-

Shadow - Ohnivácký deník 47.2

A máme tady něco ze života hmyzu...

„Osude?“
„Zázraku?“
„Neměly bysme vstávat?“
„Proč?“
„Na snídani...“
Averan s Martinou zůstaly v pokoji poslední, ale ani to je nedonutilo vylézt z postele. Han Ellen už s nima ztratila trpělivost a s práskla za sebou dveřmi, což se stalo asi před hodinou. Mellandra se vypařila spolu s Han a Jess s Dark vypadly hned za svítání.
„Přízemní potřeba jako je hlad mě nedonutí vylézt z pelechu“ pronesla po chvíli usilovného přemýšlení Martina a otočila se na druhý bok.
„No jak myslíš, ale já se mám ráda, takže se jdu najíst“ rozhodla se Averan ale tím to taky haslo, zjistila, že je rozdíl mezi tím co chce udělat a co udělá. „A co kdybych napsala holkám že je mi blbě, ať mi tu snídani přinesou?“
„Averan?“
„Hmm?“
„Nemysli“


To takový Čiko s únavou problémy neměl. A stačil k tomu jediný sen o jisté zrzavé krásce. Takže zatímco Averan s Martinou se flákaly v posteli, Čiko, který už měl nervy z faktu že mu ta slečna pořád uniká, slídil okolo strašidelného lesa, kde ji potkal poprvé, kolem Trojkříží i Astaretu. Není nutno dodávat že bezvýsledně.
A zrovna když pohár jeho trpělivosti přetekl a chystal se vrátit do hradu, mezi stromy zahlédl letmý pohyb.
Zpozorněl a udělal pár kroků blíž. Nikde nikdo. Už mi to jde na mozek, potřásl hlavou ale pak koutkem oka znovu zachytil nepatrný pohyb.
„Co ty seš zač?“ promluvil směrem k místu kde tušil společnost.
„Lesní žínka“ přišla tichá odpověď. Lesní žínky mají hlas jako křišťál, vlastně celé jsou nádherné, ale mají jednu nepatrnou nectnost, velice rády berou životy mužům.
„Leontýnko?“ Pokud Čiko věděl, žádná jiná v okolí Pentagramu není. Ale tahle se s ním asi nehodlala bavit. Udělala pár váhavých kroků dozadu a pak rychle zmizela v lese.
„Leontýnko! Neznáš náhodou takovou zrzku..?“ rozběhl se za éterickou bytostí která mu mohla pomoct, ale velice rychle se vrátil. „Sakra! Ženský zatracený“


Bylo něco málo po večeři a Epicentrum se pomalu začalo stahovat do společenské místnosti. Martina s Aver tu byly taky, protože kolem oběda už je přišla Han násilím vykopat z pokoje a i když poněkud našvaný, byl tu i Čiko.
V místnosti byli ale i studenti kteří do Epicentra nepatřili. Nala Nalitia Sniprov a Lethey Irenicus.
„Ticho vážení, držte huby!“ zvedla hlas Dark a postavila se před krb. „Ráda bych vám představila nové členy Epicentra. Takže tímto tady vítám Nalu Nalitii a Letheye, ať se vám tu líbí“ usmála se na ně a nechala Epicentrum ať se s nováčky seznámí a přivítají. Což teda trvalo slabou hodinku.
„Hele, nechybí vám tady někdo? Pořád mám pocit že tu někdo není...“ zamračila se Enke a prohlížela si všechny přítomné. Jessiah se houpala na židli a čistila meč, Lucka se dívala kde co lítá, Adorer seděla nad zoufale rozehranou šachovou partií...
„Stín se zdekoval“ zívla Guťo po zběžném pohledu na místnost a znovu se zahleděla do pergamenu, který jí právě přišel. Jess zvedla hlavu a rozhlídla se „Kde zas lítá?“
Jako na povel se v tu chvíli otevřely dveře a v nich se objevil pohřešovaný Stín.
„Eh, co je?“ optala se a zamyslela se. „My máme schůzi?“
„Jo“ přišla stručná odpověď od Arca.
„Ty ses byla projet na drakovi že?“ konstatovala Lucka po rentgenové prohlídce poněkud pocuchaného zevnějšku Shadow.
„Ne, proletět na dračici“ upřesnil Arco a strčil si do pusy nějaký výmysl od Alana & Toma.
„To je to samé“
„Není“ zasmála se potměšile Jessiah „Jak už nějaký moudrý člověk prohlásil, je rozdíl mezi letem na dračici a jízdou na drakovi“
Shadow, která chudák zrovna zaháněla žízeň se málem utopila a ti bystřejší se začali chlamat.
„Ty tvoje blbé dvojsmysly mi málemu utopily sestru!“ obrátila se smějící se Dark na Jess, která se tvářila jako že ona nic, ona si tu přece jenom sedí a potlačovala spokojený úšklebek nad reakcí holek.
Shadow ale mimořádně zaujal výraz Han Ellen, která se věnovala studiu nějaké náááramně zajímavé mouchy v rohu místnosti a tvářila se že neslyší, přesto jí však ujížděly koutky úst a v očích podezřele tančily plamínky...
„Ty Jess, a jak to vlastně víš?“ padl zajímavý dotaz.
„Já nic, já jsem to někde slyšela!“
„Jo Jessiah, taková hodná...eh...hodná...
„Já bych to neřekl líp“ ušklíbl se kdosi a hovor pokračoval dál.

