Jdi na obsah Jdi na menu
 







Shadow Glance se rozepsala, ale řádkovat musím já.
Ohniváci posedávali, polehávali nebo postávali ve společenské místnosti a převážně mlčeli. Grappling byl stále na ošetřovně s přeraženým nosem, za který vděčíme Lucce. Shadow by vsadila svůj náhrdelník, že minimálně polovina Epicentra má chuť jí obejmout. Takový malý revanž...
Averan se z otřesu mozku překvapivě rychle vzpamatovala. Teď seděla na židli a s nohama na stole hleděla do stropu. S tím maskotem to nebude jen tak. Až se Grappling vzpamatuje, Oheň bude mít problémy...
Další den dopoledne Martina s Shadow seděly, tedy Martina seděla, Shadow ležela na kašně, a vykecávaly o všem možném. Když najednou uprostřed věty Martina zbystřila a naznačila Shadow ať je zticha. Ta na ni zůstala hledět a snažila se zachytit, co Martinu zaujalo.
„...ohnivačka a jsou na ni tři!!!“
„Kecy! A kde??“
„Úplně nahoře. Tam se něco semele ti říkám!!“
„Tři na jednu?“
„Jo, tři vzduchoni...“
Obě ohnivačky už byly na nohou a dál je nic nezajímalo.
Martina chytla ztuhlou Shadow za vlasy a vlekla ji k hradu. I přes protesty jí pustila až ve vstupní hale. Na pomstu nebyl čas, někdo z našich řad má problém.
Hnaly se po chodbě, která se teď zdála být nekonečná a míjely nechápavé studenty.
V druhém patře potkaly Lucku, která šla přímo proti nim, ale když je spatřila, zůstala podezřívavě stát. Shadow ji bez ptaní chytla za rameno a naznačila jí ať sebou hne.
„Poslední patro, ohnivačka v maléru“ Objasnila Martina a Lucka už víc slyšet nepotřebovala.
Když holky vyběhly poslední schodiště, Lucka nemohla mluvit, Martina dýchat a Shadow byla napůl po smrti. Martina jim hodila lahvičku a sama jednu takovou vypila. Rázem bylo po únavě a bolesti.
„Ale tady je milion chodeb!“
„Ty tam“ kývla na Lucku.
„Ty tam“ ukázala Shadow
„A já rovně“ Martina se s tím nepárala, tak se holky rozběhly každá svým směrem. Shadow celou dobu nikoho nepotkala, ani nic neslyšela, dokud jí Martina neskřížila cestu.
„Vypadáš děsně“
„Díky“ ocenila poklonu Shadow.
Další rozhovor přerušil smích, ze kterého běhal mráz po zádech.
Takový umí jenom ohnivák...
Martina nakoukla za roh a pak se nasupeně podívala na Shadow, jako by za to mohla ona.
„Ježiši Jessiah!“
Shadow se podívala „A kvůli té já se sem ženu jak splašená?! Jess se o sebe umí postarat!“ naštvaně se sesunula na podlahu a opřela se o stěnu. Martina se posadila proti ní a poslouchaly.
„Kde je vlastně Lucka?“
Martina neurčitě mávla rukou k labirintu chodeb.
Seděly tam asi deset minut a poslouchaly, jak Jessiah bez respektu stírá slovní útoky tří vzduchoňů, když se Martina zvedla a podala Shadow ruku. Ta se jí chopila „Jdem?“
„Jo, už to trvá dlouho a já nemám čas“
Mrkly na sebe a zahnuly za roh. Jessiah k nim stála zády a bránila tak výhledu i těm třem naivkám.
„Co to slyším? Oheň že je nejhorší kolej?“ Martina se vynořila napravo za Jess, která vůbec nebyla překvapená že ji vidí. „Ona je to v podstatě pravda“ Shadow se postavila nalevo za Jessiah. „Z určitého úhlu pohledu“ dodala.
Ti tři stáli jak šlakem trefení a zíraly na trojci před sebou. „Dole už nás to nebavilo, tak jsme se přišly mrknout sem. A koho tu nepotkáme..“ Martina si založila ruce na hrudi a Shadow jí v duchu tleskala. Vypadala opravdu výhružně. „To...to...to je mezi náma!“ vykoktal ze sebe nejtupěji vyhlížející kluk. Jess vytáhla svůj zaklínačský meč a opřela se o něj. Další bod pro Oheň.
„Jasně že je to mezi náma. Tak řeš, tady slečny to taky zajímá, že?“ vykouzlila jeden ze svých nejkrvelačnějších úsměvů.
„Ovšem že nás to zajímá. Co říkáš, Shadow?“ Martina si zálibně prohlížela svoji hůlku a ti tři pitomci si začali uvědomovat, že to není moc dobrý. „Zajímá. Velice“ Shadow si mazlivě hrála s těžkým smaragdem ve svém náhrdelníku. Byl to dar od dračice Silvery a zrovna v tu chvíli oslnivě zářil. Jasná známka toho, že drak je blízko. „Zkončil jsi u toho, že Oheň je nejhorší kolej. Podvodnická a zákeřná“ napovídala ochotně Jessiah najednou němým vzduchoňům a cíleně točila mečem, aby odrážel slunce. Působivá hra.
„To jsou mi novinky“ udělala Martina krok dopředu. „Podvodnická a zákeřná...hmm...diskutabilní“ Shadow tahle věčná tahanice o čest přestávala bavit. Je naprosto zjevné kdo koho podtrhl.
A tohle už ji taky nebavilo. „Jessiah, půjčíš mi tu hračku?“ natáhla k Jess ruku a byla v tu chvíli vděčná svým rudým nehtům, že vypadají jak vypadají. Rozklepaná trojce se dala na ústup, když jí Jess vyhověla. „Ale bacha, před chvílí jsem ho brousila“ Shadow zvedla meč tak aby měla rukojeť v úrovni obličeje. „Nádherný kus. Ale přece jen jsem mírumilovný tvor“ hodila meč Jessiah. Ta ho chytla jako nic a se stále stejným úsměvem se otočila k našim „přátelům“.
„No jo, dlouho jsem nic-“ začala ale do řeči jí vpadla Han. „Co tu děláte? Martino? Jessiah? Shadow?“ všechny tři zmíněné se otočily a dívali se jak k nim jejich prefektka míří.
Vzduchen si ještě nevšimla.
Nebylo třeba jediného slova. Když Han přišla blíž, všimla si vetřelců a poznala je. Známé firmy.
„Na procházce?“ pronesla jenom když kolem holek procházela a ze všech sil se tvářila že nevidí Jessiin meč, Martininu hůlku a to co kroužilo za oknem rozhodně nebyla Shadowina Silvery. Okázale přehlédla i vzduchny, kterým pohasla naděje na záchranu.
Han proplula kolem s takovou grácií, jakou jen jí její rychlost dovolovala.
Martina se vyčkávavě dívala na ty tři, kteří upadali do stále většího strachu. Ten nejmenší z nich se dal na útěk jako první a zbytek ho rychle následoval. Ale cestu jim zatarasila další nepříjemná překážka.
„Ale ale ale, copak to tu máme??“ Lucka uměla být taková potvora!!
„Eh...eh...“ to bylo všechno na co se zmohli.
„Mají problém s Ohněm.“ vysvětlila Martina, která se pomalu blížila k Lucce a svírala tak ty malé zmetky.
Jess si hodila meč na rameno a pobaveně stála na místě. Shadow jí zpod hábitu vytáhla malou dýku s vykládanou rukojetí a pustila se k Lucce a Martině. „Tohle volá po něčem, aby si tady kluci zapamatovali, co není dobré dělat
Lucka se na ni znepokojeně podívala, ale Martina jí mrknutím ujistila že je to ok.
Shadow se postavila nejdřív k tomu největšímu. Na krku se mu houpal přívěsek ve tvaru kondora. Potlačila úšklebek a zvedla nůž. Ten nejmenší sebou švihl o podlahu a Jessiah se začala smát. Shadow přeřízla koženou šňůrku, na které byl kondor zavěšený a hodila dýku její majitelce.
Rozhoupala přívěsek před obličejem jeho bývalého vlastníka „Ať už tě to víckrát nenapadne, nemusely bychom se tu objevit a Jess nepatří mezi nejklidnější povahy. Tohle si nechám“ hodila kondora Lucce a ta ustoupila z cesty. Kluci vzkřísili chudáka co to nevydržel a pelášili pryč.
Když byli pryč, otočila se Lucka k Jess „O co tady šlo?“ „O nic, pánové měli krátkou chvíli“
„Han byla dokonalá“ Martina se rozesmála při vzpomínce na prefektku.
„Kdo má takovýho prefekta?
OHEEEŇ! Nikdo jiný...


