Samožer

Prvího dílu jsem se ujal sám.
V sobotu když se vrátili z trestu od Nudňoše nebyl nikdo schopný už ani nadávat.Místo rozloučení na sebe jen unaveně mávli a potichu zalezli do svých pokojů.
Jejich ředitel ocenil klid jaký dnešní večer má, ale když ani druhý den se z ohniváckých komnat neozýval žádný řev a žádné šarvátky ani hurónský smích, to jak se baví na účet profesorů, začínalo mu jich být celkem i líto.Chtěl jim navrhnout, že do té dračí kolonie budou moc jet i bez poháru proto si je nechal svolat do kolejní místnosti.
To jak se potichu doplazili a jak tam seděli vedle sebe třeba i takoví týpci jako Verstný a Mellandra bez toho, že by si mezi sebou neodpustili jakoukoliv provokaci ho znervózňovalo. Odkašlal si aby si zjednal pozornost jen ze zvyku, protože všichni k němu upírali své pohledy.
„Uvažoval jsem o vás a rozhodl jsem se, že pokud neuděláte do konce týdne žádný průšvih, tak pojedete do kolonie i bez poháru“ automaticky poodstoupil protože očekával salvy radosti, ale oni to jen tak vzali na vědomí.
„Pane řediteli, my ten pohár získáme“ zvedla se ohnivácká prefektka
„Tak to bude jako bonus“ snažil se o veselý tón, ale zbytečně. Nikdo jeho nadšení nesdílel.
„Sakra co je!“ nevydržel tuhle ponurou atmosféru a postavil se k nim blíž.
„Chcete mi snad namluvit, že vás kolonie nelákají? Kde je vás pokřik?! No tak !“
„hurá, hurá“ ozvalo se pár otrávených hlasů ironicky.
Jindy by za to na ně vlítnul, ale dnes ne. Nechápal to, už měli tolik trestů a to je vždycky jen rozzuřilo a nadávali, kuli pikle ale teď ne.Raději schůzku ukončil a odešel do své pracovny odkud tajně poslouchal, jestli jen nečekali na to až odejde, slyšel jen šoupání židlí a křesel a pak jen zavírání dveří od různých pokojů.
Pondělní ráno nebylo o moc lepší, ale když se na snídani zmínil Frederik Beastmaster o školním poháru srazili ohniváci hned hlavy k sobě. Ředitel měl vyhráno, byli sice nějací přešlí, ale slyšet o poháru takhle veřejně je rozhodně nenechalo jen tak v klidu. A skutečně už po obědě je viděl v kolejní místnosti a Han, Darrion a Dagonat už každému rozdávali své úkoly. Zaznamenal už první šarvátky, když si někdo myslel , že dostal horší úkol než ten druhý a jen tak ze zvyku na ně houkl, ať tu neřvou a rychle prošel dál. Skoro by si až poposkočil, když si kluci v místnosti mysleli, že už je daleko a směrem na jeho hlavu hodili pár připomínek.
„Hesmere, slyšel jsem vás“takže za hodinku u mě a teprve pak odešel.
V místnosti se Hesmer začal vztekat a kluci mu byli dobrými nahrávači.Pak se znovu připomněl ten slib, že Voltainovi „osladí“ život a život v koleji Ohnivých Zřídel šel zase svou obvyklou cestou.


Další díleček je od Shadow

Když si Hesmer odešel k Voltainovi odpykat trest, rozrazil dveře do společenské místnosti Nudňoš s radostným oznámením o odložení nedělního trestu, protože byl pověřen úkole mimo Anaretskou kotlinu. Tahle zrpáva vyvolala u ohniváků opravdové nadšení. Nikdo netoužil být s ním v jedné místnosti dýl jak nezbytné dvě sekundy, které se obvykle využívaly k útěku.
„Moc se neradujte, příští neděli si to vynahradíme“ zchladil je a odkráčel.
„Důležité je, že řekl v neděli. V sobotu máme slíbené dračí kolonie“ ještě že aspoň Guťo v tom viděla pozitiva.
„To mi připomíná pohár! Dívali jste se teď někdy do žákopisu?“
V místnosti se okamžitě rozpoutala ohnivá debata plná výkřiku zhnusení a rozhořčení. Není divu, vždyť v žákopise bylo co číst!
Další den už byl poslední, kdy se mohl zvrátit stav bodů. Všichni se pustili do kvízů, psaní a hodnocení. Starší pomáhali mladším, zkušení nezkušeným, zapálení podpalovali nezapálené...
Shadow se na chvíli zastavila a pozorovala dění okolo. Cítila až nepatřičnou hrdost že patří sem, že tady je mezi svými. Jessiah, která zrovna nadávala nad kvízem, Čikem, který komandoval nějakého prcka, Dark, Averan a Adorer, které byly skloněné nad testy.
Ukažte mi kolej která drží víc spolu...

***

Je večer, za pár minut končí boj o pohár a Oheň krásně vede.
Tři minuty.
„Čeká na tebe latina“ Dark zaúkolovala Shadow jakmile ji zahlédla. A Shadow poslušně zasedla k latině.

Dvě minuty.
„Krása, plný počet“ Jessiah je mistr v oboru

Minuta do konce.
„Nepolevovat, držet se! Už jenom kousek!

