Samožer

Han Ellen,tak vložím a hned jdu číst
Konečně skončila výuka a Han podle domluvy u oběda spěchala do společenské místnosti.
„Ahoj holky!“ Dark, Lucka a Averan jí pokývly na pozdrav a společně pokračovaly v cestě. Ve spolčence bylo překvapivě málo studentů, což ale Epicentru plně vyhovovalo. Chvíli se nenápadně pohybovali mezi křesly dokud nepřišli i poslední členové a společně začali přemýšlet, kde by měli chvíli klidu na důkladné prozkoumání deníku.
„Já bych přeci jen šla do lesa.“ Zkusila Averan ještě jednou vícekrát zmiňované místo.
„Nevím, ale chtělo by to něco, kde by nás nikdo nenašel.“ Oponoval Dag „Však tam se nějaké to místečko najde!“
„No jo, ale na jak dlouho? Chvíli tam možná bude klid, ale taky nemusí být.“
„Fajn, tak si vymysli něco lepšího.“ Odpověděla uraženým tónem Čikovi.
Na moment zavládlo ticho, kdy se většina mozků vařila nad myšlenkou klidného místa. O to bylo přemýšlení horší, že bylo čerstvě po vyučování.
„Napadá vás někoho něco?“ Zkusila Lucka
„A tebe snad jo?“
„Nic moc...“
„Někde na hradě musí být nějaká místnost, kam by mohlo pár lidí zalezl a mít chvíli klid ne?“ začala se Shadow vztekat.
„Místností je dost, ale s tím klidem je to horší, obávám se.“ Opáčila Han.
„Tak asi budeme muset jít do hor, tam snad klid bude.“ Nenechal si Čiko ujít poznámku.
„Hahaha.“ Dodala Dark.
„Navrhuju dát to do večer k ledu.“ Rozhodl prozatím Dag.
„Jak se zdá, teď nic nevymyslíme. V šest se tady znovu sejdeme a očekávám řadu konstruktivních nápadů.“ Vyzývavě se po všech podíval a dal rozchod.

„Hmm, super. Chtělo by to kouzelného dědečka, aby nám vyčaroval temnou komoru!“ jízlivě pronesl Darrion.
„Jo nebo kouzelnou babičku s chaloupkou na kuří nožce, co?“ přidal se Hesmer.
„Snad holky něco vymyslí, ony poslední dobou tak chrlí úžasné nápady.“ Neodpustil si Čiko mezitím co kontroloval uskladnění deníku.

Na dívčím pokoji to vypadalo podobně.
„Máte někdo nějaký nápad?“ koukla po ostatních Elspeth.
„V pondělí odpoledne? Já teda ne.“ Omluvně pronesla Han a koukala, jestli i ostatní tak přetékají elánem.
„Hrom aby do toho bacil.“ Ulevila si Dark.
„Jediné co Mě napadá,“ zdůraznila svou maličkost Guťo “je jít se porozhlídnout po okolí, jestli bychom něco klidného nenašly samy.“
„No protože nic lepšího nemáme, tak zkusíme aspoň tohle.“ Uzavřela diskuzi Han a po skupinkách se rozešly hledat.

