Budu vám vyprávět
některé příběhy ze starší doby, kdy válečníci hráli maličko jinou formu naší
známé hry Bludrník, tenkrát se jmenovala Hra vítězů. Proto první díleček bude
jen takové seznámení s tím co to vůbec bylo za hru.
Historie Bludrníku
První zmínky o hře
Bludrník se hrál už od dob Dlouhých válek.První zmínky jsou už z roku 3745 př.n.l.
Samozřejmě , to nebyla hra o body a pro medaile, byla to relaxace po boji.
Místo svérázu se používaly usekané hlavy nepřátel a kouzla jako taková se moc nepoužívala.Kdysi šlo o to, míč (hlavu) dopravit do vaku připevněnému na stromě.
Také se tato hra nejmenovala Bludrník, ale „Hra vítězů“
Hra vítězů : Jak už jsem předeslal, místo svérázu se používaly usekané hlavy nepřátel, které se dopravovaly do vaků připevněných na stromě.Za každý bod ( vsazení hlavy do pytle) musel druhý tým vypít korbel moku.Hra končila většinou ještě dřív než byly všechny hlavy vypotřebovány.Rozhodčí samozřejmě v téhle podobě hry byli také a kontrolovali, jestli je hlava kompletní, pokud totiž byl míč ( hlava) poškozený a chybělo mu dejme tomu oko, druhý tým měl bod dolů( a samozřejmě korbel musel vypít tým, který sice zavěsil, ale poškozeným míčem).Hráči občas během hry znehodnotili míč, jen aby se mohli osvěžit, a to ne pouze po tom co proběhli ohnivé prostředí, které zajištovali draci, chrlící oheň.
Teprve nástupem Estidia II., který tuto hru oficiálně odsoudil a zakázal, se u některých legií začala projevovat do té doby neznámá nemoc.Největší projevy této nemoci je celková skleslost, deprese, nesnášenlivost a jistá změkčilost.Proto se občas velitelé legií uchýlili k slepotě a nijak netrestali ani nezabraňovali tomu, aby její legionáři hru vítězů hráli.
Hra vítězů na výsluní
V roce 1994 př.n.l. , kdy Dlouhé války ještě stále trvaly dostala hra vítězů, opět maličko jinou podobu.Neříkám, že nešlo i nadále o drastickou hru, ale přeci jen , začalo se to bludrníku podobat čím dál tím víc.Stále se hrálo s usekanými hlavami nepřátel, ale ty už se ukládaly do velké kované truhly.V té truhle samozřejmě ještě pár okamžiků před hrou vítězů byl žold.Ale jen co legionáři dostali od svého plukovníka svůj příděl drakoušů (čtvercové peníze lehce miskovitě prohnuté, na jedné straně vyražený drak a na druhé znak legie
), a pokladnice se vyprázdnila, mohla začít hra.Jakmile legionářři opojení vítězstvím, vínem a žoldem byli schopni alespoň stát na nohou už se začalo hrát.V této podobě hry už byla pravidla trochu více specifikována a podle Le Vieuxe i hlídaná.Tam se totiž vždy o míč ( hlavu) rval vždy stejný se stejným z druhého družstva… družstva: dragonýr - dragonýr, kopiník - kopiník střelec z kuše –další střelec, a ještě… plukovní mágové do celého klubka bojujících řezali kouzly… pochopitelně jim neubližovali, ale ztrpčovali jim život…. bahno, voda, zpomalení, únava, roje komárů…
tohle ale mělo účinek jen na lidi… draci jsou nemagičtí.
Střelci z kuše byli předchůdci dnešních napchávačů.Ano ano, to oni cpali hlavy dotruhly.Plukovní mágové jsou předchůdci zaklínačů.
Rozhodčím byl samotný plukovník celé legie a ten když uznal, že už je bedna plná, zaklapl jí a uzamkl. truhla se většinou poslal těm, v jejichž žoldu legie bojovala, jako důkaz splněného úkolu a symbol toho, že se vyhrálo.
Tým, který vyhrál, nebo lépe poslední střelec, který hlavu donesl, tak jeho osádka vyhrála a v příštím boje šla jako první do útoku… vedla útočný klín… to byla v legii velká čest.
Teprve postupem let, kdy byla hra zapomenuta a znovu objevena se bludrník dostal na milost a byl opatřen pravidly.Asi největší změna se týkala výměny "míčů"
Jenže i tato pravidla se časem znelíbila a bludrník na dalších 500 let upadl v zapomnění.
Bludrník, tak jak ho známe nyní je mnohem civilizovanější a pro útlocitné oko přijatelnější.
Hra vítězů 2
Válečníci se procházeli po bojišti a dokončovali svou práci.Občas se stane i v této slavné šesté legii , že protivník který padne k zemi, ještě mrtvý není a ten nepatrný kousek v něm zarputile bojuje se smrtí.
Občasné vzteklé zavrčení dává tušit, že mezi těmi na zemi jsou i přátelé, pokud se ovšem spolubojovníkům dá říci přítel.