Poštááááá:
ODKLAD + NESMYSLNÝ DŮVOD. POHÁR KONČÍ ZA HODINU A PŮL!!!

„Co to má být?!“
„Goofer!“
„Co to nacvičuje??“

Body vzduchu rostly ve stovkách

„Tohle nesmí!“

Další stovky bodů

„Opřete se do toho! Tohle je podraz..“

Shadow zůstala jako opařená. A nebyla sama!

„Čí patron je Goofer?“
„Hádej!!!“

To bylo moc. Další stovky bodů...a další...
Shadow viděla ten vztek, nechuť, zklamání a pocit zrady v obličejích všech okolo, ale Oheň to nevzdával. Dělali jeden test za druhým a body rostly. Ale ne dost...
Tahle snaha se ukázala být marná, ale trvala dlouho.

První mrštil perem o stůl Čiko. Zvedl se a začal přecházet po místnosti. Teď to položila Jessiah, zvolna přestala psát a dál jenom hleděla do testu. Bez výrazu, bez emocí.
Guťo s Averan se na sebe krátce podívaly a pomalu od sebe odsunuly testy.
„Dark? Stačí...“
Dark zvedla oči plné hněvu „Tohle přece nemůže projít“ vyskočila ze židle a vyběhla ven. Dag o tom ještě neví, ale všem ostatním už to došlo.
Shadow smetla ze stolu zbylé testy
„ A co jsme čekali?!“ Jessiah na ni upřela ledový, ocelově modrý pohled „Přece nechají vyhrát...ty špatné“



Deník tři velké finále

„Co? To si snad dělají p***“
„Na tohle se můžu *******“
„Hele mrkni na tohle“
„ Nic kašleme na to v avizovaný čas jsme vyhráli není co řešit“ Čiko odhodil brk a narovnal se na židli
„Čiko piš!“
„Na co? Čum tady na tohle, tohle je od nestraného mindu podraz, spolčit se s ostatníma kolejema na to jsme si už zvykli , ale že se proto nám postaví profesoři?“
Jeden po druhém se šli podívat na nástěnku, co v okamžiky velkého finiše dělal profesorský sbor. „Jestli myslíte, že je to fér hra, pište dál“
Čiko vzal ze stolu kvízový pergamen a před zraky všech ho roztrhl. Holky nadávaly na neférovost, ale se skřípěním zubů psaly dál. „ Hmm zřejmě dobrá povídka má 416 bodů a žádný komentář, to ale muselo číst lidí. Jé a těch povídek kolik tam ale je“
Jessiah se koukla na Adorer, která jí brala její test a pak oba dva najednou roztrhla. Guťo s Averan se na sebe krátce podívaly a pomalu od sebe odsunuly testy. Adorer si je ale nevzala jen významně na holky kývla. Každá si vzala svůj test a ..škub. Ostatní už také nečekali na žádnou výzvu , na nic, …škub, trrrh,
Teprve teď dvacet minut po avizovaném konci se kolejní místností nenesly nadávky jen sborové trhání pergamenů. Jeden za druhým se slzami vzteku trhali své pergameny. Guťo se dívala na svůj pergamen tak nenávistně , že jí s ním musel pomoc Hesmer, trrrh. Shadow se podívala na zoufalce, kteří ještě chtěli bojovat proti tomuhle mega podvodu na kterém se podíleli i ti, jenž měli být zárukou čestnosti.
„Co furt drápete!“ rozkřikla se na ně a smetla jejich pergameny ze stolu.
Dark vyskočila ze židle a utíkala do pracovny Dagonata Cartera, který ještě určitě zuřivě psal. Nikdo v ten okamžik ani nešel informovat Voltaina, jistě by nevěřil tomu, že právě oni udělají tohle.Kdoví jak by je za to „pochválil“ ale v ten okamžik by byl asi hazardér, kdyby proti svým studentům vystoupil. Všichni byli buď bílí hrůzou, nebo rudí vzteky, každopádně žádný z ohniváků nebyl schopen ničeho jiného než nadávek a kopání do nábytku.Pak si všichni jen posedali na zem ke krbu někdo na parapet a jen s hlavami v dlaních tiše seděli.
„Za hodinu vyhlásí vítěze“ nesměle špitla Wyrda
„Jaký vítěze? Jsi snad blbá?“
„V devět byl konec, ten canc kterej přilezl po devátý snad vážně nebereš!“ Čiko se vztekle postavil k Wyrdě a ukazoval k ohromným ohnivým hodinám.
„To je fakt, má pravdu“ Mellandra ač se velice často s Čikem neshodla se na jeho stranu postavila bez nejmenšího zaváhání
„Ano jsme vítězi“ skoro dvojhlasně přiznali prefekti Darrion a Han
„tak proč se neradujeme?“ ironicky a úplně bez chuti se zeptal Nikolas „Protože jsme trapáci, kterejm záleží na tom mít u sebe fyzický důkaz, jasně že jsme vítězové a jako takoví si zítra uděláme pěknej oslavnej mejdan.“ Někteří, hlavně úplní nováčci se dívali , že se Verstný asi skutečně pomátl, však už od jiných studentů z jiných kolejí o něm slyšeli divné věci ale tohle? „A abyste neřekli, že jsem škrt, donesu i nějaké sladkosti z vlastních zásob“ ozvalo se od dveří ve kterých stál dagonat Čas neúprosně odkrajoval ty chvíle až se to skutečně stane, doteď se tu jen tak tlachalo, ale až to bude bílé na černém.Útroby všech se svírali, když viděli plamínky na hodinách poskočit a pak… „gong, gong, gong“ Nikomu se nechtělo vyjít z místnosti a podívat se jestli skutečně platí to, že oni letos pohár v držení mít nebudou. „Pojďte“ vyzvala je Han a netušila , že právě spustila časovanou bombu. Ač si myslela, že všichni a hlavně rektor koleje jsou se vším smíření už na schodech si ohniváci neodpustili pár jedovatostí a během okamžiku se v hale strhla tak ostrá bitka, že jí neměli právo roztrhnout ani profesoři.Je pravda, že někteří, kteří se na podvodu podíleli se trapně snažili dav tišit, ale byli přehlušení vzteklou a nelítostnou řežbou.
Tu noc se bohužel z mnohých přátel stali nepřátelé nebo alespoň pouhý kamarádi,.To ne kvůli tomu, kdo drží v ruce ten nádhernej pohár, ale kvůli tomu, že nečekali, že se na nich dopustí křivdy jejich přátelé, vlastně přátelé?“