Kolem šesté se velká část Epicentra už opět scházela na dohodnutém místě, ale nikdo zrovna nezářil nějakým převratným objevem. Maximálně tak Čiko, ale to bylo spíš z příjemně stráveného odpočinku.
„Pár lidí ještě chybí, tak počkáme než dorazí...“ začal Dag „má někdo něco převratného, co bych sdělit ostatním a už to nemohl vydržet?“ zeptal se s nadějí v hlase, aby čekání nějak uběhlo.
„Kromě toho, že je to hrozná otrava?“ ozvala se Jess.
Ohniváci, a Epicentrum obzvlášť, nikdy nebyli dobří v čekání.
„Kruci, kde to zase vázne?“ Supěl Čiko, když konečně dorazili poslední opozdilci.
„Pardon, pane dokonalý.“ Ušklíbla se Lucka.
„Možná něco máme...“ začala Shadow a nechala působit dramatickou odmlku.
„Tak to vyklopte!“
„Noo, není to nic moc a možná z toho fakt nic nebude...“ pokračovala v dramatu Lucka. „A?“
„Tak dobrá, když už to byl můj nápad, tak to povím sama.“ Přestala je napínat Han a ztišila hlas.
„Určitě znáte ty domy na okraji Křižánek, tam skoro u lesa, kde už téměř nikdo nebydlí...“
„No jasně, že jo.“ Skočil jí do řeči Darrion.
„To jsem ráda,“ pokračovala. „No tak v jednom žije taková starší nahluchlá čarodějka a občas si zaletí za starými známými na návštěvu. Šly jsme tak náhodou kolem a strašně si chtěla povídat a nějak jsme se dostaly k tomu, že zítra večer nebude doma, ale má nemocný kočky co se o ně stará a jestli bychom jí je chvíli nepohlídaly.“
„A to nám nějak pomůže?“ nedocházela Guťo pointa.
„No když bude mít prázdný dům jen s pár kočkama a potřebuje je chvíli pohlídat, co kdybychom je hlídali ve větším počtu?“ Trkla ji Lucka.
„Jenom si nejsme jisté, jestli opravdu nebude doma, sice s náma počítá, ale jeden nikdy neví.“
„A navíc se tam musíme dostat pokud možno nenápadně a navíc, aby si nikdo nevšiml, že velkou část noci nebudeme ve svých postelích.“ Vyjádřila Han své obavy.
„Ale, to už se nějak zakamufluje!“ Prohlásil klidně Čiko, když si vzpomněl na své zásoby Mlžného prášku. „Hlavně, aby bylo kam jít.“
„Zatím asi zůstaneme u tohohle plánu. Pokud se cokoli změní dáme si vědět.“ Řekl Dag. „Takže dneska se jde brzo spát, ať jsme i zítra schopní akce.“
„Doufám, že to výjde.“ Zapochybovala Averan.
„A když ne tohle, vymyslíme něco lepšího.“ Odpověděla jí s jistotou v hlase Dark.
„Přesně tak, ale tohle je tak šílený, že to určitě klapne.“ Zasmála se Lucka než se všichni rozešli za svou prací.

