Jdi na obsah Jdi na menu
 



„Dobře jdeme , ale mlčte o tom před holkama." Darrion se nechal ukecat k výpravě za podivným úkazem na vrcholku hor.
„Ta by mohla vzít draka, byli bysme tam rychleji.“
„To bysme ale byli vidět, nemyslíš?“
Čtyři kluci šli hned po večeři spát, aby se trochu na tu podivnou výpravu prospali a teprve kolem půlnoci vyrazili na dlouhý pochod.
Cesty k vrcholu vedly asi tři, ale spěchali, proto to vzali tou nejkratší. Drápali se průrvou, když nad sebou uslyšeli zvláštní šumění.
„To jsou holky na Silver," Hesmer byl nejvýš a podával informace.
„Co tady dělají?“
Kluci přidali na rychlosti a už se jeden po druhém vyloupl na vrcholku.
Rozhlíželi se po barevných jiskrách, které je sem vylákaly, ale nic.
„Paráda, takže úplně zbytečná cesta."
„Musí to být přímo pod náma."
lehli si na skálu a přesně jak řekl Darrion, přímo pod nimi to bylo.
No tak zase budeme slejzat dolů."
„Tohle obejdeme, jestli tam někdo je, slyšel by nás.“
Lehkých klusem seběhli cestu, dokud se nedostali ke vchodu do jeskyně.
„Sakra co to je, to nikam nevede."
„Blbost musí to být průchozí."
Nikolas vytáhl hůlku, ale Darrion mu jí sklonil, že už jsou na místě, že musí být opatrní.
„Hodil by se mlžnej prášek, kdyby ho ten blbec Voltain všechen nezabral, měli jsme o starost míň."
Kluci se nalepili na studenou skálu a pomalu postupovali dál Krůček po krůčku zkoušeli kam můžou dál.
„Jak se tam pane chcete dostat?“ ozval se hlas téměř vedle nich a klukům se rozbušila srdce tak, že byli přesvědčeni, že to musí být slyšet, přimkli se těsněji a reflexivně se chytli hábitů svých kamarádů.Darrion se vyprostil ze sevření a vytáhl hůlku, teprve když do kluků hůlkou šťouchl, i oni vytáhli ty své.
„Tu holku můžete dostat i mimo hrad."
„Na hradě je i ten zrádce, moc rád se s ním pozdravím,“ hlas byl ocelově ledový a jen při jeho zvuku se klukům rozklepala kolena. Kroky se rozléhaly jeskyní, ale naštěstí se vzdalovaly od kluků. Čiko pevně chytl sponu na školním hábitu, která se začala barvit do ruda tím, jak se zahřívala.Darrion se toho všiml a sponu mu vytrhl.
„Zbláznil ses! Právě teď musí celá čtyřka být na hradě“
„A co bude s náma?“
„Vole, ještě se sesyp!“
„Měli bysme se co nejrychleji dostat do hradu,“ Hesmer chtěl zburcovat Pentagram, ale netušil, že ten je stejně v pohotovosti.
Ztrátu sedmi ohniváků a jedné dračice přehlédnout nejde a ještě ty podivné události posledních dnů. Duchové všech kolejí proplouvali pentagramem a burcovali své spojence, přidal se i školník se svým kočkodlakem, ten měl kromě záchrany hradu ještě jeden veliký důvod.
„Zatracený ohniváci,“ křičel Frederik, že kromě existenčních problémů se ještě nikde poflakuje partička epicentráků.
Voltain sebou najednou škubl jak kdyby ho kdosi probodl.
„Co je?“
„Snad nic“ Odběhl do své pracovny, hodil svůj přívěšek pentagramu do misky a čekal až mlha odhalí obraz.
Musel se chytit stolu když viděl jen kámen a dlaň některého z jeho ohniváků, který než aby sponu zahřál a podržel na dlani, aby si příjemce mohl prohlédnout okolí jí jen pevně svíral.Pak ale zaslechl něco neskutečného.
“Moc rád se s ním setkám.“
Pak viděl jen druhou dlaň a snad nějakou jeskyň a pak už nic.
Když vyšel ven prefekti všech kolejí akorát odváděli všechny studenty, do podzemní tajné části hradu.
Duchové hradu strážili okolí a hledali odkud se do hradu dostalo něco co vysává jeho magickou moc.Zatím k žádným velkým úbytkům nedošlo jen ti neslabší bytosti musejí častěji své síly obnovovat.
Voltain doběhl ke Grapllingovi, který byl nejblíže a pověděl mu, že někdo ze studentů požádal o pomoc.
„Kde jsou?“
„Nevím, sponu jen držel v ruce, neukázal mi okolí."
„Ani nemusím hádat který ze tvých inteligentů to byl," vmísil se do hovoru Frederik, který se ke dvojici ředitelů připojil.
„Hrad musíme do zítřka udržet sami, elfové přislíbili pomoc."
Marty akorát přiběhl a tak se dozvěděl o nejnovějším průšvihu, to že se v téhle době ztratili ohniváci, kteří odněkud špatně žádali pomoc.