Další díl, je od naší oblíbené Averan Mystery
Všichni se ještě hádali a nevěřícně kroutili hlavami, když se jim nad hlavami ozval ten jim velice známý hlas. Všichni se sborově otočili a pohlédli na tvář Voltaina, který zvolna sestupoval ze schodů.
„Všichni, kdo jsou z mé koleje, okamžitě do společenské místnosti!“ řekl tichým hlasem. Z jeho tváře nebylo možno nic vyčíst.
Ohnivácká kolej, ač stále brblající nad celou tou nespravedlností, se pomalu vydala vzhůru.
„Řekl jsem všichni!“ zvýšil hlas, když pohlédl na Čika a Daga, kteří teď nemínili odejít od rozehrané hádky a mnoho nechybělo a začaly by padat rány. Čiko na něj pohlédl a z očí mu šlehaly blesky, Voltain mu pohled oplatil.
Ve společenské místnosti sebou každý někam plácl. Někteří do křesel, jiní se nedovedli uklidnit a dál si otloukali hřbety rukou o všemožný nábytek, který byl po ruce. Dark si sedla znovu na okenní parapet a koukala nasupeně do zdi. Celá místnost šuměla hlukem.
Když dorazil Voltain, všichni umlkli, tedy všichni ti, kteří už neměly sílu tuto záležitost řešit stále do kola. Mezi lidi, kteří byli pořád v ráně a zuřivě gestikulovali, patřili ti, kterým ještě nevyprchal ani první trest a už to vypadalo, že se schyluje k dalšímu. Nebo si to alespoň každý myslel a doufal, že tentokrát nebude potrestána celá kolej. To už by na ně těch nespravedlností bylo vážně dost.
„Můžete se už konečně uklidnit?“ řekl Voltain klidným a unaveným hlasem.
Tak tohle už umlčelo všechny. Proboha?! Co se mu to stalo? Takhle se přece nikdy nechová. Proč na nás neřve? Obrátilo se k němu plno zvědavých pohledů. Voltain se rozhlédl kolem sebe uviděl plno roztrhaných testových pergamenů.
„Ani se vám nedivím“ řekl se zjevným odporem v hlase.
„Makali jste a pohár měl být náš! Kdyby…“! A zatnul ruce v pěst.. Pomalu odcházel, ještě jednou se otočil:
„A tu zítřejší oslavu máte oficiálně schválenou. Ano, vím o ní..“ řekl když se na něj podívalo pár nevěřícných očí.
Ve dveřích se ještě zastavil: „A na zbytek trestu zapomeňme..“ A byl pryč. Usmál se, když si pomyslel, jakou toto muselo asi vyvolat reakci. Ale pak opět nasadil svou kamennou tvář. Měl snad pochválit oficiálně i Čika? Ne, tak to už by na něho vážně bylo moc. I když si musel přiznat, že ho opět překvapil.
Ráno Čiko nalezl balíček bonbónů Všehochuť.. Podivil se, kdo mu je asi tak poslal. Sbíhal do kolejní místnosti, když mu Averan přicházela vstříc a v ruce nesla ten samý balíček..
„Tos byla ty?“ zeptal se..
„Ne, já určitě ne. Zrovna ti nesu tohle, i když nevím, abys toho nebyl přejezený, když měl někdo stejný nápad jako já. Ale zasloužíš si to. Z nás všech si měl největší vytrvalost a stát se žákem měsíce, to je obrovský úspěch. Divím se, že se o tom Voltain včera ani nezmínil, když už měl takovou zvláštní náladu.. To mi připomíná, že jsem ho dnes ráno u Vilemíny Sladké potkala a už vypadal zase jako obvykle.. Dokonce nezapomněl přihodit jedovatou poznámku o tom, že si hned užívám první den na svobodě..“ zakroutila hlavou..
„No tak dík“ řekl Čiko a zamířil na snídani.. Voltain u Vilemíny? To je mi nějaké divné, pomyslel si. Že by to snad poslal on? To je, ale nesmysl! Že mě něco takového vůbec napadlo a dál na to už nemyslel.
Averan se zatím posadila do křesla u okna a podívala se na deník, který ležel na stolku. No jo, už jsme do něho dlouho nic nezapsali, teď když nikdo neměl ani pomyšlení na nic jiného než na školní pohár. Skočila nahoru pro brk a inkoust, zasloužila si tím nevěřícné pohledy svých spolubydlících a zase se za ní zaklaply dveře.
„Vidělas ji?“ zeptala se nevěřícne Martina..
„No jo“ přidala se Shadow, „ona šla snad psát dobrovolně deník“ zvolala užasle.
Averan si dole rozevřela knihu na klíně a začala psát.
Dnes je 1. března, den po skončení boje o pohár. Všechno nám to krásně klapalo a vypadalo to na jasné vítězství. Ale nebrali jsme to jako samozřejmost a makali až do poslední chvíle. Štosy kvízových pergamenů lítaly sem a tam a všichni se ještě snažili nahrabat cenné body, kde se jen dalo. Pohár měl končit přesně ve 21.00. Jaké ale bylo rozčarování z toho, když přišlo oznámení o posunu času o hodinu a půl. Všechny to dost rozhodilo, vždyť už v tuhle dobu měl být pohár jejich! Ale začali se dál s kvízy lopotit. Když bylo jasné, že už s výsledkem nic nezmůžou, naštvaně roztrhali své pergameny. Prohrát v téhle nečisté hře! Chjo.. Dole ve vstupní síni se málem navzájem roztrhali se studenty vzdušných výšin. Čemuž ale zabránil kolejní ředitel. Ten se choval vůbec dost zvláštně. Tak to je asi tak stručné shrnutí včerejška. Jo a ještě nám byl konečně zrušen trest a povolen dnešní večírek. Vždyť říkám, že byl nějaká jiný A ještě, nejlepším studentem tohoto měsíce se stává.. Tadá.. Čiko Verstný