tady snad začíná kapitola 34 od stejné autorky
Kdo mohl tušit že tohle byl od Jessiah promyšlený tah?
Grapllingovi stále ještě nebylo do skoku a ležel na ošetřovně, takže na ortel se pořád čekalo.
Averan šla zrovna z poslední hodiny když jí do cesty skočila otřesená Adorer.
„Averan!!! Už to víš??“ blížila se k ní a oči se jí podezřele leskly. Snad šokem, snad něčím jiným...
„Co?! Co se stalo?“
„Jessiah! Zmizela“
„Co to plácáš jak mohla zmizet Jessiah?!“ Averan nevěřila, nebo možná nechtěla věřit, tomu co jí Adorer říkala.
„Všichni ohniváci jí hledají. Na žádné z hodin nebyla, v pokoji není, na hradě taky ne, pozemky už pročesali dopoledne...“
„Ve věžích jste byli? Sklepení..?“
Averan se rozběhla do společenské místnosti ohniváků, ale najednou se prudce zastavila
„Shadow to ví?“
Adorer mlčela.
„Tak jdeme“
Když dorazily do společenské místnosti, uviděly jenom Hesmera.
„Nic?“
„Nic“
Averan chtěla něco říct, ale přehlušilo jí sborové „Poštáááá!“
Tři skřítci se nahrnuli do místnosti, každý ke svému majiteli a podávali jim dopis.
Psalo se v něm, že všichni ohniváci mají být do deseti minut ve společenské místnosti. Podepsán J.Voltain.
„To je vážné“
„Jistě už jste slyšeli co se stalo. Od rána pohřešujeme Jessiah Finnian. Na hradě není, na pozemcích není. Nikdo o ní nic neví, nikdo jí neviděl. Je to velký problém, nikdo netuší co se mohlo stát-“
Voltainovu řeč přerušil Shadowin vpád do místnosti. Když viděla to shromáždění, zarazila se.
„Co se děje?“
„Poštááááá!“ její skřítek se vykolíbal z pokojů a vrazil jí do ruky dopis. Hned potom byl pryč.
„Eh?“ Zůstala zírat
„Měla by jste si pořídit lepšího skřítka, Glance. Posaďte se, chci vám říct něco důležitého“
Shadow přešla k oknu a sedla si na parapet. Byla zvědavá co pro ně Voltain má.
„Tak podruhé. Od rána se pohřešuje Jessiah Finnian, nemáme o ní žádné zprávy, na hradě není, na pozemcích také ne, do hodin se nedostavila ani se neomluvila...“ Voltain mluvil a několik desítek párů očí se upíraly na bledší a bledší holku na okně. Shadow seděla, poslouchala a vstřebávala informace aniž by je chápala. Jess? Ztratila? Nesmysl...
„...nikdo, opakuji nikdo nebude vycházet z věže, profesoři už prohledávají pozemky důkladněji a nepotřebují aby se jim tam někdo pletl. Kdo poruší tento zákaz, bude vyloučen ze školy. Říkám to proto, že vás znám a mám vás plné zuby.“ Dokončil ředitel a odešel.
„Idiotský zákaz!“
„Kdybysme pomohli hledat, bylo by to rychlejší“
Nespokojené hlasy se ozývaly ze všech stran a Shadow pomalu začalo docházet co se děje. Zamračila se a šla do svého pokoje. Jess nezmizela, pokud tu není, tak proto, že nechce. Připisovat to nějakým zlořádům nebo temným silám je blbost. Vešla do pokoje a do očí jí praštila věc na jejím polštáři. Když přišla blíž poznala v něm kondora ze včerejšího dne. No jo, Jess odešla. Sama. Dobrovolně. Ale jestli si myslí, že jí nechám někde venku, tak se plete.
Shadow přešla k oknu a vyhlédla ven. Profesoři stále prohledávali pozemky. Začalo se šeřit. Výborně...
„Ani na to nemysli“ Dag stál ve dveřích a nespokojeně se díval na Shadow.
„Voltain už nás má vážně dost, vylejou tě“
„Jasně jasně.“
„Shadow!“
„Dagu! Ona je někde tam venku! Ne že bych jí nevěřila ale stát se může všechno. Jenom jí najdu, zjistim že je v pořádku, nadám jí a půjdu zpátky do hradu!“
„Geniální plán. Ještě nějaké další skvělé nápady?“ Čiko, skeptik, taky vešel do pokoje a za ním Averan, Martina, Lucka a Guťo.
„Od tebe tohle hačačá. Bordel děláš největší a to jen tak aby nebyl a nuda. Já mám dneska důvod porušovat řády a zákazy.“
„Můžeš aspoň jednou nebýt v opozici sakra?!“ jak se zdá, ani Guťo nebyla na Shadowině straně.
„Zůstaňte tady a pokud bude nějaký problém, řekněte že jste se mě pokusili zastavit“ štěkla po nich a sáhla po černém plášti. Nikdo si jí nevšimne. Je přece Stín. Matka věděla co dělá když jí dala tohle jméno.
„No ovšem. Ty půjdeš ven a my tu zůstanem a budem čekat až tě někde najdou. Spadneš ze skály, roztrhají tě vlci...“ Lucka viděla všechno náramně optimisticky.
Shadow po ní jen střelila pohledem, připnula si náhrdelník a vzala hůlku. Smaragd začal zářit, Silvery byla blízko. Teď už z ní spadly veškeré obavy.
„Drak ti nepomůže“ Dagonat byl zřejmně odhodlaný ji nikam nepustit.