Tak zase kousek

V učebně každá schopná profesorská ruka míchala elixíry, sedmáci zůstávali na nádvoří, a z Křižánek s pomocí přispěchala i dvojčata.
Kluci v jeskyni nehnutě stáli ještě nějakou chvíli po tom, co kroky dozněly a pak Darrion rozhodl, že dva by mohli přemoct i sami, jen se nejdřív musí přesvědčit, že v okolí nejsou žádní jejich spojenci.Klukům se ale do žádného dobrodružství už nechtělo.
„Teď půjdu dál a vy půjdete se mnou!“ Kluci sevřeli své hůlky a sunuli se za Darrionem, už byli skoro venku, když Hesmerovi podjely nohy a on se jen tak tak nezřítil do jeskynního komína.Na poslední chvíli se chytl Darrionova hábitu a až na roztržení jeho kapsy nedošlo k žádné ujmě, zaslechli nějaké cinknutí, ale to nejdůležitější měli v rukou.
Nezdržovali se sbíráním drobáků nebo co to bylo a vyšli na čerstvý vzduch. Na jakémsi oltářním šutru, viděli obrovskou pulsující kouli.
Čiko zapomněl při pohledu na tu podívanou na strach, vylezl z úkrytu a šel až k šutru, prohlížel si kouli a pak k ní natáhl ruku.
„Vrať se“ syčel na něj z úkrytu Darrion a kluci pro něj chtěli vyběhnout.
Koule vydávala příjemné teplo a tak na ní položil ruku, jaké bylo jeho překvapení, když rukou celou koulí projel.
„Co to tu máme?“ proti Čikovi stál Voltain a jeho oči byly rudé. „vysvětlím vám to“
„Kolik vás tu je?“
„Jsem tu sám“
„Sám se procházíš po nocích?“ ředitel mu nevěřil ani slovo a nervózně klepal do studeného kamene
„Však víte, že poslední dobou, no.. jsem raději sám“
„No dobře, tak se vrátíme do hradu, kudy si se sem dostal, nějakou tajnou cestou? Hrad je proti nočním výpravám zajištěný“
„Šel jsem přes tu vyschlou studnu, je tam podzemní cesta“
„Studnou?“
„Jo ta jak do ní školník háže košťata, co posbírá na bludrništi“
„Jdu tu studnu zkusit, ty tady zůstaň“
„raději bych se už taky vrátil do hradu“ Čiko kašlal na to, že ukáže Voltainovi svůj strach a nejistotu, hlavně aby ho vzal s sebou.
„Vrátím se pro tebe“
„Pane, slyšel jsem tady nějaké hlasy, někdo chce zabít nějakou holku a taky nějakého zrádce a chce se dostat na Pentagram“
„Zvědavé uši nikdy nikomu nic dobré nepřinesou“ ozval se hlas za nimi a Čiko se schoval za svého ředitele.
„Ale no tak prcku“ Voltain ho chytl a postavil před sebe.
Postava se k nim blížila a jen co se odrbanec dotkl Čikovi hlavy on cítil strašnou únavu a jeho tělo jakoby zvláčnělo.
Voltain Čika posadil opřel o šutr a ten drban vypil elixír a za pomoci ředitele Ohnivých zřídel se proměnil do Čikovi podoby.
„Pane profesore, jestli jsem rozuměl správně jdeme studnou“
ředitel se rozesmál tak strašlivě, že kluci v houští se oklepali hrůzou.


Tak další kousek, škoda, že za chvíli odcházímmn a už toho nenapíšu o moc víc

Voltain i s falešným Čikem vešli do jeskyně. Čiko na něco šlápl, sebral nějakou cetku ze země a ta evidentně patřila tomu prckovi, který neschopen pohybu sedí u šutru a až noční dravci dostanou hlad, postarají se o něj.
„co to máš“ ředitel si prohlížel sponu.
Na Pentagramu už byla většina studentů schovaná.
Všichni čtyři ředitelé zabezpečovali všechny přístupy, když se kolem nich protáhl kočkodlak a dožadoval se pozornosti.
Frederik litoval, že není o den později, aby se při novu kočkodlak proměnil v dívku a byl schopen říct co má na srdci.
Voltain se od nich oddělil a významně jim ukázal medailon.
„počkej“ doběhli ho a společně šli odhalit jeho tajemství.
„No neříkal jsem to?!“ Frederik sledoval Čikův obličej jak si zkoumavě prohlíží medailon.
„kde to je?“
Pak se ozval stejný hlas jako před tím „co to máš?“
Čiko medailon hodil tomu druhému protože ředitelé na malý okamžik viděli vchod z jeskyně potom dlaň toho, kdo medailon chytl a nakonec se ředitelé dívali do tváře Jeana Voltaina .
„Sakra co to je?“ Frederik se otočil ke skutečnému řediteli a ten jen překvapeně krčil rameny
„Máš snad bráchu?“
„ To těžko, leda bych o něm nevěděl a i tak , jsem na pentagramu už nějaký ten pátek, kdybych nějakého měl, musel by být už dobrých sto let po smrti.“
„A co ty, ty pobudo, když jsi jezdil po výpravách neslyšel jsi o tomhle?“
Goofer jen zakroutil hlavou.
„snad Verstný nepřijde na to, že to nejsi ty, jinak může být po něm, určitě ho ten tvůj dvojník na něco potřebuje, proč by se s ním jinak tahal“
„To není Verstný“
„Jak to víš?“
„Nehodil by mi ho“
„Co?“
„ten medailon, podal by mi ho, možná by ho strčil do kapsy, ale nehodil by mi ho“
„Zatracenej kluk“ ulevil si Frederik a přemýšlel co se mohlo stát a jaká pohroma se na Pentagram valí. Nejprve potíže s dračím bojovníkem, poslama, hurlakama a do toho ještě tihle dvojníci, jakoby neměli potíží dost i bez toho.
„Jeane, promiň“
„nic se nestalo“ překvapeně se po něm ředitel podíval, ale než se otočil Frederik ho švihnul přívěškem po tváři.
„Už jo“
„Co děláš?“
„Značím si toho pravého“ Frederik si spokojeně prohlížel krvavý šrám na Voltainově tváři.
Kluci vylezli ze svého úkrytu až když věděli, že ti dva už jsou bezpečně pryč. Čiko vypadal
, že tu jen tak sedí a oni se snažili ho probrat. „Darrione, měli bysme čtyřku zavolat“
„Právě, že teď už ne, když jim Čiko řekl o tý studni.“
Musíme se vrátit dřív než tam dolezou oni, ale s Čikem to bude na dlouho, musíme ho tu nechat“
„Zůstanu tu s ním“ Hesmer se nabídl, že zůstane a tak se Darrion s Nikolasem vydali zpátky do hradu.
Cestou si Darrion uvědomil, že Hesmer by mohl použít sponu z hábitu, vrátil se, ale to už v době, kdy žhavá spona svítila v jeho dlani a on s ní koukal na všechny možný strany, aby čtyřka věděla kde jsou.
„Jdu sám“ označkovaný ředitel nechtěl s sebou žádnou pomoc a hned vyrazil z hradu. Cestou se k němu chtěl připojit Heretik, ale toho nechal na stráži
Mnich mu připomněl, že mimo pentagram už na něj nebude platit žádná ochrana a aby byl opatrný.
„vy se tu taky držte a když se vrátím bez šrámu seškvař mě bez milosti hned na místě“
„Kdybys ho neuspal tak brzo, řekl nám kde je druhý vchod, co je nám platný, že vylezeme studnou, když nemáme ten první vchod“
Voltain na svého malého parťáka metal blesky. Nakonec se rozhodli se vrátit a kluka probrat na to, aby jim ukázal cestu.
Voltain ze sebe vydal jen zavrčení a Čiko, ten drban se rozběhl napřed a právě včas aby na plácku, kde nechali originál tělo našel i jeho kamarády.
Kluci se za hlukem otočili a ve vteřině se strhla bitva tří studentů a jednoho bojovníka, který jejich kouzla s pobavením odrážel.
Záblesky kouzel upozornily holky, a ty se s dračicí snesli k místu, kde kluci po sobě metali jedno kouzlo za druhým. Na přistání nebylo dost místa, proto se snesly až k cestě dole a běžely jak o závod kluky od sebe odtrhnout. Cestou nadávaly, že kluky nechápou, tři na jednoho a zrovna na Čika, který není kdovíjakej bojovník.
Naštěstí ředitel okolní skály měl zmáknuté, častokrát se do nich vydal, když se potřeboval uklidnit, když toho na něj bylo moc. Na chvilku se zastavil, když se mu zdálo, že slyší hlasy a skutečně, bykly to holky, zavolal na ně a ony utichli
„sakra nehrajte si se mnou, kde jste!“
zařval do skal a holky na něj zavolali, že jsou o kousek nad ním, „budete se držet u mě, a kde jsou kluci? Ještě že jste zavolali o pomoc“
„My jsme nikoho nevolaly“
„nejste s klukama?“
„Ti jsou nahoře, kluci útočí na Čika akorát běžíme je odtrhnout. „Hůlky k sobě a co se hne, to omračte“
Sice jim řekl, aby se drželi u něj, ale jak se blížil k vrcholu tak zrychloval tak, že holkám utekl. Dostal se k jeskyni a jejím chodbám , chvilku zvažoval, která kam vede a pak zcela neomylně se vydal tou pravou.
Kluci na Čika vypálili už tolik kouzel ale žádné nebylo natolik silné, aby ho alespoň omráčili.
Voltain obhlédl situaci a jediným máchnutím Čika omráčil
„pojďte než sem vleze ten druhej“
Kluci proti řediteli mířili hůlkama
„Jen jsem ho v jeskyni omráčil, až se zvedne nebude tu bezpečno, prcka vezmeme sebou“
Zmizeli v chodbách jeskyně právě včas, jen co zalezli už na terasu vyběhl Voltain a divoce se rozhlížel kolem, zahlédl omráčeného Čika . chtěl se k němu sklonit, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a kopl mu do boty
„vstávej šmejde“
„Ten vyskočil jak rybička a uznale mu gratuloval
„Šéfe pěkně jste to s nima sehrál, teď z nich musíte vytáhnout ten vchod, už se těším jak to z nich budete zkoušet jako sladkej ředitel“ smál se až se za břicho popadal, ani mu nedošlo ,že mu ředitel sebral jeho hůlku .
„Už jednu zkratku znám“
chytl ho kolem ramen a šel s ním na okraj skály,aby mu ukázal cestu
„ tohle je nejrychlejší cesta“.
Bez okolků odrbance zchodil do hlubin a jen ozvěnou k němu doléhalo dopadnutí o sto metrů níž.Podíval se na nehybné tělo, ke kterému se blížila kočka pentagramského školníka. Ta z blízka viděla jak přeměňovací kouzlo na mrtvém těle přestává působit a směrem na vrcholek skály mňoukla na znamení toho, že drban je skutečně mrtvý.