Svým dílkem nás potěšila Jessiah Finnian
Večer se blížil ohromnou rychlostí. Studenti se ani nenadáli a brzy měl být večírek.
Jess s Dark Wolfy kráčely kolem chodby se společenskou místností vzducháků a krev v žilách jim skoro vřela. Ten smích a úšklebky vzdušných studentů, které potkávala je vytáčel. Naštěstí se k nim připojily Martina s Shadow a cesta ubáhala lépe.
„Tomuhle se říká radost..“ Ušklíbla se ironicky Martina.
„No jo, ať si to užijou...“ Odvětila naoko chladná Shadow a Jessiah jen pokrčila rameny.
Těsně před svou kolejní místností však potkali někoho, koho opravdu vidět nechtěly.
„Jen si to užijte...“ na tváři se mu objevil ironický a pohrdavý úšklebek. „Wítězowé...“
Dark něco zavrčela a už se na něj málem vrhla. Bolest z porážky byla ještě příliš živá. Naštěstí jí Martina se Shadow chytily dříve, než mu stačila pořádně upravit fasádu.
On se jen ušklíbl a vítězoslavně zamířil do své vzduchácké společenské místnosti.
V kolejní mísnosti ohniváků už bylo celkem dost lidí. Nálada sice nebyla stále nejlepší, všude bylo cítit hořké zklamání. Čiko ještě nikde a Dag taktéž.
Zato přišla návštěva z řad bývalých ohniváků, tedy z řad profesorů a správců. Stůl byl poloprázdný a všichni se šklebili nad tím, že Dag a další slíbili donést spoustu sladkostí.
Najednou se však stočila řeč i na podivné balíčky, které všichni dostali.
„Hele, kdo se natáh a poslal ty sladkosti?“ Prohlásila zvědavě Averan.
„Taky by mě to zajímalo...“ notoval do toho Čiko, který nepozorovaně přilezl na oslavu
„Co Dag?“ Zapojila se i Martina.
„Dag ne... ten má donést laskominy až teď...“ Zavrtěla rázně hlavou Dark Wolfy.
„A co kdyby to byl Voltain?“ Zatoulal se do debaty Hesmer.
„Blázníš?!“ Nevěřícně se na něj podívala skupinka.
„No..“ Raději se odmlčel a nehádal se s nimi.
„Vždyť ale může mít pravdu...“ Postavily se na jeho stranu Martina.
„Averam ho přeci viděla u Vilemíny...“ Přidala se Jess.
„No jo, ale kdo to kdy slyšel?“ Oponoval hrdinně Čiko.
Hádku uklidnil až Dag, který konečně dorazil. Po krátkém přivítání a rozkoukání, pronesl pár slov na povzbuzení opravdových vítězů a se všichni začali rozkoukávat po něčem k snědku.
„Hele, kde máš ty sladkosti, Dagu...?“ Osmělila se Enke.
„Jaké?“ Tvářil se Dag nechápavě.
„Notak se nedělej a něco přines, umíráme hlady!“ Přidala se Kelly.
Na to se stalo něco, co nikdo nečekal. Čiko vytáhl jednu červenou láhev a zvedl jí do výše.
„Tak kdo má odvahu se napít?“ hned se kolem něj nahrnulo snad deset studentů a všichni strkali své pohárky pod tekoucí nápoj.
„Ale bacha, má sílu.“ Stačil ještě upozornit předtím, než se ozvalo ťukání skleniček a sborové: „Na nejlepší kolej, na skutečné vítěze!“
Po chvíli se nálada zvýšila snad o několik tříd. Bujaří studenti vyprávěli vtípky, byla načatá už několikátá láhev tekutiny, která měla podivně fialovou barvu a veselost byla až nakažlivá.
Dag se konečně překonal a se smíchem přinesl tašku plnou sladkostí.
Rektor s Čikem a Martinou se zrovna přetahovali kdo z nich má lepší cukrovinku když se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vběhl skřítek s malou taštičkou, v níž byly balíčky jedněch z nejlepších sladkých tyčinek a nějakým lístkem.
Jako první se sešla horda lidí u tašky. „Jídlo!!!“ Ozvala se Kelly.
Na stůl se vyložily různé sladkosti a pochoutky a po želé se jen zaprášilo. Stihla si ho totiž ulovit Han.
Darrion se jen zasmál, jak se o něj dohadovala s o něco mladší studentkou.
Shadow se naklonila k Jess a něco jí pošeptala. Obě se rychle sebraly a šly ke skřítkovi, který měl v ruce ještě napůl zmuchlaný papír. Roztrhly obálku a nevěřícně zírající Shadow nahlas přečetla:
„Užijte si oslavu a zapomeňte na příkoří, tento den je váš. Pro oslazení studentského života a hlavně nepodpalte hrad!..“ pod tímto textem se nesl podpis... J.V.
„Děláte si ze mě srandu?!“ Prohlížel si nevěřícně dopis Čiko...
„Tak že by přeci on?“ Pokrčila rameny Martina.
„Tohle už neřešme a vrhněme se na to.“ Zamrkal Hesmer a vrhl se ke stolu.
Večer ubíhal rychle a spokojeně a nejeden student se brzy naladil díky podivným láhvím od Čika. Večer snad zůstal střízlivý jen on, rektor a dvě dívky.
Kolem půlnoci se všichni vydali do svých ložnic (tedy kromě těch, kteří zapadli dříve). A v nich se ozývalo jen tiché pochrupování.
Obě se tiše proplížily do ložnice, ale spát se jim nechtělo.
