Jdi na obsah Jdi na menu
 


První týden na Pentagramu 1

Ve svých 12 letech byl Pentagram Čikovou pátou školou. Otec měl už víc než jen obavy, jestli se kluk alespoň tady udrží. Dokonce i vyhrožoval, že mu zavře příjem zlaťáků.To na něj platilo. Čiko zvyklý na přepych a všeho dostatek se děsil toho, že by musel žít jako jeho ostatní spolužáci, nebo jako ten póvl, atani. Slíbil otci, že tady už bude opravdu studovat a pak se nechal stejně jako ostatní odvést k runovému kameni.

„Slečno, stojíte mi v cestě“ ozvalo se Čikovi za zády a cítil jak ho čísi ruce jemně odstrčili stranou.Teprve když se otočil zjistil dotyčný, že to co zády považoval za dívku je chlapec.

„Promiň“ usmál se na něj muž v ředitelském hábitu.

Čiko dotyčného sjel pohledem a dál se stejně jako ostatní studenti sunul ke kameni, který měl rozhodnout o jeho budoucích 7 dlouhých let trvající kolejní příslušnosti .

Jaké bylo Čikovo překvapení, když k nim po cestě přicházeli tři ředitelé ke kterým se přidal ten, který nerozezná holku od kluka.

Jeden z ředitelů starý šedovlasý muž si vzal slovo a představil zbylé tři. Ten tatíkovský typ, který nepoznal Čika byl ředitelem vzdušné koleje a jmenoval se Goofer Graplling,

Mladší obrýlený ředitel se jmenoval Marty a vedl kolej zasvěcenou zemi. Vysoký od pohledu rázný muž představený dlouhým jménem Jean Wolf Leon Voltain se staral o studenty, kteří přísluší ke koleji Ohnivých zřídel a on sám se představil jako Frederik Beastmaster a zbývá na něj poslední kolej Voda.

Všichni si mezi s sebou tiše sdělovali první dojmy z ředitelů.

 „V každém ročníku je jeden sonbe, který se stará o nováčky a mladší spolužáky. Vašeho sonbe(staršího) vám představí ředitelé vašich kolejí až vás runový kámen roztřídí do kolejí.

 

„Doufám, že nepůjdu k tomu Voltainovi“ shodli se skoro všichni a nejistě pokukovali po řediteli, který se ani nesnažil na ně usmívat. Po Frederikově povzbuzení začali nejistě přistupovat ke kameni do jehož léty ohmatané prohlubně pokládali ruku a čekali do jakého dýmu je kámen zabalí.

Han Ellen byla první, kterou kámen zahalil do červeného dýmu.Podívala se na svého ředitele, který jí jen nepatrným pohybem ruky ukázal místo, kam si stoupnout.

„Jestli půjdu k němu hodím protest a zkusím druhou ruku“ řekl Jaras a šel ke kameni.

Všichni propukli ve výbuch smíchu, když se z kamene začal valit červený dým.V ten okamžik zjistili , že to byl na dlouho jejich poslední smích.

„Kde si myslíte , že jste?!“ vykročil Jean k nim

Všichni ztichli a jen vytřeštěně koukali na ředitele, který maličko ztišil hlas, ale pokračoval.

„ Všichni kdo budou přiřazeni do ohnivé koleje se po večeři nechají svým sonbe dovést ke knihovně a tam si všichni napíšou trest“

„A do háje“ ulevila si Luisa potichu a i ostatní pokývali hlavou

Blížila se chvíle kdy i Čiko měl vložit svou dlaň do prohlubně.

Před ním šla Ariol, o hlavu vyšší dívka se špičatýma ušima.

Když se jí kolem těla začal omotávat zelený oblak dýmu, spokojeně přešla na stranu, kde stáli ostatní zemáci .

Čiko už kráčel ke kameni v duchu si říkal, že by bylo celkem fajn, kdyby byl u ředitele Frederika.Vždycky mu všechno vycházelo, stačilo pomyslet a s tím vložil ruku do prohlubně. Jakmile mu mezi prsty začal stoupat červený dým, podíval se pohledem plným znechucení na svého ředitele. Jejich pohledy se spojily a chvilku hráli hru kdo z koho, než se Čiko zhnuseně otočil a následoval ostatní nepříliš nadšené tiché spolužáky. Hned po něm do koleje přibyla Žanette Wilson. Když byla roztříděna i zbylá hrstka studentů, popřál Frederik všem moc studijních úspěchů a zadoufal, že se všem bude v jejich novém domově líbit.

„ Už se mi líbí teď“ ironicky polohlasem pronesl Čiko.

Frederik se na něj podíval a usmál se, zatímco on se mračil.Ostatní spolužáci nervózně těkali očima z Čika na Voltaina a očekávali další bouřlivou reakci. Ten však k překvapení všech mlčel a díval se na Čika jako kobra, která se chystá posvačit bílou myš.Všichni ředitelé si odváděli své studenty do hradu, jen ohniváci ještě postávali u runového kamene.

„Tohle je Nike a je to váš sonbe“ Ukázal na chlapce, který byl jen o služební rok starší než oni. Než se všichni stihli s Nikem pozdravit byl Jean pryč.

„Tak pojďte“ zavelel k odchodu Nike a odváděl je do prvního patra ke knihovně.

První týden na pentagramu 2

Když otevřel dveře knihovny naskytl se všem pohled na nekonečné řady knih

„Sakra, kde je konec?“ neudržel se Fill Dillinger

„Tohle je chlouba celého hradu“ vrhl se do přednášky Nike a začal všem vyprávět o skládání prostoru.

„Všichni sednout ke stolkům“ docela příjemné vyprávění zakončil Jean, když Nike skončil s výkladem.

„Děkuji Niku, můžete jít“

„Na co čekáte, prostě si někam sedněte“ obořil se na studenty, kteří nejistě postávali u dveří.

Když všichni seděli, přikázal jim ať ze šuplíku vytáhnou pergameny a napíšou si stokrát nebudu rušit slavnostní zahajovací ceremoniál.

„Cože? Stokrát, opisovat , paráda“ ozývali se tiché protesty, ale ředitel kupodivu dělal, že je neslyší.Všichni si sebrali brky a začali škrábat po Pergamenech.Jean si je prohlížel a ve tváři měl lehce škodolibý výraz, když se podíval na toho arogantního kluka, úplně v něm hrklo. Ten kluk prostě jen seděl, ruce složené na prsou a klidně ho sledoval.

„Kdo to bude mít, může odejít do pokoje“ připomněl všem a nespouštěl z Čika oči. Mělo mu to napovědět, že má začít psát nebo se odtud nehne, ale ten hrál opět svou oblíbenou hru kdo z koho.

„Piš“ drcl do něj Fill

„Nemám tu správnou grafomanskou náladu“

„Co?“

„ Prostě takovou blbost psát nebudu.“

„ Už takhle jsi si to u něj rozlil, chceš aby to bylo horší?“

„ Tss, co mi může udělat? Poslat mě domů?“

„ Pokud se někdo rozhodl, že tu bude nocovat, ať nezapomene, že večeři mu sem nikdo nosit nebude“ ozval se Jean

„Jo takhle, nechá mě tu umřít hlady“ zahrál strach Čiko a Fill se zasmál

„Hele jsem Fill“

„Já Čiko“

„ Hej já jsem Matt“ tiše se přidal další kluk a na rozdíl od Filla i on odložil brk a založil si po Čikově vzoru ruce.

„Měl byste psát a ne se vybavovat“ zaklepal mu na rameno Voltain a tak se Matt opět chopil brku a sklonil se nad pergamenem.

Han a Žanette si mezi sebou vyměnily pohledy a tiše se zasmály, jak Matt rychle chytl brk a začal psát trest, když mu ředitel jejich koleje poklepal na rameno.

Teprve, když od kluků Voltain poodešel k policím s knihami se Mattovi zasmál i Fill s Čikem. Čiko přestože v prvním okamžiku na nádvoří se tvářil jak kakabus a Fillovi řekl, že je atan, tak si uvědomil, že asi zrovna ten atan bude jeho parťák.

„Se smějte blbci“ bručel Matt a udělal za větou tečku s takovou vervou , že protrhl pergamen a rozskřípl brk. Nepatřičný zvuk přitáhl pozornost všech. Studenti se začali řehtat na celou knihovnu a Voltain mu vytrhl brk z ruky a nevěřícně se koukal na to kopyto, kterým Matt beze sporu je. Ze stolu sebral pergamen s trestem „ Napíšete si to znova, brk si tady vemte od kolegy, který se rozhodl nám všem ukázat, že je frajer a on dělat nic nemusí“ a svou nelibost přenesl z Matta na Čika. Ten jen sebral brk a přehnaným úslužným gestem jej podal Mattovi.

„Ó jak jste šlechetný pane“ šeptl mu Matt

„Šlechetnost a nadutost jsou dva různé pojmy, které si mladý muži pletete“ dal ředitel najevo, že tuhle šaškárnu slyšel.

I ti studenti, kteří už měli dopsáno v knihovně zůstávali a bavili se touhle hrou na to, kdo víc vydrží.

„ Není tak hroznej“ šeptala Han Martině

„ Jo je to frajer, jak mu podal ten brk, fakt hustý“

„Jsem myslela ředitele“ opravila jí Han Ellen Sincré

„Blázníš?“ přestala šeptat Martina a koncem brku se poškrábala na hlavě

„Jestli už to máte, tak jděte z knihovny a neškrábejte se tu !“

„no to ještě nemám“

„tak na co čekáte? Že byste se připojila k vašemu spolužákovi a nocovala zde? To by byla hustá zábava, že?“

Martina zrudla a raději se znovu sklonila k pergamenu.

Od dlouhého stolu se zvedla Guťa a podala Voltainovi pergamen.Ten jen překvapeně přizvedl obočí.

„Už to mám hotové pane řediteli“ ten jen lehce kývl že může odejít.Otevřel pergamen a prohlížel si ho slabou vteřinku, než ho hodil do krbu.

