Jdi na obsah Jdi na menu
 








Ohnivácký deník Čiko - Ohnivácký deník 1
Když se Dagonat se vrátil ze sanatoria, všichni se k němu nahrnuli a jeden přes druhého ho chtěli informovat o novinkách. A právě tady nastal ten veliký zádrhel.
„ Prostě Dagu jak js
me šli ke dvojčatům, tak cestou kolem Bludrniště.“ „Co to meleš ? To bylo až dál“Nechápala Lucka jak to ten Hesmer zase vypráví
„Ty máš co říkat, tys tam nebyla“
„No a co, ale všichni co tam byli říkali, že to bylo až skoro v Křižánkách a to je na tom to divný“
„ No, že bych tušil o čem mluvíte , to až zase tolik ne“
„Protože mě furt někdo přerušuje“ bránil se Hesmer a pokračoval ve zmateném vyprávění
„Prostě kousek za bludrništěm. Nekruť furt tou tvojí hlavou“ rozkřikl se na Lucku a pak se otočil k Čikovi
„Tak dělej , řekni , že to bylo u bludrniště?!“ hesmer už vypadal hodně rozčileně a hledal oporu kdekoliv.
„Hele mě do toho netahej, já na vás čekal u Dvojčat“
„ Tak to shrneme", Hesmerovi se zdálo, že viděl přeměnu kočkodlaka, nebo spíš viděl holku a pak tady viděl tu školníkovu chlupatou příšeru.
Martina Wyrda se už dál nechtěla dívat jak se do příběhu všichni zamotávají.
„Co? Viděl jsi přeměnu?“ Dagonat vykulil oči a chtěl získat další informace
„Ale blbost, spíš viděl nějakou holku, a shodou náhod mu zmizela z dohledu a na jejím místě stál ten kočkodlak“
„ Hele nebyl jsem tam sám, tys tam byla, Averan taky, Guťo taky“ „Mě vynech, já neviděla nic“
Jsi nemožnej, vyprávíš to pokaždý jinak“ zvedla se od stolu Lucka „Jak jinak? Prostě blbě posloucháš“
„Já blbě poslouchám a kdo poprvé tvrdil, že viděl přeměnu, pak , že ta holka jen zmizela a pak že na něj mávala?“
„No dobrá, něco jsem přibarvil, ale , no jak si mám pamatovat co bylo před měsícem?“
„Si to napiš, blbe!“
„ Přestaňte se tu hádat ! To je za prvé a za druhé, to není vůbec špatnej nápad“
Všichni se na Dagonata podívali a všichni vypadali jako jeden velkej otazník.
„ Prostě Lucka má pravdu, co takhle vést deník ohniváků?“
Jeho návrh se setkal s chladným ohlasem, ale přeci jen každej přikývl, horší pak bylo, když se všichni rozmýšleli, kdo do deníku bude psát a jaké události se tam budou zaznamenávat.
„To jak do něj budete psát nechám na vás, ale byl bych rád, kdyby jste se na tvorbě deníku podíleli všichni.“
Odkráčel ke skříni odkud vytáhl tlustý nepopsaný deník a položil ho doprostřed stolu.
„Měla by tam psát Wyrda, má hezký písmo“
Martina se snažila se co nejvíc přikrčit, ale měla smůlu. V mžiku jí do ruky cpali brk, otevřeli kalamář a ona ozdobným písmem začala psát první věty.
12.února 2007
Dnes jsme se rozhodli vést Ohnivácký deník.
Dagonat se vrátil ze sanatoria a zítra nás v naší společenské místnosti navštíví duchovní patron Ohnivých Zřídel Mnich Bratr Ignác Heretik.

Martina Wyrda

„Ukaž taky tam něco napíšu“ Čiko se sápal po deníku a kostrbatě a bohužel i s kaňkou tam dopsal svých pár slov
Do deníku budeme zapisovat co se stalo a nejen ty nudný oficiální akce. Jo a kde si nevystačíme s pravdou , tak jí trošku upravíme.

Čiko

Dark mlaskla, když viděla tu nadrápaninu, ale pokračovala v psaní Slibujeme, že deník budeme opatrovat tak, jako Heretik svojí Ohnivou knihu.

Dark Wolfy

„Dej to sem“ Lucka vzala brk a pod věty ostatních připsala Příběhy se zde možná ocitnou několikrát a jistě pokaždé trochu jinak, protože každý máme jiný pohled na věc a také jinou paměť.

Lucka Lockeová

Dagonat se naklonil aby si přečetl co kdo napsal a pak beze slov si deník přisunul k sobě To vše píšeme pro svou zábavu, protože jsme vážně dobrá parta.

Dagonat Carter

Každý sledoval, co tam Dag píše a když dopsal větu o přátelství a zábavě , zajásali a začali se pod větu podepisovat všichni.

Tak a předmluvu máme hotovou , teď už moji milí ohniváci začít vesele drápat. Můžete tu popsat vaší účast na hodině, některé fajn hlášky, určitě dnešní schůzku s Heretikem a když si některý příběh vymyslíte, tak to vůbec nevadí. Důležité je totiž to, že něco tady pácháme společně. Ohni zdar!

