Samožer

Král si přitáhl hermelín a vykročil starým unaveným krokem do zahrad.

Několik kroků za ním opatrně kráčí jeho jediný přítel.

Tuhle tichou ranní pouť vykonávali pravidelně od té doby, co se David dostal k moci a že už to je mnoho let. To bylo když David jako mladý dravý kadet se dostal přes své široké rozvětvené příbuzenstvo až sem.

David, prasynovec z desátého kolene se stal králem u kterého se nepředpokládalo, že by někdy mohl usednout na trůn. Pokud se o podobném snu zmínila jeho matka, všichni se jí smáli, ale úsměv se jim začal vytrácet, když jeden zákonný dědic za druhým přicházeli o život, dokonce i mentálně slabý Ferdinand se jednoho dne našel s proříznutým hrdlem na cestě u brány města.

Král se u starého stromu zastavil a počkal, až o nic mladší přítel k němu dojde.

„ Josefe, jaký jsem byl král?“

„ Pane, tvá hvězda stále jasně září, proč ta chmurná slova? Proč teď tak brzy sčítat?““

„ Josefe , jsme sami“ otočil ke svému průvodci oči

„ Za tvé vlády se toho mnoho změnilo, lid tě miluje, postavil jsi lazaret, ukončil jsi dlouhé války s okolními králi a rozšířil jsi naši zemi“

„Miluje? Pche. To jen strach slyším z jejich Vivat David“

„ Nemůžou pochopit všechny tvé kroky, proto se bojí, ale povětšinou jsi byl spravedlivý“

„Povětšinou“

Krále odpověď pro chvíli utišila, a když oba nabrali něco málo sil vykročili dál.

„Brzy si mě nejvyšší povolá“

„ Máš spoustu sil, na to, abys tak brzy odešel a nepřátele nemáš“

„Cítím konec, v noci mě budí všichni moji zabití a zvou mě k sobě“

„ Možná jen víno ze špatného sudu tě tíží“

„ Našel se možný legitimní nástupce, zatím to je mládě, ale už mi poslal z pentagramu pergamen.“

„ Žádá tě o to aby ses setkal se svými předky?“ zděsil se Josef

„ Je to cílevědomý mladý muž, na škole vykonává nejvyšší možnou funkci, a rozhodně se nekouká po čích zádech se tam dostal“

„ Mám za ním poslat několik vojáků?“

„ Už ne“ Král navzdory chladu usedl na lavičku.

„Josefe můj čas nadešel. To mládě mě žádá jen o laskavost – strávit se mnou konec roku“

Josef se s obavami zadíval na svého krále a přítele

„ Tu laskavost mu jistě dopřát nechceš“

„Pozvu ho“

„Najmu ochutnávače, nebo bych snad i já sám“

„Už ne“

Král se zvedl a vracel se zpátky do hradu následován zachmuřeným Josefem.

S odpovědí na naléhavý pergamen neotálel a poslal po maličkém poslovi kterého vyslal jeho majitel a snad i jednoho dne nástupník na trůnu této velké říše.

Poslední den roku král se smíšenými pocity vyhlížel průvod a až na jednu podivnou figurku široko daleko neviděl žádnou novou tvář.

Jaké bylo jeho překvapení, když ona podivná figurka v hábitu jaký nosí zaříkávači se vyklubala ona vzácná návštěva.

„ Ahoj dědo“

„Buď vítán na zdejším hradě“

Chlapec se zašklebil na starce i poblíž postávající muže

„ CO? Tady se ještě hraje na My majestát? No o tom jsem slyšel cosi na dějinách“

„ Dovolil jsem si vám přichystat koupel a vaší komnatu“ Josef se přišoural k chlapci a pokynutím mu dal znamení aby jej následoval.

Chlapec přivřel jedno oko, ale vzal svou truhlu a vykročil za starcem

„Zavazadlo vám donesu do vaší komnaty později“

„ Ušetřím vaše záda“

Návštěvník si dopřával dlouhou a příjemnou koupel, když ho zatím hodnotili všichni u dvora.

Nenasytný pokladník v něm na první pohled poznal spřízněnou duši a začal pomaličku spřádat plány jak s jeho zkušenostmi chlapce bude ovládat za pomocí zlatých mincí s podobiznou toho nesnesitelného podezíravého starce, který mu kouká přes rameno při výběru daní.

Velitel stráží v klukovi neviděl nic jen obyčejné neškodné dítě, které by jen s obtížemi zvedlo štít.

Josef se však mladíka bál, bál se, že on ho připraví o jeho přítele a zemi o krále.

Král ten si úvahy nechal na později . na jeho tváři nebyl znát žádný pocit. Snad jen pobavený náznak úsměvu, to když chlapec proti protokolu zde udělal vítr.

Společný oběd si král posadil svého vnuka kdoví z jakého kolene po své pravici a uvolněně s ním konverzoval, dokonce vypadal, že se baví, když mu chlapec vyprávěl o škole a létání. Samozřejmě , že mu nevěřil, že by snad sedl na koště a vznesl se, ale proč se nepobavit.

Po siestě ho prováděl po hradu, seznamoval ho s nejdůležitějšími lidmi a vysvětloval mu důmyslné skrýše ve své pracovně.

Při večeři už byl král zaraženější, ale všichni mysleli , že snad únavou.Bylo toho na starce už na dnešní den moc a to ještě o půlnoci se od něj očekává projev k lidu.

Po večeři požádal král svého vnuka o chvilku času, že by s ním rád promluvil o samotě. Navrhl zimní zahradu a pak se rozloučil, že prý si jde na chvilku odpočinout.

Když se oba setkali, stařec vypadal unaveněji než před tím.

„jestli jsi unavený, odložíme to“ všiml si hned host zjevu svého protějšku

„ Ano jsem už moc unavený, ale chtěl jsem s tebou ještě naposledy mluvit“

„Naposledy? Chci se tu ještě chvilku zdržet“

„Neruš mě a jen poslouchej slova starce, který už toho mnoho prožil a ví jak vše chodí“

Chlapec pokrčil rameny a jen tiše naslouchal slovům , která stařec vyslovoval s těžkostí.

„ Chlapče, prosím nenič si svou duši“

stařec si olízl popraskané rty, naplnil kalich ležící na stolku vedle lavičky, z prstenu do něj nasypal prášek, napil se a pokračoval.

„ Dopřej mi udělit ti jedinou radu. Neštvi se za ní bezhlavě a nechtěj jí dobít jen silou a úskokem. Já dnes odevzdám svou duši zničenou mocí do království otců a vše co o co jsem kdy stál mi je jen zátěží. Začni čistě a čistým zůstaň. Tam kde mě přijmou tě za spoustu let netoužím potkat. Pro tebe nechci věčný smutek a věčný žal.Ty jsi život a teplo, ne jako já jen smrt a zima“

David z vůle Hospodina král se dlouze odmlčel pohár točením promíchal a dopil zbytek svého moku.Zvedl se, udeřil palicí do zvonu a pak si jen tiše sedl na lavičku , opřel hlavu o stěnu a vypadal jako když spí. Josef přispěchal do zimní zahrady co mu jeho staré nohy stačily, obhlédl místo, dlouze shlížel na Davida a teprve potom se otočil k chlapci.

„ Pane je čas, aby král přednesl svůj projev svému lidu“ podal mu pergamen a odváděl ho na balkon odkud shlížel na tváře těch, co si přišli prohlédnout nového krále.