Dark Wolfy se nedá zahanbit a už sem vkládá v pořadí 44 díl
Dark doběhne do společenské místnosti, kde už většina Epicentra čeká na Daga.
Pomalu jde ke křeslu a ani si nevšimne, že ji spadl na zem malý kus pergamenu. Darrion hned
vyskočí, že ji ho podá. „Dark, tohle Ti vypadlo.“ Řekne a podívá se na vzkaz na
pergamenu. Zastaví se a úplně ztuhne, když zjistí, kdo jí právě vrací dopis. „Co? Jo díky.“
Dark rychle skočí po dopisu, z kterého stihl Darrion, už pár slov přečíst.
Ten se na ni jen zmateně dívá, je naprosto v šoku a Dark pochopí, že viděl víc než dost…
Shadow už otvírá pusu, že něco řekne, ale v tu chvíli příjde Dag. Guťo zaskočí kus čokoládového uhlíku a začne se dusit… Averan obrátí oči v sloup, vstane a jde ji poplácat po zádech.
„Tebe jednou ty sladkosti zabijí, co budeš dělat, když tu nebudu?“ Guťo je celá rudá
a sem tam ještě zakašle. Dark vytrhne Darrionovi z ruky pergamen a jde se posadit.
Dag z pohledu Dark vycítí, že to teď rozhodně nechce řešit. „Darrione? Nechceš se taky posadit?“
zeptá se ho pomalu Dag. Darrion je ale pořád jak v transu, jen upřeně hledí na Dark, která kouká do země před sebou. Co teď doopravdy nechce, je střetnout svůj pohled s
Darrionem…Darrion se probere až když do něj Dag opatrně šťouchne. „Cože? Já…jen…ty už
jsi tady…jo…“ Všichni teď koukají s Darrion na Dark a s Dark na Darrion…
Cítí se beznadějně, Dag vytuší její pocity a proto promluví… „Tak myslím, že jsme se sešli tady
kvůli něčemu jinému. Můžeš prosím Čiko?“ Čiko se postaví doprostřed místnosti vedle
Daga. Důležitě sáhne do postranní kapsy svého hábitu a … a sáhne do prázdna…
„Tak co je?“ vykřikne nervózně Lucka, která je za sletu událostí dost naštvaná…
„Já…já ho…já ho nemám?!“ ze sebe pracně Čiko vysouká a polkne na prázdno.
„Nedělej si z Nás legraci Čiko!“ řekne Nikolas. „Čiko tohle už fakt přeháníš, to už není sranda.
Nedochází Tvému mozečku, že už Nás štve veškerý rozruch kolem deníku?!“ Zařve na něj Shadow.
Ještě další a další nadávky, osočení a výhružky se sypou na Čika, který se nejdřív brání, ale pak jen sklopí hlavu.
„Tak už přestaňte! Chováte se jak blechy ve vlčím kožichu.“ Zavrčí Dark a vstane. Hesmer ji chce cosi slovně vrátit za tu blechu, ale ona se jen otočí a řekne „Ani to nezkoušej…“
Dojde až k Čikovi a dlouze se mu dívá do očí. „Vážně ho nemá. Takže se všichni zklidníme, jasný…“
Dag jen na ni kouká a stojí jak opařený (Proč je dneska tak divoká? Stalo se něco?) Takové otázky mu teď víří hlavou…
Všichni se po sobě zmateně koukají. Shadow, která jak jinak, sedí na parapetu se podívá z okna.
„Hele! Podívejte se ven…“ Ohniváci se namáčknou na okenní tabule a vidí někoho v leskle černém hábitu.
„Sakra!“ vykřikne Dark a vyrazí z místnosti.
Dag se jí pokusí zadržet, protože vše chce vysvětlit a Jess se rozběhne za ní, ale vlčí hbitosti a rychlosti nestačí…
Proto se vrátí zase zpátky a vše sledují z oken své kolejní místnosti.
Vidí jak Dark vyběhne ven, chvíli se rozhlíží a pak ukáže svou pravou tvář … vlčí tvář. Zavětří a vydá se po stopě neznámého…