Teď už mizím, ale hned ráno budu zase psát, a snad tu budou i vaše nápady


tvůrčí krize, neměl jsem od pc odcházet, no zkusím to drápat zase jinde

Dvojčata doběhla do hradu a tentokrát tu byli po letech pozvaní samotným Frederikem Beastmasterem. Jejich ředitel Goofer Graplling se po těch letech vůbec nezměnil. Kdyby to bylo za jiných okolností jistě by si měli spoustu co říct, takhle si jen stiskli ruce a Alan si zavolal profesorku elixírů a také mistra zbrojíře.
„Víš něco , co bys nám měl říct?“
„ To já ten vzkaz v tom deníku skryl“
„To je přeci ohnivácký deník, byly tam záznamy jen ohniváků“
Zbrojíř doběhl jen tak jak byl a Alan poslal Toma aby mu pomohl a že mu pošle další lidi. „Pane řediteli, no určitě pár silných kluků máte, pošlete je do zbrojírny, sedmáky ohniváky tam pošlete taky. „ Alan začal řídit akci jako kdyby se nechumelilo a nikomu to nebylo divné.
Konečně dorazili i profesorky a asistenti přes lektvary a Alan vytáhl ze svého hábitu tři lahvičky „potřebujeme toho mnohem víc, potíž je v tom, že přesný postup výroby …“
„Tak se zavřete do učebny a nevylezete dokud na to nepřijdete!“ ředitel Beastmaster jakoby zapomněl na to, že už před ním nestojí student, ale dospělý muž, a prstem mu ukázal směr jeho další cesty.
Teprve když byla obě dvojčata jinde se naklonil ke Grapllingovi.
„Kterýho jsem teď vyhodil?“
První úsměvná situace po takové době, uvolnila napětí.
„Toho druhýho, já je nerozeznal ani tenkrát, ale Tom byl takovej ten zbrklejší, tohle asi byl Alan , ale nesázel bych na to“
„ Kdyby se ten Voltain alespoň ozval“
„ Bude v pořádku .“
„ Měli jste se zeptat na ten deník, vykroutil se vám z odpovědi“ Martymu se nelíbilo jak rychle všichni uposlechli příkazy bývalých studentů, kteří se teď mají nějakou malou kavárničku v Křižánkách.
Školník Řehoř Slizký byl rozčilený, nikde nenašel svého kočkodlaka , bál se, že jeho mazlíček se vydal na cestu ze které se vrátit nemusí. Irint byla tak průbojná, měla vždycky tolik odvahy, byla odvážnější než on. O jejich soužití se už psali i knihy , jedna legenda lepší než druhá a žádná s dobrým koncem. Měl tak nepříjemný pocit, že ji tuhle noc ztratí a přitom zítra by jí mohl na malý okamžik, ve chvíli kdy on převezme na jeden den její úděl, vidět v její lidské podobě.Už dávno nevypadá jako jeho snoubenka, kdyby došlo k zázraku a oni zlomili kletbu, mohl by být spíše její dědeček.
Kontroloval duchy strážící Anaret , když se ozval šramot z kouta nádvoří,kde má svůj příbytek. Ale šramot se ozýval z té staré studny.
Jindy by se tam rozběhl a pěkně si podal ty darebáky co si tam lezou pro svoje zapomenutý věci, které tam školník háže místo do chramstny.
„tady jste Řehoři, neviděl jsem nikde Erdwin“
„ Měla být u skleníků, jdu tam“ zabručel a nechal Frederika na místě. Toho podivné zvuky ze staré studny také zaujaly, šel k ní a naklonil se přes její okraj.
„Tajný vchod ze školy už tajný není, co?“
ozval se za ním Tom.
„Co se divím, vy a váš bratr“
„ O tom vchodě víme z toho deníku“
„Á deník, kde jste ho sebrali a jak to, že jste do něj psali a vůbec co tam je?“
„ Jednou jsme někoho viděli něco zakopávat, tak jsme to zase vykopali a ejhle deník“ pak se odmlčel a pokračoval už ne tak bezstarostně
„ Víme o dohodě a věděl to i někdo, kdo chce aby se dohoda ze které jste se vyvlíkli byla naplněna a zanechal v deníku vzkaz. Odstranit nešel, tak ho alespoň brácha ukryl., ale musel tam nechat nápovědu, pro jistotu jsme ten deník , který nešel odnést ze školy nacpali pod parkety.“
„kam vede ta chodba? A Jak někdo mohl vědět, že zrovna ten deník bude obsahovat ten vzkaz, kdo ho tam napsal a ….“
Frederik nedomluvil, protože akorát z útrob studny se znovu ozval ten šramot, tentokrát však když se nahl dolů zahlédl Jeana Voltaina se svými studenty.