Všichni se po sobě podívali a zanedlouho se zvedl i Jaras Vychrtlý

„Také to máte hotové?“ Jaras mu beze slov podal pergamen a zamířil ke dveřím

„Ještě jsem vás nepustil“ zastavil ho Voltain

„Jste si jistý, že je to stokrát?“

„ Ano“
“ Já ne.“

„Mám to hotové“

„Dobře, spočítáme ty věty spolu a pokud bude něco chybět tak …“

„ Přepočítám si to ještě jednou“ bral z ruky Voltainovi pergamen.

„sedněte si támhle k ….“ Otočil se na Čika, aby mu napověděl

„Čiko Verstný mladší“ s lehkou úklonou se představil Čiko a sledoval jaký dojem jeho totožnost udělá u ředitele.

Ten se jen usmál jako že rozumí „Jo takhle aha. Tatínek ministr školství , že?“

„Ano to je přesně můj otec“

„ No už víte jak se váš spolužák jmenuje, tak si k němu přisedněte, nebo snad máte strach?“

Jaras si přisedl k Čikovi Mattovi a Fillovi.

„ Vítej v klubu“ kluci už věděli, že si je ředitel zaškatulkoval, proto se už nijak nesnažili si to jeho v očích vyžehlit.

Hradem se ozval zvon. Jean Leon Wolf Voltain se zamračil

„To je zvon svolávající k večeři“

Všichni se tedy začali s vrzáním židlí zvedat.

„Už máte všichni trest napsaný?“ V ten okamžik se na něj podívalo 30 párů očí

„ Žádný trest, žádná večeře. Tak se v klidu opět posaďte“

Někteří, kteří se zde zdržovali jen proto, aby viděli jaký směr naberou události mezi ředitelem a klukem s dlouhýmy blond vlasy, odevzdávali pergameny a odcházeli na večeři do jídelny. Když zazněl zvon podruhé jen připomněl píšícím trestancům

„ Po třetím vyzvánění se jídelna uzavře, a pak budou opozdilci bez večeře“

Dívka sedící u okna se usmála vytáhla nový pergamen, cosi na něj napsala , zvedla se a jistým krokem zamířila k řediteli.

Ten se na ní nedůvěřivě podíval a její pergamen rozbalil.

 100 x nebudu rušit slavnostní zahajovací ceremoniál

„Jak se slečno jmenujete?“

„Mellandra de Mour.Můžu už odejít?“

„Samozřejmě že ano“ ředitel se koukal za Mellandrou jak odchází z knihovny a lehce se usmál.

Podíval se na kluky jestli píšou a když viděl že ho sleduje jeden pár modrých očí, úsměv mu z tváře zmizel. Přesto sebral ze stolu jeden volný brk a nabídl ho Čikovi, ten jen odmítavě zavrtěl hlavou a dál pečlivě studoval výraz ředitelova obličeje.

„ Už to mám taky“ odevzdal pergamen Fill a pohledem se rozloučil s klukama.

Hej počkej na mě, už to mám taky“ zavolal na něj Jaras

„ Jste v knihovně ne někde na hřišti“ napomenul ho Voltain a vytrhl mu pergamen z ruky.Potom přistoupil k Mattovi a sebral mu ze stolu pergamen

„ Utíkejte, za chvilku bude třetí zvon“ Matt ještě neměl dopsáno, ale proč by to někomu vnucoval? Proto vystřelil z knihovny, kde nyní zůstal jen Čiko s Voltainem.

Čiko - První týden na Pentagramu 3

Čiko si na vlasech rozepl stříbrnou sponu a znovu si vlasy upravil.Ředitel ho sledoval a přemýšlel, jak s tímhle dárečkem ve své koleji naloží.

Obešel stůl a sedl si naproti Čikovi.Když se ozval zvon potřetí Jean se na židli předklonil a ruce položil na stůl a začal lehce vyťukávat.Čiko se na židli naopak zaklonil ruce spojil za hlavou a upřeně se díval řediteli do očí.

„ Jsi nejspíše zvyklý, že je vždy po tvém, že? Bude to dlouhý večer“ a ani on svůj pohled neodvrátil.

 Čiko se zvedal ze židle, když se na něj ředitel překvapivě zadíval.

„Psát nebudu, tak se jdu projít k oknu už je to sezení značně nepohodlné“

Ředitel jen zavrtěl hlavou, že Čiko nikam nejde, ten se jen posměšně uchechtl a stoupl si. V ten okamžik Voltain vystartoval, naklonil se přes stůl a Čika strhl zpátky do židle. Ten překvapeně pootevřel pusu, ale nic neřekl jen se nejistě podíval na ředitele , ten mlčel, jen mu přisunul pergamen a brk.Čiko chtěl nabízené věci odstrčit ale ruku včas stáhl.

Z ničeho nic Čikovi v mysli přeběhl nejistý pocit, podíval se na ředitele

„Vy jste atan?“

„ Máš s tím nějaké problémy?“ naklonil se ředitel blíž k Čikovi. Ten si vzpomněl na to jak mu kdysi v dětství vyprávěl jeho kmotr o zlých atanech a statečných kouzelnících a poslech zachráncích. Najednou mírně znejistěl. Na jednu stranu atani jsou spodina společnosti, která by v kouzelnickém světě neměla co dělat a na druhou stranu tenhle atan je velký a kdo ví, jestli by proti němu stihl Čiko poslat nějaké kouzlo.A to pomíjím fakt, že kromě pár legrácek ještě žádné pořádné kouzlo neumí.

Ředitel se změny pohledu toho mrňavého kluka všiml

„Piš!“ praštil rukou do stolu. Čiko leknutím sebou trhl, ale věděl, že nikdy žádný atan nemůže rozkazovat poslům.Proto sebral všechnu odvahu zvedl oči k Voltainovi a pohodlně jak jen to tvrdá židle umožnila se uvelebil.

Zanedlouho se začal na židli poposedávat, ale stále držel záda vzpřímená stejně jako hlavu.

„Není to nepohodlné?“ zeptal se ředitel, ale Čiko se s ním odmítal bavit, tím spíš, že to je atan. V hlavě uvažoval, co by tomu řekl jeho otec, kdyby tušil, že ředitelem jeho koleje je atan. Určitě by byl hrdý za válku, kterou řediteli vyhlásil.

Ředitel byl citlivý na to, když někdo dělil kouzelníky na sorty, nebo když někdo používal označení atan. On sám jím sice není, ale co mu to bude vysvětlovat? Už je to delší dobu, co někdo vypustil tu fámu o tom, že Jean není kouzelník a on to nikdy nevyvracel, naopak kdybyste přišli do jeho domku spoustu atanských věcí byste tam našli. Uvažoval, kde takový kluk bere tolik drzosti někoho odsuzovat jen podle jeho rasy. Jean už klukovi nechtěl dát žádnou zbytečnou šanci, proto ho už nepobízel ke psaní a zařekl se, že mu ukáže co ti atani dokážou.

Ani jeden nemusel promluvit, aby navzájem pochopili, že tohle bude nejdelší noc jejich života a následujících sedm let bude očistcem.

V tu chvíli se otevřeli dveře do studijní části knihovny a knihovník se zeptal, jestli tu budou ještě dlouho.Ředitel mu řekl, že už klidně může jít domů, že se o knihovnu postará a šel knihovníka doprovodit ke dveřím.Při návratu mával hůlkou a rozsvítil louče kolem stolu.

„Kvůli mně jste rozsvěcet nemusel“ už opět nabyl svou sebejistotu Čiko a tak chladně oslovil ředitele své koleje

„Ale ty budeš psát a pokud ne dneska tak zítra, pozítří nebo klidně až za měsíc“

„to mě tu chcete jako držet? Ve dne v noci bez jídla?“ smál se mu do očí Čiko

„ Prváci nemají odpolední vyučování, tak se tady nebo v mé pracovně vždy po obědě sejdeme a budeme se scházet tak dlouho až tě přestane bavit trávit všechen svůj volný čas místo s kamarády se mnou“ klidným hlasem ujistil Čika o tom, že vyučování ani jídlo nezmešká.

Ředitel si došel k jedné polici pro knihu, opět si sedl proti Čikovi a začal si číst a občas po očku koukl na kluka jak mu je židle nepohodlná a jak kouká k oknu za kterým začínala svítit spousta hvězd. Verstný mladší otočil hlavu ke dveřím za kterým jakoby hrála jemně hudba.

„deset hodin večerka“ zvedl Voltain oči od knihy a setkal se s modrýma očima, které se na něj stále vzdorovitě koukaly.

„kolik ti je?“

„ v prosinci mi bude třináct“ Jean se na něj nedůvěřivě podíval

„posledního“ doplnil informaci Čiko Verstný mladší.

„Hádal bych ti tak s bídou deset“

„Zřejmě špatný odhad“ ledově pronesl Čiko a mračil se na Voltaina.

Ten se však znovu ponořil do četby.Vyrušil ho až Čikův pohyb.

„Kam se chystáš?“

„taky si vezmu knížku“

„Tady budeš sedět, co máš dělat víš“

Čiko si však už nedovolil vstát proto se znovu usadil, jen opřel proti dobrému vychování jednu ruku loktem o stůl a položil si na ní hlavu.

Voltain ani neodlepil oči od knihy a znovu k Čikovi přisunul pergamen s brkem.

Čiko brk sebral ale psát nezačal.Jean dočetl řádek a zadíval se na Čika.

„Umíš vůbec psát?“

„Prosím?“ Čiko nechápal jak se ho mohl někdo zeptat na něco takového. Ale Jean nežertoval, opravdu si začínal myslet, že kluk netrucuje, ale že prostě jen neumí psát. Čiko si přisunul pergamen.

Čiko Verstný psal od svých pěti let, ale nikdy nepsal z rozkazu nějakého atana.