---

Anonym nám napsal díleček
Celé epicentrum nahrnuté u okna bedlivě napíná zrak a doufá, že se podaří něco
zahlédnout. Neznámý v černém hábitu a přece tak povědomý.
„Kdo to sakra je?!“ uleví si Averan. „A co to vlastně mělo všechno znamenat? Dark
a tak..“ rozhlíží se zmateně na ostatní, kteří ale vypadají stejně zmateně jako ona..
Znovu se podívá a vidí, jak Dark neznámého vleče pryč z pozemků směrem k lesu. Moc toho
stejně nezahlédli.
Anaret se pomalu začal zahalovat večerním šerem.
„Dagu?“ ale vidí už jen lem hábitu mizící ze společenské místnosti.
Mrkne na Darriona, on jediný se nešel kouknout, ale teď sedí v křesle a tváří se dost
zaraženě. „Darrione? Vypadá to, že Tobě jedinému to jasné je.. Tak můžeš nám o tom
třeba něco říct?“ Ten se na ostatní podmračeně podívá a přemýšlí co a jak jim to má
vlastně říct.. „Ehm.. Nooo..„ polkne naprázdno.. Nejednou prudce vyrazí ze společenské
místnosti. „Hned jsem zpátky“ stačí ještě křiknout, než zmizí. Teď už ale opravdu
nechápe nikdo vůbec nic.
„Kruci“ prohlásí Wyrda „A já myslela, že dneska bude trochu klidnější den..“ povzdechne si.
„A já myslela, že máš vzruch ráda“ podívá se na ni udiveně Averan.
„Ale jo, to jo.. Já jen, že zrovna dnes a..“
„A co?“
„Ale nic.. Jen už jsem na večer něco domluveného měla“
„No neříkej, to mě docela zajímá, co je asi tak důležitého, že bys s náma nešla číst ten deník?“
„Samozřejmě že bych šla!“ řekla Martina naštvaně.. „Jenže teď stejně nemáme, co číst!“
podívá se na Čika. „Opravdu to není jen jeden z tvých hloupých vtípků, že ne?“ řekne
výhružně
Ten jenom pokrčí smutně rameny.. „Je mi líto, ale myslím to docela vážně.“
„A jak mohl asi jen tak zmizet?“ řekne jedovatě Shadow. „Musel ho přece vzít někdo od
nás z koleje, jinak to není možný..“ podívá se podezřele kolem sebe.
„No to se mi právě taky nelíbí“ povídá Čiko. „Mám takový pocit, že náš zrádce se zase
činil“ smutně povzdechne. „Nepodeřívám nikoho z epicentra, to ne, ale sakra mě to žere!“
„Jo, tak to asi nás všechny“ zatíná pěsti Jess.
„No nic, vy si tu klidně seďte, ale já jdu hledat Darriona“ povídá Averan „Ten chlap mi
byl nějak povědomý a Darrion mi doufám pomůže nalézt odpověď.. Zdá se, že toho z nás
ví nejvíc. Samozřejmě, když nepočítám Dark, ale té se teď asi nezeptáme. Ne že
bych vám chtěla něco radit nebo tak, ale mohli byste se zatím mrknout po tom deníku.
Beztak ho Čiko jen někam založil a teď tu děláme zbytečný rozruch.“
„Co prosím?!“ výhružně se zeptá Čiko.
„Promiň, ale verzi zloděje z naší koleje se mi prostě nechce věřit“ podívá se na něj
Averan omluvně a odejde z místnosti.
Všichni se tedy zvednout a ještě jednou se pokusí prohledat celý trakt budovy, který
náleží k ohnivácké koleji. Po čtvrt hodině usilovnéhohledání padnou zničeně zpátky do křesel
Čiko, který celou dobu sledoval ostatní se na ně teď tázavě podíval. „No?“
„No jasně, asi si ho vážně nikam nezastrčil ty“, prohlásí Lucka.
Čiko, který čekal trochu jinou omluvu už se chystal něco odseknout, když do místnosti vpadla
Averan táhnoucí za sebou Darriona. Jde na ní vidět, že je dost rozrušena.

“Ten deník se nenašel!“ křikl na ni Čiko.
„Já vím, ten deník drží totiž Darrion právě v ruce“ řekne dychtivě „a teď velmi dobře
poslouchejte. To se tedy budete divit, až tohle uslyšíte“ řekne s uchechnutím Averan.
„Tak spusť Darrione“ povzbudivě se na něj usměje.
„To, to jméno“ koktá Darrion, „to jméno na tom pergamenu! Teď už se nedivím, že nám ten
chlap byl tak povědomý“ a významně ukáže na deník.

dva díly,kterčé přelouzkám hned jak to vložím napsala Shadow Glance
„To kde byl deník, ani to co viděl Darion teď není důležité! Z Dark je vlk a ten člověk tam venku bude asi brzo po smrti!“ zakřičela Shadow než vystřelila ze dveří společenské místnosti.
Přítomným ztuhla krev v žilách.
„Ať vám to pak řekne sama, já vůbec nic nechápu“ hlesl Darion a jako v deliriu se odpotácel do pokoje.
„No co teď?“ Averan začala nervózně přecházet po pokoji.
„Za nima!“ zavelela Lucka. „Kde je Jessiah?“
„Před chvílí se vypařila. Běžela ven. Zmizela Dark, pak Dagonat a Čiko je taky v tahu. Jess zmizela asi před minutou“ oznámila Martina a zamířila ke dveřím, v cestě jí ale zabránila Averanina ruka. „Teď už nikoho z nich nedohoníme, ani nevíme kudy běželi!“
„Tak...tak...najdeme Silver! Z vrchu toho uvidíme víc!“ vykřikla Lucka.
„A nevíš tak jak? Kolonie jsou daleko a ona tam vůbec nemusí být!“ zavrhla ten nápad Martina.
Lucka vyskočila a rychle vběhla do dívčích pokojů. Za chvíli se vrátila a v rukou jí svítil zelený kámen „Shadin obojek nám myslím pomůže. A ten drak je někde poblíž“
Všechny tři se rozběhly ven a už z nádvoří viděly proti světlu měsíce siluetu draka, která se jako na zavolání blížila k nim.


