost zeje prázdnotou. Není zde ani jeden jediný student. Všichni jsou někde venku, nebo v jiných částech hradu.
Ticho však přeruší prudké otevření dveří. V nich se objeví Martina, Averan, Shadow a Čiko.
„Někdo bude muset jít na chodbu a hlídat. Protože jestli tohle praskne, přímo u přenášení a skrývání.“
„Pšt. Mluv potichu. Kdo tedy půjde ven?“ Čiko se tázavě podívá na dívky.
„Tak já tedy půjdu. Jaké bude znamení? Co třeba spadnutí na zem? Jako že omdlím, tím bych je ještě více zdržela a tu ránu uslyšíte, když budu tady poblíž.“
„Spásný nápad Averan. Tak tedy díky.“
Averan potichu odejde ze společenské místnosti a začne se potulovat poblíž, aby mohla včas své spolužáky upozornit.
„Ale je vám jasné, že jestli nás někdo načapá, tak si balíme kufry?“ ptá se Shadow.
Chce se přeci jenom ujistit, že Martina s Čikem ví do čeho jsou.
„Přeci bych na něco neupozornila, kdybych to nechtěla udělat, ne?“ odvětí Martina.
Čiko jen přikývne. „Ještě bychom měli určit někoho, kdo to kouzlo provede.“
„Tedy, ne že bych se z toho chtěla vyvlíknout, z toho kouzlení, ale tohle není moje parketa, však víte, že s tím občas bojuji.“
„Ty si něco vymyslíš Marťo a pak takhle, jo?“ směje se Shadow, ale potom zvážní, „já si myslím, že také nejsem ta nejvhodnější.“
„Takže to je na mně? Opravdu vhodný člověk.“ Pronese ironicky Čiko a v hlavě si začne vzpomínat na to, co psali v oné knížce.
Martina se rozhlédne po pokoji. Potom dojde k místu, kde je maskot ukrytý. Rychle ho po zpaměti nahmatá, vytáhne, opráší od mlžného prachu, takže ho opět uvidí a odběhne do pokoje dívek. Shadow s Čikem ji následují.
Martina se ohne u své postele. Uvolní jedno prkno. Je vidět, že je to asi velmi častá skrýš. Nyní se však v ní nic nenachází.
„Dej ho tam.“ Pobídne ji Čiko.
Martina tak udělá, Shadow odněkud vytáhne mlžný prášek.
„Taky jsem si nějaký vzala, pro jistotu, když Voltain prohledával pokoje.“ Řekne na omluvu.
Schovají tedy „slepici“ pod uvolněné prkno.
„Máme ten prášek použít teď, nebo až potom?“
„Raději teď, kdyby náhodu.“
„Ale to potom půjde hůř to kouzlo.“
„Zvládneš to, musíš.“ Uzavře diskuzi Martina a pozoruje Čika, který se soustředí.
Začne být nervózní, ale nedá na sobě nic znát. Naposledy si v duchu zopakuje kouzlo a potom ho pronese i nahlas.
„Elivorcus!“
Z hůlky vystřelí pouze slabý obláček zeleného světla.
Dívky to přejdou bez komentáře, v duchu doufají, že další pokus bude už úspěšný.
„Elivorcus!“ znovu pronese Čiko.
Z hůlky tentokrát vystřelí o něco silnější proud světla a tentokrát je už šedé.
„Příští pokus to už bude ono.“ Šeptne Martina.
Náhle se z chodby ozve šílená rána.
„Do prkenný ohrady.“ Uleví si Shadow.
„Někdo jde.“
Čiko odhodlán, že se to už konečně povede, namíří na „kuře“ hůlku. „Elivorcus!“ z hůlky vystřelí silný proud černého světla. Shadow se rozzáří oči radostí. Její radost však přeruší kroky, lépe řečeno dusot, který míří přímo k nim. Martina se rychle ohne a chce vrátit prkno do jeho původní podoby, když tu se otevřou dveře a v nich stojí Voltain, Dag a Goofer.