„Ovšem že pomůže. Ale i tak tě varuju“ Martina se mračila. Takhle jí ještě neviděli. Shadow si hodila vlasy na záda a nasadila si kapuci. „Je to sobecké, ale i tak se zeptám. Kdo jde se mnou?“ Lucka, Averan a Martina na sebe raz dva hodily pláště a kluci se vytratili do svých pokojů.
Shadow si stáhla kapuci do tváře, aby zakryla úsměv a vydala se do společenské místnoti. Byla plná mladých prváků, rozklepaných druháků a flegamatických studentů vysokých ročníků.
Čiko, Darrion, Dag i Han už stáli u východu. Lucka, Martina a Averan se objevily za Shadow.
„Občas mi lezeš na nervy“ mračil se na ní Darroin.
„Občas?“ Přisadil si Dag.
„Vycházejte odtud po jednom a domluvte se kam kdo půjde. Já mířím do Gerenských hor se Silvery. Sejdeme se tady o půlnoci. Když jí někdo najdete, dejte jí za mě ránu a nechte ji kde je“ řekla a zmizela. Ohniváci jsou v prchání z hradu zkušení, byla si jistá že je nikdo nechytí. Ne, byla si jistá že ji nikdo nechytí. Ostatní se o sebe musí postarat. Ale i tak neměla pochyby.
V hradu nikdo nebyl. Všichni profesoři pročesávali pozemky. Teda tohle si myslela, dokud si nevšimla Voltaina, jak číhá za sochou. Usmála se pro sebe. Ten není vzteklý, má o nás strach. V tu ránu dostala šílený nápad.
„Je mi líto že vás musím zase zklamat“ řekla kdyš se doplížila řediteli za záda.
„Já to věděl...“mračil se jako čert ale pak si rezignovaně povzdechl „Kdo jde za tebou?“
„Verstný-“
„No ovšem!“
„- Carter, Sincré, Wyrda, Mystery...“
„Dost! Jde celé Epicentrum pochopitelně“ vrčel a pořád se mračil.
„Bylo dost naivní čekat že zůstanem sedět se založenýma rukama-“
„Glance! Za tohle vás můžu vyhodit! Jsem váš ředitel proboha!“
„Ale hlavně Ohnivák“
Voltain měl chvíli ve tváři takový vztek že si Shadow začala v duchu dělat seznam věcí, které si musí zabalit. Promluvit na něj nebyl dobrý nápad...
„A co já bych se rozčiloval. Vůbec jsem vás tu neviděl a tamhle Verstného taky nevidím, jsem unavený a jdu spát. Jak vás někdo chytí, letíte“
„Dobrou noc“ uculila se Shadow, ukázala Čikovi že může jít a stratila se ve stínu.
V myšlenkách se domluvila se Silvery ať na ní čeká u Strašidelného lesa. Dostat se tam nebude těžké a nikomu nebude divné, když tam uvidí draka. Silvy souhlasila. Teď bylo všechno na Shadow. Projít kolem domů zaměstnanců nebylo moc těžké. Shadow musela dát pozor jenom na Amanitu Citrónovou a někoho z Braxů. V té tmě nepostřehla který to je. Domy minula úspěšně, nespatřena. Grafomanský buk byl taky opuštěný, ale problémy přece jen nastaly. Shadow nepočítala s tím, že se bude tak důkladně pročesávat les. Sakra!!!
„Silver?“
„Jojo, čekám u Astaretu“
„Musím ti někdy říct, jak jsem ráda, že sis vybrala právě mě“ „Že ty si vždycky vybereš nějakou takovou chvíli, kdy mi chceš říct že mě máš ráda“
„Kdo tady říkal že tě má rád?“ popichovala Shadow mladou dračici.
„Máš nějaký vtipný den“ setřela jí Silvery a už se s ní dál nebavila.
Mezi tím co Shadow provokovala svoji spásu, doplížila se k Astaretu, kde se buď ještě nehledalo, nebo už se dohledalo a nic se nenašlo.
„Co tu děláš?! Máš být v horách ne??“ Sykla na ní Han Ellen když si jí všimla.
„Však já mizim, někde je tu Silvy a poletíme. Ty hledáš tady?“ „Jo, bojím se..že třeba skončila tam“ ukázala směrem k Trojkříží. „Je tam proud, a jestli tam zahučela..“ podívala se Han pochybovačně k místu kde se slévají potoky.
„Jessiah není neopatrná ani blbá. Je v pořádku, jen nevíme kde“ Z rozhovoru je vyrušila rána, když Silvery dosedala na zem „Hni se“ řekla Shadow láskyplně.
„Už jdu“ odpověděla a mávla na Han.
„Hodně štěstí“
„Nesraz si vaz“ šeptla Han, ale to už Shadow ušlo.
Naskočila Silver na hřbet a připravila se na nevolnost. „Zlato, dneska to není sranda, hledáme Jess a MUSÍME ji najít“
„Já vím, všechno bude dobré“ Silver se odrazila do země a vystřelila ke ztemnělému nebi.
„Nahoru, nikdo nás nesmí vidět spolu“
„Věříš si, mohl by to být tvůj konec. Je tma, nikdo nás nevidí“ Shadow si povzdechla a nechala Silver ať dělá co chce. Trvalo chvíli než doletěly do hor. Bude to horší než Shadow čekala. Mezitím Dag prohledával jih kotliny. Křižánky, políčka, šibeniční vrch a břehy Modré řeky. Nebyl o nic úspěšnější než Averan v pokusném lesíku a sklenících, nebo Lucka u vrby Láskomilné, bludrniště, a jezírka.
Do půlnoci bylo ještě daleko, ale že Jessiah nikdo nenajde, věděla jen ona. Nikoho nenapadlo že v Anaretské kotlině vůbec není...