Lucka - Ohnivácký deník 2

„Tak to jsou už všichni?“ zeptala se Martina. „Vážně už se každý podepsal?“
Odpovědí jí bylo zakývaní hlavou všech přítomných.
„Super, takže základ bychom měli“ prohlásil Dagonat a zaklapl deník. „Teď mi ještě řekněte, jak to vypadá s pohárem?“
„No, držíme se,“ odpověděl Čiko a ihned začal vytahovat nejrůznější statistiky.
„Vzduch sice pořád vede, ale myslim, že by to mohlo být horší. Tady je přehled kolejních statistik, vidíš? A tady je černá a zlatá listina. Je tam něco za kvízy, nějaký úkoly a tak. Tady-“
„No prostě trošku zamakáme a vyhrajem,“ urychlila Adorer Čikovu přednášku.
„Dobře,“ přikývnul Dag.
„Jako večerní program tedy vyhlašuji vymýšlení a tvorbu kvízů.
Teď je už nejvyšší čas na večeři. Některým z vás bych doporučoval si převlíknout ty zablácený hábity, aby vám některý z ředitelů zas nevynadal“
„No jo, když my trénovali bludr,“ vysvětloval Nikolas, „na kterej by si, mezi náma, někteří z ředitelů stěží troufli.“
Všichni se zasmáli a pomalu se rozešli.
Lucka se rozhodla zamířit hned na večeři, protože měla pořádný hlad. Přemýšlela o dnešní rádoby schůzi. Deník vlastně nebyl tak moc špatný nápad. Mohla by to být legrace. Říkala si, že ona sice není bůhví jaká spisovatelka, ale Čiko, Martina nebo Dag by mohli opravdu perlit. Neušla ani deset kroků a už se za ní ozvalo:
„Počkej, neuháněj tak.“ Byla to právě Martina - s deníkem v podpaždí.
„To víš, jídlo volá,“ zasmála se Lucka.
„Proč s sebou ale proboha taháš tu bichli?“
„No, víš, dostala jsem dobrej nápad ohledně prvního zápisu. Myslím, že bys tam mohla -“
„Myslím, že to není zrovna dobrej nápad -spíš průměrnej. Stejně jako moje psaní, takže najdi někoho povolanějšího,“ protestovala Lucka.
„Počkej,“ nedala se odradit Martina, „nech mě domluvit. Já vim, že deník vrazili mě, ale Dag přeci říkal, že se máme podílet všichni a ty bys mohla napsat, jak jsme vlastně přišli na to, že budeme psát. Stejně za to může tvoje věta – si to napiš, blbe.“
„Já náhodou neřekla blbe. Blbečku móóóóžná, ale blbe? To ne.“
„No vidíš,“ pokračovala s nevinným pohledem v přemlouvání Martina, „aspoň budeš moct napsat, jak to bylo podle tebe. Lepší, než když se do toho pustí Hesmer a tu hádku překope ne?“
„A proč ne ty, třeba?“
„Protožeee…“
„No?“
„Protože mám krátkou paměť a už si ani nepamatuju, jak to bylo.“
Mezitím už došly do jídelny a sedly si k jednomu ze stolů.
„Kecáš,“ zasmála se Lucka.
„Možná, ale dokaž to,“ prohlásila také se smíchem Martina.
„No jo, tak to sem dej, ale můžeš za to, že se deník hned zkazí. Donutila jsi mě.“
Lucka si vzala deník a začala si prohlížet jeho vazbu.
„OK,“ uzavřela Martina. „Ale myslim, že to snad tak děsný nebude. To už se ale ke stolu nahrnuli i ostatní ohniváci a ozval gong signalizující začátek večeře.

Večer se valná část ohnivé koleje pustila do kvízů a úkolů. Lucka si sedla trošku stranou do pohodlného křesla a napsala zápis.

12. února 2007

Vyšlo tedy na mě, abych napsala první delší zápis do našeho ohniváckého deníku. Chtěla bych shrnout, jak jsme vlastně k tomu nápadu přišli.
Dnes se náš rektor Dagonat vrátil ze sanatoria (jak je již stručně zmíněno výše).
Během líčení všech možných novinek se mezi mnou a Hesmerem strhla menší hádka. Tedy, bylo to spíše menší nedorozumění, jelikož já jsem klidný tvor od přírody a ani by mě nenapadlo se s někým pohádat (o čemž jistě svědčí i to že jsem v ohnivé koleji).
Hesmer vyprávěl o tom jak viděl přeměnu kočkodlaka.
Jelikož jsem tu historku slyšela už asi tisíckát a pokaždé v jiném znění, tak jsem nadhodila pár námitek.
Hesmer oponoval, že si to už po měsíci nemůže zcela přesně pamatovat, ale že jsem to beztak slyšela špatně. To mě trošinku vytočilo a řekla jsem mu, že si to má příště napsat.
Ujelo mi něco jako
„Tak si to příště napiš blbečku“.
A našeho rektora hned napadlo, proč bychom vlastně všechny naše zážitky neměli zachovat příštím generacím.
Martina Wyrda ihned začala s prvním stručným zápisem, který já rozšiřuji.
Zítra nás čeká posezení s naším veleváženým duchem Ignácem Heretikem. O tom ale už napíše někdo jiný.