Děs hrůza, prostě průs, pardon průšvih
Zítřek snad bude lepší

Je pondělí a lepší to není, ale vložím to, jinak bych to u sebe v pc smazal a neměl bych vůbec nic

„Kudy to lezete“ zařval na ně a pak se podíval na Voltaina
„ Teda kolego, že i vy budete znát takovéhle tajné chodby?“
„ Neznal jsem, ale kluci mě poctili svojí důvěrou“ usmál se na své ohniváky a pomáhal jim vylézt ze studny.
Toho odkud se vynořují se všiml už i Goofer s Martym, doběhli ke studni a Goofer vytáhl proti Voltainovi svojí hůlku.
„ Co děláš?“ Frederik mu jí strhl
„ Má roztrhlej hábit, nebude snad takhle chodit po hradě“ Goofer nepřestával mířit na Voltaina
„Půjdu se převlíknout do své pracovny, mám tam náhradní“
„ Co je s Verstným?“
„S kým?“
Frederik kývl na Čika kterého Hesmer podpíral.
„Jo Čiko? Bude v pořádku“
„Kluci jdeme, taky byste se měli převlíknout.“ Popostrčil kluky a odcházeli z temného rohu nádvoří do tepla hradu.
„Proč jsi ho nechal jít, víš moc dobře, že to není ten pravej“
Marty se sklonil k Frederikovi a po jindy celkem klidném výrazu nebylo ani stopy.
„Kluci byli praví“
„sakra, neprojde ohniváckou pastí“ Goofer se odtrhl od ředitelů a hnal se do hradu za nimi.
„Vy padejte na ošetřovnu a hned“ křičel na schodech na kluky
„Kolego, odvedu je tam, až se upraví a nemyslím, že by jim něco bylo i Čiko se vzpamatuje, je jen unavený, jsou skoro dvě hodiny, taky bych už spal, dobrou noc“
„Taky bych je na ošetřovnu nehnal“ Marty šel s nimi nahoru do druhého patra , které obývají zemáci a ohniváci společně.
„Kde jste je našel?“ „ Nahoře na Jazyku, taky jsem tam kdysi chodíval“
„Někdy mě tam snad vezmete, myslel jsem , že je Jazyk nedostupný“
Marty vedl nezávazný dialog a snad omylem spolu s chlapci i ředitelem vešel do jejich místnosti. Jakmile jeho noha vstoupila do ochraného pole, plameny je začali ošlehávat.Naštěstí kluci už dávno znali své finty, jak sem propašovat třeba holky z cizí koleje.V mžiku se ohnivý tanec zastavil a oba ředitelé vešli dál.
„Pardon, neuvědomil jsem si, že už jsem u vás, snad se nic nestalo“ Ředitel zemáků se omlouval ale k odchodu z cizí společenské místnosti se neměl.
„Co vy tu ještě okukujete, mazejte se převlíknout a jdeme na ošetřovnu“
„ Chcete je snad odvést vy?“ Voltain se podíval na ochotného Martyho.
„Nechtěl jsem, ale mám lehce ožehnutá lýtka, tak si tam zajdu taky pro nějakou mast“
Voltain se usmál jak sluníčko a zavtipkoval, že to je tak, když si někdo nedá pozor.
Kjluci se už upravení vrátili na chodbu a už se těšili až se vrátí od maxmiliána a hned zalezou do jiného pokoje, vzbudí kluky a budou jim vyprávět co zažili.
„ Tak mi už půjdeme a dovedu je i zpátky, pokud si je tam nenechá přes noc.“
Marty cpal kluky ze dveří a Voltain se v prázdné kolejní místnosti tiše rozesmál.
Netušil, že na patře je úplně sám, že studentské pokoje jsou prázdné a tím jak lehce nechal odejít ty čtyři na ošetřovnu se zbavil svých trumfů.
Marty vzal kluky a vedl je i přes slabé protesty dolů do sklepení. Sklepy měli několik pater, a on je táhl až někam do těch nejspodnějších.
Kluci věděli,, že je zle, že dnešní výprava je bude stát draho. Slyšeli už o školním vězení ale to se už snad milion let nepoužívalo.
„Tady stůjte a nikam už nelezte“ poprvé na ně promluvil Marty a zapadl za jedny tlusté dveře.
„Ty vole nás tu nechá shnít?“ Hesmer se neklidně ošíval a ostatní na tom nebyli o moc líp.
„ Voltain byl v pohodě a tenhle začne vyšilovat, kdyby věděl co se nahoře stalo by teda čuměl“ Nikolasovi se také nelíbilo, že místo za hrdiny, kteří se dostali z tajemné pasti, pravda trochu za pomoci i svého ředitele mají teď skončit ve vězení.
„To je fakt, jdeme za Voltainem“
Ze stěny sebrali pochodeň, kterou tu nechal Marty a chystali se vyjít ze třetího podzemního patra.
„Neřekl jsem, že tu máte stát?!“ Marty jim překazil plány a ukázal že mají vejít tam odkud právě vyšel.
Klukům se nechtělo a tak je musel i popostrčit.
Kluky překvapilo tolik světla a to, že je zde většina profesorů a také Beastmaster s Grapllingem.
„ Soud za noční výlet?“ Darrion se obrátil k nejstaršímu z ředitelů
„ Jsme snad v páté věži? Kluci co se v těch jeskyních stalo?“
Kluci se po sobě dívali a nevěděli čím začít.
„Kde jste narazili na ředitele Voltaina?“
„Našel nás na skále, když jsme bojovali s Čikem, vlastně to nebyl Čiko, ale taky původně ne ani Voltain, tedy ředitel Voltain, a taky tam byla koule, jak do ní šahal Čiko“
„Mluvte jen jeden a hlavně srozumitelně“ zastavil je Frederik a opřel si čelo do dlaní.
Falešný ředitel se zatím procházel po společenské místnosti a nahlížel do police s knihami.
Nenašel tu kterou hledal, proto se vydal do pracovny, nebyla nijak zabezpečená, prostě vešel a začal jí prohledávat.
Začal u stolu na němž ležela miska a vedle ní řetěz s přívěškem pentagramu.
Prohledával zásuvky stolu, i police jestli pod haldou pergamenů se neukrývá jedna malá magická kniha, ve které by měl mít vzkaz od svých přivrženců, kteří věděli, že se mu povede se sem jednou dostat.
Zatímco v podzemí probíhal „výslech“ a falešný Voltain šmejdil po pracovně pozorován Heretikem, který už znal plán ředitelů a proto se na něj hned nevrhnul, tak skutečný Voltain s holkama prolejzali jeskyně a hledali kluky.
„Co když se už vrátili?“ Lucku už nebavilo marné hledání a o tom, co se tu dělo a proč je Voltain tak jiný a s krvavým šrámem netušila nic. On sám jim to rozhodně říkat nechtěl a tak nebylo divu, že holky myslely, že se kluci rozhádali a nakonec z jejich výpravy sešlo a oni táhli zpátky na hrad.
Averan s Dark si říkali, že je jasný, že i kdyby tu kluci byli asi stěží by před Voltainem vylejzali.Určitě jsou někde schovaní a čekají až vypadnou, aby mohli nabrat směr k hradu.
Ředitel už začínal být zoufalý.
To že nedokázal zabránit jejich napadení nebo dokonce jejich životy, mu zatemňovalo mysl a on už poněkolikáté bez jakékoliv strategie prolejzal stejná místa.
pište, opravujte nebo z toho udělám ještě horší paskvil