Lucka Lockeová mě odrovnala hned v úvodu už 30 dílu deníku
Všichni tři vešli do pokoje a Graplling třísknul s dveřmi div se nerozletěly. Vedle něho stojící Voltain střílel očima blesky a evidentně se rozhodoval, koho zabije první. Jen Dag se tvářil jako by tam radši nebyl.
Martina jen sklouzla pohledem na svoji ruku, ve které stále držela prkno. Na pekelnou trojici stojící u dveří se radši ani nepodívala. Čiko a Shadow jen stáli, jako by do nich uhodilo. „Ale, ale,“ prohodil nepříjemně medovým hláskem Goofer, „copak nám tu naše neviňátka provádějí? Vážně Jeane trváte na obhajobě své koleje? Tak se ukažte, co tam máte.“
Už chtěl vykročit ke „skrýši“. Když tu se prudce otevřely dveře a plnou silou veleváženého ředitele praštily. Goofer se ihned skácel na zem.
„Hej lidi, Averan,“ do místnosti vtrhla Lucka. „nějak s sebou flákla a Graplling -“ zarazila se a podívala se na téměř omráčeného ředitele. Ztuhla.
„Já-“
Do pokoje vběhli Mellandra, Han, Dark, Nikolas, Hesmer, Darion a Guťo. Voltain se rychle sehnul ke Grapllingovi. „Ježiš, Goofere, jsi v pořádku?“
Graplling něco připitoměle zamumlal.
Voltain se otočil na Lucku, která se rychle snažila vytratit.
„Cos to udělala?“ zařval. „To si ze mě děláš srandu, chceš snad zachránit ostatním kůži?“
„Já neměla tušení, že tu budete,“ vysoukala ze sebe s panikou v hlase Lucka. „Já vážně netušila, já- Averan s sebou dole flákla a asi se praštila do hlavy, říkala něco o Shadow, tak já sem běžela a- netušila jsem, že-“
Graplling na podlaze zasténal.
„Mlč,“ přerušil Lucku Voltain.
„Darione, pomozte mi s ním na ošetřovnu. Ostatní se nehnou ani na krok, rozumíš Dagonate?“
Chytli s Darionem Grapllinga pod rukama a táhli ho na ošetřovnu.
V místnosti se rozhostilo tíživé ticho.
„Fííííha,“ ozval se Dagonat.
„Vy ste si to teda dost po******. Co ste tu vy tři dělali?
Přihnali se za mnou rozzuřený říďové, že prej ať jdu s nima.
Neříkejte, že teď schováváte toho ptáka, když Goofer hlídá? Jo a mimochodem,“ otočil se na Lucku, “ty jsi mrtvá předem.“
Tu se Čiko probral k životu.
„Jo, ptáka, rychle ho musíme schovat někam jinam. Jestli měl přijít Graplling k otřesu mozku, tak teď.“
„Cože vy ho fakt schováváte teď?“ vytřeštila oči Han.
„Proč ste o tom neřekli ostatním? Myslela jsem, že uděláme nějakou akci, my z epicentra, ale jak vidno nám nevěříte, fakt skvělý. A ještě navíc jsme teď spolupachatelé.“
„Pochop,“ vysvětlovala Martina, „jak dlouho už se mluví o zrádcích? Usoudili jsme, že čím míň lidí tím víc. Splašili jsme skvělý kouzlo. Averan hlídala. Trvalo nám to trošku dýl, ale povedlo se. Nestihli jsme zandat to prkno. Jo, a kde je vlastně Averan?“
„Šli jsme od pozemků,“ vysvětlovala Lucka, „chtěli jsme ještě s váma projednat, co s tim vypelichancem. Bylo nám divný, že jste se tak zdejchli. Když tu vidíme ředitele a Daga jak si to rázujou do společenky. Pak děsná rána, jak se Averan, která tam stála, zhroutila k zemi.“
„Jo, to bylo naše znamení.“ ozvala se konečně Shadow.
„Říkala, že jednak to bude rána, a jednak se budou starat, co se jí stalo.“
„Hmm, tak to ani náhodou,“ pokračovala Lucka. „Prolítli kolem ní, ani okem nezavadili. Nevím, teda jestli Aver plánovala otřes mozku, ale povedlo se. Blábolila něco, že rychle Shadow, ale nevymámila ze sebe kloudnou větu. Adorer a Jess, že hned musí na ošetřovnu. A já běžela za váma a stalo se, no. Já jsem fakt úplnej blbec, jak jsem mohla, skosit ředitele dveřma?“
„Asi po půl minutě se Averan zmátožila a říkala, ať jdeme rychle nahoru, jinak že máte průšvih,“ ujala se slova Dark.