Lucka Lockeová

„Tak,“ řekla si Lucka, „to bychom měli. Teď jen komu to vrazit dál?“ Rozhlédla se po společenské místnosti. Pohled jí ulpěl na Shadow Glance, která opodál něco sepisovala.
„Jo Shadow, to by šlo,“ usmála se pro sebe, zvedla se a přešla místnost.
„Jé ahoj Shadow, promiň že ruším, ale-“

Shadow-Ohnivácký deník III

Shadow si s pocitem marnosti prohlížela dopis, který jí ráno přinesl utrmácený skřítek.
„Aspoň že se mají na co vymluvit...“, procedila skrz zuby a rozhlédla se po společenské místnosti. Všimla si že se k ní někdo prodírá. Lucka!
„Ale ne..!“, zaskučela, když zpozorovala co drží Lucka v ruce. Chtěla se rychle vypařit, ale Lucinka je občas velmi rychlá...
„Jé ahoj Shadow, promiň že ruším, ale- “ spustila a Shadow se zatmělo před očima. Než se vzpamatovala, držela v rukou Ohnivácký deník a Lucka byla fuč.
„No skvěle“, strčila deník do batohu a vydala se dlouho hodbou ke schodišti a pak ven na pozemky. jako vždy se zastavila u nástěnky s novinkami a četla.
„Učebnice...ASLAK...“ šplhala očima nahoru dokud se nedostala k...
„Valentýn? Kupidové?“ od srdce se zasmála.
„Výborně, do deníku bude o čem psát.

Krátce mrkla na hodinky. Za chvíli měla být na hodině, tak se pomalu plazila k učebně.
„Prý máš na starost deník, drápeš další část?“ ozval se za ní Dag
„Zatím ne, hledám inspiraci, za chvíli mám hodinu a navíc je dneska 14. února...“ potřásla hlavou.
„Něco proti 14. únoru nebo Valentýnu? “ začal se pochechtávat.
Shadow se jen uculila „Řekněme, že to vyjde na stejno. Poklona!“ zavolala na Daga a zapadla do učebny, kde už se to hemžilo studenty.
Zamířila dozadu ke svému místu ale v tom spatřila Averan Mystery. Seděla co nejdál od katedry a vztekle klepala prsty o desku stolu. Shadow si k ní začala razit cestu, takovou Aver neznala.
„Ča-au Aver, proč ten naštvaný obličej?“ hodila tašku na podlahu a sedla si na stůl.
„Nazdar. Ani se neptej, všechno se mi dneska sype“ zavrčela odpověď.
„No to si poslechnu...“
„Neposlechneš“ odfrkla si zrovna když do učebny vešel profesor a začal nadávat že všichni nejsou na místech. Shadow se svezla ze stolu na židli a uložila se ke spánku.
„Co to jako děláš?“ hleděl na ni Nikolas Dantreck z vedlejší lavice
„To co vždycky, neměj starosti“ uchechtl se Hesmer Emusen a Averan mu věnovala pohled, nad kterým Shadow raději nepřemýšlela. Znovu se k Aver obrátila. Nehodlala se nechat jen tak odbýt.
„Když už jsou pro tuto chvíli mé naděje na to, že se dospim zmařeny, řekni mi aspoň co se ti stalo“
„Kupid nedorazil“ pochechtávala se Adorer, která seděla přímo před podrážděnou Aver. Ta už mobilizovala síly a neváhala by je použít, nebýt hysterického profesora, který začal jančit že je vzadu hluk.
„A nebo taky jo...“ chytl se tématu Nikolas.
„Co Averan? Došel, že?“
Aver zavrčela a Shadow už se vzdala všech nadějí, že by to ze své kamarádky dostala. A velice pochybovala že by v tom byl nějakej Valentýn.
Veškeré další spekulace zarazil profesor, který vzal chudákovi Nikolasovi body a vyrazil ho z učebny. Shadow upadla do hybernace, Aver krvelačně hleděla před sebe, Adorer zmlkla a Hesmer byl vyvolán.
„Ještě že touhle hodinou pro dnešek končím“ řekla si Shadow.