Tahle legie se teprve utvářela.Jistě zlaté jádro bylo dost semknuté a silné, ale ti noví? Škoda mluvit.
Je s podivem, že přežili tuhle bitvu. No snad se budou hodit alespoň na to sesbírat výstroj nepřátel.
„Erle, pošli je posbírat věci“ kývl hlavou kapitán k nováčkům, kteří si po boji ošetřovali rány.
Erl si to k nim namířil, ale mnohem rychleji byl u nich Ohm.Kopancem je sunul zpátky na bitevní pole.
„Nejdřív zbraně, zvířata, draky a pak se teprve vy mazánkové můžete litovat“
S odporem nad tou sebrankou si odplivl a šel zpátky k ostatním mazákům, kteří se mu smáli.
A to vůbec netušil, že ti panáci, co je nabrali před týdnem se schovávají v lese.
„Hi, hi, nezlepšila by se ti nálada hrou?“
„dej pokoj“
Ale plukovní mág Kráva se nedal jen tak odbít, společně s druhým mágem Šupákem do Ohma šili, že stárne a kdesi cosi, že už nemá ten správný bojovnický elán.
„Bojovnýho elánu mám dost, ale tihle“ Ohm si znovu odplivl a natahoval se pro čutoru s vínem.Jenže sotva se jí dotkl tak se mu v rukou změnila v ptáka, který jen mávl křídlem a byl pryč.
„Já tě zabiju, Ohm zvedl svou sekeru, že se do Šupáka pustí, ale Šupák tohle čekal a tak než se Ohm nadál vznášel se asi metr a půl na nim, přesně v takové výšce kam jeho sekera nedosáhne.
„ vezmu si ty nový, ať máš alespoň minimální šanci na výhru“
Ohm se podíval po bojišti a když viděl , že chlapi jsou z boje ještě dost nabití, tak svolil, dokonce i sám zašel za plukovníkem , že je nejvyšší čas spustit hru vítězů.
„Já ti dám hru vítězů, ty se už klepeš na žold ty stará liško“
hartusil plukovník.
„Tak mi pomož s tým vakem“
Společně vynesli z velitelského stanu pytel narvaný drakoušema a to už kolem nich stáli všichni ti špinavci, co si přišli pro svůj příděl.
Teprve když i ta nemehla dostala svůj příděl, tak Kráva sebral vak a kouzlem ho nechal zavěšený na první větvi stromu.
Kolem bitevního pole se postavili draci a na první pohled to vypadalo, jakoby se chtěli koukat na tu krutou zábavu. Ale jen co plukovník zařval „víno sem“ a chlapy se jako šílenci vrhli do bitky o nejlepší hlavy , začali jim pod nohama pěkně zatápět.
Ti dva co se nepouštěli moc do bojů a po bitvě se zašili do lesa se Hry vítězů nezúčastnili naopak znechuceně se koukali na vak, který byl čím dál tím víc krvavější.Jejich útlocitnosti se všiml plukovník, který bedlivě hlídal, jestli všichni hrajou tak jak mají a jako vrchol všeho, nechal oba bělouše, jak se jim tady říkalo, odnést vak na vůz s donést další, protože hra ještě neskončila.Ti dva byli jiní a to nejen svým zjevem, ale o těch dvou blonďácích třeba zase jindy.
Hra vítězů 3
Všichni ještě spali, když se blížila průzkumná hlídka, která se vrátila z dlouhého pochodu.
Původní „za bukem“ se natáhlo tak, že teď se sotva plouží.Dokonce i Šupák už je vzhůru, a poslouchá hádky svých spolubojovníků.
Už to vypadá, že když nikde není žádný nepřítel, že se porubou mezi sebou jen kvůli špatnému odhadu vzdálenosti a špatnému orientačnímu smyslu Karocha.
Šupák už znovu neusnul a jen tak se procházel po táboře. Zakopl o oštěp ale nerozdupl ho, jak by to udělali jiní, jen ho sebral a při procházení se o něj opíral.
Tenhle oštěp používali ti bojovníci z minulé bitvy a když se to vezme po pravdě, dost si tím drželi , hlavně ze začátku, všechny od těla. A to se vůbec nezmiňuju o tom jak byli nepříjemní s kuší , z níž odpalovali zapalené šípy.
Oba plukovní mágové měli co dělat a vážně se dost zapotili, když kromě kouzel vhodných k bitvě, museli i posílat kouzla na hořící stany.
Šupák si vzal oštěp pořádně do ruky a hodil ho tak, jak viděl, že je házeli ti pomalovaní bojovníci.
Byl rád, že ho nikdo neviděl, protože jeho pokus vypadal spíše jako by si chtěl sám ublížit, oštěp ho vzal pěkně koncem přes ucho. Zkusil to ještě jednou, a hlavu pro jistotu odklonil, ale ani teď oštěp neletěl kdoví jak daleko. Ale byl to mág, proto jakmile při dalším pokusu oštěp opustil jeho ruku , poslal za ním kouzlo a oštěp odletěl až k lesíku a tam se zabodl do dubu.