„Ale on se to naučí“ okomentoval chladně napsanou větu Voltain a přemýšlel, jestli by mu vyhazov ze školy stál za to, kdyby tohohle nevychovaného rozmazleného panáčka profackoval. Naštěstí se Čiko koukal směrem k oknu a ne vyzývavě na Voltaina, protože on by to jistě v tu chvíli riskl.Místo toho se na chvilku z knihovny vzdálil a vrátil se se šálkem kávy a miskou sušenek, kterou postavil před Čika na stůl.

Ten snad ani jeho příchod nezaregistroval, na stole měl už i dlaň druhé ruky a na ní položenou bradu a z blízka koukal na pergamen, kde byla pouze jedna jediná věta.

Teprve vůní kávy Čikovi došlo, že už dlouho nic nejedl ani nepil.Podíval se na misku sušenek, kterou ředitel donesl.Přemýšlel, jestli to donesl pro něj, ale nechtěl na misku nevychovaně koukat proto se raději otočil směrem k oknu.

„vem si“ Čiko se na Jeana koukal, jako kdyby ho chtěl otrávit a bylo jasné, že si od něj nic nevezme

„půlnoc, budeš psát?“ zeptal se zbytečně Voltain a šel k oknu.

Nekoukal se ale z okna, jen v jeho odraze sledoval Čika.Ten neodolal a do sušenek se vrhl. Když se Jean otočil od okna a šel k velké knize cosi zapsat Čiko rychle polkl aby ředitel neviděl, že si nabídl.

„Jdeme“

„Kam?“

„Pro dnešek, respektive pro teď končíme“ a počkal až Čiko vstane od stolu a dojde ke dveřím u kterých stál

„Tohle tu zůstane?“

„O to se postarají skřítci, nebo to chceš?“

„nechci“ odsekl mu Čiko, ale jakmile se Jean otočil hrst sušenek mu zmizla v kapse.

Společně šli chodbou tichého hradu a jen pevný krok Jeana a šourání nohou jeho malého společníka rušili klid.

„Tady mám pracovnu“ zašeptal Jean a sledoval jestli se Čiko podíval.Když se přesvědčil, že to Čiko viděl pokračovali chodbou dál.Když zastavili u Čikova pokoje.

„zítra po obědě“ zašeptal ředitel a otevřel Čikovi dveře.

Do pokoje už vstoupil Čiko sám a potmě došel k posteli.

„To jsi do teď psal?“ zeptal se Fill, který nespal

„Jsem nepsal“

„ To tě nechal jít?“
“Jo chce mě vídat každej den“

„ Hele vzal jsem ti něco z večeře“ vytáhl z nočního stolku balíček Fill

„No taky jsem se o sebe postaral“ vytáhl z kapsy sušenky

Oba si vyměnili zásoby a v půl jedné v noci si dali večeři.

Jean Voltain slyšel kluky jak si povídají ale věděl, že stejně za chvilku usnou, proto se vrátil do knihovny pro nedopité kafe.Když naklonil misku se sušenkami, které Čiko odmítal musel se chtě nechtě usmát, jakým zvláštním kouzlem byla miska skoro prázdná.Obojí odnesl do kumbálku odkud už to uklidí skřítci a odcházel z hradu k jednomu z domků zaměstnanců institutu.

Čiko – první týden na Pentagramu 4

Na snídani sledoval kluka jestli nevypadá moc unaveně, ale ten vypadal spokojeně a přestože včera neměl žádnou možnost si získat přátele na snídani jich měl kolem sebe spoustu.

„Tak kdo vede?“ strčil do Jeana loktem ředitel zemské koleje Marty

„ Ne na dlouho“ uklidňoval Martyho nebo spíše sebe ředitel všech ohniváků.

Na to, že vyučování bylo dnes první den, škola se rozjela ve velkém a všichni dostali spoustu úkolů.

„Ty jsi věděl o čem Beastmaster na dějinách mluvil?“ ptal se Matt Filla

„Snad tu je dost velká knihovna, abych to někde našel“

„Počkej ty vážně vlezeš sám a dobrovolně do knihovny? Jsi snad cvok?“ nevěřil tomu co slyší Culo

„Měli byste tam chodit, vůbec by vám to neuškodilo „přisadila si Lucka Lockeová

„Jsem říkal, že ten šutr je nějakej vadnej, jak jsem se mohl dostat do třídy šprtů?“ Jaras znovu připomněl včerejší rozřazování

„No to se musel pomýlit, když si po sobě neumíš ani spočítat věty“ smála se Jarasovi Han Ellen

„Stejně to nečetl, tak jsem myslel, že to projde“ hájil se Jaras a opřel se o své kamarády Čika a Matta

„Kdybyste používali hlavu, šetřili byste si brk“ vstala od stolu Mellandra de Mour

„hele cos mu na ten pergamen napsala?“ dotírali na ní kluci a obstoupili jí cestu, aby nemohla projít ven.

Profesoři po očku sledovali, dění, ale dokud se nic nedělo, nikdo nezasahoval, dokonce ani ředitel jejich koleje, který dbal na to, aby jeho studenti se chovali patřičně v situacích, kdy je vidí a posuzují ostatní jen seděl a sledoval scénu.

„Pust mě, prcku“ strčila do Čika, který byl z ročníku nejmenší

Na jeho místo ale si stoupl Matt a do něj už strčit nemohla, proto bleskově vytáhla hůlku a namířila jí na něj

„Ustup!“

„A když ne?“

„Udělám z tebe solničku“

„A jak?“ smál se Čiko, který jí hůlku sebral a mával s ní.

A protože už se u jejich stolu začínalo být husto, vykročil Voltain k nim.

Ještě než k nim došel hůlka v Čikových rukou se změnila v hádě a tak jí s výkřikem pustil.Mellandra na zemi sebrala už jen svou hůlku a píchla s ní Čika.Když se otočila na Matta, ten jen zvedl ruce že se vzdává.a nechal Mellandru projít.

Když viděl ředitel, že nemá co klidnit, opět se vrátil na své místo a jen ostatní ředitelé viděli jak se směje od ucha k uchu.Oni měli tu smůlu, že byli čelem ke studentům, proto se snažili co to jen šlo zachovat vážnou tvář.

Od toho okamžiku se nikdo v jídelně nebavil o ničem jiném.Každý svým slovníkem, ale všichni obdivovali jak Mellandra zvládla kluky a jak dokázala v prvním ročníku proměnit neživou věc na živou.

Zatímco profesor přeměňování jí chválil, ostatní profesoři se dívali k Jeanovi, že má opravdu ve své koleji pěkné dárečky.V ten okamžik si Voltain vzpomněl, že ho má pozvaného po obědě, ale když ho viděl sedět u stolu a živě diskutovat s ostatními, věděl, že má ještě minimálně hodinu čas.

Jídelna se začala pomaličku vyprazdňovat a proto tu bylo i lépe slyšet, když Kabir z vodácké koleje přistoupil ke stolu ohniváků

„Pěkně vám to nandala blbečci“

„Nezdálo se vám, že slyšíte mumlat nějakého červa?“ arogantně protáhl Čiko a Kabir k němu přistoupil blíž, jenže to už mu cestu zastoupil Jaras s Mattem a zvedal se i Fill.

„No tak“ Čiko udělat gesto, že propouští Kabira aby šel pryč, ten Čika propichoval pohledem ale do nějakých akcí se nepouštěl.

„ To ještě abys hlídal mladého Verstného, aby ho někdo nezmlátil nebo tu budeme mít na krku jeho otce“

„nejraději bych ho umlátil já“ zavrčel Voltain

„Jeane“ napomenul ho Frederik Beastmaster

„ Neboj, ale je to vážně děsnej provokatér, kdybys ho viděl včera v knihovně, myslel jsem, že ho roztrhnu“

Profesoři, kteří ještě neměli tu čest Čika poznat na své hodině se jen usmívali.

„Mě přijde roztomilý“ rozplývala se nad blonďáčkem profesorka.

„Takže jeho otec je vážně náš ministr ?“ zeptala se jiná profesorka a koukala přitom na ředitele Beastmastera, který přestože jeho kolejí byla voda, tak přebíral většinu starostí za celý Pentagram.

„ Ano, tatínek už nevěděl kam s klukem, tak ho poslal sem za dost vysoké školné, jen abychom ho nevyrazili hned první den“přiznal Frederik a bylo na něm vidět, že mu kluk sice nevadí, ale jeho otec není zrovna jeho šálek kávy.

„tak jsi slyšel, kluka neodraď“ smál se Goofer Jeanovi a bavil se změnou výrazu jeho tváře.

„ale brzo si tu získal přátele na to, že neměl až zas tolik času“ ohodnotil situaci Goofer, který věděl, jak dlouho ho včera Jean držel v knihovně.

„To říkám, má v sobě ohromné kouzlo“ stále se směrem ke studentským stolům usmívala profesorka

„ Jo kouzlo „ utrousil Jean a raději opustil profesorský stůl.U stolu studentů na chvilku zastavil

„Dojedl jste už?“ postavil se nad Čika

„ještě ne“ začal do sebe Čiko cpát od všeho něco.

„ pořádně se najezte“ zlověstně mu doporučil Voltain a pak pokračoval v cestě.

V tu chvíli se i ostatní u stolu dozvěděli, že Čiko včera nic nenapsal a že po obědě k němu zase musí.

„Teda to je fakt drsný“

„Kdybys nedělal frajera mohl jsi dneska s náma ven, budeme u jezírka“ řekla mu Han

„ rád s ním strávím odpoledne“

„Mám ti zase vzít večeři?“ zasmál se Fill

„Mě pustí do půl hodiny“ dělal ramena Čiko, ale tušil, že jestli nechce umřít hlady, bez Filla se neobejde.

Čiko – První týden na Pentagramu 5

Když za hodinu klepal na pracovnu ředitele Ohnivých Zřídel už tolik humoru neměl.Jeanova pracovna byla velice prostá stůl a židle, police s pergameny a malá místnůstka vedle, kde byla postel, skříň a umyvadlo.

„Doufal jsem, že si donesete svou židli“

„Doufal jsem, že máte lépe vybavenou pracovnu“

„Doneste si ze svého pokoje svou židli“ Čiko vytáhl Hůlku, kterou mu hned Voltain zabavil.