Po vyučování byla Shadow ráda že vypadne z budovy školy a tak zamířila do Křižánek. Horní ulici se obloukem vyhla, neměla moc chutí vidět ty davy lidí stojící před obchůdkem Leodny Veselé, nebo před klenotnictvím pana Boháčka. Radši si šla sednout do kavárny k Alanovi a Tomovi. Jakmile vešla dovnitř, u stolku u okna spatřila Mellandru, jak zamyšleně kouká na ulici a míchá kafe. Rozhlodla se rušit a přisedla si.
„Ahoj Mell, můžu?“
Mellandra si ji letmo prohlédla.
„Zvláštní otázka když už sedíš. Mimochodem co tu děláš? Mám dojem že bys měla sedět někde v budově a šrotit.“
„Dojem je správný, ale už jsem to tam nemohla vydržet a zdekovala se“ zakřenila se Shadow bez špetky studu.
„Zaslechla jsem, že Čiko, Darrion a Nikolas mají zakázaný přístup do Křižánek. Načapal je Jean Voltain když měli malej mejdánek. Nevíš o tom něco?“
Mell se zamračila „Ovšem že vím, ale je to na dlouho“
„A co že nejsi v soubojáku?“ Kývla na Toma, ať jí přinese nějakou svojí specialitku.
„Nejsem ve formě, a nevíc tu na někoho čekám“ řekla a pozorovala jak rychle se Shadow zvedla
„Musím do kolonií, teď jsem si na to vzpoměla!“ řekla spěšně a hodila na stůl pár zlaťáků.
„Měj se a...promiň“ Vypadla tak rychle že už neslyšela Mellandřin smích, ani neviděla jak pobaveně kroutí hlavou.
Do kolonií pochopitelně nemusela, ale nakonec si řekla že to není vůbec na škodu. Aspoň se podívá jak se má její Silvery.
Dračí kolonie byla překvapivě prázdná. Bylo tu jen pár dospělých draků, nedávno vylíhnutá Silvery a Vanesska, která kontrolovala jestli je vše v pořádku. Shadow s ní prohodila pár slov a sebrala se k odchodu.
„Dneska se sakra nic neděje“ brblala když odcházela.
„Všichni jsou buď smutní, naštvaní nebo mají rande“ nadávala, ale v tom si všimla Čika, který furiantsky seděl u kašny a hlouček holek opodál mu očima viselo na rtech.
„Frajírek..“ řekla si, ale něco ji napadlo.
„Když už nejsem schopná psát do deníku já, může to dělat někdo jiný“ usmívala se pro sebe a dvěma skoky byla u Čika.
„Poklona“ řekla když stála za ním. Podle očekávání se lekl
„Fuj tajxl!“ odplivl si
„Taky tě ráda vidím“.
„Jdeš na pokec?“
Odpovědí mu byl výmluvný pohled Shadow, a nespokojené pokašlávání hloučku obdivovatelek.
„Něco ti nesu“ řekla s přehnaně tajemným úsměvem a Čiko pozvedl obočí.
„Je řada na tobě, na příkaz rektora. Měla jsem ti to předat“ lhala až se jí od pusy dýmilo, a podávala mu Ohnivácký deník.
„Možná bys tam mohl vysvětlit, co jste to prováděli v Křižánkách, že jste rozzlobili Jeana“ pochechtávala se a mířila pryč.

Čiko - Ohnivácký deník 4

„Zákaz Křižánek na celej měsíc?“ Stále opakovala svou otázku Mellandra, když se doslechla, že část ohnivé koleje si v noci udělala mejdánek a nechali se u toho tak blbě chytnout.
„Že zrovna tobě to vadí, stejně tam skoro vůbec nechodíš“
„Já , že tam nechodím? Já tam chodím náhodou dost často“
„Že jsem tě tam neviděl“
„No jestli to není tím, že tam nevysedávám furt u dvojčat“
„Stejně si myslím, že Voltain rozhodně není fér“ otočil se od Mellandry k ostatním Čiko
„jasně, že není, měl to zakázat jenom vám“
„ Ne neměl nám dávat takhle dlouhej trest, můžeme snad za to, že je to suchar?“
V kolejní místnosti šlo do tuhého, když se tam objevil právě jmenovaný ředitel koleje.
„Řeší se tu snad něco důležitého?“ Prohlédl si rozezlené obličeje svých studentů a čekal na odpověď.
„ No jen se tu hádáme kvůli úkolu z dějin“ nasadil výraz neviňátka Čiko a na důkaz toho kolem sebe začal mávat pergamenem.
„Tolik emocí kvůli domácímu úkolu, zřejmě jdete do sebe“
neodpustil si ředitel ironickou poznámku a sledoval jak se mu studenti pomaličku rozcházejí do svých pokojů.