NO JÁ TO VĚDĚL, zase píšu něco jiného než to původně mělo bejt.
„Já bych zašla do hradu, je zima a stejně tu nikdo není“ Lucka už drkotala zuby a marné prolejzání skal nebylo její nejlepší zálibou kolem třetí hodiny v noci.
„ Tady budete u mě“ Voltain se opět vracel na Jazyk a holky táhnul sebou
„tady jsme už popáté“ Averan se zastavila a nemínila se hnout ani o krok.
„Dobře vracíme se“ Ředitel se otočil k holkám a i při sporém osvětlení měsícem bylo vidět, že tím není nadšený.
Dole v patě skal čekala Silvery.
Jean na ní holky vysadil a sám šel pěšky a nakukoval do každého keře.
Konečně zahlédl divný pohyb v chroští, tiše se přiblížil a zahlédl dvě žluté oči. Škubl sebou, ale když se podíval znovu byly tam stále, opatrně jak to jen trny dovolovaly odkrýval skulinku .
Když s poškrábanýma rukama se dostal až ke skulině v balvanu nevěřil vlastním očím.
Před ním se objevila osvícená chodba.
Chtěl se do ní spustit ale při prvním kroku se drbl do hlavy, musel potupně na všechny čtyři a prolézt maličkým tunýlkem.Teprve pak si mohl stoupnout i když lehce přikrčený musel být.
Třel si bouli na hlavě, když zaslechl šramot kdesi vepředu. Jak to jen prostor dovolil rozběhl se za hlukem a doufal, že tohle je nějaká tajná cesta ve které narazí na svoje kluky.
Ušel už pár set desítek metrů, když se mu zdálo, že se prostor zužuje a skutečně , za chvíli muset opět na čtyři a vrcholem bylo když se musel proplazit pod jakousi bránou.
Při mdlém světle nemohl rozpoznat že na bráně jsou jisté znaky. Už vstával když se rozhlédl a zahlédl dvě možné cesty.vztekle pěstí bouchl do země a chtěl pryč z tohohle odporného prostředí. Na druhou stranu ho hnal strach o ohniváky kupředu.
Zkontroloval hůlku a vydal se dál, když narazil na zemi na cosi lesklého. Zvedl to a nemýlil se byl to ohnivácký prefektský odznak.
„Takže tady jsou“ strach na chvilku vystřídal vztek na to, že se takhle potulují a dnes si naběhli.
Vydal se cestou dál , když narazil na stěnu.
„Ne, to ne, tohle mi nedělej“ smlouval s osudem či co vedlo jeho kroky na tu špatnou stranu křižovatky. Sedl si na zem as nabíral síly k cestě zpět a pak na druhou stranu.
Zvedal se ze země když sáhl na něco chlupatého, vyjekl a instinktivně stáhl ruku pryč. Nebyl žádnej pintlich, ale sahat na mrtvou krysu taky nemusel.
Naštěstí to nebyla krysa a mrtvá taky ne, Nevěřícně koukal na školníkovo kočku.
„Irint, pojď sem“ sebral jí ze země, ale ona začala prskat a škrábat, dokud se od něj nedostala.
Na Voltaina začala dopadat deprese z toho jak se každej snaží vymanit z jeho přítomnosti a ve své sebelítosti ani nevnímal, že mu kočka cosi naznačuje tím, že stále skáče na zeď.
Musela mu vlézt pod nohy, aby na sebe znovu upozornila , teprve když jí vnímal natolik dobře, ukázala mu znovu místo, které bylo neprůchozí.
Voltain věděl, že to není žádná obyčejná kočka proto jí poslechl a začal tu zeď znovu zkoumat.
Kousek po kousku jí ohmatal ale nenašel nic. Irint se mu protáhla vedle nohy a zmizela.
Sehnul se a šátral v temnotě, kde našel maličkou skulinku, kterou se mohla protáhnout kočka, ale rozhodně ne on a dost pochyboval, že by se tam protáhli kluci, ani ten prcek by se tam neprotáhl.Zkusil na zeď zatlačit v marné snaze jí snad odtáhnout, ale byl to jen zbytečný pokus zoufalce. Už nemohl, byl s rozumem v koncích a musel se přemáhat aby tu nezačal mluvit sám se sebou.
„kdyby mi tak někdo dal dáreček“ Voltain nelidsky zařval, když mu do ucha zaskřehotala bytost, kterou by tady rozhodně nehledal.
„Tady , tady máš vytahoval z kapsy odznak prefekta a cpal jí ho do natažených dlaní
„Šli tudy kluci ohniváci?“
„Teď se mám ptát já“ zasmála se mu hnusně do obličeje a důležitě se kolem něj procházela
„Ptej se“ vydechl a v duchu se modlil, aby si pastralka pro něj vybrala nějakou lehčí otázku.
Otázka Voltain pocítil úlevu dnešní noc už podruhé. Otázka byla lehká a spíše jen symbolická. Potom mu pastralka odkryla tajemství. Ředitel strčil ruku do škvíry sjel po mezeře dokud nenarazil na prohlubeň strčil do ní prsty a zatáhl za páku.
Ozvalo se zaskřípání a stěna se pootevřela.nečekal až se otevře úplně, hned vlezl za stěnu a díky Irint i pastralce věděl, že je někde blízko u hradu. Přemýšlel , jak je možné, že za tu spoustu let co tady na pentagramu je o téhle tajné cestě nevěděl a asi by ho trefilo, kdyby tušil, že kluci šli podobnou cestou jen o něco pohodlnější.
Došel k dalšímu otvoru a koukal že dál cesta asi nevede, nacházel se v kruhovém prostranství. Chvilku mu to trvalo, než mu došlo , že je ve vyschlé studni.Začal se drápat opatrně ven a už už byl na vrcholu, když po něm hmátl pár rukou. Prsten s drakem poznal bez nějakého studování,ruce patřily Gooferovi Grapplingovi.
„Kamaráde průser“
„Taky nemám dobrý zprávy kluky jsem nenašel“
„ Jsou už tady“
„Je roztrhnu“ vydechl ale spíš jen ze zvyku, byl rád , že jsou kluci zpátky a jobovka kterou ho straší Goofer už horší nebude.
„Dělej, rychle do hradu“ táhl ho pryč z nádvoří a teprve ve sklepení se dověděl s kým se kluci vrátili.
Kluci akorát přecházeli do místnosti kde budou spát a táhli si sebou přikrývky, když viděli Jeana i Goofera sedět v křeslech naproti sobě a něco si vzrušeně povídat.
„Jak jste se mohli opovážit lízt na Jazyk? Tam nemáte co dělat ani ve dne“ vystartoval Voltain, jakmile je koutkem oka zahlédl.
Goofer ho rychle tahal zpátky, protože dnes by to asi neskončilo jen zákazem vycházek.
Kluci nechápali jeho změnu nálady ani to proč je tak špinavej a kde přišel k jizvě na tváři.
Nevěděli, že tenhle Voltain je jinej než ten, kterého opustili na svém patře před necelou půl hodinkou.
Goofer klukům naznačoval, že mají pokračovat v chůzi, ale oni konsternovaně vejrali na svého ředitele.
„Kde je Verstný?“
„Už spí, sám jste říkal ještě dole ve …studni , že teď bude spát alespoň tři dny“
„Když jsme u tý studny, víte vy tupci že tu vaší cestu může objevit i někdo jinej?“
„ Prosím?“
kluci si vyměnili pohled, že Voltainovi asi určitě hráblo, stačí se jen na něj podívat, jen Darrionovi to začalo docházet.
„Vy o cestě studnou nic nevíte, že ne?“
„Ti hrabe?“ Hesmer strčil do Darriona ale ten jen visel na svém řediteli.
Voltain vystartoval ze židle a otočil se ke Gooferovi
„Je teda tady, to je ten průser?“
„Jo přišli studnou a on byl s nimi“
„A to jako nepoznali rozdíl?“
„Zabil toho svýho parťáka co vypadal jako Čiko, to by asi komplicovi neudělal“<;br> „nezabil ho, ten šmejd si tam jen tak ležel“
„jasně a vy byste Čikovi neříkal prcku nebo Čiko a rozhodně byste ho nenesl“Hesmer však nechápal úplně nebezpečí, spíš by se mu líbil ten ředitel, který kromě řvaní a zákazů umí i být trochu vstřícný.
„jděte spát“ příkaz ale štěkl Goofer a kluci rádi vyklidili bojiště
„Kde ten šmejd je? „
„V tvý pracovně a něco hledá“
Voltain se zvedl a rázně si to vykročil ke dveřím
„stůj, máme počkat až tu budeme vcšichni“
„Má můj ksicht, tak to budu řešit já“ Voltain se nedal zadržet a vyběhl ze sklepení.
Goofer ho zadržet nemohl, celou dobu sledoval kouli jestli se do hradu nevrací i ohnivácké holky, nebo pomoc od z elfí říše kterou přizval Marty.
Ředitel do druhého patra kde mají ohniváci své pokoje vyběhl bez zadýchání a s hůlkou v ruce prošel ohnivou zábranou. Ani nezpomalil a vtrhl do své pracovny.
Ten pohled čekal, ale přeci jen bylo divné když stál tváří tvář svému dvojníkovi.
„Ale, ale, ale, nevypadáš vůbec překvapeně že tu jsem a snad bys na mě nemířil svou hůlkou“ dvojník mluvil jako když klidní šílence a skutečný Voltain jako šílenec v potrhaném hábitu špinavý a pomlácený jako šílenec skutečně vypadal.