Dark už nebyla člověkem, viděla a slyšela jinak. Taky ji hnal pud. Pro tuto chvíli byla chladnokrevnou vlčicí. Ten cizinec před ní se jí nelíbil, čišelo z něj zlo.
Už byla téměř u něj a chystala se k finálnímu skoku. Ještě tři sáhy... dva...odrazila se a skočila prchající oběti na záda. Ta se svalila na zem. Čelisti těsně minuly krk a secvalky se kousek od něj. Ve vlčici se ozvaly všechny zvířecí smysly a chystala se to ukončit, když jí najednou zajela do bohu ostrá čepel dýky. Bolestně zaskučela a zakousla se útočníkovi do ramene. Ozval se řev a vlčice ucítila další bodnutí. Ani to ji nedokázalo zastavit, ale třetí zásah už byl moc. Se zavytím se svalila na zem a dala tak cizinci možnost utéct. Ten se taky hned vzpřímil a se vzteklým nadáváním kopl do ležícího těla. Nestačil si ani všimnout, že nekope do vlka, ale do dívky.
Dark pootevřela oči a snad chtěla něco říct, ale ze rtů se jí vydral jen bolestný sten...


Shadow letěla tím směrem, kde tušila Dark i Daga a samozřejmně i toho cizince. Bála se, že Dark něco udělal, ale hlavně se bála že ho nestihne chytit dřív než ostatní. To by bylo sakra nepříjemné. Kus před sebou uslyšela známky zápasu, zaskučení a pak zvuk vzdalujících se kroků. Zrychlila, co jí to jen strach dovolil a za okamžik zahlédla ležící tělo. DARK!!!!
Dvěma skoky byla u ní a přistála na všech čtyřech přesně tak, aby měla dokonalý výhled na krvácející rány a dýku zející Dark z boku. Proboha!
„Ježiši Dark!!! Co se stalo? Co jí je?!“ zařval za Shadow Dag a rychle si k ní klekl.
„Co ty tady..“ začala Shadow, ale rychle zmlkla. „Za to může asi tam ten. Nevím jak ji pomoct, ale jestli něco neuděláme, asi tu brzo skončí! Nejsem tak dobrá čarodějka, ale ty to zvládneš že jo?“
„Nikdy jsem to nedělal“ zašeptal Dag zoufale
„Dagu musíš to zkusit, nikdo jiný tu není a já musím pryč!“ zvedla se a začala couvat. Pak se otočila a zmizela ve tmě.
„Dagu!“ křičela Jessiah a hnala se k němu.
„Jessiah!! Ty jsi přece zaklínačka, dokážeš jí pomoct že??“
Jess si zběžně prohlédla Dark a podívala se na rány „Můžu maximálně zastavit krvácení, ale zbytek je na tobě“
„Tak rychle“
Jess yvtáhla malou lahvičku a nalila její páchnoucí obsah Dark do krku. „Teď ty, já už jí nepomůžu“ Kde je Shadow?“
Dag mávl směrem k lesu.


Averan, Lucka a Matina stály jako přibité, dokud Silver nedosedla kousek od nich na zem. Zadívala se na náhrdelník v Lucčiných rukou a přimhouřila oči.
„Myslíte, že mi bude rozumět?“ zeptala se Lucka pochybovačně
„Jistěže rozumím“ zařízlo se jí do mysli pobaveně.
Lucka sebou cukla, a než stačila něco říct, Martina jí předběhla. Stručně Silver řekla že potřebují najít někoho z Epicentra.
Dračice rozvážně mrkla a pomalu kývla na souhlas. Chvíli se pokoušela proniknout do vědomí Shadow, ale nešlo to. Sklonila se tedy k zemi aby na ní Martina mohla snáz vylézt, ale než se některá z dívek stačila pohnout, Silvery se vzepjala na zadních a zvedla hlavu k nebi. Celou kotlinou se rozlehl srdceryvný řev a dozníval ještě dlouho poté, co se Silv zhroutila na zem.
„Ježiši co se stalo? Co to bylo?!“ panikařila Lucka
„Já nevím!!“ Martina si vjela rukama do vlasů a zoufale hleděla na nehybné zvíře.
„Bože můj“ zasténala Averan“ Jestli se jí něco stalo, Shadow nás rozseká“
„Nerozseká“ hlesla Martina. Ve vzpomínkách se vrátila do doby před několika měsíci. Stála s Shadow na cimbučí a pozorovaly spolu jak si hrají draci.