Odřádkovanou kapitolku mi poslala ke vložení Martina Wyrda

V pracovně Voltaina bylo ticho, zela totiž prázdnotou. Do tohoto ticha hrály tichou písničku kapky bubnující do oken. Venku začalo pořádně pršet.
Náhle se dveře rychle otevřou. V nich stojí nasupený ředitel. Rudý vzteky. Rozhlédne se po své pracovně. Má chuť do něčeho kopnout.
“Zatracení Ohniváci. Ale právě pro to je považuji za tu nejlepší kolej, tohle by jen tak někdo neuděl. Jenže jako jejich ředitel…“ větu nedopoví. Přistoupí k oknu, chce se trochu uklidnit pohledem na krajinu. Když tu spatří postavu, která běží od hradu. Je zahalena v plášti, takže nepozná, kdo to je, ale brzy mu dojde, že to bude nejspíše někdo, kdo se vydal hledat ztracenou Jess. V hlavě mu bleskne myšlenka – Ohniváci. Ještě jednou se zadívá za postavou, která je však už daleko.
Jeho podezření stoupá, že to byl někdo z Ohniváků?
Opět vyběhne ze své pracovny, jeho dusot se rozléhá po celém poschodí. Má namířeno do společenské místnosti Ohniváků, zjistit, jak na tom jsou a zároveň zjistit, zda-li neodešel z hradu ještě někdo jiný, kromě těch, které mu řekla Shadow Glance…

* * *

V Zaklínačské vesnice nebyl nikdo venku. V tomto počasí všichni seděli v teple svých domů. Ale i kdyby nepršelo, byli by všichni v jednom domě, v tom hlavním. Naléhavý problém museli vyřešit. Už jen čekali na poslední osobu.
Ozvalo se zabušení na dveře.
Jeden mladý muž rychlými kroky přešel ke dveřím, otevřel je.
V nich stála Jess. Pokývla na znamení pozdravu a vešla dovnitř.
Přisedla si k ostatním, „Tak tedy, myslím, že na úvod by bylo vhodné vše popořadě shrnout a potom se uvidí, co dál. Takhle to totiž dál nejde.“

* * *

Martina utíká podél hradu. Už po několikáté. Při svém pátrání po Jess v duchu uvažuje, nad situací s kondorem, nad jejím plánem s jednou z nepřátelských kolejí. Je jí jasné, že jestli toto vyjde, bude riskovat vyhazov, ale tohle za to stojí.
„Do sasanky!“ vykřikne, když uklouzne na rozblácené zemi. Rychle se zvedne, je celá od bláta, ale nevšímá si tohoto problému, rozeběhne se směrem od hradu, napadlo ji, kde by mohla být Jess a stejně ještě potřebuje najít někoho z Ohniváků pátrající se ztracené a něco mu říct.

* * *

Vysoko na obloze neslyšně letí krásný drak a na něm sedí mladá dívka.
Tvoří spolu krásnou siluetu. Drak mává rytmicky křídla, občas přestane a nechá se jen tak větrem unášet.
Mladá dívka, Shadow, se k drakovi nakloní, "Silver leť, musíme tam být co nejdříve."
Dračice na znamení souhlasu začne ještě zrychlovat, až na obrazu tvoří jednu velkou stříbro-šedou čmouhu.