Kráva na Šupáka často nadával, že si věčně hraje s blbostma, ale teď spí a tak si může chvilku hrát s oštěpem,
A najednou se to stalo, jako blesk z čistého nebe, ho napadlo, co kdyby na tom oštěpu někdo seděl.
Rozeběhl se k oštěpu, navázal na něj svou vestu a kapsy vycpal šutrama, zkusil oštěp hodit, ale než stihl za ním poslat kouzlo, oštěp spadl na zem.
Udělal to teda opačně, nechal oštěp vznášet se a pak do něj jen strčil.
Hned potom co dokončil jakýsi svůj vlastní tanec vítězství, dohnal oštěp a chystal se k ještě lepšímu pokusu.
Nasedl na něj a chtěl se jen odrazit, odrazil se, ale oštěp se jen naklonil a Šupák tvrdě dosedl na zem.
Jako výsměch mu připadalo kroužení ptáků nad jeho hlavou. Vzal oštěp zapíchl ho do země a vrátil se do tábora, který se už začal probouzet.
Kráva se už po něm sháněl a neodpustil si své láteření, že místo procházek a kdovíjakého šmejdění se měl postarat o oheň a nechat vyschnout boty.
Dnes měl hlavu plnou toho nového nápadu, proto se se starým a zkušeným mágem nehádal a rychle zapálil několik ohňů.
Tahle tichá a bez reptání splněná povinnost zcela překvapila Krávu, chvilku na toho kluka, kterého se z nepochopitelného důvodu ujal, pozoroval a pak ho nechal na pokoji.Snad ze Šupáka vyroste dospělý plnohodnotný mág, který bude vždy tak k užitku a nebude věčně někde pobíhat a zapomínat na své úkoly.
Hra vítězů 4
Šupák se svého nápadu nevzdal, kudy chodil tudy nad tím přemýšlel.Mohl se s tím obrátit na Krávu, ale moc chtěl konečně na nějaký užítečný nápad přijít sám.Kráva v jeho věku už vynalezl špiclovací ucho a on stále nic.Jen se může proměnit na veveřáka a donést ucho do nepřátelského tábora a pak ho zase vyzvednout.
„Héj pojď taky pomoct“Podíval se a viděl jak dva chlapy společně s Krávou se opírají o vůz a sledují jak silná řídící oj se nalomila.
Kráva sice mohl svou dlouhou holí seslat příslušné kouzlo, ale to by bylo pod jeho úroveň, proto raději střelcům radil, že mají k tyči připevnit ještě jeden silný klacek, který zabrání úplnému zlomení a bude sloužit zároveň i jako výztuha..
„No teď už to něco vydrží“spokojeně obhlíželi svou práci a pak už jen na vůz nakládali stany, kotle a výzbroj, kterou teď nutně nepotřebovali mít po ruce.
Kapitán s Krávou a plukovníkem šli ve předu a tak nevěděli, že se Šupák zase někam ztratil. Zaregistrovali ho teprve, když slyšeli ostatní bojovníky ho nahlas chválit a provolávat mu slávu.Nevěřícně se zastavili a sledovali, co se tam vzadu děje.
4tyři silnější větve spojené k sobě se vznášely a na nich byly uložené cestovní vaky a vždy jen Šupák prstem strčil do nákladu a on plul vzduchem před nimi.
Tři nejmocnější muži legie sledovali ten úkaz a sváděli velký vnitřní boj, jestli uznat Šupákovu zásluhu, nebo všechny potrestat za nekázeň.Nakonec uznali, že když dlouho nebojovali, že chlapům povyražení neuškodí a tak nechali věcem volný průběh.
„Nééé já nechci“ vzpíral se vzadu klučík, který při bojové akci pouze měl jediný úkol, držet zástavu legie.
Staré mazáky nenapadla větší zábava, než ho popadnout a na vznášející se větve ho posadit.Kluk se už moc nevzpíral, když viděl, že takovýhle přesun je celkem pohodlný. Zavřískal znova, když mu jeho větve pod zadkem naklonili a prudce do nich strčili.Kluk na větvích ležel a křečovitě se držel, zatímco větve s ním prudce stoupala vzhůru.
„Goma“ zařval Kráva, zamířil na větve svou dlouhou holí a pak s jedním jejím koncem prudce praštil o zem. Větve pod klukem zmizely a on padal do řeky táhnoucí se podél cesty.
Na okamžik všichni sledovali jeho pád, která Kráva reguloval hustou mlhou, kterou posílal pod kluka . Teprve když se ozvalo žblunknutí se kapitán rozeřval na svou legii a Šupákovi zabavil jeho hůlku.Když se mrňavej kluk vyškrábal na břeh, dostal vynadáno i on, že se nepostavil k obraně a že ve dvanácti letech je to hotovej muž a ne maminčin mazánek.