„Eneglem“ ten hlas nebylo možné zapomenout
„Zbytečné si hrát na schovávanou“
Falešný Voltain se jen usmál a hned se mu začal měnit obličej do podoby kterou měl skutečný Voltain po dlouhá léta v paměti.
Věřil tomu, že jeho moc je pryč ale minulost ho dohnala.
Eneglem nebyl žádný druhořadý kouzelník byl to mistr nad mistry, jen svou duši pro své umění obětoval temným silám , kterým sloužil a vychovával si své nástupce až jednou narazil na žáka, který se mu vzepřel a připravil ho o moc.A teď po dlouhých desítkách let stojní tady a před sebou má toho zrádce, který si tady hraje na ředitele a mává před ním tou ubohou hůlkou.
„ Máte tu svojí školičku pěkně vyděšenou když se vám splašil dračí bojovník a to v době kdy se kolem míhají hurlaci “ Eneglem konverzoval jakoby se snad nic nedělo.
„Přišel jsem včas, mohl bych vám pomoct a žádnou velkou protislužbu nežádám“
„Jen jakýsi deník a jakýsi pergamen, že?“ Voltain věděl o co tady jde a byl rád, že jedno z toho nemůže dostat ani kdyby se rozkrájel.
„Ovládnu tuhle školu ať s pergamenem nebo bez něj a pak nemůžeš čekat soucit“
„To se vám nepovede, neprojdete už ani přes mě“
Eneglem se hrozivě zasmál , ale Voltain dál kameně sledoval svého bývalého učitele
Pravou rukou už začal spřádat ohnivou kuličku, kterou třením zvětšoval čehož si ještě stále bývalý kardinál nevšiml.
„Chlapče nabízím ti totéž co před lety“
„Nestojím o to“ odsekl Voltain a žhavou kouli velkou jako grapefruit hodil po svém mistrovi
Ten pouhým pohybem dlaně kouli odklonil a ta explodovala hned po tom co narazila do police s pergameny, ohromný výbuch zničil půlku místnosti.
Voltain vytáhl hůlku a v okamžiku se místností prohnal kulový blesk, který kromě velkých materiálních škod nikomu neublížil.
Teprve teď se Voltain všiml žhnoucí koule. Přivolal si jí a pak jí mrštil o zem, koule se rozletěla na milion žhnoucích kuliček .
„Tys byl vždycky fantasta, snad sis nemyslel , že svojí silu uchovávám v týhle kouli“ Eneglem se Jeanovi smál do očí a čím víc ho vytáčel , tím dělat ohnivácký ředitel větší chyby.
„Buď teď anebo nikdy“ pomyslel si, máchl hůlkou a místnost se zahalila mlhou ze které vylétlo pár jisker.
Když se dým a prach usadil vyklepal si ředitel prach z vlasů a spokojeně se rozhlédl po místnosti.Otevíral dveře, když do nich vtrhl Frederik Beastmaster.
„Máš víc štěstí než rozumu“ pochválil ho potom, co se ujistil , že tenhle Voltain má svojí jizvu.
„byl bych klidnější kdyby tu bylo jeho tělo“
„to já taky, ale teď jdeme dolů, Marty už hlásil, že elfí výprava už je nedaleko“
společně sešli do podzemí, kde byli všichni profesoři, kteří neprchli když se projevili potíže a i studenti, které si jejich rodiče nestihli u douzpy vyzvednout.
„zjistil jsi kdo to byl?“
„jen jeden z pomocníků poslů, žádný problém“
Celý den drželi studenty v podzemních místnostech a sami společně s elfy a trpaslíky obnovalvali magický val.
Voltain šel do sebe a v době kdy byl dole na své studenty nesršel blesky, a naopak se snažil k nim přiblížit.
„Jeane“ volal ho vyděšeně krátce po půlnoci Frederik
„´Podívej co tu je?“ na zdi bylo snad krví napsáno jen

