Samožer

Nala-Ohnivácký deník 50

Ohnivácký deník

Jen si tak sedí, v první lavici přeměňování s nohama na stole a učebnicí v ruce, když vtom vejde profesor Silvestr Vohnutý. Nala si ho ani nevšimne a jen si klidně dál sedí a pročítá si látku,když vtom do ní drcne Shadow.

,,Co je?“ sykne a podívá se vyčítavě na Shadow, že jí vyrušila ze studia.

Shadow kývne hlavou ke katedře a začne listovat ve svojí knize. Nala se podívá tím směrem a ztuhne hrůzou,když spatří, že jí profesor probodává né moc nadšeným pohledem.

,,Ty nohy ze stolu slečno“ řekne a stále se na ni dívá.

,,Och,ano, promiňte..“ vykoktá ze sebe a rychle nohy sundá ze stolu, poté mlčky koukne Shadow přes rameno a nalistuje si stranu tam kde má. Zbytek hodiny proběhne zcela normálně, až nato, že jim profesor zadá právě nemálo úkolů.

Když konečně začne zvonit na konec hodiny, všichni vstanou a rozejdou se po svých.

Nala rychlím krokem zamíří do společenské místnosti, přitom se na rohu chodby se srazí s Dark.

.,,Tak co? Jaká byla hodina?" zeptá se jí Dark. a zamíří sní do společenské místnosti

,,A jo, šlo to a nebýt Shadow,tak mám pěknej malér"

"Ale ale kdopak to tady je"ozval se za nimi Darrion, který se odněkud vynořil.

"Nevíš Dark co nám Dag chce?"

"Ne to teda netuším, ale už se to brzo dovíme"pokrčí rameny

"Škoda, tak jdem, jenom aby to nebyl zase nějakej trest"zděsí se Darrion.


Když vešli do místnosti, stál tam už Dag a sjel je pohledem kdeže tak dlouho jsou.

,,Promiň Dagu, Nala se zdržela na hodině" řekne Darrion na vysvětlenou.

Nala a Dark společně přikývnou, když se na ně Dag podívá.

,,Jojo slyšel jsem, že měla nohy na lavici, profesor Vohnutý si stěžoval"

Nala se na Daga provinile podívá.,,Když mě se tak dobře učí no" pokrčí lehce rameny.

,,No dobrá" řekne Dag, poté se rozhlédl po místnosti.

Všichni ztichli a čekali co se bude dít.

,,Jistě víte co se stalo s knihovnou, takže se ptám jestli o tom někdo náhodou něco nevíte?“ Dag se zrakem zaměří především na staré firmy jako je Čiko, Darrion, Hesmer a Nikolas.

Všichni mlčeli jen Lethey se nervózně ošil a Nala polkla.

Dag těkal očima z Nal na Letheye

„Ani vy dva mi nechcete nic říct?“

Nala se podívá na Letheye a pak na Daga „Zato můžu já Dagu“

"To snad nemyslíš…zbláznila ses či co tě to chytilo? Jako čekal bych to od známých firem ale od tebe?“Dag nevěřícně kroutí hlavou a čeká co mu Nal k tomu poví.

Všichni se na Nalu podívají a ta jen řekne „Já .. hledala jsem" krátce koukne na Letheye.

„Hledala jsem jednu knihu a…“

„....a tos při tom musela rozházet celou knihovnu?“ zadívá se na Nal.

„Kdyby jste věděli kdo vlastně hledal..“ pomyslela si Nal pro sebe.

„Tak rozházelas tak si to taky uklidíš“ řekne Dag „jinak pro tebe platí 14 denní zákaz Křižánek, je to doufám jasné"

Lethey pootevře pusu na námitku,ale Nal ho sprahne pohledem aby radši mlčel, poté se podívá na Daga nic nenamítá a jen mlčky přikývne

"To je vše, můžete jít“ řekne Dag a ohniváci se začnou pomalu rozcházet.“A s tím úklidem začni hned, at to stihneš do večera" podívá se ještě na Nalu a pak odejde.

"Dobře" řekne jen,vstane a zamíří do knihovny.



A 51 díl od Darriona

Nal vejde do knihovny a přehlédne očima tu spoušť všude kolem.

,No aspoň mám do večera co dělat" řekne si pro sebe a začne sbírat ze země knihy.

Náhle se otevřou dveře a dovnitř vejde Hesmer, za ním je Lethey postrkován zezadu Darrionem, Čiko a Nikolas"

Nal se na kluky podívá ,,co tu chcete?" zeptá se jich a přivře oči.