* * *

Ohniváci, kteří zůstali v kolejní místnosti povětšinou mlčí. Všichni přemýšlí o jejich situaci.
Z jejich přemýšlení je vyruší až dusot na chodbě. Všem dojde, kdo k nim opět míří.
"Voltain." vyřkne svou myšlenku nahlas někdo v davu, právě v tu chvíli, kdy se dveře otevřou.
V nich se objeví ředitel. Celý rudý, vzteky a i během, přeci jenom už není nejmladší a to co předvedl, byl opravdu obdivuhodný běh.
"Kdo tu není? Kdo se vydal hledat tu vaší ztracenou Ohnivačku?" zpraží všechny výhružným pohledem a čeká, komu povolí nervy a prozradí, kdo zmizel.
Ohniváci však zarytě mlčí. Někteří odvážlivci se mu dívají do očí, ovšem těch je málo, zbytek se raději dívá do země a nebo někam jinam.
"Vy mi to tedy nepovíte? Já to tedy zjistím sám." rozhlédne se po místnosti a zjistí, že opravdu chybí jen členové Epicentra.
"Kde jsou členové Epicentra? A pravdu?" zkouší je znovu. Pravdu zná, ale je zvědav, jak se zachovají jeho Ohniváci.
"Hm?" povytáhne obočí.
"Oni," začne nervózně jeden student, "Oni museli jít na schůzku, do knihovny, oni totiž..." když pohlédne do očí, spatří v nich "něco". Ono "něco" mu napovídá, že ředitel už o tom ví. "Oni jsou venku, hledají Jess."
Ohniváci na něj pohlédnou.
Volaltain se usměje. Ano, slyšíte dobře, usměje! "Já vím."
Touto větou si zaslouží užaslé pohledy všech studentů.
"Takže se tedy ještě nevrátili. Chci aby jste je okamžitě poslali za mnou, jak se vrátí! Je to jasné?" opět nasadí svůj vážný tón, ale poté se usměje a odejde spokojen do pracovny.

* * *

"Daguuu..." volá Martina na Rektora.
Ten se zastaví, otočí se na ni a čeká, až ho doběhne.
Martina běží, jak to jen po zablácené cestě jde - což jde opravdu špatně. Nohy se jí kloužou.
"ááá..." ozve se a pak je jen vidět Martina na zemi a vedle ní Čiko.
"Asi jsem se srazili, že?" zeptá se dosti hloupě Martina.
Čiko se i přes tuto situaci musí zasmát. "Nejspíš.."
Společně pak dojdou k Dagovi.
"Myslím, že vím, kde je Jess. Je tady, na pozemcích."
"Tak kde?" optá se napjatě Dag.
"Myslím, že by mohla být v Zřícenině staré věže."
"Proč zrovna tam?" odporuje pochybovačně Čiko.
"Řekněme, že cítím, že tam něco bude, někdo, něco důležitého. A podle mě to bude Jess."
"Ještě mi řekni, že máš něco jako intuici." zasměje se Čiko.
"Máte pane něco proti tomu?" řekne naoko mrzutě Martina.
"Vy dva, nechte toho! Jdeme se tam tedy podívat." Dag se postaví mezi ně, chytne je za rukávy a táhne je za sebou.

* * *

"Tak to tedy ne!" vykřikne nesouhlasně Jess. "Takhle to nepůjde. Já bych to udělala raději..." zbytek věty se ztratí v ráně, které se ozve nedaleko vesnice.
Bez jediného slova všichni vyběhnou ven, je jim jedno, že je kapky deště brzy promočí. Udiveně, připraveni na obranu se běží podívat k místo, kde se rána ozvala.
Když Jess spatří Silver se Shadow, hned ji dojde, co se stalo.
"Co tady děláte?"
"Je po tobě velká pátračka, když tak dlouho chybíš. Prohledávají celé pozemky, ale neboj, nikdo neví, tedy až na nás dvě, kde jsi." rychle ze sebe vysouká Shadow.
"Co tady ten drak dělá?" vykřikne výhružně jedna starší žena.
"Drak a tady!" odfrkne si muž vedle ní.
Jess se k nim obrátí, nadechne se a chystá se jim to vše vysvětlit. Přeruší ji však hlasitý hrom, kterému přecházel blesk protínajíc černou oblohu.

* * *

"Jess.." volá Dag spolu s Martinou a Čikem.
"Nevypadá, že by tu byla." odpoví s mírným úšklebkem Čiko.
Martina ho však ignoruje, její pohled totiž spočine na keř vedle zříceniny. Rychlými kroky k němu dojde.
"Ty vole." uleví si Martina.
"Koukejte." vytáhne něco, co je schované za keřem a podává to klukům.
"Vždyť to je deník, co nám zabavil Voltain." vydechne Čiko



Martina Wyrda se rozepsala, tak jdeme číst

"Co tady dělá deník?" ptá se nechápavě Dag.
"Přeci by ho tu Voltain jen tak nenechal." přidá se hned Čiko.
"Já nevím, myslím, že by jsme ho ale měli ukázat ostatním a, a pak rozhodneme, co s ním." přemýšlí nahlas Martina.
"Tak ho vezmi."
"Dagu, já tedy nevím, jestli je pravým člověkem. Ještě ho taky někde nechá." protestuje Čiko.
"Takže ty se nabízíš, jo?" strčí mu ho hned Martina a vyplázne na něj jazyk.
"Dost vy dva!" okřikne je Dag, "Já ho vezmu sám, u mě snad bude v pořádku."
Martina se ještě naposledy rozhlédne a rychlým krokem dojde kluky, kteří se již vydali k hradu.

