Samožer

Martina tiše sedí na své posteli. Ačkoliv od onoho večera uplynulo již několik dní, v hlavě jí stále vrtá jedna myšlenka: Kdo byl to dvojče? Kdo?
“Ahoj.“ Přisedne si k ní Averan. „Co tak smutná Osude?“
“Smutná ne.“ Usměje se Martina, ale poté se opět zamračí. „Spíše zamyšlená.“
“Myslím, že nebudeš jediná.“
“Taky ti pořád vrtá hlavou, kdo to byl?“
“Jo.“ Odpoví prostě Averan.
“Co myslíš, že chtěl po Dark?“
“Netuším… A co Dark?“ Optá se s nadějí Averan.
“Jako zeptat se jí? Myslíš, že ona sama pořádně ví?“
“To asi ne, ale… za pokus to stojí.“
“Hm…“ I když tomu Martina moc nevěří, vstane a chystá se najít Dark.
“A ještě, co Darrion?“ Zastaví ji Averan.
“Jdeme najít oba.“ A rázným krokem se vydá ke dveřím.

„Určitě nějaký podvodník, kdo jiný? Snad tomu nechceš věřit, že to byl on sám, nebo snad jeho dvojče?“ Vykřikne pochybovačně Shadow.
I ve společenské místnosti se řeší stejné téma.
“To je pravda, ale… Aby někdo mohl na sebe vzít podobu někoho jiného, musí to být dobrý mág a co k tomu vlastně potřebuje? Bude muset asi dotyčného znát, nebo ne?“ vypustí několik otázek do místnosti Guťo.
Tím se rozhostí debata na toto téma. Jeden mluví přes druhého, dohadují se, ničemu není pořádně rozumět.
“Nechtěli by jste se utišit?“ zvedne hlas Dag. Všichni ihned utichnou.

Dveře z dívčí ložnice se rozlétnout a v nich stojí Martina s Averan.
“Kde je Dark?“ vyhrkne Martina.
“Proč? Šla se projít.“ Odpoví ji Shadow.
“Potřebuji se jí na něco zeptat a Darrion?“
“Nevím, kde je.“
“Tohle není možný.“
“Na co jsi je potřebovala?“
“Zeptat se jich na něco.“
“Dvojče?“ zapojí se Čiko. Martina jen přikývne.
“To teď řešíme.“ Zasměje se smutně Shadow.
Rozhostí se minuta ticha.
Shadow začne náhle bolet neskutečnou bolestí hlava. Chytne se na ní a beze slova vyběhne ven. Martina dojde, co se stalo. Silver. Vyběhne za ní.

„Co se děje?“ vykřikne na Shadow, když jí téměř doběhne.
“Přitížilo se jí.“
“Ale vždyť to vypadalo, že je zdravá.“
“No právě.“ Podívá se na ni a v očích má utrpení.

„Silveeer.“ Křičí Shadow, když dobíhají k drakům.
Konečně jsi tady. Neboj, jsem v pořádku. Jen nevěděla jsem, jak rychle tě mám přivolat. Promiň. Něco ti povím, neptej se mě ale na podrobnosti. Sama tomu nerozumím. Zdál se mi sen. Jeden z vás toho ví mnohem více, než-li vy. Ale on sám zatím netuší, jakou má tím moc. Stačí toho jen využít a problémy, které nastaly, zmizí…
“Ale Silver?“
Víc toho nevím, ale měli by jste si dát pozor. A už běž, mají o tebe strach.
Shadow ničemu nerozumí, chce tu ještě zůstat. Martina si na něco vzpomene, chytne Shadow za ruku a táhne ji zpět do hradu.