„Jak poznáš když ji něco trápí?“ ptala se zamyšlená Martina.
„Připadá ti utrápená?“ smála se tenkrát.
„Haha, můžeš mi teď normálně dopovědět?“ setřela ji Martina a sledovala draky ve vzduchu.
„Všichni drakeni jsou ke svému drakovi připoutáni přátelstvím na smrt, a později se může stát že splynou v jednu duši. Vem si třeba Silv. Kdyby se zranila, cítila bych to stejně jako ona. A naopak, kdybych se já zabila...“

„Jak to myslíš a co tím chceš říct?“ zamračila se Lucka.
„Jsou nějak propojené...“ začala Martina, ale nedořekla.
„To znamená...“ odmlčela se Averan a zbledla.
„....asi že to naše nemehlo je ve stejném stavu“


Ten zatracenej chlap běžel dál a ztratil se jí z očí. Shadow šlo o krk, toho bastarda musí najít.
Byla uprostřed lesa, všude kolem tma a svit měsíce tlumila hustá mlha. Věděla, že nemá nic společného s deníkem a věděla taky, proč je tak povědomý ohnivákům. Měl tady na Pentagramu dvojče. Dvojče, které na rozdíl od něj nesešlo na šikmou plochu. To ale věděli jen obyvaletelé Říše, a ta byla jak známo vyvražděna. Shadow se z ní podařilo utéct a byla přesvědčená, že teď už by ji nikdo nepoznal ani nenašel. Evidentně se pletla hned ve dvou věcech. Říše nebyla vyvražděna celá, a někdo ji přece jen našel...
„Rád tě zase potkávám, Evangelin“ zachraptěl za ní krutý smích a Shadow ucítila ostrou bolest v zátylku. Před očima jí vyvstal obraz člověka, který za tohle všechno mohl a pak ji obklopila tma.


Jessiah zaslechla šramot pár metrů od sebe. Otočila se a zahlédla mezi stromy postavu klonící se nad něčím na zemi. To „něco“ jí bylo povědomé.
Rychlým pohybem vytáhla meč a blížila se k nim. Pod nohama jí zakřupala větvička a postava v plášti se otočila. V kápi se zaleskly jen dvě ohyzdné žluté oči, které se stáhly když spatřily Jess. Muž v plášti udělal krok zpět a dal se na útěk. Nedoběhl však daleko. Jess mu byla celou dobu v patách a ráda by mu pomohla na onen svět sama, kdyby v té mlze muž nepřehlédl hlubokou rokli a nezřítil se do ní. Nestačil ani vykřiknout a když se ozval zvuk praskajících kostí, nastalo všude kolem nesnesitelní ticho. Jess schovala meč, a nahnula se přes okraj rokle. Na jejím dno ale nedohlédla. Vrátila se tedy k místu, kde by měla být jedna z ohnivců. Na Shadow byl odporný pohled. Kdysi černé dlouhé prameny se proměnily v krvavě rudou změť.
„Odstupte od ní, má drahá“ ozval se za Jess tichý hlas stařeny, která žila hluboko v lese. Prudce se otočila. Před ní stála malinká shrbená žena a na jejím rameni spočívala ruka jednoho ohniváka. Čiko se bezvýrazně podíval na Shadow a pak zpátky na Jess „Je to léčitelka. Dokáže zázraky“ řekl po chvíli. Jess stála s dlaní položenou na rukojeti zaklínačského meče a podezřívavě pozorovala Čika.
„Když zmizela Dark, přiletěla sova se zprávou od ní“ kývl na stařenu. “Psala, že se stane něco hrozného, a že jestli chci zabránit něčí smrti, mám si pospíšit. Tak jsem si pospíšil.“ povyzdychl si a pokračoval stejně monotóním hlasem „Vím kde žije, protože k ní často chodím pro různé...ehm...přípravky. Když se někdo zraní.“ podíval se na Jessiin postoj. „Dáš už tu ruku dolů?“
Jess pomalu sundala ruku z jílce a podívala se na stařenu, která lila něco zeleného Shadow do krku.