„ Kuráž tě opustila co?“ sykla Čikovi do ucha Mall, když se s ním srazila ve dveřích. Ten se na ní jen zamračil a šel do chlapecké části.
„Ti to dala sežrat , co?“
„Jsem chtěl nějakou vzpouru kvůli ní, já mám mlžnej prášek, já o Křižánky nepřijdu“
„Jasně, my víme , ty jsi vlastně takovej dobrák“
Čiko po něm hodil botu, kterou si sundaval a během chvilky se pokoj čtyř kluků změnil v bojiště, kde vzduchem létalo vše co bylo po ruce.
„Nemůže tu být chvilku klid?“ vtrhl ředitel koleje do pokoje a v tu ránu jakoby se čas zastavil, V ložnici stálo pět soch, které jen na sebe koukali.
„To uklidíte a bez Křižánek jste vy čtyři dva měsíce“
„Třeba tři“ poslal mu polohlasně do zad Nikolas Dantreck, jenže smůla, Voltain to slyšel a otočil se výhružně zpět.
„ Jo dva, to je rozumná doba“ vracel hlášku zpět Nikolas a zbývající kluci měli co dělat, aby se nezačali smát nahlas.To si nechávali až se zaklapnou dveře a i tak smích tlumili tím, že bořili hlavy do polštářů..
„Teda nejvyšší čas vyrazit“ zamával váčkem s mlžným práškem Čiko a kluci se už k němu hrnuli.
„Hele dneska asi ne, se sem určitě vrátí.“
„ Tak si tu třeba uklízej, srabe“
„Řekl jsem asi“ začertil se Darion a za chvilku už se v prachu za bludrništěm, cestou ke Křižánkám začal vířit prach.
Pod práškem kluci došli skoro až do Křižánek a ten zbytek si musí dát pozor, každej má u sebe jen na cestu zpět. Ale tady v Dlouhé je nikdo hledat nebude, ještě pár kroků a jsou v azylu.
„ Sakra, kluci my zapomněli, že dneska je ten sraz s Heretikem“
„Kdy?“
„V pět“
„ Pohoda to stíháme. Tome dám si kaktusáka“
„A co ještě?“
„Dneska jen pití“
„No jo žebrota čeká na zlaťáčky od rodičů“
„Hele ty žebroto, prostě dneska spěcháme“
Když od nich Tomn odešel, kluci se začali bavit o dnešní schůzce s jejich duchovním patronem Mnichem Bratrem Ignácem Heretikem. „Hele co kdybychom Heretika rozplakali?“
„Co?“
„Mám fakt drsnej žertík“ začal se usmívat
„Tak dělej, vybal to“
„ Co na něj poslat Ledovej kruh?“
„Jasně, ale všichni najednou, ať to má nějaký grády“
„Za to by nás už ze školy vyhodili“
„Voltain tam nebude jen ten šprt Dagonat“
„Jo na toho bych taky jeden Ledovej kruh poslal“
Je to sice s podivem, že při dnešním smolném dni kluci na sraz dorazili včas a dokonce bez přistižení, ale náladu měli stejně pokaženou. To když řediteli končila služba, a předával ohniváky Dagonatovi, tak zákaz Křižánek zrušil jasně že pro Dagonata, Mell, která vzorně reprezentuje kolej v soubojových turnajích, a Enke Linkiskanka, protože je každou chvilku naložená v knihovně a pomáhá Havranovi Ptáčníkovi.
Zbytek se uvidí podle dalšího chování, ale na předčasné ukončení trestu by prý moc nesázel.
Společenskou místností to sice nespokojeně mručelo, ale nic jasného z nikoho nevypadlo. Jen si holky odsedli od Enke a Mellandry. Od Dagonata si nikdo odsedávat nemusel, ten postával při ředitelovo pravici.
„Každej jinej ředitel svojí kolej protěžuje, jen ten náš kope proti nám“ neslo se šeptačkou, když už byl pryč a ještě dřív než dorazil mnich povyprávět o svém pohnutém osudu.
Teda abych pravdu řekl, co on ví o pohnutém osudu, on nemusí bejt dva měsíce zavřenej na hradě, ještě štěstí, že nezakázal tréninky bludrníku.
„Hele ale Valentýnskej mejdan snad bude?“zaslechl se dohadovat holky a hned si vzpomněl , že zítra je ten praštěnej svátek.
Nestačil udělat ani otrávenej ksicht a místností se ozvalo zašumění. Teda ne že by už párkrát Heretika nezahlédl, ale teprve teď mu přišel šíleně velkej a fakt drsnej. Stejnej pocit měli i ostatní a bylo jasné, že z Ledového kruhu dneska rozhodně nic nebude.