“Doneste si tu židli“ připomněl mu ještě jednou.

Čiko vyšel na chodbu a když táhl židli, nezapomněl s ní šoupat a vrážet do futer. Nakonec však židle stála tam kde měla u stolu ředitele .Ten mu jen přistrčil pergamen s brkem „Co máš psát víš, dneska už to není stokrát, ale stodesetkrát“

Čiko se jen ušklíbl a se stejným gestem se usadil na židli a trucovitě se zadíval na muže před sebou.

„Jestliže nechcete psát svůj trest, měl jste si sem vzít alespoň úkoly, slyšel jsem, že jich máte na zítra mnoho“

„ Tak je prostě neodevzdám“

„Jak myslíte“ nechal Jean Čika napokoji a sehl hlavu nad pergameny před sebou.Byla to pošta všech studentů a Jean ji třídil podle kolejí.Dva pergameny označené pečetním V dal stranou.

„Tohle je pro mě“ ukázal Čiko na odložené pergameny. Ředitel nic neřekl, jen se podíval ještě jednou jestli opravdu patří Čikovi a dal třídil ostatní pergameny.

„Si to vezmu, jo?“ natahoval Čiko ruku k pergamenům

„Pošta se dá po večeři vašim sonbe a ti jí už doručí“

„Jsem tu, tak si to snad můžu vzít“

„Nejsi tu od čtení korespondence“ znovu zaklepal Voltain na prázdný pergamen. Jestliže byl Čiko na ředitele nepříjemný, teď se tvářil jak úplný kakabus.

Asi po hodině ředitel vstal a šel otevřít okno dokořán. Do místnosti doléhal řev ze hřiště a Čiko sledoval jak na dráze lítají kluci ze starších ročníků.

„Tady je i letecký oddíl?“

„Ten tu zřejmě pro vás nebude, tréninky letců se nekonají v mé pracovně“

„Prváci, kteří mají zájem o místo v týmu řaďte se na startu“ svolával Janus letce

„Chci jít do týmu“ vyhrkl Čiko na Jeana Ten se vrátil ke stolu, sebral z něj brk a podával ho Čikovi“

„Jen to rychle odlítám a hned se vrátím“

„To nemyslíte až tak úplně vážně, že ne?“

„Mám Feršum budu tu dřív než

„ vy vůbec nechápete význam trestu, že ne? Spočívá v tom, že viník v tomto případě vy, nese důsledky svého činu a to tak že bez jakýchkoliv úlev. Jakmile si odpykáte svůj trest, máte volno a pak si můžete jít za svou zábavou.“

„ Jenže nový členy nabírají teď! Zařval Čiko

„ Odlítám to a pak to dopíšu, vážně se hned vrátím“změnil polohu hlasu a skoro kňoural

„ Prváci z vodní koleje na start“ doléhalo do pracovny a Čiko rychle drapl do ruky brk

 <i>nebdu ztušit slsavnosti ceremonál

nebudu s,lavnostní ceremoniál</i>

Jean mrkl na pergamen, kam začal Čiko drápat a při tom nakláněl hlavu aby viděl k oknu

„Pozor“ Čiko drápal jak o život a i další věta byla nečitelná a nesrozumitelná

„zavřu okno, jestli vás to ruší“

„Neruší“

„tak se podívejte co píšete“

„Ale hlavně že píšu, pusťte mě“

„ne a už jsem řekl“

Čiko se podíval na to co napsal a začal to škrtat tak vehementně dokud neškrábal až na stůl.

„ohniváci na start“

Čiko vzal brk a vší silou s ním bodl do pergamenu až se celý brk rozpadl.Zbytky brku hodil na stůl založil si ruce a s nenávistí se díval Jeanovi do očí.Ten také nebyl v nejlepším rozpoložení, protože pokud něco nesnášel, tak to bylo přesně tohle chování.

Čiko se prudce zvedl ze židle

„sedni si ho“

Potřebuju na záchod“ zaslechl ředitel dřív než práskly dveře jeho pracovny.

Čiko – První týden na Pentagramu 6

Jean byl rozhodnutý. Jestli uvidí toho kluka dole u hřiště , tak to je to poslední co tady udělá. Vůbec ho nezajímal sponzorský dar jeho otce, ani přímluvy profesorek, na které platí ten jeho andělský ksichtík. Objeví se tam a ještě dnes odtud vystřelí.Stál u okna a vyhlížel jestli ho zahlédne.,k jeho překvapení se však otevřely jen dveře jeho pracovny a Čiko se vracel zpět.Jean si všiml, že je posmutnělý, ale to ho netrápilo.

Přistrčil před kluka nový pergamen a nový brk.Ten se sice nekoukal provokativně na ředitele, ale jen na prázdný pergamen a neměl se k tomu, aby si trest dopsal.Jakmile se ozval zvon Čiko zvedl oči

„Zase budu bez večeře?“

„To nezáleží jen na mě“ odpověděl mu Jean ale sám se sebral a nechal Čika samotného v zamčené pracovně.

Za chviličku se však vrátil pro pergameny, dva podal Čikovi a zbytek odnášel do jídelny.

U stolů se probíraly zážitky z dnešního náboru k letcům . Culo s Mattem a Han se přihlásili a teď jen čekali na výsledky, až jim přijde Janus říct, kdo byl do týmu přijatý za Ohnivá zřídla.

„Už jsi vůbec někdy lítal?“ otočil se Matt na Filla, kterého to šílenství kolem košťat nechávalo chladným

„Jak mohl asi tak lítat?“ vložila se do hovoru Mellandra

„No jo promiň“ opravil se Matt

„Hele a kde je Čiko? Voltain už tady je“

„Nevím na pokoj dneska ještě nepřišel“

„Stejně je to frajer, jestli mu to nenapíše, tak Voltain pukne vzteky“

„ Asi nepukne, vypadá spokojeně“ hodnotila ředitele Han, když se otočila ke stolu kde seděli profesoři.Jean se tam zrovna bavil s ředitelem Vzdušných výšin a vůbec nevypadal, že by ho jeden student vytočil“

Fill si do kapes narval pár housek , pečlivě zabalil i zákusky , zamířil si to ven z jídelny a rychle zmizel z dohledu Jeana Voltaina, který jen čekal na tuhle chvíli.

Prefektům kolejí odevzdal hromady pergamenů a vyběhl do patra, kde měl svou pracovnu a ohniví studenti své pokoje.Když vstoupil do pokoje Filla Dillingera, ten akorát bral z poličky učebnici.

„Ten balíček jsi bral pro Verstného?“ zeptal se přímo

„Ne, večer mívám hlad“ špatně lhal Fill a klopil oči

Voltain jen natáhl ruku a Fill mu sám podal balíček, který měl v nočním stolku.Ten jen nakoukl do stolku, jestli Fill odevzdal všechny zásoby

„Takhle mu nepomůžete“ přešel zase na obvyklé vykání Voltain a vyšel na chodbu.

Čiko si přečetl oba listy od rodičů , sebral z jedné z polic pergameny a odepisoval rodičům.

Když po návratu ředitel viděl, že Čiko píše, nechal ho být.

Teprve když si Čiko odskočil ,naklonil přes stůl a všiml si, že Čiko psal domů.Sice by neměl, ale když už nakoukl na podivné , chladné oslovení přelétl těch několik málo slov.

<i>Matko a otče, institut disponuje kvalitním personálem, jsem zde spokojen . Kmotrovi vyřiďte můj dík za výběr školy.V.Č.jun.</i>

Jean jen zakroutil hlavou, jak Čiko píše rodičům a pohled mu padl na druhý pergamen a oslovení ho překvapilo ještě víc

<i>Drahá maminko!</i>Písmo na rozdíl od prvního listu bylo pečlivé a ozdobné.Za dveřmi slyšel kroky, proto se věnoval svým záležitostem.Čiko se vrátil do pracovny a protože už věděl, že ředitel Fillovi zabavil jeho večeři byl dost rozmrzelý.

Chvilku jen tak seděl a sledoval ředitele, který si četl v obrovské knize. Když ho to přestalo bavit vrátil se k pergamenu, který byl pro jeho matku.

Snažil se psát pečlivě, proto se ani nevšiml, že ho ředitel sleduje.

<i>Hrad vypadá celkem malý, ale prostory jsou zde obrovské.Vyučující jsou tu milí.Náš ředitel je spíš kamarád za kterým můžeme kdykoliv přijít, zrovna dnes jsem u něj byl na přátelské návštěvě. Našel jsem si zde spoustu přátel. Na koštěti se tu můžeme prolétávat kdykoliv máme chuť. Knihovna je zde velice dobře vybavena, moc by se ti líbila, jen bys ani za tisíc let nepřečetla, tolik kolik toho je v její přístupné části. Na vyučování mi to zatím jde dobře. Za chvilku je večerka proto končím ale brzy ti zase napíšu.Líbám tě Čiko.</i>

Teprve když Čiko pergamen zabalil a připsal adresu zvedl Jean oči od knihy.

„Hádám, že ani dnes psát nebudete“

„Ne, nikdy tu stupidní větu nenapíšu“

„ Alespoň budu mít to potěšení z vaší přítomnosti, když mi budete dělat každý den po obědě společnost“

Čiko se otočil směrem k oknu a tupě zíral na to jak se stmívá.

„Jděte už“ propustil ředitel Čika, ten táhl židli ke dveřím

„Klidně si jí zde můžete nechat“

„Taky fakt“ nechal Čiko židli na místě a odešel do svého pokoje.

Rychle se vykoupal a zalezl do postele

„Napsal jsi to?“

„Ne, kašlu na něj“

„ A to ještě nemáš úkoly na zítra“

„Ráno je na to času dost, teď jsem celkem utahanej“ Čiko se přikryl a snažil se usnout

„sakra, nechal jsem u něj poštu“

„Jdi za ním“

„Si to vezmu zítra“ usnul ještě před večerkou Čiko, proto ani nezaregistroval, že mu je ředitel ještě tu noc donesl.