„Tak už sakra otevři oči!“ cedil skrz zuby Dagonat a bezmocně se díval na Dark.
„Trochu ohledu k poraženým“ zavrčela odpověď, kterou Dag spíš cítil než slyšel.
„Jak je ti??“ nahnul se k ní Dag s ulehčením.
„Zmláceně“ zavrčela už hlasitěji Dark a posadila se. Vjela si rukama do vlasů. Jak jen ho mohla nechat utéct?
Dag zkoumal další zranění. Rány vyléčil rychle, ale k vědomí jí dlouho nemohl přivést. Teď už je všechno v pořádku...


Martina seděla u Silvery a obličej měla schovaný v dlaních. Averan už nemohla vydržet jen tak sedět a čekat a zmizela hledat Dark, Daga, Čika a všechny ostatní. Lucka nervózně chodila sem a tam.
„Co s ní budeme dělat?“ zeptala se nakonec.
„Nic. Budeme tu sedět, čekat a doufat že Shadow někdo najde a probere, pokud už to nemá za sebou!“ odsekla Martina. Momentálně jí víc záleželo na drakovi.

Když se Shadow porbudila, ležela ve své posteli. Otevřela oči a hned schytala plnou dávku ostrého světla.
„To sis zasloužila“ ozvalo se spokojeně.
„Za co?!“ zaskučela.
„Za to že jsi neopatrná, střelená-“
„Jo stačí. Chápu“ přerušila ji Shadow. Najednou se prudce posadila. „Kde je Dark? A Dag?“
Jess se pousmála „Na hodině a v práci“
„Cože?“
„Dark je v pořádku, Dag je přece jenom skvělý mág, a jediná další přizabitá jsi byla ty. Proč mě to vůbec nepřekvapuje?“
„A Darion? A deník? A-“
„Mimochodem co ti říká jméno Evangelin?“ skočila jí do zmatené řeči Jess.
„Evangelin? Blbé jméno. Nic mi neříká, proč?“
Jess si ji zkoumavě prohlížela a Shadow byla vděčná za svoje umění lhát dotažené k dokonalosti.
„Dobře“ pokývala Jess hlavou.
„Co je to za odpověď?“
„Hodná tebe! Kdo byl ten chlap a proč tě tak zřídil?!“
„Já nevim. Paměť mi dala vale, mám okno“
Jessiah se zamračila a povzdechla si. Zverubně jí vylíčila co se předešlou noc stalo. K ránu přiletěla Martina, že Silver se probrala a je úplně v pořádku, Averan s Dagem a Dark přišli taky po svých a bez škrábanců, jen Dark byla trochu vyčerpaná a neskutečně podrážděná. Mluvila taky o tom, že jí s Čikem dotáhli do hradu bez toho, aby si jich někdo všiml a o mrtvole neznámého cizince v rokli, který jim vlastně nic neudělal, krom toho že přetáhl po hlavě tele, které si to zasloužilo.
„Takže o nás nikdo neví? O tom co se tu dělo??“ svraštila Shadow obočí.
„Nikdo ani ťuk“ odvětila Jess spokojeně.
Shadow si přetáhla peřinu přes hlavu. Dva lidi v noci málem zabili, u jednoho to dotáhli do finále. Dark má pocit že zklamala, přesto že bez ní by byla Shadow pěkně nahraná, deník sice máme ale Darion je ještě pořád mimo. Martinu s Luckou vyděsilo Silveřino bezvědomí a Jess toho za celou noc musela mít taky plné zuby. Stalo se tolik věcí, ale nevyřešilo se vůbec nic!!!