„Ještě že nám odpadnul ten trest.“ Pošeptala Shadow Jess.
„Neodpadnul... jen ho odložili.“ Pokrčila rameny a tiše odpověděla. Sklouzla pohledem na pochrupující Martinu a na Adorer, která ze spaní zamručela a zamlaskala.
Jen na sebe mrkly a vytratily se z místnosti.
Shadow pohodila hlavou, aby si z hlavy dostala zbytky zmámení, které jí vlezly na mozek při oslavě.
„Stejně je to odporné.“ Vzala do ruky placatý kamínek a hodila ho do jezírka. Sledovala jak se několikrát odrazil od hladiny.
„Co se stalo, stalo se... za tohle nám zaplatí.“ Jess vyhodila do vzduchu malý míček a zase ho chytla.
„To ano, ale jak...?“ Podívala se Shadow na ležící ohnivačku.
„Už vidím, jak za rok pukají vzteky...“ Ušklíbla se.
Shadow jen pokrčila rameny.
„A navíc... pár nevinných vtípků a srandiček by určitě taky neuškodilo...“ nevinně se zakřenila.
„Hm, to ne, ale jak to provést...“
„Něco se určitě najde...“
Za nimi se ozvalo tiché křupnutí větvičky. Obě dívky se polekaně otočily, ale za nimi stál ''Pouze jejich prefekt''.
„Děvčata, prosím, vraťte se do svých ložnic, potulovat se v noci venku mimo hrad je zakázáno.“ Přísně se na obě podíval.
Zvedly se a tiše odcházely. Najednou se ale Shadow otočila a zadívala se na postavu prefekta, který mířil směrem ke křižánkám. Stačil jeden jediný pohled, a bylo jim jasné, kam budou jejich kroky směřovat.
Obě dívky se plžily za Darrionem sice s výčitkami svědomí, ale naprosto tiše jako profesionální zvědové. Jejich kroky vedly k trollovi.
Proklouzly dveřmi a s kápími stáhnutými hluboko do tváří se usadily k jednomu stolu, který byl skryt za malou zástěnou. Doléhaly k nim rozrušené hlasy.
„Díky za ten nápad se sladkostmi... Studenty to povzbudilo...“ Rychle drmolil Darrion.
„Rádo se stalo, ale příště si trhněte s prominutím nohou. Kdyby to někdo zjistil, tak mě asi ukamenujou. A víš že jsem to udělala jen kvůli tomu...“ ztišila hlas tak, že jí nebylo slyšet.
Jessiah vytřeštila oči a podívala se na Shadow, ta byla stejně bílá jako ona. Tohle tedy rozhodně slyšet nechtěly.
„Rychle pojďme...“ Šeptla Shadow a zatahala jí za rukáv. Obě se stejně nenápadně vyplížily z hospody a namířily si to rovnou do hradu.
Rychlým krokem a se proplétaly uličkami, když na ně odněkud vybafli Čiko s Hesmerem.
„Co vy tady?!“ Spustil blonďatý nepsaný vůdce bandy.
„Co je ti do toho!“ Odsekla Jess.
Kluci trochu znejistěli, takhle jí neznali. Ostatně ani Shadow.
„Raději pojďme, probrat to můžeme jindy.“ Trochu smířlivěji prohodila a zívla.
Skupinka se opět trmácela k hradu a plížila se opatrně chodbami institutu. Čiko je vedl nějakou zkratkou, kterou mu údajně ukázali Tom s Alanem a vyšli těsně vedle pracovny Voltaina.
„Tak vysvětlíte mi ko-.“
Hesmera zarazilo rázné šťouchnutí do žeber. Shadow nahlížela za roh, jestli někdo nejde, aby se mohli konečně dostat do ložnic. Ozval se klapot dvojích bot v pomalém rytmu.
„Ale Jeane, to přeci nemůžete myslet vážně...“ Svráštil obočí Temný.
„Naopak, Aselhazi, myslím to naprosto smrtelně vážně.“ rozhodil Voltaine ruce.
„Má kolej je pod psychickým nátlakem, potřebuje nějak povzbudit...“
„Ale trest je trest... jeho odložení je jedna věc, zrušení druhá.“
„Je to poprvé a naposledy co vás o to žádám...“ Nenechal se odbýt patron ohně.
Aselhaz se na něj jen vztekle podíval.
„Jediný průšvih, a mají ten trest zpátky a v ještě horší podobě...“
„Dobrá, děkuji vám...“ Usmál se Voltain a promnul si ruce, hned se ztratil ve své pracovně spolu s Temným.
„Slyšeli jste to?“ Šeptla Shadow.
„Jo, slyšeli.“ Opařeně odpověděl Hesmer.
„Rychle do společenské, než nás čapnou.“ špitla Jessiah a všichni se opět začli proplétat hradem jak nejlépe uměli a snažili se vyhnout každé živé duši, což se jim dobře dařilo.
Všichni zapadli do společenské místnosti a docela dlouho panovalo zamyšlené ticho. Každý se snažil spojit si dohromady to, co viděli.
Děvčata vylíčila svůj zážitek z kořalny i přes neustálé zívání a opět panovala chvíle ticha.
„Teda, já věděl, že ty sladkosti nemůžou být od Voltaina!“ Opáčil vítězoslavně Čiko.
„Co ty víš, možná že jo..“ Hesmer si stále stál za svým. Teda spíš seděl... v křesle u ohně, ostatně jako obvykle.
„Ale co tedy dělal u Vilemíny?“ Prohlásila Jess sedící na okně.
„Ráno moudřejší večera...“ Dlouze se protánul Čiko, který málem usnul a vydal se s Hesmerem do ložnice.
Obě dívky s pokrčením ramen taky zapadly do svých postelí.