To že do nich nahlédl, si však nechal pro sebe.Chtěl přijít na to, proč Čiko posílá dva listy domů, jednou chladnou zprávu a po druhé citlivý dopis mamince, kde jí popisuje Pentagram i jeho samotného v růžových barvách.

Když se přesvědčil, že je zamčeno, nahlédl sice s výčitkami do prvního listu.

<i>Synu neudělej ostudu naší rodině.Přejeme ti spoustu studijních úspěchů.Matka, otec a kmotr</i>

Druhý byl pouze od jeho matky a byl úplně v jiném tónu.

<i>Miláčku, nejsi pryč ani dva dny a už se mi po tobě stýská. Moc mě mrzí, že tě otec poslal do tak vzdálené školy. Moc doufám , že budeš v nové škole spokojený a najdeš si nové přátelé.Čiko prosím uč se a neproveď žádnou hloupost.Tahle škola je tvoje poslední šance, tvůj otec s kmotrem se dohodli, kdybys byl opět vyhozen , že bys chodil na školu do ústředí.Je to chladná škola a každá neposlušnost se tam tvrdě fyzicky trestá. Puklo by mi srdce, kdyby tě do takové školy otec poslal.

Pokud otec odjede na služební cestu, pojedu do Gerentska, jehož součástí je i Anaret.Zatím se opatruj a poslouchej svého ředitele Máma</i>

Co to je za rodinu?“ podivil se ředitel a odložil oba listy stranou. Ještě když byl doma a naléval si skleničku myslel, na to jak Verstný dostává i píše dva druhy dopisů.napil se a vyběhl do chladné noci a když už na hradě všichni usínali odnesl oba listy k Čikovi na noční stolek.

Čiko – První týden na Pentagramu 7

Druhý den na obědě Čika pozoroval a hledal na něm kousek toho citlivého kluka z dopisu.

Ale hledal zbytečně, viděl jen nafoukanou figurku, která se zrovna pouští do jakési potyčky s klukem o hlavu větším.Ale Čiko si to může dovolit, když je obklopený statnými kamarády, kteří se stali jeho ochrankou.

„By mě zajímalo, jestli bys byl tak drsnej nemít tu svoje gorily“ustupoval ze scény Hesmer

„Na tebe nemusím mít za sebou své přátele, blbečku“

Hesmer strčil do Čika, ten ustoupil dozádu, ale vzápětí se rozběhl proti němu a Hesmera vrazil na stěnu za ním.Když už to vypadalo, že se situace obrátí, zasáhli Matt s Culem.a Hesmera přidrželi u zdi.

„Ach ti přátelé, že? No byla by škoda jejich pomoci nevyužít“přibližoval se Čiko k Hesmerovi, ten ale vyděšeně nekoukal na Čika, ale dobrých půlmetrů výš.

„Co si tady myslíte, že děláte?!“ Matt s Culem povolili přišpendleného Hesmera a všichni se otočili na ředitele ohnivé koleje, kterého následoval i ředitel vzdušnáků.

„Jsme si tu jen tak něco ukazovali“ Culo se ujal role mluvčího

„Já vám taky něco ukážu. Pojďte za mnou“

Jean dovedl kluky do knihovny, ale dnes neměli opisovat žádnou větu, ale dovedl je až dozadu do archivu.

„Taky vám něco ukážu. Tohle všechno tady očistíte a naskládáte do regálů.ukázal na hromadu zaprášených starých knih.Celý archiv páchl po hnilobě a všichni čtyři provinilci měli co dělat, aby tu potupně nevrhli.

„Ale já mám po obědě být u vás“ dohnal odcházejícího Jeana Čiko

„Ne, my to vyřešíme jinak, už jsi měl spoustu času začít psát,teď budu psát já, napíšu tvým rodičům, že tahle škola není schopná zvládnout takového studenta, jako jste vy.Teď se vraťte ke svým přátelům a srovnejte ty knihy.“

Čika jakoby polili ledovou vodou, stál nešťastně před ředitelem, ale on ho poslal aby srovnával staré knihy a odešel pryč.

„ Ty vole to je puch“

Čiko šel k oknu a otevřel ho.nedošlo mu co udělá v takové knihovně průvan.Všude se zvedl stoletý prach a tak kluci, kteří chtěli utéct do lepší části knihovny omylem schodili regál plný knih.Rámus přilákal i knihovníka, který když viděl tu pohromu utíkal co mu nohy stačily pro Voltaina.Ten když přiběhl i s knihovníkem byl asi tak minutu před kolapsem.Všude kam oko dohlédlo byl prach , který se díky klukům dostal do úplně všech částí knihovny.Ti čtyři vypadali jakoby se právě vyhrabali ze závalu, když došel až tam , kde je původně nechal, našel schozený celý regál a knihy potrhané a poházené po celém archivu.

„A to jsem nebyl ještě tady vzadu“ slyšel bědovat blížícího se knihovníka, proto mu šel naproti,

„je tu strašně zaprášeno, nechte to na klukách, oni to dají do pořádku“

Když se zbavil knihovníka přísně si prohlídnul všechny kluky.

„Co jste tady krucinál dělali?!“

Všichni mlčeli , když Voltainovi došlo, že někdo z nich otevřel okno

„Co to okno?“

„ Se otevřelo“

„Samo, to okno se otevřelo samo?“

„Asi bylo špatně dovřený“

„To okno se neotevíralo řadu let a najednou bylo špatně dovřené?!“ to už zcela nekontrolovatelně řval Voltain

Kluci po sobě koukali

„ Jsem nevěděl, že to bude tak vadit, byl tu děsnej puch“ ozval se Čiko

„jděte se všichni vykoupat a zítra až se ten prach usadí to sem přijdete uklidit a vy až se vysprchujete přijdete ke mně.“píchl prstem do Verstného

„Jak jinak“ utrousil Čiko a loudal se s klukama z knihovny.

Jean ve své pracovně nervózně chodil sem tam jak lev v kleci. Za několik okamžiků se dotáhl i Verstný, synáček z lepší společnosti.

Automaticky si šel sednout na židli ke stolu, ale Jean ho vyzval,ať si nesedá, že to dnes bude velice rychlé.

„Pane Verstný, tímto vám oznamuji, že dnešní noc bude poslední, kterou strávíte na našem institutu.Ráno se samozřejmě ještě přijďte nasnídat a potom už vyčkávejte své rodiče až si pro vás přijedou.Školné bude vašim rodičům vráceno v odpovídající výši. Jestli jste mi rozuměl, můžete jít“

Čiko se k odchodu neměl a jen tak tam stál před ředitelem, který už na něj ani neřval, ani se mu nesmál, prostě mu suše oznámil, že ho posílá pryč.

„Nemůžete mě vyhodit“

„Nebudeme řešit otázku mých práv, věřte, že jsem si velice dobře vědom toho, co smím a co ne“

„Já ten trest napíšu“

„ Už ne, dával jsem vám tolik šancí a nevyužil jste žádnou, jděte si sbalit“

„ Chci tu zůstat nechci na jinou školu“

„ Pane Verstný jděte pryč z mojí pracovny“ velice pomalu odděloval každé slovo Jean Voltain a poprvé za celou dobu se podíval na Čika.Ten byl v obličeji celý bílý a neměl daleko k pláči.

„Jděte“

Čiko se otočil a šel si zabalit své věci.

Jean Voltain mezitím psal dopis jeho rodičům.

Čiko – První týden na Pentagramu 8

Na večeři Čiko všechny překvapil, že konečně je s nimi u stolu. Když jim Fill řekl, že naposledy, nikdo nevěřil tomu co slyší, ale pohled na Čika, jim dával tušit, že tentokrát musel ředitele opravdu naštvat.

„Ty jsi fakt blbec, to jsi to nemohl napsat?“ zvedla hlavu Jessiah

„Jenže tohle nebylo za to debilní psaní, tohle byla nešťastná náhoda“ zastal se Čika Matt

„Nešťastná náhoda, prosím tě mlč“ usadila ho Shadow

„Vážně, jen otevřel okno a průvan shodil regály s knížkama“ přisvědčil Culo

Čiko už nechtěl poslouchat hovory o jeho vině nebo nevině, proto se odebral do svého pokoje a lehl si tak jak byl na postel.

Ani u profesorského stolu nebyla nejlepší nálada, proto Frederik svolal bleskovou poradu pro ředitele všech 4 kolejí jinak zvanou Radu 4 a profesory, kteří Čika učili.

Bohužel ani profesoři nemohli říct, že by Čiko měl jakékoliv plus .Za dva dny učení, nemohl ještě nic předvést a úkoly taky nedonesl, v hodinách je nepozorný a ještě provokuje.A jak se předvedl první den u rozřazování věděli všichni dobře.

„Tak na tom rozřazování snad nebyl jediný, kdo narušil slavnostní okamžiky“ zastal se ho Goofer Graplling.

„Tak si ho vem do koleje ty?“

„Víte všichni dobře že to nejde, Verstného kámen přiřadil do ohně, proto bude u vás a vy máte možnost rozhodnout o jeho budoucnosti.“ Klidnil emoce Frederik .

„ Jeane, každý by měl mít možnost dalšího pokusu.“ Voltain věděl moc dobře kam Frederik míří a zamračil se na něj.Vždycky to Frederik navlíkne tak, aby na nikoho netlačil, ale vždycky každému připomene jeho poklesky.

Až do místnosti, kde se všichni sešli, byl slyšet řev profesorky Shalimar

„Co je tady za sněm, jděte si všichni do svých pokojů“

„Čekáme na ředitele“ ozývaly se dětské hlasy jeden přes druhého

Shalimar vešla do Frederikovi přijímací kanceláře, a ukázala za dveře.

„Kolego na chodbě vám stávkují vaši ohniváci, jděte si je uklidnit“

„Kolegyně, skutečně by to nepočkalo?“ mírnil jí Goofer

Shalimar tedy znovu vyšla na chodbu avšak studenty už neokřikla jen prošla mezi nimi a vyšla z hradu k domkům zaměstnanců školy.