„Co se děje? Co ti říkala?“ Optá se Martina Shadow během cesty domů.
“Prý, že někdo má možnost vědět více, než-li mi. Jen musí na to pořádně přijít, či co.“
“Cože?“
“Slyšíš dobře. Sama to pořádně nechápu a podle toho, co Silver říkala, také neví.“
“Musíme to říct ostatním a poptat se jich, třeba na něco přijdeme.“ Nadějně ze sebe vypraví Martina.
“Už aby to bylo za námi.“
“To rozhodně.“
Obě doběhnou ke společenské místnosti Ohniváků. Martina otevře dveře a s napětím vejde do místnosti. Všichni stojí kolem někoho. Martina brzy v té osobě pozná Dark.
“Konečně jsi tady, ale než se…“ do řeči ji skočí Averan. „Co Silver.“
“To jsem vám teď chtěla říct.“ Ujme se slova Martina, neboť Shadow nevypadá slova schopná.
“Silver je v pořádku, nebojte. Měla sen. Prý někdo z nás má tu moc, vědět více, než-li my. To podle mě znamená, že může zjistit, kdo je ´onen neznámý´“
“Takže si myslíš že pomůže, když se nás teď zeptáš? Myslíš, že my to budeme sami vědět?“ Pochybovačně se ozve Čiko.
“Máš lepší nápad?“ Odsekne Martina.
Čiko jen pokrčí rameny, Martina to raději nekomentuje a opět svou pozornost zaměří na ostatní.
“Myslím, že to bude někdo on nás, z Epicentra. Tím se nám zúží výběr. Jste tu všichni? Tedy až na našeho uprchlíka.“
“Averan někam zmizela.“ Ozve se Han.
“Zázrak? Kam?“
“Říkala, že musí naléhavě někam jít.“
“Že by ji volala příroda?“ snaží se zavtipkovat Shadow, která konečně promluvila.
“Haha, ale pochybuji.“
“Co tedy může být tak chytré, že to zjistí?“
“Co třeba nějaká malá chytrá nenápadná věc?“ Zkusí to Lucka.
“To by nás nenapadlo.“ Usměje se Martina. “Ale vážně. Nevíte někdo něco? Nevím, něco trochu zvláštního.“
“Co třeba pergament?“ Zapojí se Dag.
“Ty něco víš?“ Udiveně se na něj ostatní podívají.
„Ne, já jen…“ Dag si není jistý, tak raději už mlčí, ale vyslouží si tím jen podezření ostatních.
Padají různé názory, co to může být. Od kamínku, po přívěšek, až k pergamentu. Nikdo ale nic zvláštního nemá. Nikdo si není ničím jistý. Tudy tedy cesta nevede, většina si pomyslí. Ale přeci jenom ve vzduchu visí několik otázek. Co tím myslel Dag? Je on tím, který něco ví víc? A on by i mohl, vezmeme-li v úvahu, kam se dostane, jak dlouho tu je a také se sám málem podřekl. Ale co Averan? Kam musela rychle odejít? A posledním otazníkem je Darrion. Snad on? Poslední dobou se chová záhadně….
Dveře se otevřou. Všichni stočí pohled na Averan, jenž stojí b nich.
“Kde jsi byla?“
“Omlouvám se, ale… musela jsem… Ohledně poháru. Já vím, že jsem tu měla být, ale tohle nepočkalo. Zaslechla jsem zprávy o tom, že se chystá něco velkého, co prý nám sebere pohár.“
“Leda tak velký kulový…“ ozve se sebejistě Dark.
“Nic nás neohrozí.“ Ozvou se další nesouhlasné hlasy.
“Můžete mě nechat domluvit?“ vyprskne uraženě Averan. „To jsem zaslechla, tak jsem to šla dnes zjistit. Nenápadně jsem špehovala a.. někdo si jen zbytečně něco namlouvá. Nic se nechystá.“
“Tedy to je šoků. To mi mému starému srdci nedělejte.“ Dramaticky se Martina chytne za srdce.
Navzdory vypjaté chvilce, se všichni zasmějí.
Tím by bylo tedy o podezřelého méně. Averan to nebyla… Tak tedy kdo? Dag či Darrion?

A třetí díl
Diskuze se opět vrhla na téma pohár.
“Pochybuje snad někdo, že vyhrajeme?“
“Snad jen blázen.“ Zasměje se Guťo.
“Myslím, že to máme jisté. Cožpak nevidíte ten rozdíl?“ Je vidět, že Jess má jasno.
Ostatní souhlasně přikyvují, někteří nadšenci i nahlas vykřiknou na znamení souhlasu.
“A nakonec budeme poslední.“ Zažertuje Martina, čímž si vyslouží několik nesouhlasných pohledů.
Je několik minut po desáté, Dag usoudí, že by Ohniváci měli jít spát, aby byli zítra pěkně čilí. „Mělo by se jít spát, dneska stejně nikdo nic nevyřeší, tak co.“ Ačkoliv čekal odpor, většina souhlasí a vydá se do ložnic spát snad poklidným spánkem.
Nakonec ve společenské místnosti zůstane pouze Dag. Chce počkat, až se vrátí Darrion. Je však velmi unavený, a i když se snaží, nakonec ho přemůže spánek.
Neslyší, jak se Darrion tiše vplíží do společenské místnosti a proklouzne do ložnice. Čekal, že kluci ještě budou vzhůru, ale s podivem zjistí, že všichni spokojeně podřimují. Nikolas si něco spokojeně mluví ze spaní, jsou to však jen samé nesouvislé věci. Opozdilec se převleče a také ulehne do postele. Hodnou chvíli ještě přemýšlí, brzy ale také upadne do snů…