„Tak a teď chci vědět co se to tu stalo“ prohlásí Darrion a zostra se podívá na Letheye.

„protože vím, že Nal to být rozhodně nemohla"

Nal jen zůstane stát, podívá se na Letheye a zavrtí hlavou aby mlčel.

"Nal, co to má jako být? Darrion sleduje Nal

„Nic" řekne jen a začne opět sbírat knihy a skládat je na stůl. "radši běžte, než vás tu někdo chytne."

„No to je mi pěkné nic“ zakroutí nevěřícně hlavou a začne sbírat rozházené knihy.

„Budete tak jen tak stát nebo nám půjdete pomoct?“ obrátí se Darrion k ostatním.

„Hele kluci... nemontujte se do věcí po kterých vám nic není nebo budete mít jednou fakt malér" založí ruce a podívá se na kluky,kteří už pečlivě rovnají knihy.

„My se právě staráme o ty věci, ze kterých problémy přímo čiší"

Nal jen zavrtí hlavou a dá se opět do práce,přitom krátce pokyne hlavou Letheyovi aby zmizel.

Lethey se snaží nenápadně vypařit z místnosti.

„Kampak se to chystáš? Poklízet se bude, když už to vzala Nal na sebe" řekne Čiko, který se vynoří zpoza regálu s plnou náručí knih.

Lethey se tedy zapojí do práce. Nal pomůže Čikovi se skládáním knížek na poličky a Hesmer, Darrion, Nikolas a Lethey mezitím douklízejí zbytek.


Po necelé hodince a půl Nal vloží na poličku poslední knihu.

„Tak a jeto" řekne a poté si vyčerpaně i s ostatníma sedne k jednomu stolku.

„No zvládlo se to celkem rychle, ale příště pokud bude zase někdo něco hledat tak normálním způsobem." Řekne Hesmer a opře se.

„Jsou tu celkem zajímavé věci“ řekne Darrion a listuje si jednou z knih, které si přinesl ke stolu.

„Tohle je daleko lepší čtení než co nás nutí mnohdy číst, koukněte, třeba tady ..."

Všichni se nahnou a podívají se do knihy na místo kam ukazuje.


"...jeho moc byly obrovská, a proto se rozhodli mocní této země ho ukrýt na věky. Místo toto budiž zapomenuto a artefakt ať již nikdy nikdo nespatří...“


„Teda ten tak najít, to by bylo něco.“prohlásí zaujatě Nikolas.

„No když ho zatím nikdo nenašel tak ho asi schovali dobře." řekne Lethey

Nal se mezi tím co se baví podívá z okna a začne přemýšlet.

„ Pokračujem?“ zeptá se jich Darrion a když ostatní kývnou, tak začne číst dál.


„...Ti, kteří by se rozhodli artefakt najít, budou stiženi velkou kletbou..."


„O jakou kletbu jde se tam asi nepíše, že?" zeptá se tiše Nal a zírá k lesu.

„Ne, je to tu hodně rozmazané a i tak se to dá stěží přečíst" řekne Darrion a podívá se na ni.

Nal se podívá na kluky a přitáhne si knihu k sobě.

„Tak čti dál ty, když myslíš že ti to půjde líp“ kývne Darrion.

„Kdo říká, že to chci číst?" zeptá se, knihu zaklapne a vstane. „…něco mě totiž napadlo.“

„A řekneš nám co?“ zeptají se kluci.

„Pokusím se na ni upravit to písmo aby bylo čitelné“ mrkne na ně a knihu si schová do tašky.

„No a už ji neuvidíme co?“ zamračí se na ni Hesmer i Čiko.


Nal se podívá na Čika a Hesmera

„Fajn, jestli to chcete luštit jen tak, tak prosím"... položí knížku zpět před ně,proplete se mezi nimi a zamíří pryč.“…ale fakt pochybuji že s toho jak je počmáraná a špinavá něco přečtete.. " dodá.

„Nal... počkej" vyhrknou oba dva naráz „…dobře tak ji vezmi a zčitelni to“

„Dobře tedy, ale neslibuji že to půjde hned, je to docela složité" dojde zpět k nim a knihu opět vloží do tašky „…a bát se nemusíte, řeknu vám až to bude" dodá ještě, když najednou zaslechne kroky.