„Neznabozi, necivilizovaní barbaři“ ozýval se další řev tentokrát knihovníka, který zjistil jaký je skutečný stav věcí v knihovně a běžel za ředitelem,a dožadoval se, aby viníky pověsil na nejbližší strom za uši.

„Jdu tam“ už se neudržel Voltain a vyšel na chodbu, kde se na něj všichni sesypali, knihovník i studenti orodující za Čika.

„Ticho!“ ze všech sil zařval Jean, že i profesoři u Frederika ztichli.

„ Archiv jsem vám řekl bude zítra v pořádku a vy“ rozhlédl se po ostatních, „jestli chcete taky propustku z Pentagramu tak ještě jednou otevřete vaše pusy“

Knihovník se uraženě otočil a odcházel.

„Byla to náhoda, nemůžete ho vyhodit“ ozvala se kupodivu Mellandra na Čikovu obranu

„Vy jste mě slečno nejspíše neslyšela, že?“ probodával pohledem Voltain studentku prvního ročníku s vyjímečnými schopnostmi.

„Když bude archiv do večerky uklizený zůstane Verstný na Pentagramu?“zeptala se Voltaina znova

„Všichni se pakujte do svých pokojů, nebo Verstný už tuhle noc přečká na nádvoří“obořil se na všechny a odešel z hradu přímo domů. Do hradu se vrátil až pozdě v noci, kdy bylo dávno po večerce. Šel ke své pracovně když se ve tmě všiml na schodech sedící osoby. Došel až ke schodům a posadil se vedle sedícího kluka. Kdyby někdo pozoroval sedící dvojici na schodech , pochyboval by o jejich duševním zdraví.Voltain si ke klukovi sedl, ale potom oba na schodech seděli dál dobrých deset minut a ani jeden nepromluvil.Když se po době ředitel zvedl, chytil Čika kolem ramen a dovedl ho do své pracovny.

„Pergamen jsem vašim rodičům ještě neodeslal, a podal Čikovi list, který měli už dávno držet jeho rodiče. „Ale ve skutečnosti si myslím, že byste potřeboval školu s jiným typem přístupu ke studentům“

Čiko k řediteli zvedl oči a zase je zavrtal do koberce.Jean mu zvedl bradu podíval se do posmutnělých očí

„List pro vaše rodiče tu bude stále čekat na odeslání“

Čiko věděl, že pro tentokrát vyhrál, ale dvakrát do úsměvu mu nebylo.

 

Čiko – První týden na Pentagramu 9

Na snídani panovala napnutá atmosféra, všichni věděli co se stalo a nikdo ani ostatní ředitelé netušili jak se nakonec Voltain rozhodl. Pohled na Čika také nebyl radostný. Seděl u stolu se sklopenou hlavou a ve snídani se spíše jen tak šťoural.

„Podívejte na kluka jak je smutný“ zastala se Čika profesorka

„ Mít takovou povahu jsem taky smutnej“ odsekl jí Jean

Frederik se na Jeana trochu s výčitkou podíval, ale do rozhodování o ohnivé koleji mluvit nemohl.

„Nechal jsem ho tady“ řekl to, co všichni chtěli slyšet., potom třikrát cinkl na zvonek, jako signál toho, že něco chce říct studentům

„Studenti Ohnivých Zřídel po snídani zůstanou v jídelně“

Nikdo z ohniváků se na Voltaina ani nepodíval, dokonce se neozval jediný hlas, proč tu mají zůstat.Prostě jen zůstali.

Po snídani, kdy už se vytratili všichni pryč a zůstali jen studenti z ohnivé koleje, sestoupil ředitel k nim dolů.

„Kdo byl včera na chodbě, tak dnes po obědě jde uklízet do archivu tu spoušť, vy čtyři rváči, tam budete samozřejmě taky“ potom od nich odešel a nechal je, aby jim došlo, co tím básník chtěl říct.

„Ty vole ty tady zůstáváš“ plácal Matt Čika do zad a všichni se sesypali na jednu hromadu. Ohniváci z vyšších ročníků už věděli o pasece v archivu a přestože nováčky ještě neznali, i oni začali slibovat , že jim po obědě přijdou pomoct a také se vrhli na jednu živou hromadu.

Ředitelé ostatních kolejí tohle sledovali a nechápali, jak mohl od nich Jean odejít. Co oni by dali za to, aby jejich koleje takhle drželi při sobě.Frederik, Marty ani Goofer nic nahlas neřekli, ale záviděli Jeanovi jejich studenty.

Když se chudák Čiko vymotal z hromady lidí na něj sesypaných byl celý pocuchaný a zmačkaný. Nikomu na vyučování ani potom v archivu neušlo, že je stejně stále přepadlý a čekali spíše bouřlivé radostné reakce, než to že bude tiše otírat prach z knížek a podávat je dál, těm vyšším, kteří je rovnaly do regálů.

Po večeři Čiko s ostatními dorovnávali knížky v archivu a starší ty roztrhané dávali dohromady.

„Kolik vás tady je?“ nevěřil vlastním očím ředitel jejich koleje, když se šel podívat, jestli prváci s prací už alespoň trochu hnuli.Když viděl studenty ze všech ročníků, jen koukl jak dávají do původního stavu zničené knížky a hned zase odešel.

„Byl na hadry“ kývla hlavou ke vchodu Kelly, která stejně jako Jana, letos končí

Jana jen zvedla souhlasně palec nahoru.

„Hraje drsoně pro nováčky“

„Tak mu to nebudeme kazit“mrkla na ní Kelly.

„Hele víte co by bylo fakt hustý?Kdyby ten regál znova spadl, než by přišel Voltain“nadhodil Darrion.

Polovina ohniváků ho chtěla umlátit a druhá se začala smát jak pominutá.

 „Zase můžeš otevřít okno“ neodpustil si jedovatost Hesmer

Čiko se jen ušklíbl, ale mlčel

„Co do něj vandruješ“ strčil do něj Matt a už se začali kluci kolem regálů nebezpečně pošťuchovat.Vše vyřešil kluk ze sedmého ročníku, kdy kluky od sebe roztrhl a každému vrazil jeden pohlavek.

„Blbče, kousl jsem se do jazyka“ Matt se na sedmáka otočil, ale hned si spočítal nepoměr sil , jeho výhružný pohled a tak se zase stáhl.

„Hele táhneme odtud, než tu zase něco shodíte“

Všichni ohniváci vyšli z knihovny a na chodbě někdo ze starších dostal skvělý nápad, že ještě nepřivítali nováčky a tak šest starších ročníků se vrhlo na překvapené prváky, pochytali je a odnášeli ven k jezírku kačera Sokrata, kam je naházeli.Protože nikdo nechtěl už v chladném jezírku zůstat, prváci z jezírka vybíhali ven a tím okolí jezírka pěkně rozmočili, takže za chvíli už v jezírku nedrkotali zuby jen prváci, ale i jejich starší spolužáci včetně Raziela.

Řev venku pár minut před večerkou, přivábil k oknům všechny, kdo byli v hradu.I Jean Voltain se přiblížil k oknu a kroutil hlavou, co to zase ti jeho vyvádějí a už si představoval jak bude vypadat hrad, až se budou vracet a jak bude řádit Řehoř Slizský. Raději se od okna otočil, pohlédl na svůj stůl, kde ležel pergamen pro Čikovi rodiče, zmáčkl ho do koule a obloukem ho hodil do malé chramstny. Vyšel k jezírku, kde se rochnili jeho studenti a zařval na ně, že za pár minut je večerka a ať padají do hradu a ať se ani neopovažují strčit nos na nádvoří dokud budou vypadat takhle.

„Jeden jedinej z vás bude po večerce mimo svůj pokoj a máte na celý rok s trestem vystaráno“ mračil se na ohniváky, kteří začali klopit hlavy a naštvaně vylézali z jezírka.Prváci se nechali od starších kouzlem usušit a vraceli se do hradu a kolem desáté hodiny už všichni předstírali spánek.

Čiko – První týden na Pentagramu 10

V sobotu už bylo všechno zapomenuto a když už se i prváci pořádně rozkoukali, každý si zase jel na sebe.Starší ohniváci se připravovali na zkoušky .

PSA měli před sebou čtvrťáci a na VLKA se chystali sedmáci. Prváci se začali seznamovat ať v dobrém nebo i ve zlém i se studenty ostatních kolejí. Po jedné ohnivácké rodině, která se ve čtvrtek v noci rochnila v jezírku jakoby se slehla zem.Snad jen Fill, Čiko, Matt a Culo drželi při sobě stále a také se chystali, že dnes po snídani vyrazí společně do Křižánek.Dohodli se, že za půl hoďky budou stát na nádvoří a každý zapadl do pokoje se upravit.Když Fill zalezl do koupelny, Čiko se s pergamenem v ruce vytratil z pokoje.Zaklepal na Voltainovo dveře a vešel. Ředitele nikde neviděl,odechl si, pergamen položil na stůl a zase odešel.

„Kde jsi byl?“ zeptal se ho Fill, když slyšel klapnout dveře

„Dělej ať už jdeme“nedočkavě se věšel na klice Čiko a nutil kamaráda k ještě většímu chvatu.

Čtveřice ohniváků si to táhla nádvořím a jejich ředitel akorát zkoumal pergamen, který se objevil v jeho pracovně.

 <i>Tu větu si už fakt nepamatuji, mám jinou.

Nebudu dráždit kobru bosou nohou.

Nebudu dráždit kobru bosou nohou.

Nebudu dráždit kobru bosou nohou.

Nebudu dráždit kobru bosou nohou.</i>

Jean poctivě četl všech sto vět a málem by dojetím zamáčkl slzu, když se všiml, že ta poslední je maličko delší

<i>Nebudu dráždit kobru bosou nohou, když to půjde.</i>

„Když to půjde“ zakroutil za čtveřicí kluků hlavou a pergamen si odnesl do vedlejšího pokoje do skříně.Chtěl věřit, že to kluk myslel vážně a doufal, že mu jeho přesvědčení vydrží.Ale na nějaké závěry si chtěl ještě pár dní počkat, přeci jen znal prváky teprve šest dní. Ve skutečnosti ani nevěřil, že kluka donutí trest napsat, to že ho napsal sám od sebe dalo lekci i Jeanovi, že ne na každého může jít silou a soudit jen podle prvních dojmů.

Soboty jsou povětšinou klidné, proto si Jean lehl na postel ve své pracovně a pročítal si seznam svých prváků i něco málo o nich. Některé z nich si už stihl zapamatovat, tak jen porovnával jejich údaje s tím jak je za tu chvilku poznal sám.

Ze studování profilů, nebo spíše lehkého podřimování ho vyrušilo zaklepání na dveře. Do pracovny vstoupil sedmák , který v knihovně odtrhl kluky aby zase neshodili nějaký regál.

„Můžu?“

„Tady jsem, počkej chviličku, sedni si zatím ke stolu“

Sedmák si sedl na Jeanovi židli a vyčkával ředitele.Ten vracel knihu s profily prváků do police a místo toho vytáhl další knihu.

„Hlavně si myslím, že už bys měl mít představu co dál“

„ No právě si nejsem jistý, tak jsem tady“ začal Nike listovat tlustou knihou nabízející mu možnosti postupu. Jean se mu občas naklonil přes rameno a ukázal na nějaké možné povolání.

„Co kdybych učil?“

„ Proč ne, profesor se hodí vždycky, ale nenavštěvoval jsi speciální přípravku, nebo snad chceš jít do další školy?

„Jsem slyšel , že Akinom bere i v průběhu roku a koneckonců to můžu dohnat“

„ Jsi si jistý, že by tě bavilo učit takovou svoloč, jako jsou třeba ohniváci?“

„ Zrovna tyhle prváky bych zvládnul“

„Jo já vím po svém rychle stručně, jenže to je to, co nesmíš“ Oba věděli, co se zrovna v téhle pracovně před sedmi lety, když Nike na Pentagramu začínal mezi nimi stalo, podívali se po sobě a plácli se po ruce jako přátelé a ne jako ředitel se svým studentem.

Nike tedy otočil další listy, když zjistil, že i učitelské povolání má svá úskalí.

„Jsem měl jít jak ty naše nádhery za astroložkou, by mi něco vybrala“ listovat knihou sem a tam Nike a společně na sebe s ředitelem mrkli, že přes astroložku cesta asi nevede.

„Co takhle místo v nemocnici?“

„ Tam nechci“

„Rodiče doktory ale máš“

„Právě proto, to raději budu lítat Pirat“

„To ještě existuje, co já vím, tak když jsem studoval byla ta hra zakázaná, se nějaký studenti z vedlejší školy zabili“

„ Nikdy bych to nelítal, jen jsem chtěl říct, že cokoliv jen ne doktor“

„Jsi pečlivý co takhle se starat o douzpy, navrhovat nová spojení?“

Nike začal listovat knihou, jestli o tom najde víc.

„Nechám tě tu samotného, klidně tu buď jak dlouho chceš“ nechal Nika samotného ředitel a zašel za kolegy, kteří také řeší potíže kam umístit studenty po dostudování školy.

Čiko – První týden na Pentagramu 11

Na obědě chyběla spousta prváků z ohnivé koleje .

„Řekl jsi jim, že na oběd se mají vrátit?“ zeptal se Jean Raziela, když procházel jídelnou a míjel stoly svých studentů, kde byla prázdná místa.

„ Určitě jsem jim to říkal na začátku roku, hned ten první den, vzal jsem si je k sobě na pokoj a řekl jim všechny informace.A dneska ráno jsem jim to připomínal“

„ Tak mi prozraď proč jsou tu ta prázdná místa? 

„Tady sedí holky prvačky , tady ten blonďák a ta jeho ochranka a tady…“

„Já vím dobře, kdo tam má sedět, se ptám, proč tu nejsou?“

„Můžu se zajít po nich mrknout do Křižánek.“

„Nikam nechoď, jen až je uvidíš, pošli je za mnou“ Došel ke stolu úchvatného vedení a dělal , že se nevšímá významných pohledů ostatních ředitelů, jejichž všichni studenti na obědě byli.

Kluci nepřišli ani na večeři a to už Raziel sám z jídelny odešel a zamířil si to do Křižánků, dřív než tam vtrhne Jean Voltain.

Kluky potkal spokojené na cestě blízko hradu.

„Máte průšvih, hned jděte za Voltainem“

„Co je, celej den jsme tu nebyli a máme průšvih?“ Vztekal se Matt

„Právě, že jste tu celej den nebyli, tak máte průšvih“

„Ale o víkendy máme volno“ bránil se Čiko

„Ale na jídlo musíte být vždycky v hradu“

„ Hele to jsme nevěděli“ Culo se snažil shodit vinu na prefekta

kluci do sebe začali lehce strkat, aby upozornili na to, že z hradu k nim už jde Voltain.

„Vy jste banda pitomců, co vy stíháte za týden to my nestihli za sedm let“

„To víš, kdo umí ten umí“ neodpustil si Culo provokaci, dřív než k nim dorazí ředitel.

„Děkuji Razieli, můžete jít a vy mi vysvětlete, kde jste byli“

„ Omlouváme se, jsme zapomněli, že se na jídlo musíme vrátit“ omlouval se za všechny Fill Dillinger

„Tak to abyste si to zase napsali, budete opisovat školní řád, pak si to snad zapamatujete“

„My už si to budeme pamatovat“ zachraňoval situaci Fill

„ No jo, jsme vás nechtěli rozčilovat, tak jsme mysleli, že budete rád , že nás celý den nevidíte“ se skloněnou hlavou se omlouval Čiko.

„Vážně, nechtěli jsme vám kazit den, tak jsme se na den vytratili“ Matt se snažil o svůj životní herecký výkon

„Ve skutečnosti, ale nevěříte, že vám to baštím, že ne?“

Kluci koukali do země a raději už mlčeli

„ Dneska to přejdu, ale pro příště si pamatujte, že všechna společná jídla jsou společná proto, že se na nich všichni společně sejdeme.Tím víc to platí v sobotu a v neděli“ otočil se a nechal tam kluky samotné.Když odešel do bezpečné vzdálenosti teprve potom se kluci začali mezi sebou smát jak mu pěkně hráli na city.

Čiko – První týden na Pentagramu 12

V neděli už raději na oběd přišli, ale hned potom, co se přesvědčili, že je jejich ředitel vidí se sebrali a zase všichni odešli do Křižánek.

V Dlouhé ulici šli už poněkolikáté kolem baru u Dvojčat, otevřeli a chtěli se otráveně ve dveřích otočit, když na ně kývl majitel kavárničky. Kluci otráveně vešli a rozhlíželi se po stolcích a kolem stěn regálech naplněných knihami.

„ Pěkný, ale už tak nějak musíme“ nechtěl nikoho urazit Fill

„Jste prváci z Pentoše, co?“ zeptal se majitel, který byl asi tak jednou tak starý jako oni.

„ A co jako?“ postavil se do protiútoku Matt

„Pojďte blíž“

„Hele vážně nemáme chuť si číst nebo chlemtat kafe“ nevydržel v téhle divné kavárně pro šprty atmosféru Čiko

Dveře kavárny se otevřely a vešli třeťáci , které kluci od vidění ze školy znali.

Jeden z nově příchozí party se naklonil k majiteli „ Tome, tyhle klidně pusť“

V ten okamžik Tom mávl hůlkou a jedna strana se znenadání protáhla.

„Ty krááásko“ neudržel se Culo a všichni překvapeně vešli do nově odkrytého prostoru.

To už nebyli staré židle a malé stolečky, kam se dá akorát odložit kafe a kniha, byli tu barevné boxy, pro dva nebo pro celou velkou společnost. Krabice, ze které vyhrávala hudba, parket . „Teda Tome dobrý“ oslovit Čiko majitele po vzoru starších studentů

„Je to dobrý ale já nejsem Tom“

„Co, ti říkal Tome“

„Jemu říkal Tome“ ukázal zmatenému Čikovi svého bratra.

„Dvojčata“
“No asi proto je tohle bar u dvojčat, sedněte si kam chcete, hned vám něco donesu“

Kluci si zalezli do zeleného boxu, kde byla akorát čtyři místa a za okamžik před každého z nich postavil Alan, jak se to druhé dvojče jmenovalo, obrovské sklenice zeleného džusu,“

„Dáte i pohár nebo něco jiného?“ stačí pomyslet a máte to, tady pro inspiraci, položil před kluky jídelní a nápojovou obrázkovou knížečku a odešel

„ Ty vole, tohle vypadá dobře“ listoval knížečkou Culo a mlsně si prohlížel obrázky.

„Taky sem mohli připsat ceny“ zamračil se Matt

„Pánové, platím“ ukázal se jako grant Čiko a tak se kluci vrhli na ochutnávání všemožných dobrot.

„Sakra večeře“ došlo Fillovi, když viděl že se i ostatní studenti zvedají“ Čiko mávl na jednoho z dvojčat a chtěl zaplatit. Když si řekl od každého zlatku, překvapila ho nízká cena.proto čtyři hodil na stůl .Akorát chtěli vyjít z boxu, když je chytl Tom

„Tohle je jen pro studenty, opovažte se někde žvanit“

„ Vypadáme snad jako pitomci?“ skoro se urazil Čiko

„Zrovna ty vypadáš jako velká huba“ Alan se ale usmíval, proto nikdo neměl potřebu se hádat.

Na večeři kluci dorazili jen tak, tak ale jen tam tak seděli, protože do sebe už nebyli schopní natlačit nic jiného.

„Vy dneska nejíte nebo co?“ zeptala se jich Jessiah, které bylo divné kam se kluci na ulici v Křižánkách z ničeho nic ztratili.

„Ani ne“ odpověděl jí Matt

„ Taky už asi dneska nebudu“ souhlasila celá čtyřka a zvedla se k odchodu.

Bylo to nezvyklé , že kluci zalezli tak brzo do svých pokojů a zalehli do postelí.Všichni se přecpali a teď měli jedinou touhu zaspat bolesti břicha, které se logicky museli dostavit.

Han, která měla s Mattem docela přátelský vztah se u něj zastavila a když jí řekl, jak jim je blbě, zašla do pokoje i k Fillovi a Čikovi.

Původně jim chtěla nadávat, že jsou to hlupáci a že dobře jim tak, když holkám v Křižánkách utekli, ale když je viděla, raději byla zticha.Odcházela z jejich pokoje, když jí na chodbě zahlédl ředitel

Čiko – První týden na Pentagramu 13

„ Kde jste byla?“ zvýšil na ní hlas, když jí viděl odcházet z chlapeckých pokojů

„ Byla jsem u kluků“ odpověděla bezelstně Han a hned jí došlo, že tohle je také proti řádu

Protože Han nepatřila k průšvihářům, dal jí šanci ze situace vycouvat.

„Něco jste jim snad odnášela?“

„Ne, je jim špatně. V  Křižánkách se přecpali, ale dobře jim tak“

„Všem čtyřem?“

„No jasně, že všem, taky se furt jen cpou“

„Dobře, teď jděte do své části patra“odeslal jí do dívčích pokojů a sám se na kluky šel podívat. To , že už i prváci umí překračovat bariéru mezi chlapeckými pokoji už neřešil. Otevřel dveře ke klukům, aby se podíval, co jim je.

„Vypadni“ zaskučel Culo, když Voltain vešel do dveří a on myslel, že sem zase jde někdo opruzovat

„Evidentně na umření to není“prohlídl si kluky ředitel a jen zkusmo jim přiložil dlaň na hlavu.

„Blbouni, vy budete chodit do Křižánek s náhubkem“

Odešel vedle do pokoje, kde situace nebyla o nic lepší. Pro jistotu zašel za profesorkou bylinkářství,aby jim připravila nějaký čaj.

„Že je nepošlete k Maxmiliánovi?“ Dobírala si ho Amanita Citrónová, za to, že se jednou velice nevybíravě vyjádřil na co ty její bylinky jsou.

„ Nebudu otravovat starého pána, když jim vy můžete zalít nějaký ten plevel“ špičkoval a sledoval profesorku jak z různých sáčků vytahovala bylinky a občas se zeptala, co kluci snědli, nebo jak jsou staří nebo na jejich váhu.

Když jí odpověděl, že to jsou prváci, jen se usmála a bylo jí jasné jak asi kluci vzali Křižánky útokem.

„A ať to vypijí ještě teplé“ podávala mu termosku

„Počkejte, dám jim tam ještě meduňku, ať to nemá tak odpornou chuť“

„Oni meduňku neradi“

„Jak to víte?“ ale hned jí došlo, proč jim nechce lektvar ochutit.Rozloučila se a sledovala, jak si ředitel kráčí s termoskou do hradu.

Když každému nalil skleničku a sledoval jejich obličeje, když je donutil celý obsah vypít, cítil zadostiučinění, že se kluci za včerejší celodenní výlet potrestali sami.

„Snad už vás teď nebudou lákat všechny ty mluvící marmelády, kaktusáci, vrnící bonbony, jmenoval studentské pochoutky a kluci schovávali hlavy pod polštáře.

„Kdyby to nepomohlo, přijďte za mnou , přespím dneska na hradě“ rozloučil se ve dveřích a šel „potěšit“ kluky do druhého pokoje.

Přes odpornou chuť nápoje , měli kluci klidnou noc a ráno na snídani už se zase cpali vším, co stůl nabízel.

„Hele ať vám zase není špatně“ mírnila je Han a všem vyzvonila, jak jí chytil Voltain a pak jim donesl čaj

„Ani mi o tom nemluv a ten sadista ještě vrnící bonbony, jsem myslel, že mu pobleju boty“ Culo byl evidentně už zase ve formě. Zatím co se kluci smáli , holky dělaly znechucené obličeje.

No jen aby Beastmaster nepoblil vaše úkoly z dějin“ chytla se klučičího slangu Martina Wyrda a připomněla tak všem jak je chudák Beastmaster nešťastný, když čte jejich práce.Kluci se zvedli k odchodu a srazili se s třeťákama, kteří jim ukázali bar u dvojčat.Ti si je odtáhli stranou a vyzvídali, jestli někdo z nich neřekl nic Voltainovi.Všichni se občas koukli k profesorskému stolu a Voltain když zjistil že vejrají na něho, zbystřil a podezřívavě si je prohlížel.Starší kluci pustili prváky a nechali je odejít. Cestou z jídelny se ředitel přitočil k Razielovi, který si četl v učebnici.

„Razieli, doprovodíte mě?“ ten se k němu připojil a společně vyšli před hrad

„ Vybral sis už zaměstnání?“

„Ještě stále zvažuji šance, ale snad už pár tipů mám“

„Taky bych jeden tip potřeboval“

„Chcete odejít ze školy?“

„ Ne, spíš by mě zajímalo, kde by se mohla v Křižánkách scházet omladina“

„ No já nevím snad někdy v parku „

„ Spíš něco, kde by se mohli přecpávat“

„Co vím, většinou si nakoupí v krámkách a pak si rozloží deky nebo hábity a posedají si v parku na trávník a cpou se jak bezední.

„Razieli ty bys mi nelhal, že ne?“

„ Řediteli, nehrajete fér“ smál se Raziel

„ No tak Razieli“ nepomohlo, ani když ředitel Voltain na něj naléhal.

„ Šel byste tam, vážně nemůžu“ Voltain ho poplácal po rameni a odcházel zpátky do hradu.Na Raziela se nezlobil, o loajalitě věděl své a i když zrovna na Raziela by nikdo nevyběhl, prostě jen ctil studentské dohody.Uvažoval, že by to místo mohl dostat z těch prváků, ale zase zvažoval, jak moc mu na odhalení klubu záleží a koho by byl schopen obětovat.

Čiko – První týden na Pentagramu 14

 

V úterý se šel Čiko kouknout na trénink letců. Trenér už ho do týmu nevzal, ani ho nenechal se předvést jak umí létat, proto Čiko jen tak seděl vedle Filla na lavičce.

„Skočíme někam?“ Oba se zvedli, že se projdou , když zrovna z koštěte spadla holka z vodní koleje.

„Héj ty, pojď to zkusit“ zavolal na něj trenér

„ Jsem ohnivák nikdy bych za jinou kolej nelítal“

„Jak myslíš“

„Jsi měl jít, alespoň by sis zalítal“ udivil se Fill

„ Nenechám vodáky vyhrát pohár“

„Si nějak věříš, slyšel Čika kluk za ním, který také nebyl v týmu

„znám své možnosti“

„Tak si to pojď rozdat“ vyzval ho Vodák opírající se o Renalza 13

„Kam?“ postavil se Čiko

„Okolo zříceniny a sem zpátky“

„Startuj“ podíval se Čiko na Filla a nasedl na koště

„ Pozor“ chystal Fill a kluci se přikrčili na svých košťatech,

„Teď“ vykřikl a kluci se prudce odrazili a vyletěli prudce od cesty vítězů , k runovému kameni a pak ke zřícenině.

Povzbuzování ostatních, kdy starší ohniváci provázeli povzbuzování ohnivými efekty a vodácké povzbuzování doprovázené vodními sprškami vzbudilo pozdvižení a i neletci se zapojili do podívané.Kluci už byli u dubu hrdinů, ale kdyby jim do uší nesvištěl vítr jistě by povzbuzování slyšeli i tam. Zvědavější borci si stoupli i na ochozy, aby jim neunikl ani kousek závodu. Ředitelé, kteří byli na poradě ( nebo spíš na partičce karet) u Frederika se vyklonili z okna aby viděli, co se zase kde strhlo.

„Odvěký boj oheň - voda, kdo si vsadí“ smál se Goofer

Sázím tuhle láhev Gerentského na vodáka, sázím láhev atanské whisky, tak chutnající kouzelníkům na ohniváka“hodili do placu sázky ředitelé a každý zaujmul pozici u některého z oken.

Kluci se akorát u zříceniny otáčeli a teď už šlo o boj.Vodák se snažil přiblížit k ohnivákovi a vystrčit ho z trasy.Povedlo se mu to a ohnivák se vychýlil ze směru a rovnou ke staré lípě.Ohnivák se na koštěti protočil a bokem proletěl mezi větvemi staré lípy.Těsně pod vodákem podletěl a začal prudce stoupat, tím donutil soupeře strhnout své koště, pokud nemá dojít ke kolizi a tak se Čikovi otevřela volná cesta. U dubu hrdinů ho však vodák opět doháněl a na rovince se ukázala síla Renalza, ale zároveň i jejich slabina u cesty vítězů nevybral včas zatáčku a tak ke hřišti doletěl jako vítěz ohnivácký závodník, který na lavičku položil kamínky ze zříceniny. Matt kamínky zvedl nad hlavu a ohniváci spustili ohnivou šou.

„Jedno Gerenstské navíc se hodí vždy“ zasmál se Jean na Frederika a láhev kolegiálně otevřel.

„Kdyby mu takhle šli dějiny“ vrčel ještě Frederik a schválně vytáhl jednu z prací prvních ročníků.

Přečetl moudra ohniváckého vítěze leteckého souboje a před ostatními tam dopsal.<i>Čiko měl by ses do budoucnosti věnovat létání a netrápit mé staré srdce svými moudry .</i>

„No to ho potěší, to se nebude učit už vůbec“

„ Alespoň ho na škole budeš mít dýl“ stočil Frederik pergamen a přijal nabízenou skleničku Gerentského

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

coment

(Anik, 16. 8. 2007 9:55)

To nemá chybu - hezky se to čte a je to i vtipný.