„No tak jsme sem rychle šli, Jess s Adorer vzali Aver na ošetřovnu, a najednou vidíme jak se Graplling válí na zemi a vy tu stojíte jak u božího umučení.“
„Super,“ promluvil Čiko neklidně.
„Ale co s tim ptákem? Voltain je tu každou chvíli a jestli si nepospíšíme, tak máme průšvih.“
„Jo a kam ho chceš asi schovat?“ osopila se na Čika Lucka.
„Do skříně? Do postele? Do společenky? Teď ji just prohledaj. Nehledě na to, když mluvíš o průšvizích, stojí před tebou člověk, kterej jeden má. A nemůžu říct, že bych mohla za to, že se Graplling promenuje po naší věži.“
„Hele, my bychom vám o tom řekli, kdyby sme věděli, jakej to bude mít účinek,“ obhajovala se Martina.
„Řekla bych, že pláčeš nad rozlitým mlíkem,“ propálila ji pohledem Mell. „Až vám na to Voltain přijde, už vidím, jak nám věří, že s tím nemáme nic společnýho.“
„Hele, vy jste fakt skvělý,“ naštval se Čiko.
„Tohle je jak za dobrotu na žebrotu. My se snažili toho vypelichance uklidit a co z toho máme? A konec konců, pokud ho uklidíme, nebudem mít průšvih ani my ani vy. Co se týče, Lucko, toho Grapllingova úrazu, to je malý problém, ale nějak tě z toho vysekáme. Takže teď, dámy a pánové, přemýšlíme – a to hodně rychle.“
„No mám pocit, že ty bys ukecal úplně každého,“ zasmála se Lucka, která dostala přeci jen lepší náladu.
„Beru tě za slovo. Plus od tebe žádám, nějaké brnění na ochranu před hněvem rady čtyř. Ale kam s tím ptákem?“
„Jasně brnění seženu,“ opáčil Čiko.
„No v podstatě, by teď už neměl být vypelichanec nějakou dobu vidět, ale nevim, na jak moc kvalitně se mi to kouzlo povedlo, tudíž možná moc dlouho nevydrží. Ale kdybys to Dagu zkusil ještě jednou, tak bychom ho mohli hodit do nějaký obrovský vázy. Tam snad po hmatu hledat nebudou. Zmenšený to už je.“
„Znáte protiformulku?“ zeptal se Dag.
„Myslim, že bychom to nejdřív měli dát zpátky a pak až zkoušet znova.“
„To teda nevim, jestli to stihnem,“ pochyboval Nik.
„Ta protiformule je Relivorcus,“ ozvala se Martina.
„Relivorcus“ pronesl Dag a namířil hůlku na díru v podlaze. Kondor se objevil.
„Do společenky rychle,“ zavelel Nikolas.
Všichni se rychle přesunuli. Nikoho ani nenapadlo dodržovat příkaz, že mají zůstat v pokoji. Našli jednu z velkých váz v rohu místnosti a vhodili do ní zmenšeninu kdysi majestátného maskota.
„Tak jo, jak bylo to kouzlo?“ zeptal se Dag.
„Jo to by mě taky zajímalo,“ ozval se za nimi známý hlas.
Ohniváci vypadali jako by do nich uhodilo.Voltain k nim došel blíž a pokračoval:
„Tak Goofer je uklizený na ošetřovně, nebude překážet nejmíň do večera, spíš do zítřka. Teď co s tím maskotem? Doufám, že teď nebudete protestovat, když řeknu, že ho máte. A pak se taky musím rozhodnout co s vámi? Poví mi k tomu někdo něco?“


Tak tady je má výpověď jak to bylo
Nikdo neřekl ani slovo, sklonili hlavy a ustoupili od vázy.
„Vytáhněte toho zatracenýho ptáka s tý vázy a připravte si nějaké obstojné vysvětlení“
Všichni si vyměňovali pohledy, jestli má vůbec ještě cenu zatloukat a snažit se ze zbytku ještě něco tajit nebo riskovat vyhazov ze školy.
Čiko stál u vázy nejblíže a ve chvíli kdy se ředitel podíval na ranařku Lucku do ní nasypal hrst prášku.
„Když máte tu ruku v tý váze už táhnete toho maskota?“
„Ne“ Čiko stáhl ruku zpět a koukal na vázu jakoby jí viděl prvně.
Ředitel mlčel a bylo vidět, že přemýšlí nad tím jak beztrestně urvat klukovi před ním hlavu.
Ticho přerušilo Dagonatovo přešlápnutí a hmátnutí do vázy.Pak už všichni vytřeštěně koukali jak oklepává zmenšeninu maskota.
Voltain vytáhl hůlku a podával jí Čikovi
„ Prosím nebo to mám udělat já sám?
„Mám svojí.“
Pootočil se ke spolužákům a hledal u nich radu, ale ředitel ho otočil zpátky k váze a miniaturnímu maskotovi.
Kouzlo se mu povedlo na poprvé a ve společenské místnosti teď před všemi ohniváky seděl pomuchlaný kondor.
„To snad není možný“ ředitel se snažil ptákovi uhladit péra a přitom si něco neslyšně mumlal.
Provinilci potichounku a pomaličku bez prudších pohybů couvali od důkazu a už byli v půlce místnosti, když se ředitel narovnal .
„Kam si myslíte, že jdete?! ke mně do pracovny a vy dva vemte toho maskota.“
Jako smutný průvod kráčející k popravě se táhli do ředitelovo pracovny.
Ředitel za nimi dveře kouzlem zamkl a pak si je měřil pohledem.Humor přešel i věčně vysmátého Hesmera a Lucka ta raději dělala , že tam snad ani není.Ale ředitel jí nepřehlédl naopak se k ní otočil a k ní promluvil jako k první.
„ Dala jsi nám trochu času ale ze ředitelem Grapllingem s omluvou budeš muset jít sama.“
„Ano“ špitla a sklouzla pohledem k ostatním.Ano“ špitla a sklouzla pohledem k ostatním.
„všichni jsou nažhavení na to až vás s tím nachytají“ zhnuseně kondorovi nadzvedl křídlo a zase ho nechal spustit
„Už jste tu napáchali hodně průšvihů, ale za tohle nás všechny ukamenujou“ Ředitel se procházel po místnosti a nikdo se pro jistotu ani nehnul .
„Sakra jak jste si mohli dovolit ukrást maskota!“ prudce se k nim rozběhl a zařval tak, že sebou všichni trhli a slabší povahy se hnali ke dveřím.
„Pane řediteli, bylo to nedorozumění“ Dagonat se postavil před ředitele jakoby svým tělem chtěl chránit delikventy krčící se za ním.
„Nehoda? Nehoda je propálení kotlíku, nehoda je rozbití křišťálové koule, nehoda je cokoliv jen ne vplížení se do cizí společenské místnosti“
„ No jak jste sundal tu vlajku s fénixem“
„Co?“ ředitel se hrozivě zadíval na Martinu, která se pokoušela objasnit situaci.
„No mysleli jsme že jí sebrali vzduchny“
„Vy mlčte!“
„ Měli jsme z té vlajky radost a když byla pryč, tak ehm opravdu jsme byli přesvědčení , že jí sebral někdo z koleje Vzdušných výšin a kluci si tedy pro ní šli“ Han mluvila tiše a opatrně volila slova, aby ředitele znovu nerozzuřila.
„ Koho napadlo sebrat toho maskota?“ zeptal se unaveně
„mě“
Voltain nikdy nevypadal udiveněji.Čekal mlčení, výmluvy, ale od Dagonata takový zásah nečekal.
Prudce švihl hůlkou ke dveřím ozvalo se cvaknutí
„Ven“ zařval a nikdo se nenechal dvakrát pobízet.
„Vy Cartere ne“
Teprve když oba osaměli ředitel promluvil.