KARDINÁL ENEGLEM

„Ten tu ještě scházel“ procedil mezi zuby Voltain a ostatní mu v tom dali za pravdu
„ Kdo je to ?“ zeptal se nejmladší z ředitelů, který vládl hlíně „tady Jeanův mistr a zná se s ním i Irint a Řehoř“
Voltain se začal tiše smát
„Jeane?“
„ Jen jsem si na něco vzpomněl omlouvám se“
„ nevzpomněl“ vpadla mezi ředitele dívka kterou tak dlouho naháněl poblázněný Verstný

sakra sakra sakra, takhle to bejt nemá, nejsou tam ty myšlenky které jsem tam chtěl nacpat,no nechám to tu vyhnít a snad to někdo přepíše nebo časem i já.

Byla doba oběda, když se Čiko probudil a Hesmer mu vyprávěl co se to dělo o dvou Voltainech i o cestě studnou. Ve stejné chvíli Voltain nakoukl i do pokoje.
„Už jsi vzhůru? Vystrašil jsi nás. Na tady si vem něco na povzbuzení “ Hodil Čikovi na postel velkou čokoládu a odešel Zatímco jí rozbaloval, kluci se začali ošívat
„To není Voltain“
„No a co?“
„Jak no a co? Prodáš Voltaina za kus žvance?“
Darrion s Nikolasem odešli z pokoje a nejspíš šli hlásit svůj objev.
„Co na tom, i kdyby to byl ten druhej nevadilo by mi to“
„Chytří chlapci“ vstoupil znovu k nim Voltain a postavil se až k posteli.
„Co tady chcete učit rozhodně asi ne“
„Proč ne, učil jsem i dřív“
„Chcete učit a zabijete ostatní profesory?“
„Nikoho nezabiju, to vůbec nemám v plánu“
„Tak o co vám jde?“
„Dát příležitost mladým, ambiciózním kouzelníkům, kterým nikdo nechce dát šanci. Tak schválně co umíte vykouzlit? Umíš přeměnit takovouhle cetku na zlato? Umíchat lektvar po kterém ti žádná neodolá, Dokázal bys poslat na někoho kletbu tak mocnou , že jí nezlomí ani síla čtyř živlů? Neumíš to a ani na konci studia to umět nebudete.“
Klukům svítily oči vzrušením a pozorně poslouchali slova falešného Voltaina.
„Takže jestli tomu dobře rozumím tak už žádné dějiny?“
„ a také žádné atanské nesmysly“
„paráda“
„Ale než převezmu školu něco k tomu potřebuji, jistě jste slyšeli o pergamenu o dohodě duchů a patronů o pergamenu na kterém každý vidí něco jiného, pokud pergamen uplatí vlastní krví“
„Chcete ho?“
„Od první chvíle jsem věděl, že tebe a tebe taky hledám“
Kluci si tuhle pochvalu vychutnávali a ještě po tom co odešel si tiše užívali pochvalu, kterou za celou dobu co jsou na pentagramu neslyšeli.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Čiko

(Alice M., 4. 4. 2007 17:49)

Kdybych to věděla tak tu nesedím a všechny díly jsou už napsané a moje zvědavost je ukojená.
Protože to ale nevím, sleduju každý den jestli přibývá nějaký ten díl a buď ten nával nestíháš nebo ostatní čekají stejně jako já

Alice

(Čiko, 4. 4. 2007 17:43)

Co sem lezeš, když víš jak to bude dál!

Hmm...

(Alice M., 4. 4. 2007 14:59)

Myslím že na tom není co přepisovat Čiko, maximálně nějaké menší chybky, ale obsahově je to perfektní.
Jenom jsem čekala, kdy si kluci uvědomí, že to nebyl Voltain a ozve se někdo na způsob - že by výměna byl skvělý nápad.
Asi to nebude jen pocit, že se Voltain zbavil svého protivníka nějak v poklidu a rychle - v tom něco bude a tak mě i napadlo, jak se začal smát, jestli se zase nepřehodili...udělat si jizvu není takový problém..no, jsem zvědavá na pokračování, už ať je tady

:-D

(Alice M., 31. 3. 2007 12:29)

Proč mu v tom bránit, že?

Čiko

(Shadow, 29. 3. 2007 21:23)

Když ty ses tak hezky rozjel :-D

lemry líný

(Čiko, 29. 3. 2007 21:04)

Tak co je?!Čekal jsem jak už budete psát něco mezi to a vy tu jhen tak sedíte, čtete, a fuj okamžitě polož ten rohlík a ten salám vyndej, to není žádná záložka.

fakt dobrý

(Han, 27. 3. 2007 17:45)

čte se to opravdu jedním dechem, tomu není co vytknout, ale jak už někdo poznamenal, chtělo by to dodělat odstavce a možná sem tam i upravit překlepy, ale to už je maličkost... jinak mě teď nic jinýho nenapadá O:-)

shadow

(Čiko, 26. 3. 2007 19:13)

piš ted čiko sám netuší co to tady pachá,už bude jen sranda a píchání hůlkou, teda Jean grapefruitem

Tak tedy

(Alice M., 26. 3. 2007 18:23)

není mi jasné, co se ti na tom nelíbí.
Právě naopak.
Vážně mě překvapila dvojčata, jak se dostala do deníku...tak si říkám, že to tajemství ještě pořád nevím :-D
Ale Marty se pěkně ukázal, kde je najednou ten kliďas, i když vzhledem k situaci se není čemu divit.
Musím uznat, že toho falešňáka převezl ale skvěle, klobouk dolů. Jen ať hledá, ať si to užije...docela se těším na okamžik až zjistí, že vlezl do pasti.
Jsou to skvělé díly

Postavičky postavy

(Shadow, 26. 3. 2007 14:33)

Čiko, Hesmer, Nikolas, Darrion, Lucka, Averan, Dark. - 7 postav, jak říká Čiko hned v prvním díle. Manipulovat teď můžete jen se 7 ohniváky a Ery (Silvery)
Pro Jess a sebe mám vymyšlený scénář, pro Martinu taky. Vložím se do toho až bude Čiko hotovej s celým příběhem. Já pak napíšu kapitolku "Mezi tím se dělo.." ;-)

Sedm lumpů šlohlo pumpu

(Shadow, 26. 3. 2007 14:16)

Ok, bude to nepřehledné, ale mám jeden důležitej dotaz: Víš co děláš, nebo zase nahráváš na další schůzku, kde se bude rozebírat deník a jeho pokračování?? Prosím řekni že víš co děláš :-D
Pokud bude ten paskvil vypadat tak jak vypadá doteď, spolehni se že do něj rozhodně zasahovat nebudu. Mi se to líbí tak jak to je

Lumpové

(Alice M., 25. 3. 2007 16:53)

A povedlo se ti to...docela se mi smíchali dohromady

lump 1 a lump 2

(Čiko, 25. 3. 2007 16:28)

no vůlastně úmyslně jsem to nechtěl označovat který je který, aby to bylo napívavé ne jen pro ty u jeskyně, ale i pro ty u počítače.

.....

(Shadow, 25. 3. 2007 14:22)

Holky už tě vychválili až do nebes, takže se připojuji se svou gratulací :-D
Jen bych tam možná trochu upravila odstavce a dala jasněji najevo, kdo je Voltain a kdo je falšený šmejd. To samé u Čika-drbana a Čika-darebáka-lumpa-prooseráře-ohniváka (našeho Čika) ;-)
Btw pokračování mě nenapadá a nevim ani jak se k tomuhle vyvrcholení chceme dostat...každopádně se na to těším.

:-O

(Alice M., 24. 3. 2007 22:58)

Tedy Čiko, k tomu nemám slov. Číst takhle jedním dechem se nestává každý den a tohle opravdu stojí za největší pochvalu.
Doufám že pokračování bude co nejdřív.
Docela by mě zajímalo pár věcí:
1) Zrádce a holka - tedy, musím říct, že když jsem četla o té vraždě, ať jsem přemýšlela jak chtěla, tak mě nenapadl nikdo, snad se to v příštích dílech dozvíme
2) To co ubírá Pentagramu magii, pokud se nepletu, má to něco společného s těmi dvojníky, hlavně tedy s falešným Voltainem?
3) Vážně jsem zvědavá, po čem ti dva tak prahli a je docela zajímavé, že falešný Voltain o skutečném ví - na druhou stranu, když jeho pomocník uměl přetáhnout podobu pomocí doteku, kdo ví jestli není také maska - možnost tu je, ovšem na druhou stranu, pochybuju že by si Voltain nechal šahat na tvář - pokud to nejde i jinak
...
Jsem zvědavá, jestli toho mrtvého poznají - od něj by stopy mohly vést k vyřešení dál...nebo k další otázkám
Moc se těším na pokračování - už teď je pozdě

Bomba

(Lucka, 24. 3. 2007 21:19)

teeeda čiko supeeeer:) vazne:) ted jen dopsat ty dily mezi to a tyhne nejak pospojovat a myslim ze ohnivackej denik nema chybu:))) četla jsem to jedním dechem;)