* * *

Shadow se nakloní k Silver, něco ji pošeptá, ta přikývne a vznese se opět k obloze.
"Myslím, že bude lepší, když na nás počká mimo vesnice." řekne na vysvětlenou.
"Ale ona nikam teď nemůže jít!" postaví se mezi Shadow a Jess ona stařena, která jako první pronesla protest proti dračici.
"Nepůjde?" vyjekne podrážděně Shadow. "Je mi líto, ale bude muset jít, pokud nechce vyletět ze školy. Teď si žádné zmizení nemůže dovolit! Představ te si, kdyby se dozvěděli, že byla tady. Hm? Večer..."
"Myslím, že by bylo správné nechat ji samotnou rozhodnout, zda zůstane a dořešíme to, nebo půjde a vyřešíme to bez ní." rozhodne nakonec jeden moudrý stařec.
Jess se podívá omluvně na Shadow, "Zůstane tady, tohle opravdu musíme vyřešit. Já to potom ve škole vyřeším. Neboj se, nevyhodíme mě." usměje se a pokyne Shadow, ať už raději jde.
Ta neváhá ani minutu, pokyne na rozloučenou a zčásti naštvaně se vydá za Silver. Sice chápe, že zaklínači jsou pro Jess jako rodina, ale nechce, aby ji vyhodili ze školy.

* * *

Venku pomalu přestává pršet. Mraky nejspíše usoudily, že zem je už dost promáčená a je na čase dát ji možnost klidné noci. Jenže bude opravdu klidná? Na pozemcích Pentagramu je teď velký vzruch. Pátrají po zmizelé Jess a tři studenti objevili starý Ohnivácký deník, to nejspíše nebude jen tak ledajaká noc. Ani v pracovně ředitele to nevypadá nijak klidně.
Voltain poté, co se vrátil ze společenské místnosti Ohniváků, se chtěl podívat na starý deník Ohně. Připomenout si ten den, kdy Ohnivákům zakázal fénixe jako kolejní zvíře, ten den se také jedna studentka ztratila. Jaká "náhoda" a ke všemu si teď Ohniváci také chtějí vybrat maskota...
Rozhlédne se po pracovně, jako kdyby měl strach, že ho někdo šmíruje při něčem zakázaném. Přejde na úplný konec pracovny, kde poklepáním hůlkou a tichým pronesením formule na starou zaprášenou knihu, otevře něco, co by se dalo nazvat trezor. Dychtivě se podívá dovnitř. Když zjistí, že v trezoru není. Zrudne. Zavře trezor a začne přemýšlet, kde ten deník mohl nechat. Vždyť ho nikomu nedával, rovnou ho donesl sem a pečlivě uložil. Začal přemýšlet, kdo by mu ho mohl vzít. Kdo zná, kam si dává tajné věci? Nikdo, došlo mu. Ale, jak tedy deník mohl zmizet? Začne chodit po pracovně, dost znervózní.
Přejde opět do míst, kde je trezor. Chce se podívat ještě jednou, kdyby se náhodou spletl. Jenže v trezoru deník opět není.

* * *

Averan běží od lesa směrem k hradu, Jess nikde nenašla, a tak doufá, že někde potká někoho, kdo byl úspěšnější.
"Averan!" ozve se odněkud za ní, dotyčná se otočí a tvář se ji rozjasní, když spatří Dark.
"Tak co, víš o Jess něco?"
"Netuším Dark." odpoví zklamaně.
"Jdeme zpět? Třeba je už někdo moudřejší, než-li my dvě."
"Jasně, jdeme."

* * *

"Stejně si myslím, že by jsi to měl nést ty, aby jsi si taky užil." podívá se Martina s úšklebkem na Čika, nikterak však zle, spíše vyzývavě.
"A nebo ty, aby se ztratil a ty jsi měla zase o problém víc."
"Myslím, že s problémy na tebe nemám."
"Aby jsi se nedivila, holčičko?" zpraží ji Čiko.
"Komu říkáš holčičko?" Zastaví se Martina a podívá se Čikovi do očí. "Chlapečku." odpoví a s vypláznutím jazyka se opět vydá za nimi.
"Nechtěli by jste toho vy dva už taky jednou nechat?" vloží se do toho Dag.
"Jinak?" zeptá se vyzývavě Martina.
"Jinak se slečno Wyrdo napíšete trest: NEBUDU PROVOKOVAT, NEBUDU DRZÁ A BUDU POSLOUCHAT." nasadí vážný tón Dag, ale potom se zasměje, "Nebudeš ho psát, ale už by jste mohli být chvíli zticha, celou cestu vás poslouchat, jak se dohadujete."
Čiko se provokativně zasměje. Dag se na něj podívá, ale raději to už nekomentuje.

* * *

Nedaleko od všeho dění, do hor, přiletěl drak a na něm mladá dívka.
"Silver moc ti děkuji, můžeš letět." Nakloní se k dračici a přátelsky jí políbí na její čumák.
Dračice se jí zadívá do očí, objeví se v nich plamínek přátelství a lásky.
Překvapivé, většina lidí draky považuje za zlé, nebezpečné stvoření, ale přitom kdyby kdokoliv z nich viděl tyto dvě, ihned by změnil názor. Toto je jasný důkaz přátelství. Čistého přátelství.
Shadow se na dračici usměje, položí svou ruky na její nozdry. Dračice vydechne horkou páru, ale ne tak horkou, aby Shadow spálila.
Ta se raději otočí a zamíří zpátky na pozemky. Ráda by tu s ní zůstala, ale nejde to.