Dílem 25 se vám paměť snaží oživit Čiko Verstný
V hlavní síni se to řezalo hlava nehlava a nadávek padlo tolik kolik za celé trvání pentagramu ne.
Dagonat ani Čiko vůbec svého ředitele nezaregistrovali a do klidu, kde je kdosi tahal od ostatních řvali do utichající síně
„pusť mě na něj. On se mi snad bude smát do očí, mu tu hubu roztrhnu, že si bude moc hlavu odklápět jak popelnici“
Teprve další a důraznější napomenutí je donutilo v bitvě ustat a odejít s ostatními do společenské místnosti ohniváků, kde předpokládali, dostanou pěknej sprdung od ředitele a budou rádi, když je ze školy nevyhodí.
Dovlekli se do místnosti a ač byli vyzváni ať si sednou, zůstali stát u dveří a Dagonat ani nevím proč těžkal pohrabáč ležící u krbu.
To co se pak dělo jim skutečně vyrazilo dech a na několik chvil je úplně utišilo.
Ředitel ne že je nevyhodil, dokonce jim zrušil dříve zadané tresty. Na zdemolovanou místnost neřekl nic, vlastně jim jen řekl, že je chápe a poděkoval jim za jejich snažení. A to vše úplně tiše.Korunu všemu nasadil, když jim řekl, že ten zítřejší mejdan na oslavu vítězství mají od této chvíle jím oficiálně povolený.Pak odešel.
Všichni jakoby zapomněli na maličký okamžik na válku, která probíhá v jejich srdcích a snažili se pochopit jeho projev.
Vše zkazili zase kluci, které jeho klidný tón je rozhodil
„Viděl jsi jak je klidnej?“
„Jak může bejt v tuhle chvíli tak klidnej, jemu jsme snad vážně ukradený“ kluci se zase pustili do rozčilování, když holky opouštěli klubovku.
Ze zdola ke klukům doléhalo hádání o pohár.
„Mlčte“ utišil je Dagonat a dveře pootevřel
„Jak mlčte?!“ Čiko vzal za dveře a prudce je otevřel
Hesmer, ho vtáhl do místnosti a Dag zavřel dveře
„Hele to naše vítězství uznává nejen oheň“
„To je snad jasný“ dostával se zase do obrátek a byl k neudržení
„Uklidni se a poslouchej mě.“ Dagonat se snažil klidnit cholerika a tak jak to jen šlo vysvětloval, že ne každý člen jiné koleje a ne každý profesor souhlasí s tím, že by vítězem byla kolej vzdušných výšin.
„Ale mají pohár“
„Mají pohár, ale ne vítězství“
Tím ho rozhodne neuklidnil , spíš vypadal, že si pro ten pohár skutečně dojde a sebere jim ho z vitrínky, ale vlastně by nebylo co brát, protože dobré dva dny ten pohár vystavěný neměli (to jestli jim ho náš patron také odmítal dát nebo se báli, že si ho vezmou zpět je záhadou)
„Vem si boty“
„Co?“ teď si pro změnu Čiko pohrával s myšlenkou, že někdo tady není úplně duševně zdráv
„Boty“ připomněl se ještě jednou Dag, proto se tedy šel obout a jakmile se objevil Dag ho táhl tajným vchodem pryč a donutil ho jít s ním běhat.
Chlad noci a rychlé tempo mu nedávali tolik prostoru k tomu aby rozvíjel dál svůj vztek a sotva popadal dech, když se Dagonat u staré zříceniny zastavil.
Nazpátek už šli klidně a zcela jakoby se nechumelilo probírali zítřejší oslavu vítězství. Ještě tu noc Čiko na pergamen nadrápal pozvánku na oslavu vítězství a vyvěsil jí v hlavní hale na nástěnku.
Ráno ke svému překvapení našel na nočním stolku balíček bonbonů všehochuť .Byl na jeho stolku, tak si řekl, že je asi pro něj a s chutí se do nich pustil. Stejný balíček mu donesla i Averan za celoroční snažení.Taky ho přivedla na šílený nápad, že snad ty bonbony, ale ne to je blbost, to ani napsat nemůžu, blbost Voltain by klukům zrovna z tohohle pokoje nikdy nic nedal a bonbony už vůbec ne.
Přestože každou chvíli se ještě ohnivými pokoji ozývala slova jako špíny, nespravedlnost, a podobně, kolem osmé hodiny se začala kolejní místnost měnit k nepoznání.