„Tohle vás může stát nejen pozici, ale i místo v této škole“
došel ke svému stolu a sedl si, prstem ukázal na protější křeslo.
„Je mi jasné, že kryjete kluky, ale …“
„ne, skutečně to že maskota vezmeme sebou jsem navrhl já“
„Dagu prosím vás“ Ředitel nechtěl slyšet, to co mu stále Dag předsouval
„Dobře to vyřešíme později“ když viděl , že s ním nehne už Daga nechal a bylo na něm vidět, že usilovně přemýšlí.
„Nahlásíte nás? Mě.Nahlásíte mě?“
„Copak můžu? Tu příšeru musíme vrátit“
„Chtěli jsme jí vrátit“
„Jak?“
„Až se to uklidní tak ho nechat za dveřma“
„Možná bych ho tam mohl donést sám“
„Vy?“
„Měli jste dobrý nápad zmenšit ho a pak posypat tím práškem. Kdo na to přišel má u mě odměnu.Čí to byl vůbec nápad?“
„nechcete to vědět pane“
Voltain už byl "doma", který z jeho „oblíbenců“ vymyslel tak rafinovaný manévr vymyslel.
„To, že jsem našel toho maskota nikdy nesmí opustit naší kolej, je vám to jasné?“
„Ano“
„Dobře jděte a postarejte se o ně“
Ředitel osaměl a hned si v hlavě srovnával plán jak nepozorovaně vrátit maskota koleji, které patří.
„Verstný!“
jeden po druhém plácali Čika po ramenou , když si ho ředitel zavolal k sobě.
„ Dejte sem ten mizící prášek“
„Už nemám“
„nehrajte si se mnou“
Čiko neochotně vytáhl z hábitu naditý váček a podal ho řediteli.
„Jak dlouho to skryje toho kondora?“ ředitel se s mračením zeptal a Čiko mu řekl , že tak asi hodinu pokud se o něj nikdo neotře.
„ Do konce roku bez Křižánek a budete se mi po dvou hodinách hlásit, jděte“
„Ale to je půl roku“
„Jděte“
Na večeři na které chyběl pochopitelně Goofer Graplling se Jean rozhodl pro rychlou akci.
Ve své kanceláři zmenšil kondora posypal práškem a rychle než se hladovci vrátí vtrhl do klubovky vzdušňáků.
Kondora strčil k oknu zvětšil do normální podoby ještě jednou posypal a upaloval pryč.
Ani se nedivil, když zhruba za hodinu začalo třetí patro mohutně slavit návrat svého ztraceného maskota.


a tady je výpověď Dagonata, sám jsem zvědavej jak moc podobné nebo rozdílné jsou naše vzpomínky
Všichni stáli jako opaření a nikdo se neodvážil promluvit jako první.
„No. Tak bude to?“ Pronesl Voltain ostrým hlasem a jeho oči těkali po přítomných.
„Za to můžu já, Jeane.“
Všichni se udiveně podívali na Daga, který udělal krok k jejich patronovi.
„Byl to všechno můj nápad a uznávám svou chybu. Moji žáci za nic nemůžou, zachovali se tak, jak já jsem chtěl a nesmíte...“
V tom Daga přerušil Čiko:
„Tak to ne, nemůžeš jen tak...“
„Mlčte, Verstný, nikdo se vás na nic neptal!“ Vykřikl ostrým hlasem Dag a očima ještě blýskl po Martině, která už také otvírala pusu k námitkám.
Kdyby měli přítomní Ohniváci zavřené oči, s jistotou by řekli, že právě Čika okřikl Voltain, ale tento tón od Daga ještě neslyšeli a o to víc je překvapil.
Čiko se zasekl v půlce věty a ostatní se nyní neopovážili ani pohnout.
„Ty, Dagonate? Co to říkáš? Já tě varuji, nesnaž se jejich průšvih svalit na sebe!“ Pohrozil mu prstem Jean, jako by byl jeho otec.