Avizovaná 37 od Wyrdy
"Dark!" vypraví ze sebe Averan, "Mám pocit, že támhle je Čiko, Dag a Martina."
"Heeej!" zakřičí Dark. Tak silně, až si musí Averan zacpat uči.
Ti tři se zastaví, zamávají jim a pohybem ryku je pobídnou, aby si pospíšily. Dívky se na pokyn ihned za nimi rozeběhnou.
Když k nim dívky doběhnou, musí se chvíli vydýchat, než popadnou dech.
"Tak-co? Našli-jste-něco-co-by-nám pomohlo? My jsme nebyly úspěšné." vychrlí na ně Averan.
"No, my jsme byli i nebyli. Jess jsme nenašli, ale podívej, co se našlo." zodpoví ji ihned Dag a ukazuje ji deník.
"Deník, kde, co, jak?" překvapeně Averan ze sebe vysouká.
"Kde probůh byl? Vždyť ho má mít Voltain? Vy jste mu ho vzali?" Dark má ihned podezření.
"Nevzali, ten jsme našli, ale nezdá se nám, že by ho tam jen tak ztratil..." zbytek věty Martina nechá splynout s větrem, který začne silně vát.
"Asi by bylo nejvhodnější jít do hradu. Něco mi říká, že Jess je v pořádku."
"Ach ne, další intuice. Doufám, že ji máš pro Jess citlivější, než tady slečna." povzdechne si Čiko a Martinu opět zpraží provokativním pohledem.
Dag si jen hlasitě vzdychne.
"Bude to asi tak nejlepší." shrne to Dark a všichni se společně vydají k hradu. Už to moc daleko není.

* * *

"Myslím, že by to tak mělo jít. Musíme to zkusit. Já už tedy půjdu. Přeji mnoho úspěchů. Víte kde jsem." loučí se Jess, pokyne hlavou na rozloučenou a vyjde z příbytku ven. Už naštěstí neprší, takže se jí půjde mnohem lépe.
Začal však vát silný vítr, ale to ji nijak nevadí. Jde jeho směrem, takže jí bude spíše k užitku, než-li na škodu.
Doufá, že nijak nepřidělala své koleji mnoho problémů navíc, ale ona sem musela...
Zahalí se do svého pláště a vykročí na cestu....

* * *

"Myslíte, že ostatní ještě pátrají po Jess? Nebo už někde jsou zalezlí."
"Nejspíš budou Averan ještě pátrat." na chvíli se odmlčí, "Podívejte, táhle jde Lucka. Tedy začínáme se pěkně scházet."
"Lucko!" křikne na ni Čiko. Ta když ho uslyší, ihned se rozeběhne k nim.
"Tak jak?" zeptá se Lucka ihned na úvod.
"O Jess nic nevíme, ale Dark si myslí, tuší, že je někde v pořádku. Ale přeci jenom něco máme - našli jsme starý Ohnivácký deník."
"Deník? Ten, co nám vzal Voltain?"
Martina přikývne, aby potvrdila, co říkal Dag.
"Kde se tam vzal? A kde jsou ostatní, nevíte?"
"Ani jedno, ani druhé nevíme. To o tom deníku musíme zjistit a ostatní doufejme jsou už také na cestě do hradu." poví Martina a doufá, že tomu tak je.

* * *

Shadow běží rychle. Její srdce ji buší, ne námahou, spíše ze vzrušení z letu se Silver. Tyhle lety prostě miluje. Dotkne se náhrdelníku, který má na krku. Jejím tělem projede příval energie.
Díky této energii ještě zrychlí. Už je téměř u hradu, až samotnou ji překvapí, jak rychle běží.
Zastaví se, aby se rozhlédla, zda-li neuvidí někoho z Epicentra.
Zjistí, že najednou vidí svět v jiných tvarech, v jiných barvách... V dračích barvách. Sice neví pořádně, jak je to možné, ale využije situace a zadívá se směrem k hradu, tam spatří početnou skupinku. Vydá se přímo k ní a v duchu stačí ještě Silver poděkovat.

* * *

Ve společenské místnosti je již málo studentů. Většina zcela unavená přes veškerou snahu neusnout, byla nucena odejít do ložnic a alespoň trochu se prospat.
Zůstalo zde asi jenom deset studentů, povětšinou z vyšších ročníků.
V rohu stojí tři dívky, které o něčem žhavě debatují. V křeslech leží několik chlapců a zbytek. Jedna dívka sedí u okna, tiše se dívá ven, do tmy. Náhle vstane a vykřikne, "Jdou, Epicentrum."
Těmito slovy probere všechny, kteří už opět usínali a dívky vyruší z diskuze.
Všichni se nahrnou k oknu, snaží se dostat jeden přes druhého, aby co nejlépe viděli.

* * *

"Tedy začínáme se pěkně sbíhat." řekne Čiko a dívá se směrem, odkud běží Shadow.
Za chvíli se k nim nahrnou i další Epicentráci.
"To je jako vosy na broskev." pronese Martina.
"Vytvoří se jedna skupinka a hned se přidají další a další."
"To je jedině dobře, alespoň dojdeme do hradu všichni stejně."
Mlčky postávají a čekají, až přijde zbytek Epicentra.
"Tak, můžeme konečně jít. Ticho hlavně! Nikdo o nás nemá vědět." Prohlásí nahlas Dag a rozhlédne se po všech ostatních.
Všichni mlčky přikývnou, jen Shadow si nervózně odkašle. Dag se na ni významně podívá.
"Voltain o tom ví, ale říkal, že bude dělat, že o ničem neví..."
Většina se na ni nechápavě a překvapeně podívá.
"To si děláš srandu.." vydechne Mell.
"Nedělám. Nejdeme raději? Než někdo přijde..." Shadow se částečně uleví, o Jess raději mlčí.
"Musíme ještě potom vyřešit Jess, jestli se jí něco stalo." začne se strachovat Averan.
"Nestalo..." špitne Shadow, "Je v pořádku." dopoví větu už pevným hlasem.
Ohniváci se na ni překvapeně podívají.
"To dořešíme potom, jdeme!" přikáže Dag a sám se vydá do hradu.
Ostatní ho následují.
Jdou tiše všemi chodbami. Nikdo jim však cestu nezkříží, což je opravdu veliké štěstí.
Když se objeví před vchodem do jejich koleje, všichni si oddechnou.
Jako první do místnosti vejde Dag a za ním všichni ostatní.
Těch několik studentů, kteří zůstali vzhůru, se k nim přihrnou.
Ve předu stojí vysoký černovlasý chlapec, ten promluví? "Sháněl vás tu Voltain."
Po této větě nastane hrobové ticho, někteří se podívají na Shadow, ale nikdo nepromluví...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ředitelé