Ani netuším kdo se o výzdobu postaral, ale všude byla spousta balonků, stoly se prohýbaly pod tíhou sladkostí i klasických jídel a džusů tolik příchutí, že nikdo nemohl říct, že si v té záplavě chutí nevybral tu svojí.
Na večírek hned z kraje se procpala i dvojčata. Tom ten kromě toho , že dovezl celej vozejk jídla chvilku i poslouchal to, jak se nenápadně rozjížděla zábava a zaslechl i pár vítězných pokřiků.
Pak se tak frajersky opřel o krb a řekl osudovou větu.
„ Hlavně, že se tu plácáte po ramenou a nemáte ani svého kolejního maskota vy šaškové!“
Jeden těkal pohledem na druhého, a pak se najednou sypaly návrhy na maskota.
Kdosi vyjmenoval zvířata náležící ohnivému živlu a většina osazenstva, se shodla na tom, že by jím mohl být fénix.
„Hurá, na fénixe“ ozval se snad už stý přípitek a místností se rozléhalo ze všech stran
„ na fénixe, jó fénix“
Darrion se otočil směrem k Tomovi, aby mu s hrdostí ukázal jací jsou ohniváci studenti činu, ale obě dvojčata už zase byla pryč. Přeci jen, kdyby je tu odchytl třeba Řehoř nebo kdokoliv jiný, byl by to děsný průšvih.
Tak mě zrovna napadlo, jak by se ohniváci tvářili, kdyby znali tu skutečnost, že oba dva kdysi když zde studovali příslušeli ke koleji Vzdušných výšin a v domě Goofera Grapllinga byli pečení vaření.
„Hele zírejte“ Čiko na stůl postavil tyčinky , položil na něj hlavu a ony mu sami pochodovaly do pusy.
„paráda samovražedné tyčinky“ Kdo byl poblíž tak se na ně vrhl a bavili se tím, že nechávali báječné kamikadze jednotky plnit svou misi a to nechat se zblajznout.
Kelly Nancy už byla na suchu a tak pobídla všechny k otevření jedné z mnoha flašek různých tvarů a barev.
„tak co je tohle za chuť?“ z výšky se spustil proudem obsah zlaté láhve , který každý chytal do svých kalíšků.
Teprve když bylo jasné, že Voltain ani při největším rachotu sem nevleze, vytáhli kluci i několik lahví o kterých tvrdili, že je štípli právě jemu z jeho velkých zásob.
„bacha tohle jsem viděl otevírat, všichni musíme dál“ Darrion odstoupil o kousek dál a kýval na Catherin Megairu, aby šla flašku otevřít.
„Ááá, celý obsah začal stříkat všude okolo a na Cathrin zbylo jen pár kapek na ochutnání.
„Dagu, máme hlad, co ještě pro nás máš? Jak si ceníš svých vítězů?“
„Máte štěstí, že jsem náhodou šel kolem krámku Vilemíny“ Dag další várku sladkostí vysypal na stůl, na který se hned vrhlo stádo kobylek, teda ohniváků.
Averan zatím v koutku místnosti míchala životabudič na zítřejší ráno a Véronique Sylphide míchala rovnováhovník, který se měl postarat, aby nikoho po hostině nebolelo břicho a zítra vstali s čistou hlavou.
„Hele Dagu co je tohle za pytel?“
„To zkus a uvidíš, no snad moc neprozradím, že tohle v Gerensku neseženete, jsou to práskající lupínky.“
„sakra málem se mi z lupínku rozskočila hlava, jsem ho dal do pusy a fuj taková šleha"
„Tak to sis vybral bombovníka! V každým balení je jeden lupínek, kterej práská 5x víc než ostatní...je to ruleta“ Dagonat se smál až se musel opírat o stůl, aby pod něj nezahučel.
Jeden po druhém sahali do obrovského pytle pro lupínky a čekali, co to s nimi udělá.
Od krbu se ozval Tom „ těhle lupínků nechám do baru dovézt celej kočár, ale nejdřív sem doval taky jeden, ať vím po čem se shánět“
A už se zvedala další láhev tentokrát zelená a všichni připíjeli na dvojčata.A ještě víc na Alana, který dovezl další várku jídla.
„Konečně normální jídlo“ Cathrin smotala šunku a namočila jí do hořčice.
Ládovala se šunkou a sledovala jak se ostatní cpou lupínkama.
„Když už jsi snědl tu huburvoucí várku, tak to taky zkusím“ Han Ellen hrábla do pytlíku a ochutnala .Kromě třesu který se dostavil to celkem šlo.