Takže jsme se rozrostli o dva členy a objevil se nápad, co si takhle udělat trucovnu jenom pro spolek? Nějakou neviditelnou místnost se škorpionem ;-)




Darrion - Ohnivácký deník 48
Pomalu se ploužím chodbou, cítím se jak spráskaném pes, prostě den nic moc, už ani ten deník mi nemůže zvednout náladu. Mířím do naší společenské místnosti a v hlavě mi stále víří ta věta. „S platností od dnešního dne již nesmíte vykonávat žádné práce na Bylinkářství, vyjma vlastního studia“. I tu jedinou radost co jsem tu měl mi vzali. Bezmyšlenkovitě se zastavím až u dveří a se slabým zaskřípěním je otevřu. Ve společenské místnosti postává už pár lidí z Epicentra, dojdu ještě k oknu a zadívám se smutně je skleníkům. Ještě zahlédnu Dark jak jde rychle po nádvoří, asi se zdržela někde na hodině, pomyslím si. Ještě jednou se smutně podívám ke skleníkům a jdu si sednout do křesla stojícího u krbu.

Po chvíli vzhlédnu k otvírajícím se dveřím, když do místnosti vpadne Dark.

„Dark, tohle ti vypadlo" zvednu kus starého pergamenu ze země, letmo přejedu očima první řádky....

To nemůže být pravda... Nevěřím tomu... Zní mi stále dokola v mé hlavě. Nemohu uvěřit tomu co jsem zahlédl, opravdu nemůže... Vždyť už není... Už dlouho není... Nemůže být... Nemůže...

Nevnímám okolí, nic, jen upřeně hledím na Dark. Vidím, jak na mě Dag mluví, mlhavě ho slyším a nakonec si sednu, ale teď už je mi úplně jedno co bude v deníku.


Čiko prohledává svůj hábit a hledá deník.

"Já…já ho…já ho nemám?!" koktavě ze sebe souká Čiko.

Jediné co je teď důležité je, abych od Dark zjistil odkud má ten pergamen. To jediné je teď skutečně důležité, myslím si. To, že se ztratil deník není důležité. Nebo snad je?

Náhle si všimnu, že všichni stojí u okna a někoho sledují.

Dark náhle vyběhne ven z místnosti. Pak si uvědomím co viděla ...

Ale to už nade mnou někdo ze studentů stojí a ptá se mě co se děje. "Noo…

Kdybych to tak sám věděl, pomyslím si. Vím a přitom nechci vědět. Nechci vzpomínat na to, co bylo zapomenuto, na to co mělo být zapomenuto, ale očividně zapomenuto nebylo.
"Hned jsem zpět" ještě křiknu na ty co zůstali v místnosti a v mžiku jsem pryč.
Mám na výběr, buď jít za Dark nebo zachránit deník. Dark si poradí, pomyslím si, teď je nejdůležitější ten starý deník.


Běžím chodbou a snažím se vyhnout všemu a všem, jen abych už byl ve našem pokoji. Proč mi to jenom Dark neřekla? pomyslím si v duchu a snažím se přidat na rychlosti. Celou cestou si dávám dobrý pozor, aby mě nikdo byť jen kouskem oka nezahlédl. Rychle zavřu dveře a ještě jakoby v transu mávnu několikrát kolem sebe rukou. Vzduch jakoby okolo mě zezlátl, ale po pár sekundách má opět běžnou barvu. Rychle začnu hledat deník v tajné skrýši. Je důležitý, moc důležitý a já ho musím získat dřív než on... Táák, konečně ho mám, nahmatám staré desky deníku…

Rychle ho seberu a mizím z místnosti. Musím se dostat co nejrychleji odsud, jinak to nebude vůbec dobré. Jen co zajdu za roh zaslechnu něčí tiché kroky. Otočím se a zahlédnu něčí stín jak vchází do Čikova pokoje. Ten temný stín se někomu nápadně podobal.

Oddechnu si. Tak to bylo ale těsné. Znovu se rozběhnu pryč odsud, těžce dýchám a jen stěží držím na nohách. Tak jsem to stihl...