(Lucka, 9. 3. 2007 17:43)

jo myslim ze s tim ze kdyz jsou zivly pohromade tak ze reditele nestarnou je docela dobry vysvetleni;) hlavne z jeana nedelejte draciho jezdce prosim:D

kapitola v kapitole

(Čiko, 9. 3. 2007 13:27)

tak díleček je zghruba napsanej, chybí mu ale začátek a něco,zatím ho vložím do sekce různých nezveřejněných, až na to přijde ta speávná chvíle vylezu s kapitolou na světlo .

díleček

(Čiko, 9. 3. 2007 12:12)

jdu psát kapitolu z kapitoly v deníku, takže se to dá vložit kdykoliv, sice začínám asi takhle ale můžu to změnit, spíš se chci motart kolem té legendy
Kapitola z kapitoly v deníku
Celá partička se sešla u zříceniny hradu přesně o půlnoci, tak jak se dohodli.
„Je tu zima“
„A co, chtěla bys tu vyhřívaný kamínka?“

ale fuj

(Čiko, 9. 3. 2007 12:07)

nevýhoda.
Takže NESMRTELNÍ nejsou, jen nestárnou dokud bude škola a všechny čtyři živly pokupě

Voltain

(Čiko, 9. 3. 2007 12:03)

Fuj jsem se lekl, že samotný ředitel koleje sem našel cestu.
Jeho atanský věk je v jeho profilu, no nevíhoda toho, když se proflákne cokoliv z atanského života, ale nevadí, jedeme dál Voltain asi tak 35 ale to co objevíme v deníku, že před sto lety tu už byli všichni 4 tak to ná¨s rozbourá, jinak to , že nestárnou je záležitost kolejních duchů a prostředí, když budou tady nestárnou a tuším , že jsou i nesmrtelní, zerptám se freda, takhle jsme se o tom kdysi bavili

Voltain

(Shadow, 9. 3. 2007 11:57)

A co kdyby byl dračí jezdec? :-D Ti se dožívají i dvouseti let když se zadaří...ale kde má draka, to si někdo vymyslete :-D
mimochodem kolik je našemu skutečnému Jeanovi??

:-) ...

(Jess, 9. 3. 2007 8:13)

jako vždy úžasné, takže jsem se chopila pokračování ;)

Alice

(Čiko, 9. 3. 2007 8:08)

Ale to je divný, vypadá tak na 35 víc ani mrchu.Určitě to bude v tom deníku.Kašlu na ostatní, jestli mu ten deník budou chtít vrátit, tak okradu i je. Naštěstí Lucka taky říkala, že když už je deník znova venku, že už ho ze spárů nedáme

Pravda

(Alice M., 8. 3. 2007 23:30)

To by mě teda taky zajímalo, jak je to možné....drží to úzkostně pod pokličkou

Co?

(Čiko, 8. 3. 2007 22:54)

Jste se zbláznili, teď když ho máme znova v ruce, tak mu ho přeci neponeseme!
To už byste mě naštvali, nejdřív si to přečteme a zjistíme jak je možné, že Voltain byl na škole už někdy před sto lety.

Alice

(Wyrda, 8. 3. 2007 21:56)

To ať vyřeší, nakousne ještě víc, někdo jiný =oD tolik možností :-)

Wyrda

(Alice M., 8. 3. 2007 21:53)

Super otevřenost :-)
Jen si tak říkám, že se Voltainovi nebude moct chtít věřit, že jste ten deník našli - a, kdo ho vůbec vzal? Doufám že se to dovíme ;-)

Čiko

(Wyrda, 8. 3. 2007 21:07)

=oD taky si myslím, ale já to malinko uzavřu... už to skoro mám..tedy skoro..no do desíti to pošlu =oD

baby

(Čiko, 8. 3. 2007 21:06)

Baby náhodou otevřené díly jsou bombastický.

Shadow

(Wyrda, 8. 3. 2007 20:38)

nebooj, 37 bude o něco uzavřenější a pak předám pero někomu jinému :-D

Marti...

(Shadow, 8. 3. 2007 20:36)

Jen dál jen dál, a pokus se aspoň jeden díl trochu uzavřít ju? :-D
Jde ti to bezvadně, líbí se mi to mooooc

Co k tomu

(Alice M., 7. 3. 2007 20:53)

Teda, je to čím dál víc napínavější a děj spletitější. Jedna "záhada" za druhou, jeden "MegaPrůšvih" za druhým - to jsou celý Ohniváci.
Jsem opravdu zvědavá, kam to povede dál

Dagu

(Wyrda, 7. 3. 2007 20:45)

Dagýč..ehm... Ale jenom pokračuj :-) Jsem na tebe zvědavá :-))

...

(Dag, 7. 3. 2007 20:44)

Tak tohle je skvělé, napínavé, výborná atmosféra, bojím se pokračovat, abych vám zápletku nepokazil svými šílenými nápady. Raději ještě vyčkám.

Díl

(Jess, 7. 3. 2007 20:37)

Eh, tedy je to hezky zapletené :D