Shadow se probudí jako první z dívek na pokoji. Uvědomí si, že by se této příležitosti dalo nějakým způsobem využít. Zamyslí se a s tichým smíchem se rozhodne, že to, co se jí právě zrodilo v hlavě, udělá.
Ze svého bordelu ve věcech vytáhne malou misku, odplouží se přeci jen rozespale do koupelen, kde do misky natočí vody. Opláchne si obličej, aby se probrala a poté vlétne do pokoje. Zařve budíček a začne kropit dívky vodou. „Vstávejte kytičky moje, vstávejte.“ Dívky s nadávkami vstanou. Guťo se jí lekne, vyskočí z postele a zařve. „Bombaaa!“ Martina se na ni udiveně podívá a i když je rozespalá a ne příliš v náladě z tohoto probuzení, rozesměje se.
„Klidni hormon Shadow.“ Otráveně se rozhlédne Averan a opět sebou plácne do postele.
Shadow si to samozřejmě nenechá líbit. Přiskočí k oběti a sundá z ní peřinu.
„Vrahu nevinných dětí.“ Rozesměje se Jess. Averan se snaží peřinu získat zpět, ale nedaří se jí to. Přispěchá ji na pomoc Jess a Guťo, zatímco Martina a Dark se rozespale plouží k Shadow. Enke se rozmýšlí, ke komu se přidat, až se nakonec rozhodne, že skočí na celou tu hromadu, která zde vznikla.
Han sedí na posteli a nevěřícně kroutí hlavou, nakonec se rozhodne, že si ještě na chvíli lehne. To zpozoruje Lucka, která také zatím byla ještě v posteli a přiskočí k ní. Sedne ji omylem na nohy. Han vyjekne. Lucka se jí lekne a nadskočí, čímž opět znovu dopadne na její nohu. „Au..“ sykne Han. Lucka si konečně uvědomí, co se jí udělala a rychle se jí omluví. Obě se na sebe usmějí, mrknou spiklenecky a zamíří ke kupě dívek, peřin a polštářů.

„POŠTÁÁÁ…“ zakřičí malý skřítek. Dívky se leknou, co se zase děje, rychle ze sebe slezou, i když někteří se spíše do sebe více zamotají. Skřítek rychlým krokem zamíří k Averan. Ta udiveně přijme svůj dopis a v tichosti si ho přečte. Mírně zbledne, ale když se dostane ke konci dopisu, vrátí se jí barva a začnou ji dokonce téct slzy – smíchu.
Ostatní zmlknou a udiveně ji pozorují žádajíc vysvětlení.
“Tady si ze mě udělal někdo dobrý den.“ Rozesměje se Averan.
“Kdo?“ optá se Dark a Shadow jednohlasně.
“Miril…“
Martině hned dojde, co ona asi tak mohla udělat a také se rozesměje.
Guťo zvědavě sebere Averan dopis, ta se tomu ani nebrání, a začne číst.

Milý Zázraku,
mám pro tebe jednu velmi špatnou zprávu. Nevím, jak ti to napsat, ale musím to zvládnout, i když mi to srdce trhá….BUDÍČEK…
S láskou a úctou,
vždy hodná Miril

 Dívky se dají do hlasitého smíchu.
“Takovéhle ráno tu už nějakou dobu nebylo.“ Shrne vše Martina.
Uvědomí si, že je už čas jít na snídani, takže rychle začnou na sebe házet oblečení, nahrnou se do koupelny – jejich klasický boj.
Když jsou konečně dle svých představ, tedy i když některé mají ještě ospalky, vydají se na snídani.