Takhle by tam klidně hulákal do večera, kdyby nepřiběhla předsunutá hlídka a neporeferovala o tom, že za necelé dvě míle si zabojujou. Sice jen s hrstkou bojovníků, ale ti bojovníci jsou nějací divní.
„Jak divní?“ kapitán byl skoro nepříčetný, že se ještě nováčci nenaučili podávat hlášení o nepřátelích. Ale bojovníky na které skutečně po necelé míly narazili ještě nikdy neviděl a rozhodně mu nepřišli z tohoto světa, spíš by je tipoval na zrozence samotného pekla.
<b><h7>Hra vítězů 5</b></h7><br/>
Přestože plukovník vyslal dopředu jen pár jednotek, popoháněl ostatní k rychlejšímu přesunu.
První skupinu vedl kapitán Ohm a sebou si vzal i toho malého kluka. Oba blonďáky a pak vsadil na osvědčené staré mazáky.<br/>
To, že se již blíží k nepřátelům nemohli dost dobře nevycítit, vše smrdělo po síře a chrčivé netrpělivé pazvuky nepřátel se nedaly přeslechnout.<br/>
„sakra co to je?“ šeptl kapitán a koukal se přitom na staršího plukovního mága, který pamatoval už nejednu bitvu.<br/>
ten jen pokrčil rameny a z úkrytu se je snažil spočítat.<br/>
Ohm gesty rozestavoval svou jednotku , když se ozvalo zařvání a jedno monstrum podobné drakům se rozletělo přímo k nim.<br/>
Na malý okamžik vše utichlo a bylo slyšet jen plachtění těch podivných draků, když proti nim vyletěla jednotka pěti draků chrlící oheň..Kupodivu i tohle stačilo, podivní hrůzu nahánějící draci se nad bojovníky ležící v houští jen otočila a letěla zpět .Ale to už je stíhali draci pohánění svými jezdci a spalovali je za letu.
Teď když už byli prozrazení museli rychle jednat.
Družina lučištníků zapálila své šípy a vyslala je k lidské nepřátelské jednotce.Jaké bylo překvapení když šípy narážely do neviditelné stěny a ozývalo se jen syčení uhasínajících šípů.
Kráva pobídl Šupáka a zatímco Šupák rušil vodní stěnu, Kráva do jednotek pálil jedno kouzlo za druhým.
Už by se skoro radovali, když si uvědomili, že tu vodní stěnu musel někdo vykouzlit a určitě to nebyl nikdo z obyčejných pěšáků.
„byl bych se vsadil, že jsem tu viděl, když jsme se blížili nějaká zvířata“
„ Určitě jich bylo víc, rozprchli se?“
„Spíš běželi pro posily a tyhle tu jen obětovali“
„seberte štíty a meče a stáhneme se“
mužstvo začalo kupit kořist na hromadu do Krávova pláště , když se ozvalo zachrčení a proti nim vyběhla smečka tříhlavých psů.<br/>
„to jsou ty bestie“<br/>
Ohm se oháněl svým obouručním mečem a poháněl ostatní k větší zuřivosti. Řinčení zbraní a divoký štěkot přilákal další Kerbery.<br/>
Draci se snesli dolů a psy, kteří nebyli v bezprostřední blízkosti bojovníků ožehávali svým ohnivým dechem.<br/>
„ Bacha kluku“ zařval kapitán v okamžiku, kdy se na nosiče zástavy vrhlo štěně Kerbera.<br/> Kluk se oháněl klackem tak zuřivě , že ho zlomil a rozštíplý kus vrazil psovi do oka, ten zakňučel stáhl se, ale hned mu na pomoc přispěchala asi samice .<br/>
Už neměl čím se bránit ustupoval směrem k hromadě kořisti, samice si dávala na čas, přibližovala se pomalinku jakoby jí snad na válečném poli nehrozilo žádné nebezpečí. Kluk si nohou přitáhl kopí a v okamžiku, kdy se pro něj shýbl samice skočila, nastavil proti ní kopí a očekával tvrdý náraz, zavřel oči a pevně stiskl zuby. Žádný náraz se nedostavil, otevřel oči a vedle něj ještě v smrtelné křeči se škubala samice, které hlavy od těla svou oboustrannou sekerou oddělil Grigon, obrovský seveřan, který se do jednotky dostal před mnoha měsíci jako zajatec.<br/>
Pobili už většinu psů a zatím až na hluboké škrábance a pár kousanců si nevedli špatně.<br/>
„Kapitáne“ zařval jen z blonďáků a ukazoval směrem k lesu odkud se vynořily asi tři obři s trojzubci v rukou.<br/>
Grigon jim byl sotva po pas. Lučištníci po nich vypálili ze svých šípů, ale je to nezastavilo, dál se přibližovali. Dragonýři se znovu vznesli nad bojiště a z výšky na obry nechali chrlit plameny.To je už z rovnováhy vyvedlo, začali se po dracích ohánět , ale marně,<br/>
Šupák využil toho, že na chvíli stojí a zem kolem nich proměnil v bažinu do které se jejich obrovská těla začala nořit.Obři místo toho aby se snažili vylézt dál zuřivě máchali po dracích ne které nemohli dosáhnout.<br/>
Teprve poslední bublina z bažiny ukončila tuhle bitvu i když špatného velitele, který tak špatně vysílal své bojovníky nikde neobjevili.<br/>Pobrali kořist, kluk natáhl zástavu na kopí a vítězně se vraceli k pluku, který se k nim blížil už teď na doslech vítězných pokřiků.<br/>
<b> hra
vítězů 6</b><br/>
S vítězným pokřikem na rtech se vraceli k ostatním.