„To se nesnažím, Jeane, bylo to skutečně celé z mé hlavy. Po tom podrazu, co na nás udělali s pohárem jsem byl tak naštvaný, že jsem toužil po odplatě a ostatní šli jen se mnou. Bylo to neúměrné, vím, a zašlo to daleko, ale nikdo z nás netušil, že z toho bude takový malér a já vůbec ne. Omlouvám se a jsem ochotný s tebou jít a nést celé následky.“
Voltain stál, v jeho tváři se rýsovaly vrásky a kdyby venku za oknem neskučel vítr, bylo by slyšet jak skřípe zuby.
„Uvědomujete si Cartere, že ponesete veškeré následky namísto prvně obviněných? Že pokud Rada rozhodne, můžete být propuštěn ze své pozice nebo dokonce z institutu vůbec?“
Mluvil pomalu a výjimečně mu vykal, jakoby chtěl jistotu, že bude Dag jeho slovům dokonale rozumět.
„Ano, to si uvědomuji, pane.“ Dagovy oči na chvilku klesly k zemi, ale pak si zase navrátil klidnou tvář a zadíval se na patrona.
Ten ještě notnou chvíli váhal, prohlížel si přítomné Ohniváky a každou chvíli vypadal, že chce vybuchnout vzteky, ale po minutě nebo po dvou konečně klidně promluvil:
„Nuže dobrá...“ Pak bleskově vyndal hůlku a mávl s ní až ke svému pasu. Z vázy vyletěla zmenšenina maskota Vzduchu a přistála Jeanovi v rukou.
„Pojď se mnou, Dagonate. A vy ostatní...do pokojů a tam zůstanete, běda vám!“
Otočil se na patě a odcházel z místnosti. Dag ho pomalu následoval a jen ve dveřích se na chvíli otočil a rukou vyslal svým žákům posunek, který jakoby říkal „Udělejte, co chtěl, to bude v pohodě.“
Všichni Ohniváci ještě chvíli po jejich odchodu stáli jak přikovaní a nikdo nevěděl, co říct. Ticho až po chvíli prolomil jako vždy Čiko.
„Je to blbost! Nemůžeme jen tak odejít, sednout si na zadek a nechat je, ať se vyřádí na Dagovi.“
„To je jasný, musíme něco udělat, jestli ho vyhodí...“ přidala se Lucka a opřela se o zeď, stále ještě roztřesená z jejího excesu s Gooferem.
„Nevyhodí ho, Dag má dobrou vyřídilku a určitě to urovná a vykecá se z toho,“ snažil se Hesmer přidat trochu optimismu do zdejší dusné atmosféry.
„Jo?“ Ozvala se Dark.
„ A nebo taky ne! Znáš Grapplinga a ostatní! Pořád si budeme říkat, že všechno bude v pohodě, nějak se to urovná, ale zítra už tu třeba Dag nebude a jediný co tu bude - velká cedule na nástěnce, že novým rektorem se stává Darrion.“
Všichni se zadívali na Darriona, který se zatvářil polekaně a trochu zrudnul.
„Myslíte, že Daga čeká soud nebo tak něco?“ Vyřkla s obavami Jess.
„Kdo ví, je to dost pravděpodobné, “zatvářila se smutně Shadow.
Pak poprvé promluvila Martina, které se z bílé zase vrátila její původní barva obličeje:
„Měli bychom jít na pokoje a domluvit se, co podnikneme, nemůžeme jen tak přihlížet! I když to tak možná Dag chtěl, zařídit nám, že nás nevyrazí a vzít to na sebe, ale přece ho v tom nenecháme.“
„A co chceš dělat?“ Zeptal se Čiko, který stále zamyšleně hleděl do země.
„Vpadnout před Radu a začít křičet, že my ho nedáme? Těžko...“
„Chce to udělat něco, co by dostatečně odlákalo jejich pozornost od tohoto průšvihu,“ zauvažovala Jess a dál si kousala dolní ret.
„A co, prosím tě? Další průšvih? Ne, díky, už jsem toho měla dost.“ Odfrkla si Shadow a oklepala se při vzpomínce na předchozí události, u kterých se jí už několikrát málem zastavilo srdce.
„Risk je zisk.“ Pronesla Dark a už přemýšlela o nejlepším východisku z téhle situace.
„Tak pojďte,“ řekl Čiko, „půjdeme na pokoje a zkusíme co nejrychleji něco vymyslet.“