Čiko - Ohnivácký deník 5

„Na tom uhozeným zákazu vyděláme majlant“ rovnal na stole komínky ze zlaťáků Hesmer a poctivě vše znamenal do pergamenu.
„Hele a co až ti mlžnej dojde?“ začal Nikolas ztrácet hlavu, že by se klidně mohlo stát , že všichni pod mlžným budou prchat vesele do Křižánek a oni tady budou hnít na hradě.
„Mě mlžnej nikdy nedojde, ale tak mě napadlo, že když se nám tak hezky rozjel obchod, že bych toho měl splašit víc“
„Jasně píšu si poznámku , Čiko sežene pytel mlžnýho“ ozval se Hesmer, který vypadal, že nad zlaťákama ztrácí pojem o tom, co se děje kolem.
„Hele Čiko shání tě Mellandra,máš se zvednout a dovalit se do společenský“ vtrhl do dveří Arco Markovič.
„Co? Já? Co chce?“
„Nevím, jen mě za tebou poslala“
„Tak jí vyřiď, že tam přijdu“
„Máš jít hned a byla celkem dost netrpělivá“
Čiko pokrčil rameny a vyšel z pokoje směrem do ohnivácké společenské. Mellandra na něj čekala přesně na rozhraní kam až dívky smí jít. Ne že by nevěděla jak tu hranici překročit, ale prostě jí nikdy nepřekročila.
„Nazdar Mell“ snažil se bez přátel být společenský , ale ta mu nedala šanci na zdvořilostní klábosení.
„Chci abys mi sehnal toho prášku celej vášek“ vrazila mu kožený váček do ruky a čekala na souhlas.
„ To je dost horký zboží a tolik sehnat no chce to čas a taky….“
Mellandra rozuměla vytáhla druhý váček se zlaťáky a zachrastila jím.
„No to stejně budeš muset přes mojeho finančního poradce Hesmera“
„ Doneseš mi to na večeři“ přžitáhla si ho blíž a zopakovala mu svojí žádost zblízka, pak ho pustila a kráčela pryč.
„Hele Mell, ty ale mlžnej nepotřebuješ, netýká se tě to co všech“
„Nestarej se a na večeři mi dones váček plnej“
Vrátil se do pokoje a řekl klukům o Mellandry objednávce.
„Dáš jí to?“
„Jasně, že jí ho dá, nechce, aby ho před všema vyzvala do soubojáku“
„Se jí nebojím“
„No to nebojíš, ale taky jí neporazíš“
„No jo, třeba by mohla na zápas s tebouz vybírat vstupný“
„Hele skočím si ke Dvojčatům“
„Jdeme s tebou“
„Já si dneska dám ty hopsavý tyčinky“
„Nejdu se tam najíst. Může do Křižánek a řekne si o prášek to je dost divný ne? Tak mě napadlo se zeptat Toma jestli by nešla udělat várka speciálně pro Melllandru De Mour“ natáhl do hovoru tajemně a čekal jestli to bude mít ten pravý účinek. Mělo, kluci vyvalili oči a viseli na něm očima.
„No prostě prášek , kterej by jí skryl před zraky všech , ale před některýmy, by jí nepomohl“
„Chceš sledovat Mell?“
„No a co, proč ne?“ Odpovídal a přitom se oblékal na vycházku. Když byli hotoví všichni , tak hrst prášku a už si to šlapali do Dlouhé ulice.
Ještě dřív než se však stačili s dvojčaty pozdravit, pokynul mu prstem Alan, že by s ním rád mluvil o samotě.
„ Víš, že určité zboží se kamarádům věnuje nebo prodá jen za určitých podmínek?“
„Jasně o co jde?“
„O mlžnej, vyrobil jsem ho, poznám, když se tu někdo objeví po tom, co prášek vyprchal“
„No víš, máme takovou celokolejní nepříjemnost, tak jsem myslel“
„Tak nemysli a přestaň to rozdávat, jinak už od nás nedostaneš ani tolik, kolik by se vešlo za nehet“
„Jasně, ale dneska si o sáček říct můžu, že jo?“
„Cože? Byl jsi tu pro něj předevčírem, musíš toho mít ještě spoustu, tys to všechno rozdal?“
Čiko neurčitě něco zahučel a Alan věděl, která bije.
„Ty ho prodáváš, že jo?“ podezíravě koukal mna kluka před ním, než vyjel s tou šílenou větou.
„Takže kamaráde konec“
„Neblbni Alane , prostě jsme v průšvihu, to máme dva měsíce hnít zavřený na hradě?“
„To je váš problém“
„Alane, tak alespoň tenhle sáček“ vytáhl ten od Mellandry
„Tys mi nerozumněl, říkám, že už žádnej mlžnej nedostaneš“
„Dobře jestli chceš, zlaťáky vrátím, stejně bych je použil na nákup věcí na mejdan, takže by se k nim stejně vrátily“
„Hele objednej si něco, nebo se odsuň od pultu“
„ Alane, vážně je to nutný“
„Nutný je to vždycky“
„Je to pro jednu holku“
To že to není dárek k dnešnímu Valentýnu zamlčel, komu by se taky chtělo chlubit s tím, že se bojí, jak by to dopadlo, kdyby jí váček nedonesl.
Znuděný pohled mu byl odpovědí, tak se raději dál neztrapňoval a vyšel z baru.
Procházel Dlouhou ulicí, když k němu doběhl Tom.
„ Z tvých obchodů chci půlku“
„Máš jí mít, díky“ přebíral pytel prášku a už se mu šlo mnohem lehčeji, přestože pod hábitem nesl dobrých pět kilo žádaného mlžného prášku.
„Tome, hele šel by udělat prášek podobný tomuhle, ale aby ten pod ním byl pro určité lidi vidět?“
„Co to je za blbost?“
„Tak se ptám“
„Přes výrobu je spíš Alan a ten vypadá, že by nejraději všechny zásoby nasypal do kašny“
„Tak to ho včas zastav“ Oba obchodní partneři se zasmáli a rozloučili se.
Čiko se lekl, co kdyby Alan vážně zásoby vysypal a ani si to neuvědomoval, ale jeho nohy ho táhly ke kašně a protože tam je vždycky dost holek , tak se tam chvilku zdržel a celkem dobře se bavil, jenže to by nesměla přijít Shadow s tím deníkem, že do něj má něco nadrápat a že mu to vzkazuje rektor.
No paráda, přijmul deník a tak si řekl co tam asi tak nadrápe, že by tohle jejich obchodování? No to asi ne, prostě tam drápne o schůzce s Heretikem, nadrápe pár řádek a zase se deníku zbaví, začal se smát, když si vybavil, koho by mohl požádat.
Napadla ho osoba, která od něj na večeři očekává dáreček, asi jí ho dá i s bonusem.
Když se vrátil zpátky na pokoj, odsypal dávku pro Mellandru a rychle nadrápal pár vět do deníku.
Dne 13.února 2007 se do ohnivácké kolejní místnosti dostavila vzácná návštěva. Všechny studenty svou přítomností potěšil duchovní patron koleje Mnich Bratr Ignác Heretiok. Po počátečním nejistotě studentů, kdy se teda sám ujal slova a náš úžasný rektor Dagonat Carter mu kladl velice důmyslné otázky a občas se zeptal i nás ostatních na nějaký detail z Heretikovi minulosti, se studenti odvázali a začaly na ducha pršet otázky jedna za druhou. S naším kolejním duchem jsme strávili hezké a přínosné dvě hodinky .

Čiko

„Jo to stačí“ pochválil sám svůj zápis a zvedal se k odchodu na večeři, protože už se ozval první ze tří svolávajících zvonů.

Averan - Ohnivácký deník 6

No to je zase den! Valentýn! Kdo tenhle zatracený svátek jen vymyslel? Od rána mě všechno štve.. Jen vstanu a už vidím, jak si to nějaký kupid prozpěvje u Martiny postele. Zdá se mi to, nebo se na mě zlomyslně usmál, když mizel z ložnice?!