Procházeli lesní cestou, když najednou jeden z blonďáků znenadání všem před očima zmizel.
„Kde je ?“ všichni běželi k místu, kde zmizel.Mysleli , že snad spadl do pasti, ale v místech zmizení byla zem tvrdá.a po narušení ani nejmenší stopa.
Znovu ho volali, ale marně.
Místo toho se ozval jiný zvuk.Zašumění a pak jen zasvištění to jak země pojmula jednoho z bojovníků.
Dragonýři sletěli níž a snažili se vytáhnout své přátele dřív než přijdou o další.
Kluk se zástavou v zoufalství lezl po stromě, když se větev ohnula a s vypnutím kluka velkým obloukem odhodila do dálky.
Kráva se snažil za pomocí kouzel stromy znehybnit, ale jediné čeho docílil bylo to, že na okamžik zastavil čas, což nebylo zas tolik.
Jednotka trpaslíků se pokoušela stromy kácet,ale tím je jen rozzuřili a tak měli co dělat, aby z rostlinné pasti utekli.V sedlech draků už byli všichni , stačilo si jen propálit cestu ven, když stromy vztáhly své větve k nebi a v jejich síti zůstal mladý dragonýr Magíra se svým drakem a přáteli, které chtěl vytáhnout z té divné cesty.
Kdyby je ten sešup nedonutil řvát hrůzou a strach jim dovolil uvažovat, smáli by se tomu, že to co se je snaží zabít, jim ten život chrání, když větve tlumili jejich pád.
Ostatní už odlétali a protože měli odpovědnost za ty, kteří se sem táhli, nezdržovali se jejich záchranou. Jen pokud to plukovník a čas dovolí, přijdou si večer pro jejich těla, jestli je ovšem zem nevtáhne do svého nitra.
Legii nemuseli hledat dlouho, opravdu svůj přesun nijak nezdržovali a tak se teď chystali utábořit jen pár verst od onoho záhadného místa.
Kapitán všem poreferoval o tom , co se stalo a nikdo nikdy o ničem podobném neslyšel.
Plukovník nechtěl dovolit poslat jednotku na průzkum. Místo toho posílil hlídky okolo ležení a přikázal odpočinek před dlouhou cestou.
Blonďák však s plukovníkem nesouhlasil, jakmile se však nadechl k protestu, kapitán ho hrubě okřikl a vyhodil od ohně.
Teprve když se tma rozprostřela nad krajem a kapitán s plukovníkem a starším mágem osaměli začali o situaci mluvit. I samotný plukovník byl s rozumem v koncích. O kerberech už slyšel i když je na vlastní oči ještě nikdy neviděl.
Všichni se děsili toho, že by takovouhle armádu zrůd vedl schopný velitel.
Plukovníka neschopný velitel dokázal vždycky rozčílit, a to i v tom případě, kdy je to jeho soupeř.
Zlobil se jak je možné, že někdo nechá někoho velet jednotkám bez základních strategických znalostí. Litoval zbytečné ztráty na životech. Plukovník si ač by to nikdy nahlas nepřiznal života moc cenil a to nejen toho svého.
V boji byl nelítostný a hlavy nepřátel roztínal jednu za druhou, ale v době klidu ho možná i mrzelo, že spory těch nejmocnějších ho nutí zabíjet mladé chlapce, kteří ještě nedávno se drželi maminčiných sukní.
Plukovník už byl starý a tyhle myšlenky ho přepadávali každou chvíli.
Kapitán tyhle jeho nálady znal , ale u něj to bylo jako v hrobě.
„Co ten kluk?“
„ten taky“
Plukovník si zhluboka lokl medoviny a pak Krávu i Ohma opustil.<br/>
<br/>
<b>sedmička
hry vítězů je všelijaká</b><br/>
Blonďák, který se do dnešní noci bavil jen se svým přítelem dnešní noc sám na své triko obešel několik bojovníků a tajně se plížili ven z tábora, aby prozkoumali místo, kde záhadně zmizela část jejich jednotky. <br/>
Šupák vzal na výpravu i ty svoje splašené větve, aby nemuseli chodit po cestě, která pohltí toho, kdo po ní jde. <br/>
Draky nechali spát i když jeden je určitě viděl. <br/>
Byla už hluboká noc a tak doufali , že i druhá strana bude spát, co je ale zarazilo, bylo to, že ač nikdo nebyl vidět slyšeli hlasy. A ne ledajaké hlasy, <br/>
„to je ten náš kluk“ <br/>
Pozorně poslouchali a co je dostalo bylo to, že kluk nevypadal, že by v zajetí trpěl. Jasně ho slyšeli jak se směje ještě s nějakým klukem. <br/>
„Héj kluku“
volal mu do myšlenek Šupák několikrát, než se mu povedlo na sebe upozornit. <br/>
Kluk na chvilku ztichl a po delší době se ozval i on stejným způsobem. <br/>
Svolal všechny do kruhu a stejně jako on předtím, tak tentokrát se pod zem dostali i oni. <br/>
„Sakra byla to past, dostali se do myšlenek toho kluka“ <br/>
Vytáhli zbraně do pohotovostní polohy a pomalu a tiše kráčeli tmou. <br/>
Blonďák zaklepal na Šupáka a ukázal mi jemné blikotající světýlko. <br/>
„Tady jsem“ ozval se už normálně kluk <br/>
„Blbec nás prozradí“ <br/>
„Řekl bych, že už o nás stejně vědí“ <br/>
Hodili opatrnost za hlavu a zavolali na něj<br/>
„Jsi v pořádku?“ <br/>
„Jsem pojďte sem“ <br/>
Celá průzkumná skupina se rozběhla za hlasem a opravdu tím co viděli je potěšilo víc než doufali<br/>
Nenašli pouze kluka, ale všechny ztracené bojovníky,Vedle jejich kluka seděl i kluk stejně starý s černou dýkou u pasu. <br/>
„Máte dobrý zajetí, ale teď honem pryč“ <br/>
„To asi nepůjde“ kluk s dýkou se zvedl a kupodivu ho všichni poslouchali. <br/>
„ Jen kus odsud na všechny čekají obři, koneckonců jste je dnes viděli . Nepobrali moc inteligence, ale je jich tam asi sto a na to, abyste je všechny poslal do bažiny nestačíte“ otočil se k Šupákovi . <br/>
„Tys viděl ten boj?“ <br/>
„Já ho řídil“ <br/>
„Tak to jsi mizernej vojevůdce“ <br/>
„Kdybych vás chtěl zničit, zničím vás.“ <br/>
„To vysvětlíš někomu jinému“ Grigon chytl kluka a trhnutím ho vytáhl od stolu . <br/>
„Teď nám ukážeš cestu ven“ cloumal s malým vojevůdcem<br/>
„Nabízím vám ochranu, tak mě okamžitě pusťte“ vzpouzel se a pak jen tak zakroužil dlaní a obrovský silný seveřan od něj odletěl. <br/>
„Obětoval si svojí armádu jen tak pro nás?“ <br/>
„Nebyla to moje armáda, nemám žádné jednotky, tamty jsem si podmanil jen chvilku před tím, než jste přišli, všechny jen ti obři ke mně nepatřili.“ <br/>
„V tom případě jsi mocný mág“ <br/>
„To nepopírám“ <br/>
„Proč sis vybral zrovna tyhle?“ <br/>
„ Zdají se kultivovanější než ten zbytek a vlajkonoše z čistě osobních důvodů“ <br/>
„Čas nám tu příjemně utekl, že?“ <br/>
Mávl rukou a zem nad nimi začala prosvítat tak, že to vypadalo jakoby se dívali přes skleněný strop. <br/>
Sledovali mlčky jak jejich legie táhne zas o kus dál. <br/>
„Musíme je varovat před obry. Umíš posílat myšlenkou zprávy, tak je zastav“ Začal vydávat příkazy a Šupák neodporoval. <br/>Zastavil Krávu i plukovníka a dál už nemusel nic. <br/>
Malý vojevůdce se zčista jasna přesunul na zem a mířil rovnou k plukovníkovi. <br/>
„Dál už nechoďte“ <br/>
„Zmiz skrčku“ Plukovník byl evidentně zase v náladě, kdy je lepší se mu klidit z cesty. <br/>Není divu včera přišel beze stop o muže a dnes ráno mu chyběli další.A teď nějakej usmrkanec mu poleze do cesty? <br/>
„Řekl jsem vám už ani krok!“ postavil se rozhodně před něj klučík. <br/>
Kapitán nečekal na žádný pokyn, kluka drapl do ruky a poslal ho do zadních řad a jen únava mu zabránila ho nakopnout. <br/>
„Mám vaše lidi“ zakřičel znova a v ten moment se všichni zastavili a nevěřícně koukali na toho usmrkance. <br/>
„Tak zkuste zavolat vlajkonoše. Jasně nevíte ani jak se jmenuje, pro vás je to jen kluk, no tak to zkuste!“ <br/>
Nikdo se ke řvaní neměl , nikdo nechtěl ze sebe dělat hlupáka, že by ho takové mládě, které se má ještě motat kolem maminky dirigovalo. <br/>
Kráva tedy volal jen tak v myšlence a o pár chvilek později všichni začali kulit oči, když se odněkud z podzemí ozývalo „tady jsme“ <br/>
Kráva spoutal kluka mocným kouzlem a transportoval zpět před plukovníka. <br/>
<b>hra vítězů 8</b><br/>
Spoutaného kluka dovlekli
k plukovníkovi a jen poblíž stojící Kráva zabránil plukovníkovi
z kluka dostat potřebné informace násilím. <br/>
„Kde je držíte!“ <br/>
„Jsou přímo pod námi“ <br/>
„Ty malej“ plukovník se sápal po
klukovi, ale něco co z něj vyzařovalo ho zastavilo v jeho konání.
<br/>
„Rozvažte mě!“ přikázal
kapitánovi a ten neochotně po pokynu plukovníka opravdu provazy přeťal a i
kráva upustil od magického sevření. <br/>
Kluk udělal pohyb jakoby hladil
vodorovnou desku a v ten okamžik zem pod nimi odkryla své tajemství.
<br/>
Všichni, kteří byli nahoře
v ten okamžik poklekli a bušili do země .pěstmi anebo do ní dlabali kopím.
<br/>
„Plukovníku nabízím vám své
služby, za ty co jsou dole“ <br/>
„Co?“ nerozuměl plukovník , která
bije<br/>
„ten kluk chce do naší legie“
objasnil mu to Ohm a stejně jako plukovník i on zvažoval co je ten kluk zač a
jak moc by mohl být užitečný nebo nebezpečný. <br/>
Plukovník neodpovídal, jen se
škrábal ve vousech a pak přikázal aby tady rozbili tábor. <br/>
„tady ne, pojďte dolů“
<br/>
„jsme snad červy abychom se hnali
pod zem?“ <br/>
„ Jste snad tak silní, abyste
zdolali stovku obrů?“ <br/>
Plukovník přikývl a pak se
všichni bez varování propadli pod zem. <br/>
Kluk je začal po podzemí provázet
jako vzorný hostitel a když je dovedl do obrovského prostranství vykouzlil zde
několik ohňů, pak se jen omluvil, že prohlédne pasti. <br/>
„Jaké pasti?“ <br/>
„Na jídlo“ <br/>
Kapitán se zvedl a ukázal na
několik mužů, kteří se postarají o chutné vypasené kance.A skutečně po hodince se už nad každým ohništěm na
grilu otáčel jeden statný kanec, pár ptáků a tlustých hadů. <br/>
Žoldáci hostitele napájeli
medovinou i kyslým vínem, ale nedočkali se reakce, kterou čekali, chlapec pil,
ani se neošklíbal, ani bujarost se u něj neprojevovala na rozdíl od nich.
<br/>
Ke klukovi z každé strany si
sedl Kráva a Šupák a začali se s ním bavit jako sobě rovným.
<br/>
Kde je zbytek tvé jednotky?“
<br/>
„Nikdy jsem nebyl v žádné
jednotce, jen jsem kdysi žil v jedné vesnici“ <br/>
„napadli vaší vesnici, zabili je
všechny?“ přešli do soucitného tónu, ale kluk jen zavrtěl hlavou. <br/>
„Napadli nás několikrát, vždy
jsme se ubránili, ale mě z vesnice vyhnali když jsem byl asi šestiletý“
<br/>
„cože? Jak jsi do teď mohl
přežít?“ <br/>
„Jak vidíte v pohodě“
<br/>
„Počkat proč by tě vyháněli“
<br/>
„Už od narození jsem byl trochu
jiný než ostatní děti a když se u mě začali projevovat tyhle schopnosti ,
všichni se mě báli, na mou rodinu svalili deště, sucho, nálety kobylek až je
jednoho dne upálili na hranici jako trest za zrozence pekla jakým mě nazývali“
<br/>
„a tebe nechtěli“ Šupák ukázal
pohyb jako že upálit. <br/>
„Chtěli naštěstí stařešinové se
nejprve pochlubili s nápadem jinde a tak mě jeden sedlák odvedl
z vesnice dřív než k nám vtrhli“ <br/>
„Copak tak malé dítě se umí o
sebe postarat?“ <br/>
„Mohl bych se teď vychloubat, ale
ne, měl jsem jen neskutečné štěstí. Nejspíš by mě vlci roztrhali ještě tentýž
večer, ale včas mě potkal můj učitel a rádce“ <br/>
vyprávění už neposlouchali jen
dva plukovní mágové, ale i zbytek těch, kterým mok nezatemnil rozum a oni se
nesvalili na lůžka. <br/>
„Kde je tvůj rádce teď? To on tě
naučil žít pod zemí a tak málo z válečnického umění?“ <br/>
„Před rokem jsem se vzbudil a
zjistil jsem, že už se nikdy nevrátí“ <br/>
„Umíš číst?“ <br/>
„Umím, ale to že se nevrátí mi
nenapsal, to jsem vycítil sám, stejně jakože s vámi se za tři tisíce let
znovu setkám“ obrátil se ke kapitánovi.
<br/>
„za třitisíce let?“ <br/>
„Jo a s ním taky“ ukázal palcem
směrem za sebe na blonďáka, který vedl záchranou misi. <br/>
Nejvyšší čas jít spát, a ty ty
máš odteď hodnost třetího plukovního mága a odteď posloucháš m rozkazy a bez
vědomí hlavního mága Krávy nevyčaruješ ani plamínek“ <br/>
„Ano pane“ kluk vypadal spokojeně a když odcházel ke svému lůžku otočil se k Šupákovi a mrkl na něj a on rázem věděl, že i on bude tím s kým se jednoho dne opět shledá. <br/>
Hra vítězů 9
Hlavní plukovní mág společně s kapitánem a plukovníkem se zdrželi u ohně ještě hodně dlouho a přemýšleli o tom co se poslední dva dny stalo.Také je zajímalo jak si asi tak dvanáctiletý kluk mohl sám vybudovat podzemní městečko.Plukovníka však tyhle maličkosti nezajímaly,jemu v hlavě utkvěla jiná věc,to jak si dokázal podmanit kerbery,enty a potulné zbojníky. Zvažoval i možnost,co kdyby je kluk chtěl podtrhnout,uvědomoval si ale také to,že teď už je pozdě na takové úvahy.Raději začal nahlas uvažovat o hrozícím nebezpečí na zemském povrchu na tu stovku obrů
„Možná bych se mohl pokusit o teleport“
„O co? Plukovník myšlenkou na to,že by při pokusu mohl přijít o legii nadšený nebyl
„Taky bych raději postupoval pomaličku a nastražil pasti,než takhle riskovat
„Kolikrát jsi ten most dělal?Kolik unese mužů?“
„Jestli se to povede,tak to bude poprvé“
Kapitán si odplivl a plukovník bouchl pěstí do dlaně
„No už jsem ho zkoušel několikrát,jen….“
„Jen?“
„Jen po něm nikdy nikdo nepřešel,neměl jsem dobrovolníky“
„Co takhle spojit sílu vás tří?“
„Chceš opravdu k tomu pustit toho mrňavýho démona?!“ stoupl si prudce plukovník a kapitán pohodil hlavou,že je to sice risk,ale možná to není tak špatné rozhodnutí.
„Ráno to začnete zkoušet,jeden dva dny se tu zdržet můžeme,ale pak se musíme přesunout už do těch zatracených skal.“
„Héj stůj“ kapitán se rozeběhl směrem kde se místo zužovalo.
„Viděli jste ho?“
„Koho?“ Kráva i plukovník sice viděli kapitánův zběsilý úprk směrem k otvoru,kterým by se protáhla snad větší krysa,ale koho honil,to neviděli
Kapitán byl ale přesvědčený,že vidět skřítka s červenou čepiškou a špičatými botičkami viděl
Ráno si přitáhl kluka,a ptal se ho na skřítky,kluk o skřítkách věděl jen něco málo z vyprávění svého starého učitele
„Viděl jsem tu včera jednoho“ tajemně se k němu naklonil kapitán a rozhlížel se,aby ho nikdo neviděl a neposlouchal.Rozhodně nestál o to,aby ho i zbytek jednotky ,měl za blázna.
„Možná jste tu viděl červené krysy,je jich tu dost“
„O tom skřítkovi budeš mlčet,je ti to jasný“
„ano pane,stejně jsem neslyšel pořádně vaší otázku“
kapitán se smíšenými pocity přišel k jednomu z ohňů a když neslyšel nikoho se bavit na jeho účet byl rád,že ani ten ukecanej mág jeho vidinu nepustil mezi legionáře.
Plukovník poslal všechny tři mágy na horu,aby se pokusili vytvořit vzdušný most,který by unesl víc jak stovku mužů .
Teprve při zkoušení toho kouzla,mu Kráva prozradil nač to potřebují
„Bysme až ke skalám mohli jít pod zemí,je tu spousta chodeb ještě po skřítkách.Kdysi dávno,to vyprávěl můj učitel Linrem,tu bylo naleziště rudy,tak tu prokopali tunely a pak odtáhli dál.Znám východní tunely i ty jižní,tudy přes ty severní bysme se měli dostat k horám,ale do severních jsem nikdy nešel.Linrem tuhle cestu sám zapečetiKomentáře
Přehled komentářů
best price cialis gen https://cileve.com/ - cialis vs levitra vs viagra which one is better cialis coupon voucher
thesis proposals fcsgsaxzvofbldfaimeBtjAmbump
(AbdgBrimb, 25. 4. 2021 3:36)canadian pharmacy certified canada pharmacy online https://canadianeve21.com/ - online pharmacies of canada canadian pharmacies that ship to us
40 Ways to Earlier small Your Blood Influence
(AEscaststono, 9. 10. 2018 5:08)
Torsion bras de quelqu'un est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre moelle bat, il pompe le sang par de vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/vente-en-france-de-cialis/
walgreens online pharmacy afhdbcBlelsogbvmpg
(RfvbMamma, 26. 4. 2021 14:48)