„Copak se to tady děje?“ zeptá se Dag, který přijde zkontrolovat Nalu jak se daleko s uklízením.

Nala se na Daga podívá a hned to vysvětlí "No .. kluci mi sem přišli krapet pomoct"

„No dokonce pomocníci, no dobře, pokračujte"

Kluci kývnou a poschovávají zbytek knih.

"Tak vypadá to, že všechno je uklizeno, tak velím rozchod"přikáže Dag a sám odejde.

Všichni se rozutečou z knihovny, jenom Darrion ještě zůstane.

"Zajímavá, moc zajímavá knížka, tu si musím přečíst, zadívá se na starou knížku a pak ji rychle strčí pod hábit a vytratí se z knihovny také..



Darrion - Ohnivácký deník 52

Celý hrad spal. Vlastně ne, celý ne. Dole ve sklepení byly slyšet tiché kroky. Slabý záblesk světla ozařoval postavu, která prsty přejížděla po kamenné zdi a usilovně se snažila něco najít. Náhle se ozvalo tiché klapnutí a část zdi se odsunula. Postavu zalila namodralá záře a pohltila ji. Zevnitř bylo slyšet bublání a syčení. Zeď se opět tiše zavřela a chodba potemněla.

Postava se žlutě žhnoucíma očima se skřípěním otevřela dveře a rozhlédla se po pokoji. Planoucíma očima přelétla police s knihami, ale nevšímavě pokračovala ke stolu. Závan pláště shodil několik pergamenů ze stolu na zem. Čím více se blížila k Darrionovi, tím více se začal objevovat nafialovělý opar okolo ní. Blížila se čím dál tím víc a už chtěla svým pařátem sebrat deník, který držel Darrion v ruce…

Darrion se otočil na posteli a rozsvítil slabé světlo. „Jenom noční můra“ pomyslel si, ale přesto důkladně svým zrakem propátral pokoj. Posadil se a zády se opřel o zeď a otevřel knížku co si odpoledne půjčil v knihovně. Nápadně se podobala starému deníku. Byla o kouzelnickém šifrování a ještě nikdy předtím ji v knihovně neviděl. A téhle knížky by si všiml určitě. Vytáhl i deník a namátkou ho otevřel…

„…Dnešního dne byl vyhlášen Vítěz kolejního poháru. Tak jako v předchozím roce ho získala naše kolej. Ohniváci jsou prostě nejlepší a vždycky budou. Kolejní oslava byla opravdu velkolepá, troufám si ji přirovnat k nádhernému plesu…“

Darrion zalistoval deníkem a náhodně vybral další stránky uprostřed deníku.

„…To co se děje ve škole je hodně podivné. Hradem se šíří podivná atmosféra, jakoby se dělo něco zvláštního, tajemného. Ansel tvrdí, že zahlédl temnou postavu, které zářily divně oči. Profesoři obchází po chodbách, ale nic se nezjistilo ani nepotvrdilo…“

„No jenom doufám, že tady nebude obcházet zrovna teď, když jsem tady já“ pomyslel si. Vítr někde venku přirazil uvolněnou okenici a Darrion vzhlédl k oknu. Zahlédl několik jasných hvězd, zářících na temné obloze. Až příliš se podobali něčím očím…

Znovu začal listovat deníkem, ale nenašel nic, co by upoutalo jeho pozornost. Deník byl místy poškozený, potrhané a rozmazané stránky střídaly úhledně napsané. Krom záznamů o boje o kolejní pohár, popisovali některé profesory a neopomínal i na jednotlivé ředitele. Na jedné stránce byl dokonce názorný obrázek příšery co si chová ředitel Beastmaster v bažinách za svou rezidencí. Musel se tomu jen smutně pousmát. No chudák drakoželva, takhle ji chudinku nechat živořit v bažinách.

Nakonec opatrně vytáhl starý pergamen. Byl otrhaný, pomačkaný, snad stokrát přeložený. Byla na něm dokonce i skvrna asi od kávy.. Zadíval se na ni a náhle jako by se podobala spíš dubovému listu a pak vypadal zase jen jako skvrna od kávy. Zadíval se na skvrnu pozorně a připadlo mu na mysl, že to možná káva nebude. Skvrna byla už stará, zaschlá, zahnědlá…

„Mohla by být i od krve, když na to přijde“ řekl si tiše jen pro sebe. Díval se mlčky na přeložený pergamen a přemítal, jestli si ho chce vůbec přečíst. „Nakonec jednou to stejně udělat musím, tak ať je to za mnou“ pomyslel si a s odhodláním se pustil do odhalování tajemného vzkazu.



Darrion - Ohnivácký deník 53

„Tak teda dobře, tak se ukaž“ pomyslel si Darrion a začal rozkládat starý pergamen. „Nic tady není“ překvapeně koukal na pergamen a otáčel ho ze všech stran. „Ale vždyť jsem ho viděl popsaný…“

Položil pergamen na starý deník a usilovně přemýšlel. Několikrát přejel prsty přes pergamen. „Tak, v deníku nic, na pergamenu nic, to není možné. Něco tady přece musí být…“ pomyslel si až skoro vztekle sám pro sebe a prsty náhodně přejel přes zašlou skvrnu… Ta skvrna, to je asi ono. Náhle skvrna ztmavla a jakoby se rozpila na celý pergamen. „To bude klíč, ale jak?“ zamyslel se. V té knížce z knihovny, tak tam bylo, že existují pergameny, které je nutno uplatit vlastní krví, jinak nechají svůj obsah utajen. A no, byla to jedna z věcí co ho na té knize zaujala, když jí náhodně otevřel. Rozhodl se, že to zkusí. Vytáhl malou zdobenou dýku a z jeho dlaně skanulo několik krůpějí krve na pergamen. Zadíval se na něj, nejprve se nedělo nic, po chvíli však uviděl objevující se písmo. Písmo, které mnoho let neviděl, písmo, které v něm vždy vyvolávalo nemilé vzpomínky na minulost. Na tu minulost, na kterou se snažil tak usilovně zapomenout. Na pergamenu se náhle objevilo :

NEZAPOMENEŠ

Zamyslel se. „Co s tímhle může mít společného tahle škola?“

MNOHÉ

Písmo se opět přeskupilo v nápis, ale po chvíli zase zmizelo, aby se objevila jiná zpráva :

STEJNĚ TAK JAKO S TÍM MÁ MNOHÉ SPOLEČNÉHO ŠKOLA A SAMOTNÁ KOLEJ, TAK I TY JSI NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ TOHOTO.

„Ale proč?“

TO POZNÁŠ, VŠICHNI TO POZNÁTE, AŽ PŘIJDE ČAS

„Tak když tak všechno víš, tak kde je náš deník, ten co jsme začali psát?“ Darrion se díval na pergamen a čekal co vyjeví. Chvíli se nedělo nic, pak se ale objevila překvapivá zpráva…

TEN DENÍK MÁŠ PŘECE TY, JEN SE DOBŘE PODÍVEJ…

„Co? Já? Ale já ho přece nemám.“ Darrion se zamyslel. Ne, deník nemá, má jenom ten starý letitý napůl rozpadlý deník, co se náhodně našel poté, co Ohniváci začali psát ten svůj. Vzal ho do ruky a začal v něm listovat…

„ Staré…, staré…, staré…, aaa tohle jsem si četl, staré…, staré…“ otočil ještě několik stránek ke konci deníku, a přísahal by, že tu ještě před chvílí nebyly…
…Vyšlo tedy na mě, abych napsala první delší zápis do našeho ohniváckého deníku. Chtěla bych shrnout, jak jsme vlastně k tomu nápadu přišli. Dnes se náš rektor Dagonat vrátil ze sanatoria (jak je již stručně zmíněno výše). Během líčení všech možných novinek se…

„To není možný, tohle je přece náš deník“ nevěřícně vrtěl hlavou, „ to nemůže být možné, tohle ne, vždyť… Na pergamenu se objevila nová zpráva :

VŠE JE MOŽNÉ, POKUD TOMU CHCEŠ UVĚŘIT

„Dobře, když tak všechno víš, tak kdo nebo co je ta postava v hábitu? Ta co chtěla ukrást deník, napadla Dark a Jess ji viděla spadnout do rokle.“

DOVÍŠ SE AŽ PŘIJDE SPRÁVNÝ ČAS, ALE DEJTE SI NA NI VŠICHNI POZOR

Písmo zmizelo a na pergamenu se opět objevila tmavá zahnědlá skvrna. „ No pěkné vyhlídky nás čekají“ pomyslel si Darrion a vzhlédl k oknu. Venku svítalo a první sluneční paprsky se draly oknem do pokoje.



Darrion - Ohnivácký deník 54

Darrion se rozhlédl po pokoji. Ostatní ještě spali, nevěděli nic z toho co se tu v noci událo. Přesto se v pokoji vznášela zvláštní tíseň. Možná to cítil jen on sám, díval se na první sluneční paprsky, které pronikaly do pokoje a házely po stěnách malá prasátka. Díval se, jak jedno ulpělo na Čikově obličeji a donutilo ho, aby se otočil. Nikolas se několikrát neklidně zavrtěl na posteli na rozdíl od Hesmera, který spal jako vždy jako když ho do vody hodí. Tiše vstal a rychle se oblékl. Něco napsal na pergamen, složil ho a zapečetil. Odněkud se vynořil skřítek a i s dopisem se ztratil jako pára nad hrncem. Darrion sebral svůj plášť a vytratil se z pokoje.

Jako každé ráno kontrolovala Amanita Citrónová skleníky, zvláště ty, které nebyly volně přístupné. Vše se zdálo být v pořádku, nikde nezjistila žádné škody, dokonce nechybělo nic ani ve skleníku č.7, což bylo v tuto dobu opravdu neobvyklé. „Vypadá to na krásný den“ pomyslela si a vyrazila směrem k pokusnému lesíku zkontrolovat vysazené stromky. Nakonec si to ale rozmyslela s tvrzením, že po snídani je taky den a vyrazila směr jídelna. Ve skleníku se mihnul stín a rychle se přesunul k jednomu záhonu.

„Tady ti bude nejlépe“ zašeptal stín a modře se slabým zasyčením se zablesklo.

Pak nastalo ticho.

Na chodbě se téměř srazila s profesorkou Ontariovou, které se řítila ze sklepení s prapodivným flakonem v ruce a připomínala býka rozběhlého proti červenému hadru. Rozčileně si přitom mumlala pro sebe, že až ho dostane do rukou tak ho zabije a hlavu mu utrhne…

Amanita se jí raději klidila z cesty a přemýšlela co asi Ariol tak vyvedlo z míry.

Když vešla do jídelny většina profesorského sboru zde již byla. Studenti jako vždy lomozily a tu a tam se ozývaly výkřiky. Jeden z prefektů právě napomínal několik studentů, ale nejvíce hlučná diskuze se vedla mezi řediteli a Ariol Ontariovou, která divoce třásla flakonem před zraky celé rady.

„Takový nepořádek, všechno je zničené, rozbité…“ zaslechla Amanita rozčilenou Ariol.

„A tohle ,“ zamávala znovu flakonem, „tohle nepřipravil rozhodně začátečník, ale někdo, kdo se v lektvarech dobře vyzná“. Ariol pokračovala v hovoru, ale Amanita jí už nevěnovala pozornost, sedla si na své místo a pustila se do snídaně, ujištěná, že skleníky jsou v naprostém pořádku.


… Když Ariol Ontariová ráno otevřela dveře do sklepení málem jí vypadly oči z důlků. Uviděla spoušť všude kolem. Rozbité flakony, rozházené přísady a vylité extrakty se mísily v jednu spoušť kam jen oko dohlédlo. Náhle ji něco zaujalo mezi tím vším. Opatrně se propletla mezi střepy a když se dostala až ke stolu rozhrábla nohou hromádku skla. Pod ní uviděla neporušený flakon, plný divného opaleskujícího lektvaru. Opatrně ho protřepala a zahlédla zlatavé jiskřičky plující namodralou tekutinou.

„Tak o tohle tu šlo“ pomyslela si, „a někdo se pokoušel zahladit stopy a tohle tu zapomněl.“

Otočila se a prudce vyrazila ze sklepení.


… „Je to nadějný, hodina lektvarů možná nebude“ prohlásil Hesmer který sledoval bouřlivý rozhovor u profesorského stolu a kouknul na Čika.

„To je škoda“ řekl smutně Nikolas , „celkem jsem se těšil“ a dál hleděl ke dveřím a přemýšlel, kde je Darrion.

„Taky by mě zajímalo, kde je, když jsem se ráno vzbudil už v pokoji nebyl“ ozval se Čiko. Ozval se zvon ohlašující konec snídaně. Studenti se začali pomalu zvedat a rozcházeli se po svém.

Skleník č.7 byl díky této zvláštní hříčce osudu, náhodě, která se stává jen jednou za mnoho generací, obohacen o rostlinu tak prazvláštní, vyskytující se už jen na několika málo místech kouzelnického světa, rostlinu, která otvírá brány do jiných světů.