No to snad není možné! Když si po snídani dojdu pro učebnice, uvidím na stolku tu knihu, o které jsem doufala, že se jí vyhnu. Ach ne! Mrknu na lístek, no jistě, Čiko! To si s ním tedy ještě vyříkám, vždyť ví, že píšu jak můra a taky proč zrovna dnes?!
Předpokádá se asi, že budu psát o dnešku, svátku zamilovaných. Dobře ví,jak tenhle svátek nesnáším. Všude, kam jdu vidím šťastné obličejíky, studenty držící se za ruce a co chvíli kolem mě prosviští jeden z kupidů. Jsem snad paranoidní, když si myslím, že se na mě vždy znovu zlomyslně podívají? Chjo..

Dorazím do učebny a posadím se úplně dozadu. Tady snad budu mít klid a nikdo po mě nebude nic chtít.. Jak jsem se ale mýlila!
Sotva se ostatní začali scházet, začali se mě vyptávat! Copak mám snad na čele napsáno: Jsem naštvaná, tak si do mě ještě rejte?! Jistě že ne.. Shadow se skoro nedá odbýt a poznámky od Hesmera, Adorer nebo Nikolase už přestávám řešit. Naštěstí přichází profesor, má záchrana..

Odpoledne se natáhnu u jezírka kačera Sokrata. Jéé, tu je takový klid, přesně to, co jsem dneska potřebovala :)Ale dlouho sama nezůstanu..
"Ahoj Čiko," řeknu s menší výhružkou v hlase.
"Nazdar Averan," snaží se vyhnout mému pohledu..
"Jak se máš?"
"No jak bych se asi tak mohla mít! Že se zrovna ty ptáš! Vždyť víš, jak Valentýna nesnáším a ty mi ještě hodíš na krk deník!," rozčiluju se.
"Ale no tak, Averan. Za prvé mi ani nějak nedošlo, že je dneska čtrnáctého a taky by nebylo špatné si přečíst o dnešním dni z trochu jiného pohledu.."
Koukl se na mě s prosbou.
"A taky už nevím, komu bych to dal. Všichni, kdo mě uvidí, se mi už z dálky vyhnou.."
"Vždyť Tě nevidí skoro nikdo," kouknu na něj s úšklebkem..
"Hele, nemáš ještě trochu toho mlžného prášku? Potřebuju trochu klidu, ale to nejde, když mě každou chvíli někdo ruší.. Jestli mi krapet dáš, slibuji, že tam něco písnu :)"
Čiko zvažoval své možnosti, ale nakonec, proč ne.. Vidělal už si celkem slušně, tak mu jedna službička kamarádce neublíží.
"Tak jo" A podal jí malý váček. "Dík moc, jsi zlato :)" usmála jsem se na něj.
"Tak já zas mizím"
"Jasně, měj se"
A když se odcházející Čiko ohlédl, nikoho u jezírka neviděl..

Mezitím jsem se toulala po pozemcích a přemýšlela, jak vlastně začít. Co tam napsat, aby to nikoho neurazilo a zároveň, aby z toho vyzněl můj pohled na věc?
Ale pak jsem uviděla něco, co mi náladu vrátilo. U Pokusného lesíku se zrovna odehrávala nádherná hádka.. Viděla jsem sice jen tu facku, ale ta sedla :D Sice trochu škodolibá radost, ale to mě uklidnilo. Nebudu sama, kdo si dnešek moc neužije..

Posadila jsem se tedy do trávy a začal škrábat:

Dnes je 14. února a je Valentýn. Kupidové pilně létají po celé škole a vyřizují přáníčka. Většina hradu se připravuje na večerní slavnost. Tento den, ale není jenom dnem lásky, hodně lidí ho nemá rádo, pro ně je to den zuřivosti :)A tak se kupidové proplétají, jak mezi rukami do sebe spletenými, tak mezi červenými tvářemi a dlaněmi, které umí dát pořádnou ránu a když se naštvou, odnese to i ten ubohý kupid.

Co bych tam ještě dodala? Hmm.. No bude to muset stačit. Všichni přeci musí uznat, že na mě je to opravdu výkon.
Vyrazila jsem tedy do hradu, po cestě spokojeně nakopla zadnici jednoho z kupidů a s úsměvem na rtech předala deník zpátky Čikovi.
"Však ty už to někomu zase zvládneš vrazit :)"

Shadow-Ohnivácký deník 7

„Doneseš ho ještě dnes!“ Mellandra držíc Čika pod krkem nebyla zrovna přátelsky naladěná. Po téhle větě ho pustila a rychle odcházela ke společenské místnosti.
Shadow to sledovala, ač sama nepozorována, zpoza rohu. Neměla v úmyslu špehovat, to fakt ne! :) Jen slyšela naštvanou Mell, tak se jí klidila z cesty a ten roh byl blízko.
Když bylo všude ticho, zamířila do svého pokoje, ale nepřestávalo jí vrtat hlavou co slyšela a kazilo jí to spaní. Až pozdě v noci upadla do neklidného spánku.