"Tak tady jsi" vyhrkne na mě Averan, která se náhle objevila zpoza rohu. Dívá se na mě svýma hlubokýma očima a něco mi říká, ale já ji vůbec nevnímám. Ani to, že mě táhne zpět do společenské místnosti. Nohy mám jako ze železa, ale úplně nejdůležitější je to, že mám deník.



Darrion - Ohnivácký deník 49

Na dně rokle se rozplynula hustá mlha. Ta zahalovala zrakům všechno co rokle ukrývala. Do kápě zahalená postava se žlutě žhnoucíma očima se pohybovala směrem ke skalnému srázu na opačné straně. Kolem postavy mlha přecházela v nafialovělý opar. Náhle se zadívala k okraji rokle, kde se právě objevila hlava Jess. Ta nemohla nic zahlédnout, ale postava v kápi se s hrozivým podtónem zasmála a pronesla společně s mávnutím k Jess kletbu. Kletbu, která se projeví až přijde čas. Popošla ještě několik kroků a pak se rozplynula v mlze.


Slunce už stálo vysoko, když se pokoje vrazila Dark. Hned za ní vešel Dag a Nikolas. Další z Epicentra se tísnili mezi dveřmi. Darrion se neklidně otočil na posteli. V ruce křečovitě držel deník aby se zase někde neztratil.

„Nemáš náhodou hodinu?“ řekl Dark když pootevřel oči a zahlédl ji.

„A nemáš ty teď být ve skleníku?“ poťouchle odpověděla Dark a prudce roztáhla závěsy.
„Budeš se divit, ale nemám. A ať už jsi na Přeměňování a vy ostatní taky.“

Když se ohniváci rozešli na výuku, v pokoji zůstal jen Dag s Darrionem. Ten už teď stál u okna a díval se ven na pozemky.

„Tohle mám od Dark“ řekl Dag a vytáhl z hábitu starý pergamen,“ale nic na něm nevidím.
Darrion se otočil a smutně se zadíval na pergamen. „Ale já ano“ řekl skoro neslyšně. „Vypadl z toho deníku, alespoň si to myslím.“

„Ano, asi ano. Našla ho potom co jsme si ho chtěli přečíst.“

Podíval se Dagovi zpříma do očí a pak na pergamen. „A řekla ti Dark co na něm je?“

„Ne, neřekla, ale zajímalo by mě to. Mám se na to zeptat tebe.“ řekl Dag a sledoval reakci Darriona.

„Tak to je dobře, řeknu ti co tam je, ale ne teď a ne tady.“odpověděl Darrion, „sejdeme se ….“


Oběd dnes probíhal v dosti klidné duchu. Ohniváků tu moc nebylo a ti co tu byli nezvykle tiší. Dokonce i Voltainovi to bylo divné, že se nic neděje. „Jak ticho před bouří“, pomyslel si.

Členové Epicentra nenápadně sledovali Darriona, který zrovna nevypadal že by měl hlad, ale Dark, která seděla vedle něj trvala na tom, že to co mu dala na talíř sní a bez diskuze.

„Kam zmizel?“ zvedl Darrion náhle hlavu a otočil se k Dark.

„Je mrtvý. Spadl do rokle“ odpověděla Jess, která se náhle objevila v jídelně. „Slyšela jsem i jak mu zapraskaly kosti.“

Darrion se otočil k Jess, „A tys ho viděla? Tys viděla jeho tělo?“

„V rokli byla mlha, ale ten pád nemohl přežít.“ řekla klidně Jess.

„O tom bych nebyl tak přesvědčen“ pronesl tiše do nastalého ticha Darrion. „Tak rokle, tam se schováváš. Ale ještě není správný čas tě hledat“ pomyslel si a usmál se.


Odpoledne proběhlo v klidném duchu. Studenti byli na školních pozemcích, psaly zadané úkoly, dokonce i v knihovně bylo ticho, které přerušovalo jen šustění otáčených stránek a škrábání brků po pergamenu. Dokonce i Čiko seděl v knihovně a něco škrábal na pergamen. Čiko zvedl hlavu, když do knihovny vešel ředitel Voltain, ale hned ji zase sklonil a pokračoval ve psaní. Ředitel přehlédl svým nic neunikajícím zrakem studenty, pokýval nevěřícně hlavou. „Ticho před bouří.“pomyslel si, tohle nevěští nic dobrého. Ve dveřích se skoro srazil s Dagem. „Chtěl jsi se mnou mluvit Dagu?“ Ten jen přikývl a následoval ředitele do jeho kanceláře.


Byla už tma, když se Dag vydal k pokusnému lesíku. Pod stromem stála Dark a Darrion se zády opíral o mohutný tis, pamatující snad i vznik samotného Anaretu.

„Tak jsem tady a ..“ „Já také“ pronesl do ticha ředitel Voltain, který se znenadání objevil za Dagovými zády.



Temný stín se odlepil od mohutného kmene. Postava se žlutě žhnoucíma očima se dívala za odcházejícími Ohniváky.