Zato Averan jakmile nacpala hrst lupínků do pusy tak zmodrala, popoletěla kousek do vzduchu a se svou normální barvou zase žuchla na zem.
„Chtělo by to trochu popojet" Han vytáhla láhev jejíž obsah po odzátkování chrlil jiskry.
„Tohle se mělo pít z poháru, ale do dalšího roku to syslit nebudu“
„nesysli“ povzbuzovali jí všichni a hrnuli se k další ochutnávce.
Shadow Glance si cpala do pusy pusinky, které s typickým mlasknutím se rozplývali, když je zalévala jiskrným mokem.
Ten večer už poněkolikáté se volala sláva Dagovi, Han a Darrionovi, když Han zvážněla a tak klidně jak jen to šlo všem vysvětlovala, že ohniváci nezvítězili jen zásluhou těch tří, ale že všichni dřeli a že všem děkuje.
Každej zvedl svůj kalíšek a co nevychrstl to naráz vypil.
Veronique Sylphide se experimentálního pití bála, proto se nalévala stále jablečným džusem, čehož se všimla Jessiah a přičarovala jí na hlavu korunu z větvičky jabloně a nasadila jablečnou korunu.
Na omluvu ale dala do placu další sladkosti , které byli bez pochyb z baru od dvojčat.
Jednalo se o žužlavé želé.
S ním si také všichni dost vyhráli, protože želé se nechtělo dát dobrovolně sníst, když si chtěl někdo kousek odtrhnou tak strašlivě pískalo a když už bylo odtrhnuté a někdo ho strčil do pusy z útrob se ještě ozývalo pískavé „nejíst , nekousat“
Catherina utrhla želé a všem ukázala jak se to dělá „ utrhnout nekompromisně zakousnou, požvýkat, polknout, nedbat keců“
„jo jo, želé má vždycky smůlu když se slaví“ poznamenala Han
Veronique vytáhla lentilky a každej už natahoval krk, co že zase zakousnou.
Trochu se divili, že lentilky nikomu do jídla nekecají, ale to tolik nevadilo, a tlačili je do sebe pod tlakem.
„Stejně mi povězte, že mi se vždycky tak skvěle pobavíme u kusu žvance, pamatujete jak jsme minule grilovali?“
Nováčci si nechali povyprávět o tom jak se tajně do hradu propašovalo předpřipravené sele a pak se s vypětím všech sil cpalo do krbu a jak se maskovalo, když procházel ředitel Voltain místností.
„Co si takhle zahrát nějakou hru?“ navrhl kolem půlnoci Dagonat
„Hru? Jakou?“
Dagonat přemýšlel a předem některé hry pro náročnost nebo naopak nudnost zavrhoval.
„no mě napadá jen jedna hra – člověče nepřežer se!“ funěla Han, která sotva stála na nohách a upíjela rovnováhovník.
"Dobrá když nic nemáte“ Čiko vyndal prostěradlo na kterém jsou barevné kola od každé barvy čtyři a rozložil ho na podlahu.
„beru si červenou“ vykřikl a hned zabral červené fleky tím, že si na ně stoupl
„co? Proč zrovna ty máš červenou? Začal se rozčilovat Dag, protože cítil jako jediný právo obsadit ohnivé pole.
„protože jsem na ní stál první“ zasmál se Čiko a pusu rozšklebil tak že jí měl skutečně od ucha k uchu
"tak teda zelená, začíná se mi líbit", řekla Catherina Megaira.
"modrá je dobrá, šup na ni!", zdůrazňuje Han Ellen Sincré
"fajn...takže já lezu na žlutý puntík", informuje Véronique
"šéfe vlez na zlatou barvu a netrucuj", vyřkl Čiko Verstný a Dag se teda přesunul ke zlatým puntíkům
"je tu někde fialová? Beru jí ", prohlašuje Jessiah Finnian.
„Tak a teď všichni dejte pravou ruku na modrej puntík"
začal Čiko řídit hru a každej se snažil procpat svou pravačku na žádaný puntík. Položit levou ruku na zlatej puntík ještě šlo, ale když došlo na pravou nohu, kterou měli dostat na červený puntík bylo už pěkně veselo, dalším povelem se do sebe motali ještě víc a než došlo na další barvu popadali na jednu nemohoucí smějící se hromadu.
Když zjistili, že tu zůstali sami, chvilku se bavili o tom, jak se dnešní večírek vyvedl a pak se každý odvalil do svého pokoje.