„Shadow...SHADOW!!“ zařízl se jí do mysli zoufalý křik. Silvery! „Maličká?“ Shadow byla probuzená tak rychle jako nikdy.
„Kde jsi? Dlouho jsi u mě nebyla“
Jak jí měla vysvětlit, že mají zakázané vycházky, a dračí kolonie už je mimo pozemky školy?
Rychle přerušila spojení s drakem, další křik už by nesnesla a byla by neopatrná.
Přehodila přes sebe černý plášť a vykradla se z pokoje. Bez problémů se doplížila až do chodby vedoucí ke schodišti. Ale tam nastaly horké chvíle. Byla zrovna na tak nešťastném místě, uprostřed chodby, když uslyšela hlasy dvou ředitelů.
Grappling a Voltain!
Nebylo kam utéct. Shadow zrovna začala panikařit, když ji čísi ruka chytla kolem pasu a vtáhla do jakéhosi výklenku ve stěně.
Druhá ruka jí zacpala ústa dřív než stačila začít ječet. Zůstala stát, ani nedýchala, ale srdce jí bilo tak hlasitě že to určitě někdo musel slyšet.
Ale obě obávané osoby kolem prošly bez povšimnutí, zcela zaujaté hovorem.
Ten „někdo“ za ní sundal ruku z jejích úst a obrátil si Shadow čelem k sobě. Stála face to face nepříčetnému Čikovi.
„Co-tady-ksakru-děláš?“ vyrážel ze sebe vztekle.
„Dobrá otázka. Co tu děláš ty?“ úlevu vystřídal hněv i u mírumilovné Shadow.
Zřejmě ho zaskočila.
„ To je jedno. Vůbec jsme se tu neviděli a teď se ztrať!“
Nasadila si kapuci „Jdu, ale ty odsaď taky vypadni, za chvíli tu bude Řehoř a tahle chatrná skrýš...“ sykla a temnou chodbou prchala ke schodišti.
„Jako bych to neříkala!“ pomyslela si, když uviděla Řehoře s lampou v ruce, jak se sune do chodby ze které Shadow právě vyběhla a kde se nepochybně ještě schovával Čiko.
Přitiskla se ke stěně a pokoušela se být neviditelná. Stín jí v tom rád pomohl. Čekala až kroky utichnou. A nebyla jediná...
Pár metrů od ní se ze tmy vynořila postava zahalená v modrém plášti a ostražitě se rozhlížela. Mellandra Shadow úplně přehlédla a prošla kolem ní. Než se zratila v chodbě proslulé tajnými východy, naposled se rychle rozhlédla jestli jí někdo nesleduje.
Teprve teď Shadow docvaklo co tady ten darebák Verstný dělá.
Počkala ve stínu až se kolem proplíží Čiko, potlačila chuť nakopnou ho, ale pak už jí došla veškerá trpělivost a rychle seběhla schodiště. Najít schovaná dvířka za gobelínem byla v té tmě hra o nervy, ale nakonec se jí to povedlo.
Stáhla si kapuci víc do tváře a vypařila se.
„Mlha přede mnou, mlha za mnou...Příště po Čikovi budu chtít mlžný prášek! Bude to mnohem snažší..“ nadávala polohlasem a snažila se nemyslet na to, kam chodí takhle pozdě Mellandra a proč se za ní tak profesionálně táhne Verstný.
Pod rouškou noci doběhla až do kolonií, kde byli v tuhle dobu naštěstí jen draci. Drápek spal, Viridis byla jen vzdálená silueta a Freeze ji vyčítavě probodával pohledem. Silvery nebyla nikde vidět.
Shadow shodila kapuci a odhodlaná najít svoji malou stůj co stůj zamířila do středu kolonií.
„Najdeš ji u Viridis“ Lakis měl evidentně taky problémy se spánkem a žádný respekt k zákazu vycházek v noci.
Kývli si na pozdrav, Lakis pohladil Freezeho a vypařil se „Sluší se hodinu po půlnoci polemizovat o efektivitě zákazů?“ řekla si Shadow a běžela k Silvy

Když se okolo páté vracela do institutu a přemýšlela o Mellandře, všimla si že někdo vybíhá ze Strašidelného lesa. Byli to – dnes v noci zcela nepřekvapivě – studenti z Ohnivých zřídel. Nikolas a Darrion.
„Co tam sakra...!“
„A co vy tady pohledáváte?!“
Shadow se podívala na Starou vrbu. Nepochybovala, že ví proč a za kým dnes utekla, a nepochybovala, že právě Vrba bude mít pochopení pro zoufalce, kterým zakázali vídat svoje spřízněné duše v koloniích.
Otočila se a rychle se blížila k institutu. Cesta do pokoje proběhla mnohem klidněji než cesta z něj.
Když stála na jeho prahu, musela se pro sebe usmát „Někdo se snažil ohniváky uvázat v hlavní budově?“ Dnes v noci 4 osoby bezostyšně porušily výjmečný zákaz a 5 osob stejně uvolněně porušilo stálý zákaz. Bezpochyby je to jen špička ledovce, protože Jijila, Adorer a Averan taky nebyly ve svých postelích.
Všimla si Ohniváckého deníku na nočním stolku. Zlomyslně se zakřenila a psala:

15 února
V celé koleji panuje ponurá nálada. Zákaz vycházení z Institutu všechny těžce zasáhl, a všichni litují večírku, který tohle zapříčinil. Ale má to i své světlé stránky. Studenti v koleji Ohnivých zřídel pracují, nedělají vylomeniny, plní domácí úkoly a hlavně (!), nevycházejí po setmění

Shadow Glance

„To mi tak pořipomíná, že jsem se vykašlala na ty eseje..“ řekla si a mrkla na hodinky. Měla ještě dvě hodiny na to aby se vyspala
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář